RECENZE: Divinity: Original Sin II Definitive Edition

Autor: lindros88cze Publikováno: 3.9.2018, 12:00

Publikováno: 3.9.2018, 12:00

Sociální sítě

O autorovi

lindros88cze

lindros88cze

Je autorem 112 článků

Belgické studio Larian stojící za sérií Divinity, před čtyřmi lety vydalo Divinity: Original Sin, které dosáhla velkého úspěchu a stejně tak o rok později verze pro Xbox One, která byla odvedena opravdu poctivě. Loni pak vyšel druhý díl, který ohromil naprosto všechny. Možná jste slyšeli nadšené reakce a viděli nespočet maximálních hodnocení. A teď, teď je náš čas. Divinity: Original Sin II totiž vychází v definitivní edici na Xbox One a vypadá to, že tvůrci udělali ještě krok dál, ovšem jedenáctky se stejně nerozdávají.

Už první hra byla skvělá, ovšem ve srovnání s pokračováním, působí jako chudší bratříček. Nadále se nesnaží oslovit komplexností herních mechanismů a samotnou hratelností, ale vašimi rozhodnutími, které ovlivňují herní svět a jeho postavy. A ačkoliv to může znít trochu zvláštně, tento titul je nejspíše jednou z nejrealističtějších her vůbec a přesto je pekelně zábavný a návykový.

Podobně jako v jiných RPG, největší slabinou série Divinity je běžný fantasy svět (pojmenovaný Rivellon), v němž se hra odehrává. Zápletka se soustředí na pronásledování jistých kouzelníků, jejichž schopnosti mají podivné vedlejší účinky, a to náhodné vzývání démonických monster. Dotyční si z toho těžkou hlavu nedělají a tak máte vy a vaše družina práci. Případně ale můžete vyrazit na dobrodružství sami, to je na vás.

Zápletka se postupně zlepšuje a získává na zajímavosti, ovšem jako v případě některých RPG, jako jsou třeba Gothic nebo Zaklínač 3, jsou to malé detaily, které činí z této hry opravdovou pecku. Zvláště když vezmete v potaz, že zde dochází na morální dilemata, protože jen málo postav je buď čistě dobrá, nebo zlá. Jejich charakter je obtížné odhadnout stejně jako kulantní řešení, pro které rozhodnout. A když už k rozhodnutí dojdete, nebo si to alespoň myslíte, je to nakonec jen znamení nepředvídaných událostí, jež vás dostihnou.

Často se tak může stát, že zabijete nějaké postavy a později zjistíte, že byly daleko sympatičtější, nebo alespoň hlubší, než jste si prvně mysleli. Kolikrát tak můžete přijít o některých z vedlejších úkolů, ale současně víc a víc porozumíte světu okolo vás, a stane se z vás lepší a tolerantnější hrdina. Anebo budete často načítat a nakonec vám z toho přeskočí, vzdáte to a vydáte se cestou čirého zla.

Dobře napsané dialogy, které bychom si ale více vychutnali v češtině, a povedený dabing jsou pak příjemným překvapením a sem tam neschází ani nějaké vtípky. Ze spousty potyček a bojů se navíc můžete vymluvit a tak z nich vyklouznout, ale to je jen jedna z mnoha možností. Hra vám poskytne nespočet schopností a voleb, jako je třeba teleportace, nebo mluvení s duchy a zvířaty. Normálně by se kolem takových funkcí točila celá hra, ovšem tady jsou jen něčím navíc, na což ani nemusíte za celou dobu hraní přijít.

Jak už tomu u každé řádné RPG bývá, nástroje pro tvorbu postavy zde neschází a nabízí rozličné sady dovedností a schopností, ať už bojových, společenských, kouzelnických apod. K dispozici jsou i různé třídy, od tradičních až po velmi jedinečné, jež v jiných hrách nenajdete, ale v podstatě si můžete vytvořit i své vlastní třídy a druhy postav, které budou zkrátka fungovat, i když vám to tak zpočátku připadat nemusí. Spousta současných her tohoto žánru se soustředí hodně na souboje, možná proto některým už říkáme akční RPG, ale tady je vám tolik možností, od plížení po stříbrný jazyk, a je jen na vás, na co se zaměříte a jaký styl hraní vám bude sedět. Případně se na to můžete vybodnout a vybrat si některou z přednastavených postav.

