Recenze: DOOM 3

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 2.8.2019, 12:10

Publikováno: 2.8.2019, 12:10

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 2310 článků

Obyčejný hráč s velkou hubou. Věrný člen redakce, jehož revír začíná a končím psaním.

Nejsem sám, kdo v poslední době vývojářům vyčítá, že se chovají jako obsluha tanku na dětském hřišti. V záchvatu modernizace likvidují jedny primitivní mechaniky za druhými a pak se diví, kam se vytratila hravost a zábava. Na obranu toho, co je nám svaté, vzpomínáme na tituly, které kdysi dávno vystavěly základy jednotlivých žánrů. A abych v tom nostalgii nenechal samotnou, jsem ochotný sáhnout po značce, kterou vlastně moc nemusím.

Abych to uvedl na pravou míru. Jsem si vědom obliby střílečky DOOM a jejího obrovského přínosu pro hororové akce. Bez ní by možná nikdy nevznikl Dead Space nebo F.E.A.R. A to nemluvím o dalších projektech id Software. Bohužel v době prvních dvou dílů jsem měl jiné favority a tři roky starý reboot byl pro mě pouze dobrou střílečkou, kde by démony mohli nahradit zombíci, gumoví medvídci nebo například komunisti. Ti jsou také rudí. A někde mezi tím je trojka. Pomyslná křižovatka kombinující odkaz legendy a modernější grafický kabát.

O jak silnou sérii jde, si dobře uvědomuje také Bethesda. Jelikož se po souhře nepříliš šťastných okolností dostala na okraj propasti, sází teď vše na DOOM Eternal. Urputnost upoutat na pekelnou ságu dokazuje znovuvydání starých dílů, mezi kterými druhé pokračování nemůže chybět. To navíc vyšlo v kompletní edici, tudíž i s datadisky Resurrection of Evil a The Lost Missions. Skutečnost, že celý balík stojí méně než nafutrování v dobré restauraci, dělá ze hry zajímavý artefakt na nepodařené letní dny. I když osobně bych volil spíše večery.

Na rozdíl od rebootu, v recenzovaném případě je výlet na Mars ještě pořád dost hororový. Poté, co se život čerstvě přivezeného mariňáka zvrtne kvůli otevření pekelné brány, nahodí scénář temně dusnou atmosféru, která v prvních minutách ještě dnes staví chlupy do pozoru. Procházení uliček základny, zatím co vám do ucha lidé sténají, ječí a prosí o pomoc, funguje výtečně i po patnácti letech. V rukách dřímáte jen pistoli, všude okolo jsou krvavé stříkance a blikající světla vyrovnává neomezující baterka s nutností dobíjení. Nic víc k nepříjemnému pocitu není třeba.

Jak se rozšiřuje arzenál, ustupuje horor čistokrevné střílečce. Sice občas dojde na nějakou lekačku nebo děsivý výjev podbarvený červenou, ale jde spíše o takové připomenutí, že stále hrajete tak trochu horor. To, kdyby vám posedlí mariňáci a démoni nestačili. V tomto kontrastu se nejvíc projevuje stáří hry. Úroveň postavy se nikam neposouvá. Hrdina má k ruce jen PDA. To slouží jako zdroj číselných kombinací a sekundárních informací. Neměníte mu jeho prostřednictvím trenýrky, nedáváte nadlidskou sílu a už vůbec neblbnete se skiny. Vždyť je vesmírná apokalypsa, kdo chce u ní vypadat jak maškaráda z Ria?

Obdobného ochuzení se dnešní hráči dočkají také u zbraní. Palebná síla je rozšiřována novými zbraněmi postupně, nikoliv upgradem stávajících. A funguje to. Jako přísný dozorce, který dohlíží nad rychlým tempem hry. Nač se zdržovat ve zbytečných nabídkách, nač sbírat fiktivní herní měnu, proč paběrkovat předměty nebo šrot? Nechcete především hrát? Tak zapomeňte na vše, co by z postavy mohlo udělat „originálního likvidátora“. Ani jednou, a to myslím zcela upřímně, jsem neměl potřebu na zbraních něco měnit. Pokud bych už přeci jen mohl provést jednu změnu, došlo by na ovládání.

Přesněji na nabídku ovládající zbraně. Přepínání bumpery bylo na konzolích doopravdy překonáno zhruba pět minut poté, co měla hra kdysi premiéru. V pozdější fázi, když jdou na vás desítky démonů naráz, není příliš komfortní přeskakovat to, co zrovna nechcete. To platí i pro granáty. Moderně jsou chápány jako nouzové řešení, odstrašení nebo jako předskokan vašeho v pádu k nepříteli. DOOM 3 však okamžité použití nedovoluje. Pakliže nepoužíváte zbraň vedle. A že na bruslení v arzenálu není čas, asi nemusím říkat.

