Recenze: DreamWorks All-Star Kart Racing

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 13.11.2023, 19:10

Publikováno: 13.11.2023, 19:10

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 3326 článků

Vybrat vhodnou hru pro děcko, které hodláte včas, ale vhodně seznamovat s herním průmyslem, nemusí být snadné. Pakliže máte zbytky soudnosti a zdravého vkusu, nejspíš se objektivně neorientujete ve všech pixelových indíčkách, pseudo-kreatívních sandboxech, omalovánkových plošinovkách a simulátorech My Little/Small/First „něco“. Dalo by se argumentovat, že od toho tu jsou ratingové agentury, nicméně jejich PEGI 3 vám prozradí jen to, že v titulu nikdo s nikým neobcuje, nejvulgárnějším výrazem je „oh my god“, střelba je zajišťována leda prakem a vrcholem brutality je zadřená tříska. Zbytek obsahu může odpovídat látce vysoké školy technologické, nad kterou se zkřiví obličej i studovaným rodičům. Proto sázejte na jistotu a berte autíčka. Zejména, když jsou promo produktem společnosti DreamWorks.

Studio fungující na poli animované zábavy téměř třicet let, nikdy nebylo konkurencí Pixaru. Vždy to byl ten druhý vedle, který se ovšem nebál pojmout rodinnou tvorbu jinak a často i odvážně. Vzpomeňme na Shreka, jehož parodické schéma nerýpe jen do tradičních pohádkových klišé, ale také do moderních popkulturních odkazů. Ke komediální produkci obstarané Madagascarem či Kung Fu Pandou se přidala fantasy série Jak vycvičit draka, nesnesitelně sladcí Trollové, protřelý Mimi šéf a z poslední doby i variace na Dannyho parťáky jménem Zlouni. A přesně o tento základ se opírají arkádová vozítka All-Star Kart Racing, která nepokrytě vykrádají Maria, Crashe, Sonica a další oblíbené postavičky, které kdy usedly za volant.

Už obsáhlý úvodní tutoriál, kde chybí jen výklad, proč kolo není čtvercové, jasně určuje cílovou skupinu hry. Jsou to skutečně ti nejmenší, v jejichž pokojíčkách místo tradičních večerníčků a čtených pohádek běží animáky, které prckové dokáží šišlavě citovat od začátku do konce. Třebaže pleny nenosím, vyjádřit se dokážu souvisle a ven mě pouští samotného, užil jsem si dialog Shreka s oslíkem plný vtipných narážek na „dospělácké“ závody typu Need For Speed. Tím bohužel snaha zaujmout jedince s občanským průkazem končí. Zbytek hlasových projevů postaviček se smrsknul na opakující se hlášky, které v průběhu hraní začínají být až otravně stereotypní. Ani to malé stvoření ve vývoji nepotřebuje slyšet šestkrát za minutu tu samou frázi opakovanou průměrným dabérem.

Kariéra se skládá z několika turnajů po čtyřech závodech. Pro odškrtnutí závodní události stačí i třetí místo, ale je lepší cílit na zlato, protože pak se formou odměny odemknou jak nové vizuální díly, tak i nová postava. Což je ta největší motivace. Náplň závodů je pak tradiční jak trdelník na Staromáku. Sběrem notiček, které jsou i nepovinným vedlejším úkolem, se plní ukazatel vybavení, který může přinést obranné prvky, ale i krátkodobé zrychlení. V případě splnění duhové dráhy je ukazatel naplněn okamžitě. Zbraně, pokud se to tak dá nazvat, jsou ukryty v boxech s logem společnosti a představují nenásilnou formou ataku na soupeře. Jízdu v rychlém tempu dirigují boosty, rychlostní pásy určené driftu a akrobatické prvky navazující na skokánky. Aby byla žánrová šablona kompletní, tratě skýtají nejedno překvapení a rády se postarají o změnu v pořadí závodu.

Vše je na svém místě a třebaže originalita zůstala sedět na tribuně, díky jednoduchému ovládání a svižné dynamice to menším jezdcům nebude vadit. Ti starší si postesknou, že se z konceptu dalo vytěžit daleko víc. Minimálně co do rozličnosti jednotlivých postav, kterým by slušely personifikované útoky. Ale přece byste to dětem nekazili, že ne? Místo toho se zakousněte do obtížnosti, která je skutečným oříškem. Čtyři stupně náročnosti nemají plynulou křivku, ale skáčou jak horská koza tam a zpět. Druhý level zkušeným jezdcům zajistí zlato, ale už třetí představuje výzvu, kdy je AI neurvalá, cílevědomá, a tak trochu prase. Sám jsme se divil, jak agresivně dokáže Fiona jezdit a když mě mistr Shifu vyhodil z tratě, pojal jsem krátkodobou nevraživost k červeným pandám. Bez větší hanby tak můžete zkusit šampionáty pokořit na vyšší úroveň. Nebojte, každá obtížnost má vlastní medaile za splnění a prcek bude určitě rád, že jste mu pomohli k novému obsahu.

