RECENZE: Divinity: Original Sin II Definitive Edition

Autor: lindros88cze Publikováno: 3.9.2018, 12:00

Publikováno: 3.9.2018, 12:00

Sociální sítě

O autorovi

lindros88cze

lindros88cze

Je autorem 110 článků

Belgické studio Larian stojící za sérií Divinity, před čtyřmi lety vydalo Divinity: Original Sin, které dosáhla velkého úspěchu a stejně tak o rok později verze pro Xbox One, která byla odvedena opravdu poctivě. Loni pak vyšel druhý díl, který ohromil naprosto všechny. Možná jste slyšeli nadšené reakce a viděli nespočet maximálních hodnocení. A teď, teď je náš čas. Divinity: Original Sin II totiž vychází v definitivní edici na Xbox One a vypadá to, že tvůrci udělali ještě krok dál, ovšem jedenáctky se stejně nerozdávají.

Už první hra byla skvělá, ovšem ve srovnání s pokračováním, působí jako chudší bratříček. Nadále se nesnaží oslovit komplexností herních mechanismů a samotnou hratelností, ale vašimi rozhodnutími, které ovlivňují herní svět a jeho postavy. A ačkoliv to může znít trochu zvláštně, tento titul je nejspíše jednou z nejrealističtějších her vůbec a přesto je pekelně zábavný a návykový.

Podobně jako v jiných RPG, největší slabinou série Divinity je běžný fantasy svět (pojmenovaný Rivellon), v němž se hra odehrává. Zápletka se soustředí na pronásledování jistých kouzelníků, jejichž schopnosti mají podivné vedlejší účinky, a to náhodné vzývání démonických monster. Dotyční si z toho těžkou hlavu nedělají a tak máte vy a vaše družina práci. Případně ale můžete vyrazit na dobrodružství sami, to je na vás.

Zápletka se postupně zlepšuje a získává na zajímavosti, ovšem jako v případě některých RPG, jako jsou třeba Gothic nebo Zaklínač 3, jsou to malé detaily, které činí z této hry opravdovou pecku. Zvláště když vezmete v potaz, že zde dochází na morální dilemata, protože jen málo postav je buď čistě dobrá, nebo zlá. Jejich charakter je obtížné odhadnout stejně jako kulantní řešení, pro které rozhodnout. A když už k rozhodnutí dojdete, nebo si to alespoň myslíte, je to nakonec jen znamení nepředvídaných událostí, jež vás dostihnou.

Často se tak může stát, že zabijete nějaké postavy a později zjistíte, že byly daleko sympatičtější, nebo alespoň hlubší, než jste si prvně mysleli. Kolikrát tak můžete přijít o některých z vedlejších úkolů, ale současně víc a víc porozumíte světu okolo vás, a stane se z vás lepší a tolerantnější hrdina. Anebo budete často načítat a nakonec vám z toho přeskočí, vzdáte to a vydáte se cestou čirého zla.

Dobře napsané dialogy, které bychom si ale více vychutnali v češtině, a povedený dabing jsou pak příjemným překvapením a sem tam neschází ani nějaké vtípky. Ze spousty potyček a bojů se navíc můžete vymluvit a tak z nich vyklouznout, ale to je jen jedna z mnoha možností. Hra vám poskytne nespočet schopností a voleb, jako je třeba teleportace, nebo mluvení s duchy a zvířaty. Normálně by se kolem takových funkcí točila celá hra, ovšem tady jsou jen něčím navíc, na což ani nemusíte za celou dobu hraní přijít.

Jak už tomu u každé řádné RPG bývá, nástroje pro tvorbu postavy zde neschází a nabízí rozličné sady dovedností a schopností, ať už bojových, společenských, kouzelnických apod. K dispozici jsou i různé třídy, od tradičních až po velmi jedinečné, jež v jiných hrách nenajdete, ale v podstatě si můžete vytvořit i své vlastní třídy a druhy postav, které budou zkrátka fungovat, i když vám to tak zpočátku připadat nemusí. Spousta současných her tohoto žánru se soustředí hodně na souboje, možná proto některým už říkáme akční RPG, ale tady je vám tolik možností, od plížení po stříbrný jazyk, a je jen na vás, na co se zaměříte a jaký styl hraní vám bude sedět. Případně se na to můžete vybodnout a vybrat si některou z přednastavených postav.