Kdybychom tady přestali, už tak je hra zcela perfektní, ať už jde o její rozlehlost, propracovat, kvalitní vyprávění či obrovský otevřený svět. Ale to je opravdu jen začátek, protože na sebe vrství ještě další mechanismy, které by vystačily na vlastní hru. Vezměte si například boje, které mohou na první pohled působit jako běžný tahový soubojový systém. Ve skutečnosti ale berou v potaz terén a převýšení, stejně jako louže s vodou či olejem, které můžete využít v rámci elementárních sil magie. I když to může znít náročně a vlastně i je, hra nabízí několik nastavení obtížnosti, díky nimž vám to přijde naprosto banální a můžete si tak naplno vychutnat příběh.  Právě k tomu vám poslouží zbrusu nový režim Story, v němž sice nejsou souboje odstraněny, ale hra je v nich vůči vám mnohem shovívavější. Pokud tedy nejste RPG machisti, můžete tak ušetřit nervy i čas.

Tím ale výčet možností ani zdaleka nekončí. Ve hře se můžete stát i správným mistrem a vytvářet vlastní situace a dobrodružství pro ostatní hráče. Lepší virtuální přepracování tradičního Dungeons & Dragons na konzolích rozhodně nenajdete a možná že ani jinde. Nesmíme zapomenout ani na možnost kooperace, a to jak lokální pro dva hráče na rozdělené obrazovce, tak online až pro čtyři hráče. Ani tohle ovšem není jak prosté jako v jiných hrách, jelikož jen jeden hráč se může přiblížit božstvu a když hrajete v kooperaci, může snadno dojít na soutěživost, což je nezvyklé a vlastně i skvělé. Často jste nuceni jen spolupracovat, ovšem tady můžete jít i proto sobě, a to případně i v PvP režimu, abyste si nehanili příběh.

Vzhledem k velikosti a komplexnosti hry je Divinity: Original Sin II opravdu velký úspěch, který se navíc obešel bez vážnějších chyb. Navíc titul disponuje opravdu pěknou grafikou, kterou si na Xbox One X vychutnáte i ve 4K včetně HDR. Nesmíme ale zapomínat, že zde mluvíme o definitivní edici, která není jen pouhým portem pro konzole. Tvůrci se zaměřili na sebemenší nedostatky původní verze a hezky je odladili. Inventář a deník byly kompletně přepracovány a jsou teď mnohem více nápomocny v tom, co děláte, abyste neztratili nit. Rozhraní a ovládání už fungovala skvěle v první hře, ovšem nyní šlapou naprosto perfektně. Zde se tvůrcům určitě vyplatilo vydat část hry v programu Game Preview a hezky ji poladit na základě zpětné vazby.

Ještě nemáte dost? My taky ne, protože to ještě opravdu není vše. Tvůrci ze studia Larian této edice přidali spoustu nového obsahu a tím nemyslíme jen nové postavy či dialogy. Jak jsme se dozvěděli, oproti původní verzi pro PC došlo k zásadním změnám v třetím aktu hry a epilog byl kompletně přepsán, aby byly příběh a vyprávění ještě lepší. Každopádně se můžete těšit na dosti dlouhou jízdu, která vám poskytne kvalitní zábavu na 50 až 100 hodin.

10
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Divinity: Original Sin II je jedna z nejlepších RPG, která konečně dorazila na konzole. Definitivní edice bývá často jen pouhým termínem jak vám prodat to samé, ovšem tohle je poctivě odvedená práce, díky níž se vám do rukou dostane prakticky bezchybná a pěkně promakaná hra. Samozřejmě můžete občas narazit na nějakou chybku nebo vás trochu pozlobí online, ale nic není úplně dokonalé, i když tahle hra k tomu má zatraceně blízko.
  • StriderCZ

    Takhle ukecaná hra bez českých titulků… škoda, tohle nebude nic pro mne.

