RECENZE: Evil West

Publikováno: 21.11.2022, 20:00

Sociální sítě

O autorovi

Michael Chrobok

Je autorem 4 článků

Když jsem poprvé slyšel o další hře z produkce Focus Entertainment, příliš nadšení to ve mně nevyvolalo. Francouzský distributor je znám celou řadou titulů, které velmi snadno zapadnou do šedého průměru a poté po nich neštěkne ani pes. Poté jsem si ale vzpomněl na skvělou dvojici her A Plague Tale, což ve mně opět vzbudilo naději. Odsoudit hru na základě předsudků by ostatně byla veliká chyba a v případě Evil West to platí dvojnásob.

Akční střílečka ze třetí osoby Evil West spoléhá na poměrně netradiční zpracování divokého západu, které kombinuje western, upíry a teslapunk. Na první pohled nesourodá kombinace funguje v praxi parádně a až na výjimky se nestalo, že bych nad něčím kroutil hlavou. Studiu Flying Wild Hog se podařilo vytvořit funkční svět, který je sice alternativní realitou se vším všudy, rozhodně je ale uvěřitelný. Evil West je ale především o svižné akci.

Je až k nevíře, jak dobře a kvalitně dokáží Flying Wild Hog v Evil West dávkovat tempo akce. Prakticky žádná bojová instance není stejná a naplněna totožnými typy monster, takže s klikáním jednoho a toho samého komba neuspějete. Stejně jako pijavice, i vy musíte neustále adaptovat svou strategii – ať už proti vám stojí kombinace několika obrněných nepřítel v kombinaci s odstřelovači, nebo třeba mrštnější upíři ve spolupráci s těmi létajícími. Třešničkou jsou instance, kdy se na vás protivníci oboří se speciálním typem útoku, jako je kupříkladu shazování kamenů. Souboje tak rázem dostanou nový rozměr, který nečekáte a na nějž musíte rychle reagovat. To nemluvím o tom, že Flying Wild Hog se nebojí například z ničeho nic umístit dva souboje s minibossy hned za sebe – v Evil West zkrátka nikdy neupadnete do rutiny, která by vás ukolébala. Zároveň musím hru pochválit, že bojové arény nikterak neskrývá, což ve většině her podobného typu slouží akorát pro smích. Výtku mám jen ke kameře, která vám občas v největší vřavě nepomůže a zkomplikuje vám přehled na bojišti.

Co musím ocenit, je pocit zlepšování se, který vám dají nejen neustále se odemykající nové zbraně a schopnosti, ale také vaše znalosti toho, jak si s různými typy pijavic poradit. Zatímco při prvním setkání jsou minibossové představeni s patřičnou pompou a jejich překonání si z vaší strany mnohdy vyslouží nejedno úmrtí, jakmile na ně narazíte později, jsou z nich už téměř “řadoví” nepřátelé, které není problém skolit. Právě častější využívání minibossů umožňuje větší variabilitu v rámci bojových instancí, které vás vždy dokáží překvapit.

K rozptýlení od soubojů vhodně slouží odpočinkové pasáže na základně či mírné logické hádanky, které vás nikterak nepotrápí, ale poskytnou příjemný oddych před likvidací další hordy nepřátel. Autoři navíc pro jejich dávkování mají poměrně dobrý cit, takže se nestane, že by vás puzzly vyrušily v tu nejméně vhodnou dobu. Tu a tam se objeví i trochu jiný typ minihry, například rychlá jízda z kopce v nepříliš stabilním kolejovém vozítku. Vývojáři z Flying Wild Hog zkrátka měli v ruce spoustu nápadů na oživení hratelnosti a musím říct, že alespoň v mém případě to fungovalo na výbornou.

Pokud jde o samotné souboje, prostředků k likvidaci pijavic máte celou plejádu. Ať už jde o bojovou rukavici na blízko, revolver na střední vzdálenosti, pušku na ty dlouhé vzdálenosti, brokovnici pro rychlou likvidaci většího počtu upírů či omračovací tyč, která pomáhá při kontrole davu nepřátel. Všechny lze za nalezené peníze vylepšovat v jednoduchém, ale efektivním systému upgradů. Každá zbraň má sice jen tři stupně vylepšení, každý upgrade má ale svůj smysl a rozhodně si je budete chtít pořídit co nejdříve. Vylepšování zbraní doplňují ještě kosmetická vylepšení, která nacházíte v truhlách rozsetých po světě a také dva propracovanější stromy speciálních dovedností, které si vylepšujete při postupu o úroveň výše. Zatímco u zbraní přijde vhod každé vylepšení, dovednosti je lepší volit podle toho, jaký je váš herní styl.

