Recenze: DreamWorks Dragons Dawn of New Riders

Autor: CryLineT Publikováno: 12.2.2019, 11:46

Publikováno: 12.2.2019, 11:46

Sociální sítě

O autorovi

CryLineT

CryLineT

Je autorem 4 článků

Rodiče to nemají lehké. Při výběru vhodné hry často bývají omráčeni krásným přebalem a lehce tak přehlédnou věkové doporučení, které je alespoň drobným návodem ke správnému věku. Ukázkovým případem byla nedávná RPG Kingdom Hearts III, která by se vnutila i nemluvněti. U dračího příběhu podobný přešlap nehrozí, protože jde o přímočarou jednohubku pro malé.

Hráči s popsaným tachografem si jen těžko zamilují putování dvou hrdinů, třebaže se odehrává v populárním světě filmu Jak vycvičit draka. Zejména proto, že DreamWorks upřednostňuje kvantitu nad kvalitou. Licenci na animovanou sérii poskytuje menším studiím, které na jejich základě tvoří několikahodinovou zábavu. Na Dragons Dawn of New Riders stačí jedno odpoledne a jedno dohrání. Akční adventura sestavená z dungeonů navíc nemá sekundární režim ve formě multiplayeru, čímž je nadobro vyšachováno rodinné hraní.

Dvě stě minut uteče jako nic. Než se konzole stačí pořádně zahřát, souboje prokládané hádankami jsou minulostí. Byla jsem u lávových kamenů na začátku nebo na konci? A kdy se můj drak vlastně naučil létat? Nevím. Celé dobrodružství se mi slilo ve chvíli, kdy poslední boss padl úsměvem k zemi. Boj to byl lítý a protivník zaslouží veškerou čest, protože o slávu se s ním rozhodně dělit nebudu. Svět je zachráněn, draci osvobozeni a já můžu odejít.

Přesně v tomto stylu by hra vypadala optikou někoho, kdo hledá v daném žánru víc než jen barevné postavičky, primitivní příběh a jednoduchý soubojový systém. To jsou ovšem ty stěžejní body, které cílí na menší pařany. Souboje probíhají jedním tlačítkem, další náleží úskoku a nechybí tradiční krytí za štít. Výzbroj se upravuje pouhým přepínáním. Totéž platí pro výběr pomocných lahviček. Hra na hrdinu pro úplné nováčky zbytečně nezdržuje a posouvá Scibblera neustále kupředu. Není však sám. Po pár minutách se k němu přidává čerstvě vylíhnutý Patch.

Duo, kolem kterého se děj točí, bylo vymyšleno speciálně pro hru. Jeho cílem je najít a svrhnout zlou Eir. K aktu skutečného hrdinství vede trnitá cesta. Tyranka má na své straně nejen mnoho ozbrojených ochránců, ale také draky. Právě ty využívá k mocenské nadvládě a pustošení světů. Některé vycházejí přímo z filmů, jiné mají jen podobné črty. Sami o sobě jsou lehce zapamatovatelné, ale obsahové rozložení bojovníků a hádanek se opakuje podle podobného schématu. To je škoda, protože díky dračím schopnostem dochází k zajímavým řešením hádanek.

Jako hybridní stvoření má Patch hned několik předností. Ledovým dechem mrazí vodní plochy a speciální silou manipuluje se spínači, kladkami a pákami. Hádanky jsou z jednoduššího soudku, proto by průchod jednotlivými dungeony neměl být problém. V boji jsou dračí síly trochu upozaděny. Patch se do konfliktu nehrne a spíš plní funkci vzdálené podpory. I když se mezi postavami libovolně přepíná, Scibbler je ten, kdo se má ohánět za čest a spravedlnost.

Co naplat, typově se designéři v protivnících nevyřádili, a tak se pozornost obrací na již zmíněné bossy. Nejsou tak přitroublí a po vzoru žánrových protějšků vyžadují odkoukání choreografie útoku. Sladkou odměnou je jak vítězství, tak možnost využít jejich služeb formou cíleného útoku. Chtěla jsem říct náletu, ale to se ke kontextu hry příliš nehodí. Ačkoliv postavička s drakem vlastně nic jiného neudělá.

Jsou však věci, které zamrzí v každém věku. Ať je vám šest nebo pětkrát tolik. Dragons Dawn of New Riders se nesnaží napodobit pokračování Unravel nebo Never Alone. Kooperace, i kdyby jen lokální, úplně chybí a potenciál dvou hlavních postav zůstává pouze v rukách jedné osoby. Je mi jasné, že pod vedením rodičů by hra byla ještě kratší, ale za 799 Kč (disk je ještě dražší) by si zasloužila přidanou hodnotu. Něco, kvůli čemu si titul zamilujete a znovu pustíte. Důkazem mrzkého rozpočtu může být i absence dabingu. Rozhovory jsou pouze v psané rovině, čímž se z příběhu vytratily emoce. Navíc zvukové doprovody postav připomínají laciný film s hvězdičkou.

Je to milé, jednoduché a na jedno dohrání. Pokud přesně tohle hledáte pro ratolesti, nikoliv pro sebe, máte ideální kousek do herní sbírky. Pokud tam již nemáte Spyra, protože srovnání se neubráníte. Patch je možná infantilně roztomilý, ale potenciál svého druhu příliš nevyužívá. Po technické stránce vše funguje, jak má a graficky jde o lehký podprůměr (v dané kategorii). S jedním gigabajtem dat dnes operují mobilní hry, tudíž nečekejte filmovou výtvarnost.

