RECENZE: DeadCore

Autor: p.a.c.o Publikováno: 18.7.2017, 16:10

Publikováno: 18.7.2017, 16:10

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1347 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Skákání, postřeh, zručnost a rychlé rozhodování. Přesně tyhle dovednosti se dají trénovat nejen ve skutečném životě, ale stejně dobře i v rámci hraní. Prostě vezmete gamepad do ruky, k tomu nějakou těžkou hru a jedete. To pak nevíte, kde vám ruce s hlavou stojí a pokud jste výbušnější povahy, jako třeba já, mohou se sousedovic děti naučit celou řadu nových slov, pokud jsou tedy mladší. Jsou totiž hry, které vám zadarmo nic nedají a je fuk, jestli je to vlivem jejich vysoké obtížnosti nebo ne úplně domyšlených herních mechanik.

Můžou být i hry, které obě věci zkombinují dohromady a v tom případě vznikne něco, jako je DeadCore, na který se dnes podíváme. Z videí se mi hra hodně líbila a já doufal v nějakou výzvu. Nakonec mi čeští Digital Grip dali víc, než jsem si objednal a v co jsem doufal. Nevím, jestli to brát jako pozitivum nebo negativum, tak se snad se k tomu v průběhu recenze dopracuji.

Probouzíme se uprostřed něčeho, nevíme vůbec nic a jelikož před námi se v mlze vzpíná tajuplná věž, vydáme se na její průzkum. V paměti máme solidní guláš a dohromady toho moc nevíme, ale právě proto se rozběhneme vstříc dobrodružství, abychom odhalili, co a proč se stalo. Jako zápletka pro běhání a skákání by to mohlo stačit, spíš vás však požene dopředu touha překonat daný úsek než nějaké větší příběhové pozadí.

DeadCore tvoří pět částí rozdělených na další podsekce, jejich délka je různá v závislosti na vaší šikovnosti a také na tom, jak moc vám umožní posun dále. Abyste tomu správě rozuměli, tak jeden příklad, co se mi stal. První level jsem musel projít třikrát, než hra usoudila, že si odemčení další části zasloužím. Možná to měl být trénink dovedností, nebo prostě nevím, ale nakonec jsem zjistil, že se jednalo o technický nedostatek, který by ve hře rozhodně neměl mít místo, protože taková základní věc, jako po úspěšném dohrání posun dále, by snad měla fungovat na 100 % vždy. Je ale dost dobře možné, že jsem nějaký unikátní uživatel a nikomu jinému z vás se to nestane.

Navíc hrát jenom první level by mi dlouho nevydrželo a také bych se připravil o celou řadu výzev a perných chvilek. Všechny věže, které budeme překonávat jsou zabezpečeny lasery, roboty a spoustou dalších překážek, jež vám přivodí vznik nejednoho šedivého vlasu, pokud vám vlasy rovnou nevypadají. Ze svého pohledu vám řeknu, že hrát DeadCore je skutečná výzva a jestli hledáte hru, která z vás dostane maximum, jste zde na dobré adrese.

Úrovně jsou hodně komplexní a mimo skákání z plošinky na plošinku se bude potřeba vyhýbat střelám, laserům, které vás na místě pošlou k poslednímu checkpointu, nebo kostkobotům, jejichž jediným cílem je vás shodit z pracně vydobytého místa na plošince. Navíc do ruky dostaneme zbraň, s níž se dají mechanismy na nějaký čas vyřadit z provozu, ale na moc dlouho to nebude, takže neztrácejte drahocenně získaný čas a vzhůru výš, dál, a třeba i šikmo. Co je na hraní DeadCore příjemné je možnost zvolit si cestu, jakou se vydáme. Většinou jsou k dispozici dvě a když to třeba přes jednu nejde, možná vedlejší cesta bude o něco lepší.

