RECENZE: DeadCore

Autor: p.a.c.o Publikováno: 18.7.2017, 16:10

Publikováno: 18.7.2017, 16:10

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1304 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Skákání, postřeh, zručnost a rychlé rozhodování. Přesně tyhle dovednosti se dají trénovat nejen ve skutečném životě, ale stejně dobře i v rámci hraní. Prostě vezmete gamepad do ruky, k tomu nějakou těžkou hru a jedete. To pak nevíte, kde vám ruce s hlavou stojí a pokud jste výbušnější povahy, jako třeba já, mohou se sousedovic děti naučit celou řadu nových slov, pokud jsou tedy mladší. Jsou totiž hry, které vám zadarmo nic nedají a je fuk, jestli je to vlivem jejich vysoké obtížnosti nebo ne úplně domyšlených herních mechanik.

Můžou být i hry, které obě věci zkombinují dohromady a v tom případě vznikne něco, jako je DeadCore, na který se dnes podíváme. Z videí se mi hra hodně líbila a já doufal v nějakou výzvu. Nakonec mi čeští Digital Grip dali víc, než jsem si objednal a v co jsem doufal. Nevím, jestli to brát jako pozitivum nebo negativum, tak se snad se k tomu v průběhu recenze dopracuji.

Probouzíme se uprostřed něčeho, nevíme vůbec nic a jelikož před námi se v mlze vzpíná tajuplná věž, vydáme se na její průzkum. V paměti máme solidní guláš a dohromady toho moc nevíme, ale právě proto se rozběhneme vstříc dobrodružství, abychom odhalili, co a proč se stalo. Jako zápletka pro běhání a skákání by to mohlo stačit, spíš vás však požene dopředu touha překonat daný úsek než nějaké větší příběhové pozadí.

DeadCore tvoří pět částí rozdělených na další podsekce, jejich délka je různá v závislosti na vaší šikovnosti a také na tom, jak moc vám umožní posun dále. Abyste tomu správě rozuměli, tak jeden příklad, co se mi stal. První level jsem musel projít třikrát, než hra usoudila, že si odemčení další části zasloužím. Možná to měl být trénink dovedností, nebo prostě nevím, ale nakonec jsem zjistil, že se jednalo o technický nedostatek, který by ve hře rozhodně neměl mít místo, protože taková základní věc, jako po úspěšném dohrání posun dále, by snad měla fungovat na 100 % vždy. Je ale dost dobře možné, že jsem nějaký unikátní uživatel a nikomu jinému z vás se to nestane.

Navíc hrát jenom první level by mi dlouho nevydrželo a také bych se připravil o celou řadu výzev a perných chvilek. Všechny věže, které budeme překonávat jsou zabezpečeny lasery, roboty a spoustou dalších překážek, jež vám přivodí vznik nejednoho šedivého vlasu, pokud vám vlasy rovnou nevypadají. Ze svého pohledu vám řeknu, že hrát DeadCore je skutečná výzva a jestli hledáte hru, která z vás dostane maximum, jste zde na dobré adrese.

Úrovně jsou hodně komplexní a mimo skákání z plošinky na plošinku se bude potřeba vyhýbat střelám, laserům, které vás na místě pošlou k poslednímu checkpointu, nebo kostkobotům, jejichž jediným cílem je vás shodit z pracně vydobytého místa na plošince. Navíc do ruky dostaneme zbraň, s níž se dají mechanismy na nějaký čas vyřadit z provozu, ale na moc dlouho to nebude, takže neztrácejte drahocenně získaný čas a vzhůru výš, dál, a třeba i šikmo. Co je na hraní DeadCore příjemné je možnost zvolit si cestu, jakou se vydáme. Většinou jsou k dispozici dvě a když to třeba přes jednu nejde, možná vedlejší cesta bude o něco lepší.