Kdybychom tady přestali, už tak je hra zcela perfektní, ať už jde o její rozlehlost, propracovat, kvalitní vyprávění či obrovský otevřený svět. Ale to je opravdu jen začátek, protože na sebe vrství ještě další mechanismy, které by vystačily na vlastní hru. Vezměte si například boje, které mohou na první pohled působit jako běžný tahový soubojový systém. Ve skutečnosti ale berou v potaz terén a převýšení, stejně jako louže s vodou či olejem, které můžete využít v rámci elementárních sil magie. I když to může znít náročně a vlastně i je, hra nabízí několik nastavení obtížnosti, díky nimž vám to přijde naprosto banální a můžete si tak naplno vychutnat příběh.  Právě k tomu vám poslouží zbrusu nový režim Story, v němž sice nejsou souboje odstraněny, ale hra je v nich vůči vám mnohem shovívavější. Pokud tedy nejste RPG machisti, můžete tak ušetřit nervy i čas.

Tím ale výčet možností ani zdaleka nekončí. Ve hře se můžete stát i správným mistrem a vytvářet vlastní situace a dobrodružství pro ostatní hráče. Lepší virtuální přepracování tradičního Dungeons & Dragons na konzolích rozhodně nenajdete a možná že ani jinde. Nesmíme zapomenout ani na možnost kooperace, a to jak lokální pro dva hráče na rozdělené obrazovce, tak online až pro čtyři hráče. Ani tohle ovšem není jak prosté jako v jiných hrách, jelikož jen jeden hráč se může přiblížit božstvu a když hrajete v kooperaci, může snadno dojít na soutěživost, což je nezvyklé a vlastně i skvělé. Často jste nuceni jen spolupracovat, ovšem tady můžete jít i proto sobě, a to případně i v PvP režimu, abyste si nehanili příběh.

Vzhledem k velikosti a komplexnosti hry je Divinity: Original Sin II opravdu velký úspěch, který se navíc obešel bez vážnějších chyb. Navíc titul disponuje opravdu pěknou grafikou, kterou si na Xbox One X vychutnáte i ve 4K včetně HDR. Nesmíme ale zapomínat, že zde mluvíme o definitivní edici, která není jen pouhým portem pro konzole. Tvůrci se zaměřili na sebemenší nedostatky původní verze a hezky je odladili. Inventář a deník byly kompletně přepracovány a jsou teď mnohem více nápomocny v tom, co děláte, abyste neztratili nit. Rozhraní a ovládání už fungovala skvěle v první hře, ovšem nyní šlapou naprosto perfektně. Zde se tvůrcům určitě vyplatilo vydat část hry v programu Game Preview a hezky ji poladit na základě zpětné vazby.

Ještě nemáte dost? My taky ne, protože to ještě opravdu není vše. Tvůrci ze studia Larian této edice přidali spoustu nového obsahu a tím nemyslíme jen nové postavy či dialogy. Jak jsme se dozvěděli, oproti původní verzi pro PC došlo k zásadním změnám v třetím aktu hry a epilog byl kompletně přepsán, aby byly příběh a vyprávění ještě lepší. Každopádně se můžete těšit na dosti dlouhou jízdu, která vám poskytne kvalitní zábavu na 50 až 100 hodin.

10
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Divinity: Original Sin II je jedna z nejlepších RPG, která konečně dorazila na konzole. Definitivní edice bývá často jen pouhým termínem jak vám prodat to samé, ovšem tohle je poctivě odvedená práce, díky níž se vám do rukou dostane prakticky bezchybná a pěkně promakaná hra. Samozřejmě můžete občas narazit na nějakou chybku nebo vás trochu pozlobí online, ale nic není úplně dokonalé, i když tahle hra k tomu má zatraceně blízko.
  • StriderCZ

    Takhle ukecaná hra bez českých titulků… škoda, tohle nebude nic pro mne.

16. 11. 2018 • kristine4chaos2

Recenze: Spyro Reignited Trilogy

Oživování her z minulého století není vždy dobrý nápad. Jakmile tvůrci nemají srdce na pravém místě, rovná se návrat násilné exhumaci ostatků. V truhle sice stále je váš oblíbený příbuzný, nikoliv však ve stavu, který by odpovídal datu v kalendáři. Je-li ale situace opačná a restaurátoři dělají práci s láskou, jste rázem v kůži sběratele veteránů. Nevadí, že vytoužená hračka nesplňuje nejpřísnější normy a že výbava zaostává za moderní produkcí. Navrátivší vzpomínky mají právo...

