RECENZE: DeadCore

Autor: p.a.c.o Publikováno: 18.7.2017, 16:10

Publikováno: 18.7.2017, 16:10

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1197 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Skákání, postřeh, zručnost a rychlé rozhodování. Přesně tyhle dovednosti se dají trénovat nejen ve skutečném životě, ale stejně dobře i v rámci hraní. Prostě vezmete gamepad do ruky, k tomu nějakou těžkou hru a jedete. To pak nevíte, kde vám ruce s hlavou stojí a pokud jste výbušnější povahy, jako třeba já, mohou se sousedovic děti naučit celou řadu nových slov, pokud jsou tedy mladší. Jsou totiž hry, které vám zadarmo nic nedají a je fuk, jestli je to vlivem jejich vysoké obtížnosti nebo ne úplně domyšlených herních mechanik.

Můžou být i hry, které obě věci zkombinují dohromady a v tom případě vznikne něco, jako je DeadCore, na který se dnes podíváme. Z videí se mi hra hodně líbila a já doufal v nějakou výzvu. Nakonec mi čeští Digital Grip dali víc, než jsem si objednal a v co jsem doufal. Nevím, jestli to brát jako pozitivum nebo negativum, tak se snad se k tomu v průběhu recenze dopracuji.

Probouzíme se uprostřed něčeho, nevíme vůbec nic a jelikož před námi se v mlze vzpíná tajuplná věž, vydáme se na její průzkum. V paměti máme solidní guláš a dohromady toho moc nevíme, ale právě proto se rozběhneme vstříc dobrodružství, abychom odhalili, co a proč se stalo. Jako zápletka pro běhání a skákání by to mohlo stačit, spíš vás však požene dopředu touha překonat daný úsek než nějaké větší příběhové pozadí.

DeadCore tvoří pět částí rozdělených na další podsekce, jejich délka je různá v závislosti na vaší šikovnosti a také na tom, jak moc vám umožní posun dále. Abyste tomu správě rozuměli, tak jeden příklad, co se mi stal. První level jsem musel projít třikrát, než hra usoudila, že si odemčení další části zasloužím. Možná to měl být trénink dovedností, nebo prostě nevím, ale nakonec jsem zjistil, že se jednalo o technický nedostatek, který by ve hře rozhodně neměl mít místo, protože taková základní věc, jako po úspěšném dohrání posun dále, by snad měla fungovat na 100 % vždy. Je ale dost dobře možné, že jsem nějaký unikátní uživatel a nikomu jinému z vás se to nestane.

Navíc hrát jenom první level by mi dlouho nevydrželo a také bych se připravil o celou řadu výzev a perných chvilek. Všechny věže, které budeme překonávat jsou zabezpečeny lasery, roboty a spoustou dalších překážek, jež vám přivodí vznik nejednoho šedivého vlasu, pokud vám vlasy rovnou nevypadají. Ze svého pohledu vám řeknu, že hrát DeadCore je skutečná výzva a jestli hledáte hru, která z vás dostane maximum, jste zde na dobré adrese.

Úrovně jsou hodně komplexní a mimo skákání z plošinky na plošinku se bude potřeba vyhýbat střelám, laserům, které vás na místě pošlou k poslednímu checkpointu, nebo kostkobotům, jejichž jediným cílem je vás shodit z pracně vydobytého místa na plošince. Navíc do ruky dostaneme zbraň, s níž se dají mechanismy na nějaký čas vyřadit z provozu, ale na moc dlouho to nebude, takže neztrácejte drahocenně získaný čas a vzhůru výš, dál, a třeba i šikmo. Co je na hraní DeadCore příjemné je možnost zvolit si cestu, jakou se vydáme. Většinou jsou k dispozici dvě a když to třeba přes jednu nejde, možná vedlejší cesta bude o něco lepší.