Co naopak sdělit chci, je práce s postavami. Celá série je brutální béčko. Ukázka té nejprimitivnější zábavy 90. let, kdy se sarkazmus, ironie, testosteron a gore dávkovaly po cisternách. A i když trojka už lehce podléhá miléniu, s přeživšími zachází stále jako… s dobytkem. Vyjma stěžejních přeživších, končí, nebo mohou skončit, ostatní velice nehumánním způsobem. Upálení nebožáka volajícího o pomoc vám sice nepřidá body u svatého Petra, ale v krutém světě belhavých potvor příjemně odlehčuje vážnější část. Navíc, zobrazená brutalita je možná dnes lehce nekorektní, vizuálně však zcela průměrná. A neprvoplánová.

Když se koukám, co všechno se za poslední dekády v pojetí her změnilo, nemůžu minout chybějící nápovědy. Jakmile titul nemá mapu, ukazatel, vysvětlivky a vodítka, bývá často označován za hardcore nebo zastaralý. Nemyslím si, že absence dotyčných prvků je podstatná pro koridorovou/arénovou střílečku. Problém je v tom, že koridorovky jsou na pokraji vyhynutí. Ať už reboot nebo poslední Wolfenstein, kdysi přímočaré akce rozpínají mapy do několika pater a desítek rozcestí. Nutí ke zbytečnému průzkumu, grindování a potlačují základy hry. Šichta na Marsu vás naštěstí ničím nerozptyluje. Mapy jsou sice po čase lehce okoukané, ale drží si skromnou velikost a rychlý průchod.

Věnovat čas oslavě pětadvacátého výročí značky DOOM, je jako upřednostnit zatopený lom před aquaparkem. Neprojedete se na tobogánu, nečeká vás protiproud a občerstvení je také pasé. Na druhou stranu nestojíte nikde fronty, nenosíte barevný náramek a neotravujete se s nudnými atrakcemi. O přeplněných bazénech ani nemluvím, čímž narážím na absenci původního multiplayeru. Pravdou je, že lom nemá nejčistější vodu a špatně se hledá zpevněný břeh. Občas vás zneklidní rychlejší loďka nebo nabubřelý rybář, kterému plašíte ryby. Přesto má něco do sebe, protože disponuje vším, co chcete. A bez zbytečností okolo.

Vodohospodáři, tedy vývojáři, se navíc snažili grafiku trochu oživit. Xbox One X podporuje 4K a lepší grafické efekty při dobré frekvenci snímků. Pořád je to patnáct let stará hra, ale velice zachovalá. Bohužel péče se nedočkaly všechny textury, a tak můžete narazit na obludný kontrast pixelové stěny a její „vyžehlené“ sestry. Výtky mám také na adresu kamery. Při úkolu s odstraněním barelů je velice obtížné zkombinovat dobrý pohled a ovládání. K soundtracku a zvukům nemám absolutně nic.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Starý DOOM je jako veterán, kterého berete na slunné víkendy. Není rychlý, ba už ani nejhezčí, ale má kouzlo, které dokáže oslnit. Hned v pondělí ovšem rádi přesedáte do moderního SUV, protože jste na něj zvyklý. Třetí setkání s peklem je v porovnání s moderními střílečkami rarita, u níž si dáte kompletní obsah jedním dechem. Má ovšem dost nedostatků, které přehlížíte… ze slušnosti a úcty. Lehce modernizovaný kabát se mohl projevit i na uživatelském rozhraní a nabídce zbraní. Zejména pozice granátů a dobíjení dokáží pěkně zkazit náladu. Nic to však nemění na faktu, že stařík má co nabídnout.
  • FABIOOZO

    Doom 3 je za me nej doom, skvela grafika a hororove lekacky, ne jak ty tupr strilecky co maj posledni da dily.

  • Zdenobrutal

    Třetí řádek „a pak se divÝ“ …češtinářku na tebe 😀

    • Chaosteory CZ

      O dovolené by se nemělo nic dělat, pak to takhle dopadá. Díky 😉

  • Peterek82

    Se zamyšlením v článku pouze tiše souhlasím, pokyvuju hlavou a uznale zvedám palec pravé zaťaté dlaně.