6
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Pro dospělé nudná jednohubka, která na slavné značce šetřila kde mohla. Grafikou z mobilní platformy počínaje, absencí dabingu konče. Naopak pro děti příjemné zpestření odpoledne. Přímočará a rychlá hratelnost kombinuje to nejjednodušší z her na hrdiny a přidává hádanky primitivního ražení. Vynechání kooperace, krátká herní doba, vyšší cena a nevyužití dračího námětu v plném rozsahu. To jsou hlavní položky, kvůli kterým hra ztrácí na atraktivitě v očích všech generací.
18. 04. 2019 • chaosteorycz0

Recenze: Conarium

Za okny bílé peklo, v hlavě prázdno a okolo pusto, že by se dalo za hranice vyvážet. To je úvod, ze kterého můžete připravit deset a jednu hru navíc. Psychologické drama o následcích nezřízeného pití. Lyrickou baladu na téma Moje samota, moje radost. Depresivní pohled do nitra nedobrovolných exulantů na Sibiř. Anebo hororový thriller s psychologickou zápletkou, tedy v případě, že se hraje podle H. P Lovecrafta.

»
17. 04. 2019 • p.a.c.o1

RECENZE: R.B.I Baseball 19

Herní sportovci mají žně, protože celá řada sportů, u nás i těch méně známých, je zpracována do herní podoby. Hokej a fotbal jsou takové klasiky, které nikoho nepřekvapí a stejně tak virtuální zpracování amerického fotbalu. Z amerických sportů tak do sbírky chybí jenom baseball, kdy na Xbox One jsou na výběr dokonce dvě hry s touto tématikou.

»
15. 04. 2019 • DandyCZE1

RECENZE: Stellaris: Console Edition

Svět strategií je na Xboxu poměrně malý, takže za světlé výjimky jsme jedině rádi. Není totiž vůbec snadné napasovat komplikovanější ovládání na několik hlavních ovládacích prvků na gamepadu a ještě hráče zaujmout. Proto má žánr strategií stále hlavní místo na PC, a troufnu si říct, že to je poslední typ her, které vyloženě PC potřebují. Samozřejmě lze namítnout, že povolení myši a klávesnici může situaci vyřešit, ale osobně si myslím,...

»
14. 04. 2019 • chaosteorycz3

Recenze: The Grand Tour Game

Výrobci aut se neustále snaží, aby své výrobky prodali i těm, kteří o ně absolutně nestojí. Svobodnému muži rodinné MPV, příležitostnému řidiči luxusní limuzínu a zarytému vyznavačovi benzínu elektrické chrastítko. Někdy si marketingové oddělení přivlastní důležitý skalp, jindy musí přiznat nechtěný debakl. A přitom vzbudit zájem o auta je tak jednoduché. Stačí se jmenovat Clarkson, Hammond a May.

»
14. 04. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: Gang Beasts

Šílená, bláznivá, bizarní, divná. I takové hry se dají najít v portfoliu nejrůznějších vývojářů. Co se jim nedá upřít, je nápad a snaha šokovat či nabídnout netradiční zážitek. To pak vznikne simulátor chleba, hrajete za kozu, valíte se světem coby kamenná koule, operujete v jedoucí sanitce nebo ovládáte roztodivné hrdiny. Někdy se úspěch dostaví, jindy ne, někdy vznikne hra dobrá pro párty, jindy si člověk vystačí sám.

»
10. 04. 2019 • chaosteorycz4

Recenze: Assassin’s Creed III Remastered

Tak schválně, ve kterém díle zabijácké série byly první námořní bitvy? Kdy se rozšířily možnosti parkouru? Který hrdina už nepotřeboval lékárničky pro uzdravení a proč byl důležitou součástí hraní lov a následný prodej kořisti? Všechny odpovědi jsou ukryty v historii, kterou značka Assassin’s Creed píše, a do značné míry překrucuje, už od roku 2007. Vy si teď minulost můžete zopakovat hned několikrát, a to na pozadí kolonialismu.

»
05. 04. 2019 • chaosteorycz0

Recenze: Far: Lone Sails

Prý, že cesta je cíl. Oblíbené klišé, které se hodí mezi pysky každému, kdo hledal v obyčejné hře významový nebo existencionální přesah, třebaže měl děj jasně vypsaný přímo před očima. Inside, Black the Fall, Limbo, Rime, Abzu, Unravel a desítky dalších. Na oko umělecká díla, jejichž jasné poselství se vypráví mezi řádky, zatímco ústřední postava absolvuje osudovou pouť plnou překážek. Jednou je skrytým motivem politika, jindy smysl života, velice často...

»
29. 03. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: Generation Zero

Invaze z vesmíru může přijít kdykoli a kdo si myslí, že jsme ve Vesmíru sami, nechť v tomto sebeklamu žije i nadále. Neříkejte mi, že při velikosti toho kolem nás, kdy přesnou velikost snad ani pořádně neznáme, se život v inteligentní formě vyvinul jenom na naší krásné modré planetě. Jenom doufám, že pokud někde život je, není tak agresivní, jak se nám snaží všechny katastrofické filmy, hry a seriály namluvit. Alespoň, že v tom...

»