Ten si vypilujete poměrně záhy a některé kombinace zbraní a schopností budete používat více než jiné. Byla by ale velká chyba se jich držet jako klíště, neboť dříve či později narazíte na bojovou instanci. kde vám vaše kombinace bude k ničemu. Výhodou dobře nastaveného bojového systému je jeho plynulost – pravým triggerem střílíte z revolveru, avšak po zamíření levým triggerem automaticky přepnete na pušku/kuši. Do nich naštěstí máte nekonečně nábojů, avšak limituje vás velikost zásobníku a rychlost přebíjení. V případě speciálnějších zbraní jako brokovnice, plamenomet či omračovací tyč musíte po použití počkat na “vychladnutí”, takže nad vhodnou strategií musíte přemýšlet. Samotné souboje umí být docela těžké, pokud jen opakujete jedno kombo hlava nehlava. S příchodem elektřinou nabité rukavice sice dostanete silného spojence, nicméně ani vaše palebná síla se nevyrovná většímu počtu různorodých nepřítel. Těch je opravdu dostatek, ovšem některé budete potkávat častěji, jiné méně. Velmi brzy se ale naučíte jak jejich bojové vzorce, tak strategii, která je proti nim nejúčinnější. K tomu se vám navíc zbraně odemykají postupně, takže se neustále učíte něco nového.

S bojem se pojí také nedílná součást, kterou jsou zvuky a hudba. Pokud jde o zvuky, ty jsou velmi dobře zpracované a každý úder či výstřel je doslova cítit. Zároveň poskytuje od akčních her tolik žádanou satisfakci po zabití nepřítele, což znatelně přispívá k zábavnosti. Upíři vydávají mnohdy až nechutné zvuky, za které si zvukaři zaslouží palec nahoru. Bonbónkem jsou poté různé efekty, například decentní zvuk gongu ohlašující další vlnu nepřátel či spadlé nábojnice, která signalizuje konec souboje – zrovna u ní budete po chvíli hraní rádi, že ji slyšíte. Hudební podkres je poměrně decentní a pomáhá nejen k navození té správné atmosféry, ale i k rychlému přeladění do bojové nálady, pokud je to zrovna potřeba. V tomto ohledu odvedli autoři poctivý kus práce.

Opomenout nesmím ani kooperaci pro dva hráče, v rámci které můžete celou hru projít. Tady se bohužel autoři trochu sekli do vlastní nohy, když umožnili spolupráci pouze v rámci online prostředí. Přitom hra vybízí k tomu sednout si s kamarádem naživo na gauč a společně pokosit pár pijavic. Vzhledem k testování před vydáním jsem nemohl otestovat kooperaci naplno. Z dostupných informací ale není moc o co stát – oba hráči totiž nejenže hrají za stejného hrdinu, ale postup příběhem se započítá pouze jednomu hráči. To ani lákadlo v podobě těžších soubojů a mírně odlišné skladby nepřátel příliš nezachrání.

Zmínka byla o kosmetických vychytávkách a penězích, které nacházíte po světě. Kromě toho ještě můžete narazit na sběratelské předměty, které rozšiřují lore hry a pomáhají vám více se ponořit do příběhu. Vzhledem k lineárnosti hry není problém vše vysbírat, nicméně hra vás do toho rozhodně nenutí. Najít nějaký ten zlaťák navíc je ale otázka chvilky, neboť se prakticky nikdy nejedná o velkou zacházku a především sbírání zlata výrazně doporučuji nešidit. Tu a tam narazíte v bednách i na speciální schopnost či zbraňové vylepšení, na které byste jinak nedosáhli. Jako u všech schopností platí, že někdy se jedná o užitečnější záležitosti, jindy se bez nich obejdete.

Příběh a dialogy v Evil West hrají druhé housle, nicméně se jedná o poctivé béčko, které vás rozhodně neurazí. Samotný příběh se točí okolo alternativní reality konce 18. a začátku 19. století ve Spojených státech, kdy místní administrativa a prezident Grover Cleveland bojují na divokém západě proti hordám upírů za pomocí Rentierova institutu. To je utajená vládní organizace, která vyvíjí zbraně proti pijavicím a chrání nic netušící obyvatelé před jistou zkázou. Jak to tak ale bývá, jednoho krásného dne se všechno pokazí a namísto oslav vítězství a pokroku se rázem snažíte udržet organizaci pohromadě a porazit nového mocného nepřítele. K tomu si přidejte mnohdy hloupější dialogy, které ale příliš neruší, neboť některé postavy objektivně mnoho rozumu nepobraly.