Bohužel, ne všechny části úrovní jsou o zkušenosti a dovednosti. Dost často budete potřebovat i trochu štěstí, abyste někde nespadli, svět fungoval tak, jak potřebujete, a hlavně vám v cestě nestály různé nedomyšlenosti. Klidně se vám můžete stát, že se objevíte na posledním respawnu a v tu chvíli do vás najdete robot, takže další smrt a takhle třeba třikrát za sebou. To už pak nemáte daleko k sprostým slovům a gamepad se bojí, aby se z blízka nepodíval na vaši podlahu, ale tak to prostě je. Druhou překážkou jsou lehce nepřehledné úrovně. Neobjevuje se sice často, ale o to je okamžik, kdy prostě nevíte, kudy dál, frustrující. On si člověk každý krok také dvakrát rozmyslí, když se deset minut pere s jednou částí, konečně ji překoná a pak neví, kudy by asi měl jít dál. Checkpoint v nedohlednu a co teď?

Nejvtipnější bylo, když jsem se ve chvilce nejtěžší podíval na youtube video a zjistil, že ani člověk, co točil průchod hrou nevěděl, kudy a jak dál. To že umíral stejně často jako já mé uspokojení ještě zvětšilo. Při pohledu do speedrun módu hry však má hrdost dostala okamžité ko, protože časy zde zaznamenané si mi zdály neuvěřitelné a nesplnitelné. Pro vysvětlení, dohrání každé části vám ji zpřístupní ve speedrunu, kdy je vaším jediným úkolem ji co nejrychleji překonat. Když se vám to povede, je vaše jméno a čas zapsáno do tabulky jako triumf a důkaz toho, že jste prostě borci.

Ovládání v DeadCore je z počátku hodně nejasné, protože hra vám neřekne, abyste pro skok zmáčkli tohle a pro střelbu zase támhleto. Buď si na to přijďte sami anebo se podívejte do nápovědy. Mimo zbraně se nám časem odemknou i nové dovednosti, které částečně usnadňují průchod hrou, ale pokud máte obě ruce levé, stejně vám nic nepomůže. Ještě rychlí pohled na grafickou a zvukovou stránku. Obrazově a graficky hra určitě nikoho neurazí a její minimalisticky technický styl sem krásně pasuje. Hudební doprovod pak je pro mě tím správným budičem, který mě dokázal vybičovat k nejlepším výkonům, a navíc krásně graduje, když už se s nějakou částí babráte opravdu dlouho.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Ve výsledku tak DeadCore servíruje parádní jízdu plnou skvělých momentů, ale také pár technických a designových chyb, jež mohou hraní znepříjemnit, a i proto dávám nakonec takové číselné hodnocení. Milovníci výzev zde budou jako doma, ostatním některé pasáže mohou přivodit infarkt. Pokud se řadíte do první skupiny, můžete si k hodnocení ještě bodík přidat. Hru doporučím vyzkoušet i běžným hráčům, protože její cena 159 Kč není vůbec vysoká a díky DeadCore v sobě můžete objevit něco příjemného nebo děsivého.
  • ZabijackyKafe

    S tímhle souhlasím, ano ta hra je občas na infarkt a máte pocit, že rozkoušete ovladač ale je to zajímavá hra, navíc za tu cenu je to lahoda, když si vezmu že konkurence ten samý titul nabízí o stovku dráž, tak na xbox super, kyby mi k tomu časem dohodili třeba HDR podporu nebo 4K hraní bude to mega bomba, ale i takhle jsem byl nadšený.

16. 08. 2017 • wellkeybig0

RECENZE: Blackhole: Complete Edition

Co je České, to je hezké České videohry slaví úspěchy po celém světě. Tituly jako Mafia, Dex, Machinarium, nebo právě Blackhole hrají miliony hráčů. Bohužel není pravidlem, že každá česká hra si najde cestu do zahraničí a především k úspěchu. Blackhole: Complete Edition je, ale jedna z těch, co to dokázala a byla přijata velmi kladně po celém světě.