I když se tvůrci příliš nesnažili, grafická stránka je dostačující, soundtrack genericky neutrální a chod zcela plynulý. Jedinou otázkou tak je, zda vám necelých dvanáct stovek stojí za pár hodin zábavy. Mějte na paměti, že špunt bude zcela závislý na vás, protože online multiplayer je naprosto, úplně a zcela mrtvý. Za týden hraní se ani jednou nenašel byť malý, úplně prťavý závodník ochotný podpořit matchmaking. Hře by možná pomohl online napříč platformami, ale jelikož i PC scéna ukazuje kolem pěti hráčů denně, asi by to příliš nezachránil. Samotný šampionát kariéry se dá odjezdit za jeden den, a pak zbývají jen výzvy a společné ježdění. Drazí rodičové, je to na vás.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Prvoplánový produkt studia DreamWorks, které se rozhodlo svézt na vlně oblíbených autíček, a tak oživit povědomí o skomírajících značkách animovaného světa. Zacílení na potomky dřívějších fanoušků Shreka, lva Alexe a medvěda Po bylo dobrou volbou, neboť ti nebudou řešit, že ten samý koncept recyklují různí vývojáři už dvě dekády. A jestli jste s ratolestmi ochotni zavzpomínat, pak se na závodní dráhu můžete vydat třeba hned. Odrostlým jezdcům radím tuhle zastávku v boxech minout a jet plynule dál. O nic nepřijdou, neboť titul má k dobru jen známé hrdiny, a ani s nimi neumí stoprocentně pracovat.
02. 05. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Tales of Kenzera: ZAU

Metroidvanie slaví úspěch od dob, kdy bylo možné rozpoznat herní postavu od pozadí. A to už nějakých pár dekád bude. Postupem času se i v tak malém a omezeném žánru plošinovek našly menší kategorie a větve, které se odlišovali náročností, herními prvky a využitím třetího rozměru. Tale of Kenzera: Zau nehodlá posouvat hranice toho, co už dávno znáte, ale umě využívá jejich linií, aby dala na vědomí, že i začínající studio...

»
02. 05. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: TopSpin 2K25

Tenisové hry jsou součástí herního světa již pěknou řádku let. V dřívějších dobách to měly docela snadné – dali jste panáčky na kurty, mezi nimi létalo něco jako míček a oni do něj pinkali. Grafika byla jednoduchá, fyzika taky nebyla nijak komplikovaná a hrálo se. Postupem času nároky vzrostly, ale i tak se s nimi dokázali vývojáři velice pěkně popsovat a my si mohli užívat kvalitního zpracování tohoto sportu.

»
30. 04. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: Ready, Steady, Ship!

Kooperativní hraní je skvělá věc, takže jsem velice rád, že na něj vývojáři myslí a zásobují nás poměrně velkým množstvím zábavných titulů. Díky nim můžeme prostřednictvím obrazovky vyzkoušet třeba vztahovou rodinou terapii v It Takes nebo utíkat z vězení v A Way Out. Jsou tady ale také přímočařejší činnosti, jako třeba Moving Out se stěhováním nábytku, Overcooked prověří koordinaci v kuchyni a Tools Up při rekonstrukci.

»
15. 04. 2024 • HusekD0

RECENZE: Dragon’s Dogma II

Ani se mi tomu nechce při psaní recenze věřit. První díl Dragon’s Dogma dorazil do našich obchodů před dlouhými dvanácti lety. Tehdy si okamžitě dokázal získat srdce spousty hráčů a ke dnešnímu dni se prodalo téměř osm miliónů kopií. Jednalo se o velmi specifické RPG, za kterým stálo asijské studio Capcom. Svým zpracováním a jedinečným přístupem si získal i západní publikum, čímž se odlišoval od své konkurence. Rok od svého...

»
13. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Outcast: A New Beginning

„Bože, ty devadesátky.“ Neříkají si jen milovníci starých časů, ale také herní tvůrci, kteří se stále častěji vrací do dob, kdy byly hry ambicióznější, hrdinové hrdinštější a komunita uzavřenější. Je pravdou, že oblast primitivní akční zábavy vykazovala tehdy kulminaci. Náš svět zachraňoval kde kdo, a tak se často cestovalo daleko za oběžnou dráhu, kde čekala vyspělejší mimozemská civilizace na Jardu od bagru, aby ji zachránil s důvtipem barbara a odhodláním tažné...

»
02. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Valiant Hearts: Coming Home

Nechce se tomu věřit, ale už je to deset let, co jsme se vydali do první světové války, abychom z pohledu čtyř různých osob poznali příběhy, o nichž se v historických zápiskách nemluví. Adventura, sázející na silný příběh a hratelnost větvenou různými styly dle hrdiny, zaznamenala úspěch a přebal vojáka se záchranářským psem se objevil na všech dostupných platformách tehdejší generace. A vlastně bylo otázkou času, kdy se k titulu někdo vrátí. A...

»
25. 03. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: The Outlast Trials

Když si uděláte jména na dusných hororech pro jednoho, kde si hráče vodíte jak psa po výstavním molu, třebaže on sám má mizivý pocit volného pohybu, je vykročení do multiplayeru poněkud ošidné. Zejména do žánru, kde si Dead by Daylight udělala těžké opevnění, které pravidelně zpevňuje rozšířeními se slavnými hororovými maniaky. A že napodobit podobný úspěch, třebaže máte v řiti zaražená lejstra od známé licence, není zrovna lehké, připomínají Resident Evil:...

»
25. 03. 2024 • SeedarCZ0

Recenze: Tram Simulator: Urban Transit

Se simulátory se nám roztrhl pytel a přistála nám tu k zhodnocení další z nich, tentokrát jsme se podívali do víru velkoměsta na železnici. Vývojářské studio Stillalive Studios je známé především simulátorem Bus Simulator, se tentokrát vydalo na podobnou cestu. Prostě jsme jen autobus vystřídali za tramvaj. Očekávání tedy byla vcelku vysoká, studio už má s produkcí v tomto žánru poměrně značné zkušenosti a tak jsem se s chutí do testování...

»