25. 08. 2019 • CryLineT0

Recenze: RAD

Vše je o šancích. Při prvních informacích zvažujete šance o koupi. Po prvním zapnutí dáváte šance jednotlivým obtížnostem. A s prvním selháním toužíte po šanci na opakování. Hry jsou celé o dalších příležitostech. Zatím, co v životě se nám jich často nedostává. Ukázkovým prototypem neustálých poučení z chyb je žánr rogue-like.

»
23. 08. 2019 • p.a.c.o11

RECENZE: Wreckfest

Nevím, jak vy, ale já mám moc rád příběhy spojené s herním vývojem. Někdy jsou to vtipné historky, jindy trochu smutnější, ale vždycky je to zajímavé čtení. Tím spíš, když daný příběh má šťastný konec, díky čemuž jsme všichni šťastni. A právě jeden takový příběh by se dal vyprávět ve spojitosti s naší dnešní recenzí. Ostatně proto je její úvod právě takový.

»
22. 08. 2019 • DandyCZE3

RECENZE: Age of Wonders: Planetfall

Další kvalitní strategie si přišla vybojovat svoje místo na konzoli Xbox. Paradoxu se na Xboxu asi hodně líbí, takže po poslední strategii Stellaris přináší do světa Xboxu i svoji žhavou novinku Age of Wonders: Planetfall, což je tahová strategie, která vám nabídne kompletní záběr na vše, co od kvalitní tahové strategie čekáte. Nejvíce lze hru přiblížit k podobným hrám, jako je série XCOM nebo Mutant Year Zero: Road to Eden. Nyní...

»
07. 08. 2019 • CryLineT0

Recenze: Bear With Me: The Complete Collection

Adventury jsou něco jako starodávné božstvo. Jsou tu od nepaměti. Od dob, kdy přístroje byly schopny zaznamenávat víc než jen psaný text a data. A jednu éru dokonce s převahou udávaly herní směr. Nejde ale o žánr masový. V případě point and click kategorie se dá dokonce říct, že to nejlepší přinesla devadesátá léta. Hry jako Monkey Island, Broken Sword, Syberia nebo Grim Fandango.

»
29. 07. 2019 • p.a.c.o3

RECENZE: Wolfenstein: Youngblood

Vždycky jsem si myslel, že herní hrdinové mají hlavní výhodu v tom, že jsou téměř nesmrtelní (co po stránce fyzické, tak slávy) a také že se jim vyhýbá jedna zásadní lidská vlastnost a to stárnutí. Někteří hrdinové, v tomto případě dokonce hrdinka, v rámci série omládli, aby se nakonec dostali do nejlepších let. Jinde si však vývojáři usmysleli, že bude fajn, když ikonický hlavní hrdina dostane pár šedin a celkově opravdu notně zestárne.

»
25. 07. 2019 • p.a.c.o9

RECENZE: FIA European Truck Racing Championship

Závody jsou skvělou podívanou. Nemám teď na mysli ty virtuální, ale skutečné. Všichni jistě známe rally, Formuli 1 nebo okruhové závody cestovních vozů. Všechno to jsou velice rychlé a dynamické soutěže, kde není o napětí nouze a zdejší závodní speciály mají ladné křivky. Na závodní okruhy se však vydávají i kamióny, které se, co do výkonu, mohou s ostatními směle měřit. Závody kamionů mě vždycky fascinovaly už jenom z toho důvodu, jak...

»
23. 07. 2019 • Lukáš Urban0

Recenze: Redeemer – Enhanced Edition

Žil, byl Vasil, co armádu zkusil. Pech, zabíjet lidi tam musil. Takový způsob života se mu hnusil, a tak osud svůj spasil. Bolavou duši v chrámu božím hasil, když v tom kdosi klid mu zprasil. Pán chraň je, neb holé ruce a zbraň opět tasil. Bije, kope, mlátí ze všech sil. Však to je Vasil, bývalý člen utajených vojenských sil. Z informací, co nepřítel utrousil, až do podzemních laboratoří zabrousil. Zde se málem...

»
22. 07. 2019 • Lukáš Urban1

Recenze: Darksiders III: Keepers of the Void

Poté, co Fury porazila všechny smrtelné hříchy a odvrátila svět od pětisté padesáté druhé apokalypsy, mohla se vydat klidně na dovolenou. Využít své získané dovednosti a opékat si zbroj v jícnu sopky, v obklopení blesků chránit deštný prales nebo s ledově chladným výrazem opečovávat medvědy za polárním kruhem. Ale to válečnice nedělají. Raději berou nabídku od kostnatého individua a mění se na Laru Croft.

»