Bohužel, ne všechny části úrovní jsou o zkušenosti a dovednosti. Dost často budete potřebovat i trochu štěstí, abyste někde nespadli, svět fungoval tak, jak potřebujete, a hlavně vám v cestě nestály různé nedomyšlenosti. Klidně se vám můžete stát, že se objevíte na posledním respawnu a v tu chvíli do vás najdete robot, takže další smrt a takhle třeba třikrát za sebou. To už pak nemáte daleko k sprostým slovům a gamepad se bojí, aby se z blízka nepodíval na vaši podlahu, ale tak to prostě je. Druhou překážkou jsou lehce nepřehledné úrovně. Neobjevuje se sice často, ale o to je okamžik, kdy prostě nevíte, kudy dál, frustrující. On si člověk každý krok také dvakrát rozmyslí, když se deset minut pere s jednou částí, konečně ji překoná a pak neví, kudy by asi měl jít dál. Checkpoint v nedohlednu a co teď?

Nejvtipnější bylo, když jsem se ve chvilce nejtěžší podíval na youtube video a zjistil, že ani člověk, co točil průchod hrou nevěděl, kudy a jak dál. To že umíral stejně často jako já mé uspokojení ještě zvětšilo. Při pohledu do speedrun módu hry však má hrdost dostala okamžité ko, protože časy zde zaznamenané si mi zdály neuvěřitelné a nesplnitelné. Pro vysvětlení, dohrání každé části vám ji zpřístupní ve speedrunu, kdy je vaším jediným úkolem ji co nejrychleji překonat. Když se vám to povede, je vaše jméno a čas zapsáno do tabulky jako triumf a důkaz toho, že jste prostě borci.

Ovládání v DeadCore je z počátku hodně nejasné, protože hra vám neřekne, abyste pro skok zmáčkli tohle a pro střelbu zase támhleto. Buď si na to přijďte sami anebo se podívejte do nápovědy. Mimo zbraně se nám časem odemknou i nové dovednosti, které částečně usnadňují průchod hrou, ale pokud máte obě ruce levé, stejně vám nic nepomůže. Ještě rychlí pohled na grafickou a zvukovou stránku. Obrazově a graficky hra určitě nikoho neurazí a její minimalisticky technický styl sem krásně pasuje. Hudební doprovod pak je pro mě tím správným budičem, který mě dokázal vybičovat k nejlepším výkonům, a navíc krásně graduje, když už se s nějakou částí babráte opravdu dlouho.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Ve výsledku tak DeadCore servíruje parádní jízdu plnou skvělých momentů, ale také pár technických a designových chyb, jež mohou hraní znepříjemnit, a i proto dávám nakonec takové číselné hodnocení. Milovníci výzev zde budou jako doma, ostatním některé pasáže mohou přivodit infarkt. Pokud se řadíte do první skupiny, můžete si k hodnocení ještě bodík přidat. Hru doporučím vyzkoušet i běžným hráčům, protože její cena 159 Kč není vůbec vysoká a díky DeadCore v sobě můžete objevit něco příjemného nebo děsivého.
  • ZabijackyKafe

    S tímhle souhlasím, ano ta hra je občas na infarkt a máte pocit, že rozkoušete ovladač ale je to zajímavá hra, navíc za tu cenu je to lahoda, když si vezmu že konkurence ten samý titul nabízí o stovku dráž, tak na xbox super, kyby mi k tomu časem dohodili třeba HDR podporu nebo 4K hraní bude to mega bomba, ale i takhle jsem byl nadšený.

19. 02. 2018 • p.a.c.o10

RECENZE: Kingdom Come: Deliverance

Česká herní scéna o sobě dává průběžně vědět celému hernímu světu a často velice úspěšně. Máme tu hry jako Factorio, Mashinky nebo Space Engineers, ukazující, že u nás dělat hry umíme a také, že máme zajímavé nápady na témata. To ostatně moc velká novinka není, protože i v minulosti byla řada her, které si dokázaly získat celosvětový respekt. Mafie se zapsala do srdcí několika generací hráčů, a i v dnešní době je...