»
16. 08. 2017 • p.a.c.o1

RECENZE: The Long Dark

Techniky přežití se mohou hodit vždy, takže když je nějaká možnost se něco z nich naučit, určitě se neobracejte zády, ale snažte si zapamatovat, co se jenom dá. Nevíme dne ani hodiny, kdy do naší planety narazí asteroid, rozšíří se nákaza měnící lidi na nemrtvá monstra, nebo se prostě jenom prostřednictvím bankovek rozšíří nějaký smrtelný virus. Že jsou vám výše zmíněná témata povědomá? To by tedy měla, jelikož jsou to nejpopulárnější...

»
15. 08. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Agents of Mayhem

V pozici hráče jsem nikdy neholdoval hrám, které si předem nemůžu zaškatulkovat a u nichž se na základě propagace jen těžko určuje, co z nich vlastně vyleze. Ovšem jako recenzent si takové zajíce v pytli nadmíru užívám, protože se mi dostává vzácného privilegia, kdy se stávám prostředníkem mezi autory a potencionálními hráči. Třebaže si nedělám iluze, že by v době YouTube někdo kupoval novinku jen na základě jednoho názoru, často značně zaujaté osoby, alespoň...

»
06. 08. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Mr. Shifty

Tak schválně, kdo z vás, zatímco dává ostatním hráčům na frak ve všech těch Battlefieldech, Call of Duty a Gearsech, přemýšlí nad historií akčních her? No samozřejmě, že nikdo, protože na bloumání v paměti bude dost času, až dosáhneme staří sovětské ponorky, občas je ale návrat do časů dvourozměrné grafiky, jednoduché hratelnosti a pohledu shora vítaným zpestřením, a to zejména teď v létě, kdy se dav AAA her rozestoupí a my vidíme...

»
02. 08. 2017 • chaosteorycz4

Recenze: Super Cloudbuilt

Recenzentka: Kristine4Chaos Dnes už se můžeme maximálně dohadovat, jestli za rozšíření parkouru do her vděčíme perskému princi, svůdné Faith nebo neohroženému assassínovi Altairovi. Jednoduše tu je a pro mnohé tvůrce videoher se stal stěžejním prvkem jejich projektu, a to jak v klasické „umělecké“ formě, tak té futuristické, při níž si postava pomáhá exo-skeletem, jetpackem nebo obojím najednou. Do této kategorie patří i malá nezávislá hra Super Cloudbuilt, která ačkoli není příliš originální,...

»
17. 07. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: AereA

O recenzi se postarala redakční důvěrnice Kristine4Chaos Za devatero oblačnostmi a devatero bouřkovými mraky je vzdušný svět AereA, jehož existence stojí a padá s hudbou. Není nic, co by zde nebylo v moci notového zápisu, a tak nikoho nepřekvapí, že na správný chod dohlíží Velký Maestro Guido, který je zároveň mentorem studentů jeho školy. Ovšem plovoucí hudební ráj je stižen neštěstím, když někdo odcizí kouzelné hudební nástroje, které vytvářejí harmonii držící Aereu...

»
14. 07. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Black the Fall

S odstupem času je možné rok 2014 označit za start jedné dystopické herní éry. Na celé řadě projektů se pozvolna začínalo pracovat (We Happy Few), jiné se představily publiku na herních veletrzích, jako třeba Inside v rámci Xbox konference a další se snažily upoutat pozornost komunity prostřednictvím Kickstarteru. Sem patří dnes recenzovaný Black the Fall, který má se zmíněným Inside společného mnohem více, než jen rok představení a obecné téma. Jenže zatímco...

»
05. 07. 2017 • chaosteorycz4

Recenze: Micro Machines World Series

Codemasters mají můj respekt, protože se během třiceti let dokázali vyprofilovat jako studio, které má závodní žánr v krvi bez ohledu na skutečnost, jde-li o arkádové blbnutí nebo pocit ze skutečné jízdy. Nyní si k superlativům můžu připsat označení „mágové“, protože ani šaman, který olízal všechny žáby v amazonském pralese, by nedokázal legendární značku přetavit do jednoho obrovského neonového banneru, a to s minimálními náklady, iniciativou a studem. Chápu, že když vám do kanceláře...

»