»
14. 11. 2018 • lindros88cze0

RECENZE: LEGO Harry Potter Collection

Kolekce her LEGO Harry Potter konečně dorazila na Xbox One a jak asi tušíte, jedná se o zábavný remaster, i když mohl být daleko ambicióznější. Tvůrci totiž měli více než dost času, si s kolekcí pohrát, ovšem na hrách LEGO Harry Potter: Years 1-4 (2010) a LEGO Harry Potter: Years 5-7 (2011) se nic nezměnilo.

»
13. 11. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Super Pixel Racers

Závodníci měli v herním světě vždycky dobrou pozici, protože o závodní hry nikdy nebyla, a stále není, nouze. Výběr je opravdu pestrý a záleží čistě na tom, jaký druh závodů si chceme užít a jakou míru realističnosti očekáváme. Spousta hráčů si jistě ráda odpočine při nějakém arkádovém ježdění, a i v tomto segmentu je naštěstí z čeho vybírat. Další adept pro potenciální zájemce mimo arkádové hratelnosti přihazuje také ingredienci, na níž hráči slyší...

»
10. 11. 2018 • chaosteorycz3

Recenze: The One We Found

Často melu pantem, že dnešní herní produkce vychází s balením dětských plen, dudlíkem a návodem pro nejhloupější z hloupých. Všude samé ukazatele, poznámky a vysvětlivky, přes které v konečném důsledku není pořádně vidět to nejdůležitější. Ano, jsou výjimky, a to většinou z nízkonákladové výroby, s nimiž mozkové závity roztočíte jak Wankelův motor. Do této společnosti patří survival The One We Found, který vedle temné atmosféry nabízí i pořádnou dávku logických překážek.

»
08. 11. 2018 • chaosteorycz3

Recenze: 11-11: Memories Retold

Přestože je nám každý rok prostřednictvím médií připomínáno, že první světová válka nebyla karneval v Riu a že jedno pokračování stačilo, hráči neustále touží vyrážet na fronty. Zde hrdinství bagatelizují na pouhou soutěž v rychlejší střelbě a přesnějším oku, aniž by si často uvědomovali, že jejich vrstevníci pokládali život navzdory přesvědčení, navzdory osobním sympatiím. Naštěstí herní svět není jen Call of Duty nebo Battlefield, ale také nezávislá tvorba, která tyto příběhy vypráví...

»
07. 11. 2018 • p.a.c.o3

RECENZE: Kingdom Come: Deliverence – The Amorous Adventures of Bold Sir Hans Capon

Recenze od naší čtenářky a hráčky Naifa86, děkujeme 😉 Vydání nového DLC hry Kingdom Come: Deliverance, které nese název The Amorous Adventures of Bold Sir Hans Capon (Milostná dobrodružství bodrého rytíře Jana Ptáčka), připomínalo ráno po velmi vydařeném mejdanu. Jindra si totiž notnou část příběhu, který prožil při plnění úkolu pro pana Jana Ptáčka, nepamatoval. Herní doba se tak mnohdy zkrátila na cca 2 hodiny, což uznávám, není mnoho. Také se...

»
06. 11. 2018 • chaosteorycz2

Recenze: Tyler: Model 005

Kdo nechtěl mít v devadesátých letech vlastního „Johnnyho Pětku“, byl buď stále ještě pouhou součástí genetického materiálu nebo měl v občance příliš mnoho roků, aby to přiznal. Sympatický robot, kterého zásah blesku přivedl k životu, postupně objevoval lidský svět, a přitom získával informace o své minulosti. A podobný osud má i Tyler, malý robůtek, jehož příběh začíná roku 1955. Shodou okolností za vše opět může nepříznivé počasí.

»
05. 11. 2018 • p.a.c.o10

RECENZE: Red Dead Redemption 2

Musím se přiznat, že jenom na malé procento her se před vydáním těším tolik, jako jsem to měl před příchodem druhého dílu westernové série Red Dead Redemption (dále RDR2). Důvodů, proč jsem se tolik těšil, bylo hned několik. Za prvé, Rockstar vydávají své hry ve velkých časových rozestupech (například mezi RDR1 a RDR2 je časový rozdíl 8 let), takže každá další hra je velkou událostí. Za druhé je to potom...

»