»
18. 02. 2018 • chaosteorycz6

Recenze: Monster Energy Supercross – The Official Videogame

Itálie nám dala mnohé. Kvalitní fotbal, slunné pláže, okouzlující architekturu, diskotékovou hudbu, rychlá auta, sicilskou mafii, dobrou kuchyni a studio Milestone. Legendy z Milana, tak bych mohl autory nazvat s klidným svědomím, protože za více než 20 let vytvořili skoro padesátku her. Pamatují systém SNES stejně, jako první Xbox a jejich rukami prošli licence na podniky WRC, MotoGP, V8 Supercars nebo MXGP. Přes to všechno je Milestone synonymem průměrnosti, který sype hry...

»
05. 02. 2018 • DandyCZE2

Recenze Railway Empire

Začátky mého hraní dorazily na Xbox! Ano, strategie a budovatelské hry mě provázely od počátků mého hraní. Oblíbil jsem si všemožné tycoony, v nichž jsem stavěl, co šlo. Aktuálně hraji primárně na Xboxu a tam těchto her není opravdu moc. Najdou se zástupci globálnějších her jako třeba Tropico nebo Civilization, ale klasické vláčky? Ty rozhodně ne.

»
04. 02. 2018 • chaosteorycz18

Recenze: Monster Hunter World

V moderním světě většina civilizace neloví pro potravu, což je dobře. Jako první bych skončil s pusou od hlíny a hrstí cvrčků, místo šťavnatého kusu zadní flákoty. A to v tom lepším případě. Mimo cílených odstřelů a mysliveckých honů, se tak z lovů staly záležitosti zbohatlíků, kteří si v poklidné vzdálenosti a bezpečí odstřelují to, co momentálně touží pověsit nad krb. Co jim ale to drahé vybavení sebrat, dát jim do ruky sekeru, luk a...

»
22. 01. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: The Vanishing of Ethan Carter

Tvrdí se, že ty nejúžasnější příběhy píše sám život. Pokud to vezmu za bernou minci, pak je mladý Ethan Carter hotovou živoucí novelou na pokračování. Se svou početnou rodinou žije v malé vesničce v Red Creek Valley. Kouzlu překrásné krajiny se vyrovnají snad jen tajemství, kterých má lokalita více než matka představená za dveřmi své cely. To je také důvod, proč Ethan kontaktuje muže, jehož jméno je nevyřčeno po téměř celý čas....

»
19. 01. 2018 • kristine4chaos0

Recenze: InnerSpace

Jsou hry, hry a pak hry. Že nechápete? Nevadí, ráda vysvětlím. U valné většiny produkce jednoduše vypnete, protože hra po vás chce jen základní operace. A k těm vás ještě povodí za ručičku. Pak jsou tu hry logické, tvořené hádankami, vyžadující zapnout mozek na vyšší obrátky. Ty jsou občas spojené s až uměleckým grafickým zpracováním, čímž se volně dostávám k hrám relaxačním. Bývají budovatelské, explorativní, dávají vám větší volnost v...

»
16. 01. 2018 • p.a.c.o6

RECENZE: Flying Tigers: Shadows over China

Létání fascinuje lidi od nepaměti a do oblak by chtěla létat celá řada z nich. V dnešní době jsou letadla stejně běžnou součástí našich životů, jako dříve auto nebo koňský povoz. Bohužel virtuální piloti mají podmínky ztížené, protože na konzole her s letadlovou tématikou zrovna moc nenajdete. O to více mi udělali radost Flying Tigers: Shadows over China, kteří nám takové klasické arkádové létání nabízejí.

»
09. 01. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Steep – Road to the Olympics

Krásné zimní období plné sněhu a aktivit na lyžích nebo snowboardu bude mít letos pěkné sportovní vyvrcholení, o které se postarají zimní olympijské hry v Jižní Koreji. Svátek sportu to rozhodně bude, i když mnozí k tomu jistě mají svá ale. Na olympijské licenci se pokusí něco „trhnout“ i vývojářský dům Ubisoftu, který do své hry Steep přináší rozšíření Road to the Olympic.

»