18. 01. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: Ace Combat 7: Skies Unknown

Nejdříve chtěl člověk umět létat jako pták, aby se mohl vydat do oblak. Přes balóny a první letadla jsme se dostali až k dnešním moderním strojům, jejichž bojové a letové vlastnosti jsou úžasné. O to smutnější je fakt, že her s leteckou tématikou je jako šafránu. Přitom hlad po tomto žánru rozhodně je, takže každá další oznámená hra je očekávána nemalou enklávou virtuálních pilotů, kteří jenom čekají, až budou moct usednout do...

»
14. 12. 2018 • lindros88cze0

RECENZE: The Council

Od doby, kdy studio Telltale Games přišlo s vydáním příběhových her po epizodách, jsme se dočkali mnoho her, které se této konkrétní receptury držely. Nicméně jak už dnes víme, je třeba určitá opatrnost a zbytečně to s projekty nepřehánět, abyste neskončily právě jako pionýři z Telltale, ačkoliv tam za to mohlo neschopné vedení. Každopádně dnes se podíváme na zoubek mysteriózní epizodické adventuře The Council, která se konečně dočkala závěrečné epizody a my si...

»
12. 12. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Just Cause 4

Otevřené světy nabízejí nespočet možností, jak nám přinést různorodá dobrodružství a nejspíš i proto jsou v dnešní době tak populární. I já se do těchto světů rád vydávám, ale je tu jeden z nich, který se svou nekonečnou akcí tak trochu vymyká všem ostatním. Série Just Cause na to jde cestou výbuchů, bláznivostí a světem, v němž se můžeme vydat, kam nás jenom napadne a vyzkoušet, co všechno v něm je možné, byť je...

»
08. 12. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Jagged Alliance: Rage!

Vytahovat na světlo staré značky je stejně moderní, jako nosit brýle a kšandy po dědovi a hrát si na hipstera. Dle hesla: „Když to nejde zremasterovat, udělej další díl“, dostáváme opětovně série, jejichž existence byla už dávno součástí minulosti. A zcela právem, protože v posledních podobách dokázaly sami sebe dostat do slepé uličky.

»
04. 12. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: RIDE 3

Vývojáři z italského studia Milestone mají mezi hráči již nějaké to jméno, protože stojí za celou řadou známých značek. Jejich kvalita je sice velice rozporuplná, ale když řeknu, že se jedná o lehce nadprůměrné tituly, nejspíš to přesně vystihne jejich status. Ne každé studio je schopné chrlit hry stejným tempem, jako to dělají právě Milestone a ještě u nich zajistit nějakou kvalitu. Vždyť jenom letos jsme od nich již dostali tři...

»
30. 11. 2018 • p.a.c.o3

RECENZE: Battlefield V

První a druhá světová válka jsou oblíbená témata pro herní zpracování, na která se dá pohlížet z několika úhlů. Nejpočetnější zpracování mají na svědomí střílečky, kam se tyto ozbrojené konflikty našich dějin hodí asi nejvíce. Jeden čas byla děsně „cool“, až hráči začali být přejedeni touto tématikou a vývojáři naštěstí posunuli válku do moderní doby. Já sám si nejsem jist, zda jsem již zapomněl na všechny druhoválečné hry, abych byl nadšený...

»
29. 11. 2018 • chaosteorycz4

Recenze: Darksiders III

Je jedno, jak moc se snažíte změnit osud. Pokud se tak má stát, stane se. Bláboly kartářky uzené v mlžném oparu levného kuřiva neberte na lehkou váhu, protože něco málo na nich bude. Nevěříte? Co Sarah Connorová a oddalování soudného dne? Nebo Glum, jehož osud byl navěky spojen s prstenem? A co nastolení rovnováhy na bojišti, kterému andělé a démoni říkají Země? Téma jak vystřižené pro Roberta Langdona nebo Constantina, mají v tomto...

»
26. 11. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Achtung! Cthulhu Tactics

Kdykoliv se Němci zapletou s okultismem, smrdí to sírou nebo pořádně nevrlými démony. Že byl Hitler přinejmenším fascinován magií a vším, co by mohlo z onoho či jiného světa pomoci jeho armádě k vyhraní války, je známým faktem. Však spousta her, filmů a komiksů s tímto motivem pracuje. Jenže co kdyby Lovecraft nebyl jen skvělý fantasta, ale také spisovatel popisující skutečný kult a reálná monstra? Pak by válečné fronty možná páchly rybinou.

»