Těm se nevyhne ani hlavní hrdina, Jesse Rentier. O shodu jmen s institutem se vskutku nejedná, neboť Jesse je synem zakladatele Williama. Ten nemá se synáčkem zrovna idylický vztah, ale když jde do tuhého, umí oba táhnout za jeden provaz. Ostatní postavy jako doktorka Emilia Blackwellová či starý dobrý parťák Edgar Gravenor spadají do klišé škatulek, ze kterých se po dobu hry nezvládnou vymámit. Edgar je starý tvrdohlavý mrzout, přičemž doktorka Blackwellová je permanentně nabroušená, jakožto jediná inteligentní žena mezi hloupými muži. Najít si nějaký hlubší vztah s postavami prakticky nelze, neboť s nimi interagujete jen skrze krátké cutscény. Dostatek motivace pro postup vpřed vám ale zvládnou dodat a víc od nich ostatně ani nemůžete chtít.

Evil West a jeho příběh si užijí také jazykově méně vybavení, neboť hra nabízí českou lokalizaci v podobě titulků. Překlad není vůbec špatný a rozhodně pomáhá v pochopení příběhu a vztahu jednotlivých postav, včetně některých příjemně kreativních interpretací. Na druhou stranu občas překladatelé tu a tam něco vynechají či uberou na nesprávných místech, takže sice angličtinou nepolíbený hráč ví, která bije, ale unikne mu nějaký ten vtípek, narážka či sprostá nadávka. Výsledný dojem sráží jen občasné gramatické hrubky. V nastavení potěší také možnost volby velikosti titulků. Když zmiňuji nastavení, perličkou je možnost zapnout si speciální režim, pokud trpíte arachnofobií. Ale pozor, v případě, že jí opravdu trpíte, nezkoušejte si s nastavením hrát v průběhu některých misí, neboť drobná chybka v některých částí způsobí, že se na scéně objeví až nerealistické množství pavouků.

Jak už padlo dříve, Evil West vsází na lineární a koridorový design jednotlivých úrovní. Zatímco před nějakým časem by po tomto zhodnocení následovala tvrdá kritika, v dnešní době se jedná o velmi příjemné osvěžení herního designu. Ačkoli někdy není jasné, kudy se hlavní postava zvládne protáhnout a kudy už ne, díky zřetelně zvýrazněným aktivním částem jasně pochopíte, kudy se máte vydat a co máte udělat pro postup dále – zákys rozhodně nehrozí. Vývojáři se totiž jako utržení ze řetězu pouštějí do otevřených světů, ve kterých vás chtějí udržet co nejdéle, i když tam nemáte úplně co na práci. Obdobným morem dneška jsou i soulslike hry, které vám nic neodpustí a hraní je mnohdy více utrpení, než zábava. Flying Wild Hog ale zná své limity a spolehlo se na starou dobrou hratelnost, po které část hráčského osazenstva úpěnlivě volá. Ostatně za linearitu a absenci lootboxů se vývojáři nejenže nestydí, ale dokonce i chlubí v rámci traileru s hercem Danny Trejem. Za tohle si vývojáři bezesporu zaslouží uznání.

Grafická stylizace ovšem nemusí sednout každému. Postavy jsou lehce disproporční a mají tvrdé rysy, které hodně vzdáleně připomínají hry od Arkane Studios. Na rozdíl od nich ale zůstává vizuální styl Evil West trochu na půl cesty a místy působí až budgetově, bohužel ne v dobrém slova smyslu. Nepomáhají tomu ani občas kýčové scenérie, uměle vypadající prostředí či nasvícení scény, které je sice na první pohled působivé, avšak dojem kazí bližší zkoumání – celá řada světel totiž nemá zdroj, což dokáže dobrou atmosféru trochu pokazit. I když grafiku hry spíše kritizuji, více by k mému hodnocení sedělo slovo rozpačité. Na jednu stranu na mě nepůsobí příliš dobře, na tu druhou mě ale neuráží a dostatečná variabilita prostředí mě od chmurných myšlenek dokázala udržet až do psaní recenze. Projdete se totiž po typických scenériích divokého západu, zasněžených horách, ropných polích, hustých lesích či smrdutých bažinách, přičemž nechybí ani temné jeskyně plné pavouků.