Bohužel, ne všechny části úrovní jsou o zkušenosti a dovednosti. Dost často budete potřebovat i trochu štěstí, abyste někde nespadli, svět fungoval tak, jak potřebujete, a hlavně vám v cestě nestály různé nedomyšlenosti. Klidně se vám můžete stát, že se objevíte na posledním respawnu a v tu chvíli do vás najdete robot, takže další smrt a takhle třeba třikrát za sebou. To už pak nemáte daleko k sprostým slovům a gamepad se bojí, aby se z blízka nepodíval na vaši podlahu, ale tak to prostě je. Druhou překážkou jsou lehce nepřehledné úrovně. Neobjevuje se sice často, ale o to je okamžik, kdy prostě nevíte, kudy dál, frustrující. On si člověk každý krok také dvakrát rozmyslí, když se deset minut pere s jednou částí, konečně ji překoná a pak neví, kudy by asi měl jít dál. Checkpoint v nedohlednu a co teď?

Nejvtipnější bylo, když jsem se ve chvilce nejtěžší podíval na youtube video a zjistil, že ani člověk, co točil průchod hrou nevěděl, kudy a jak dál. To že umíral stejně často jako já mé uspokojení ještě zvětšilo. Při pohledu do speedrun módu hry však má hrdost dostala okamžité ko, protože časy zde zaznamenané si mi zdály neuvěřitelné a nesplnitelné. Pro vysvětlení, dohrání každé části vám ji zpřístupní ve speedrunu, kdy je vaším jediným úkolem ji co nejrychleji překonat. Když se vám to povede, je vaše jméno a čas zapsáno do tabulky jako triumf a důkaz toho, že jste prostě borci.

Ovládání v DeadCore je z počátku hodně nejasné, protože hra vám neřekne, abyste pro skok zmáčkli tohle a pro střelbu zase támhleto. Buď si na to přijďte sami anebo se podívejte do nápovědy. Mimo zbraně se nám časem odemknou i nové dovednosti, které částečně usnadňují průchod hrou, ale pokud máte obě ruce levé, stejně vám nic nepomůže. Ještě rychlí pohled na grafickou a zvukovou stránku. Obrazově a graficky hra určitě nikoho neurazí a její minimalisticky technický styl sem krásně pasuje. Hudební doprovod pak je pro mě tím správným budičem, který mě dokázal vybičovat k nejlepším výkonům, a navíc krásně graduje, když už se s nějakou částí babráte opravdu dlouho.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Ve výsledku tak DeadCore servíruje parádní jízdu plnou skvělých momentů, ale také pár technických a designových chyb, jež mohou hraní znepříjemnit, a i proto dávám nakonec takové číselné hodnocení. Milovníci výzev zde budou jako doma, ostatním některé pasáže mohou přivodit infarkt. Pokud se řadíte do první skupiny, můžete si k hodnocení ještě bodík přidat. Hru doporučím vyzkoušet i běžným hráčům, protože její cena 159 Kč není vůbec vysoká a díky DeadCore v sobě můžete objevit něco příjemného nebo děsivého.
  • ZabijackyKafe

    S tímhle souhlasím, ano ta hra je občas na infarkt a máte pocit, že rozkoušete ovladač ale je to zajímavá hra, navíc za tu cenu je to lahoda, když si vezmu že konkurence ten samý titul nabízí o stovku dráž, tak na xbox super, kyby mi k tomu časem dohodili třeba HDR podporu nebo 4K hraní bude to mega bomba, ale i takhle jsem byl nadšený.

12. 12. 2017 • chaosteorycz3

Recenze: Hello Neighbor

„Ahoj sousede“, volám na pána žijícího naproti nám, když si jdu pro míč na okraj chodníku. Buran jeden. Ani neodpoví a čučí jak spadlý kaštan. Možná až moc dlouho sleduje mou pomalou chůzi směrem od jeho domu. Dokonce si mou pozici ještě zkontroluje pohledem z poza okna poté, co se uchýlil domů. Nevím proč, ale mám takový nepříjemný pocit. Proč mě tak dlouho pozoroval? Proč má na rukách zahradnické rukavice, když...

»
06. 12. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Soma

Také nemáte rádi zpoždění? Teď nemyslím takové to několikaminutové, kdy nic nestíháte kvůli líné dopravě nebo vlastnímu podcenění časové rezervy. Bavím se o více jak dvou letech, během kterých zapomenete i na působivější věci, než je vydání sci-fi hororu z dílny Frictional Games. Ti nedočkavější, včetně mě, Somu odehráli mezitím jinde a ostatní žánroví maniaci našli za tu dobu kvalitní náhrady. Proč tedy vůbec věnovat čas, a především peníze hře, která...

»
01. 12. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Bush Hockey League

Když je nemůžeš porazit, tak je zmlať anebo zmrzač. Tak přesně tímhle heslem se v druhé půli minulého století řídil leckterý hokejový tým, a to i na vrcholové úrovni. Ostatně ještě já pamatuji národní výběry Ruska či Kanady, které převahu soupeře kompenzovali přehnaným zájmem o jeho kolena, ruce a repasi obličeje. Používání hokejky jinak, než je v pravidlech a přetváření ledové plochy do zápasnického ringu se tak v 90. letech stalo cílem hned...

»
27. 11. 2017 • p.a.c.o3

RECENZE: Road Rage

Každý z nás určitě zná ten pocit, kdy se na něco těší a nemůže se dočkat dne, kdy si konečně svou vysněnou záležitost bude moct vyzkoušet nebo prožít. Přesně tyhle pocity jsem měl ve spojení s hrou Road Rage, která se odkazovala a snažila se ve mně vyvolat vzpomínky na legendární záležitost jménem Road Rush. Dokonce jsem v Road Rage vyzkoušel v rámci předběžného přístupu na PC, kdy pln optimismu jsem doufal, že předběžný...

»
26. 11. 2017 • p.a.c.o1

RECENZE: Farming Simulator 17 Platinum Expansion

Zemědělci mají svá pole jistě již sklizená a připravená na zimu, která se nezadržitelně blíží. Kdo by rád něco sklízel, může se vydat na pole virtuální, kde se neustále něco děje. Jednou z her, jež dokázala na farmářskou tématiku nalákat zástupy hráčů, je bezesporu Farming Simulator, jehož poslední ročník s číslovkou 17 se povedl na výbornou. A aby toho obsahu nebylo málo, dostává hra Platinovou edici, jejíž součástí je celá řada novinek.

»
24. 11. 2017 • kristine4chaos0

Recenze: LEGO Marvel Super Heroes 2

Fanoušci komiksových vesmírů jsou často jak kočky se psy, protože všichni tvrdí, že právě ten jejich je nejlepší. Největší rivalita samozřejmě panuje mezi společnostmi Marvel a DC. Superhrdinové svadí nepřímý boj na pultech tiskovin, v televizi, na stříbrném plátně, ve videohrách a také v našich domovech. U nás není výjimka. Když se mi podaří přítele přemluvit k třetímu Thorovi, automaticky musím počítat s povinnou projekcí Ligy spravedlnosti. On sní po nocích o tom, jak se...

»
22. 11. 2017 • lindros88cze4

RECENZE: L.A. Noire pro Xbox One

Detektivní thriller L.A. Noire od dnes již zaniklého australského studia Team Bondi, se vrací, aby se podíval na moderní konzole. Rockstar Games připravily remaster této povedené hry a my se teď mrkneme, jestli dokáže obstát i dnes.

»
20. 11. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Star Wars Battlefront II

V žádné předaleké galaxii, kde wookieeové dávají dobrou noc, ale v nám důvěrně známém vesmíru vznikla kdysi série Battlefront. S blyštivou značkou Star Wars a ještě opulentnějším logem LucasArts, dostali fanoušci rodinných fantasy pohádek poctivou dávku akce, která jim do gamepadů přinesla ty největší hrdiny z obou stran Síly. Jenže galaxie se mění, hrdinů přibývá, souboje mezi Impériem a rebely kývají miskami vah a Battlefront se vrací jak Darth Maulův světelný meč. Electronic Arts...

»