Technická stránka Evil West není špatná, hra funguje plynule a prakticky nikde se neseká a nepadá. Přesto si i méně pozorné oko hráče všimne drobných přešlapů, jako jsou nepříliš plynulé animace, příležitostně chybějící mimika, haprující fyzika či mírné prolévání textur do sebe, například mezi nohama a podlahou. I když studio Flying Wild Hog nemá s podobně velkými projekty příliš zkušeností, pro hry od vydavatele Focus Entertainment je slabší technický stav jakýmsi smutným trademarkem, ze kterého se mu nadále nedaří vymanit.

Evil West je rozkročené na pomezí béčkové a áčkové hry. To ovšem neznamená, že by šlo o špatný titul, ba právě naopak – z obou kategorií si bere to nejlepší a v ničem zásadně neselhává. Těch několik málo přešlapů lze hře s klidem odpustit, obzvláště v případě, že jste přejedení tituly s otevřeným světem a využívajícím soulslike prvky. Autorům ze studia Flying Wild Hog se podařil prakticky husarský kousek a stvořili titul, který se nejen skvěle hraje, ale také klade před hráče neustále nové výzvy, aby se ani na minutu nestihl nudit. Různorodé nápady, jaké tvůrci zvládli do Evil West vměstnat, doslova berou dech. Drobné přešlapy sice lze autorům do značné míry odpustit, avšak pokud se z nich poučí, mohou bez obav s příštím podobným titulem myslet na příčky nejvyšší.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Evil West je překvapivě dobře zpracovaná hra. Mezi její přednosti patří skvělá hratelnost, množství dobrých nápadů, český překlad a osvěžující sázka na lineární hratelnost. Fanoušci přímočaré, avšak nikoli bezmyšlenkovité, akce se mohou radovat. Kdyby nebylo slabšího příběhu a dialogů, nevyužitého potenciálu kooperativního multiplayeru a několika málo technických nedokonalostí, bylo by zaděláno na překvapení roku.
Rozmanité herní prostředíslabší příběh
Zábavná hratelnostbéčkové dialogy
Neustále překvapující souboje s nepřátelipříležitostně uměle vypadající a kýčovité herní prostředí
osvěžující sázka na lineární hratelnosttechnický stav by zasloužil ještě trochu vyladit
povedený zvukový doprovodnevyužitý potenciál kooperativního multiplayeru
skvělá kombinace westernu, upírů a teslapunku
český překlad
23. 11. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: Goat Simulator 3

Poslání her je jasnější než výbuch atomovky. Mají přinášet výborné technické zpracování, vážné příběhy, kdy místy jedno nebo obě oči nezůstanou suché a propracovanou hratelnost, která je výzvou nejen pro naše ruce, ale také hlavu. Anebo taky ne. Pokud vývojáři popustí uzdu fantazii, vymyslí něco bláznivého, bizardního či ujetého, a ještě pro jistotu k tomu přilepí přídavek simulátor.

»
22. 11. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: Gungrave G.O.R.E

Jakmile se objevila příležitost k recenzi hry Gungrave G.O.R.E, nemohl jsem si ji nechat ujít. Ostatně první hra tohoto jména mi před lety dala přezdívku, přičemž od té doby se dočkala pouze jednoho pokračování, taktéž na PS2 (VR verzi, která dopadla velmi špatně jak u hráčů, tak u kritiků, raději ani zmiňovat nebudu). Co vedlo autory nyní, v roce 2022, probudit hlavního hrdinu Gravea z mrtvých a má jeho cesta...

»
21. 11. 2022 • Lukáš Urban0

Recenze: Soulstice

Různorodost. To je ten pravý výraz, který nám pomůže pojmenovat to, co na hrách máme tak strašně rádi. Vezměte si například téma sourozenců stojících proti nebezpečí. Může z toho vzniknout báječná adventura pro dva, kde bratři putují společně lesem a řeší logické překážky. Dále lze vytvořit středověký příběh opřený o éru morové epidemie, kde se ke slovu dostává dávné prokletí. A v neposlední řadě je možné vystavět fantaskní příběh o zániku světa,...

»
18. 11. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: WRC Generations

Hry s oficiální licencí nám nabízejí přesně to, co od nich čekáme. Známé značky, sponzory, stáje, tratě, jezdce nebo hráče a stadiony. Na druhou stranu není snadné takovou hru připravovat v pokud možno nějakém intervalu ideálním jak pro vývojáře, tak pro hráče. A další věcí je fakt, že každá licence jednou končí, a i když se vývojářům při nakládání s ní daří, může dojít k ukončení spolupráce. Letos tímto způsobem rozloučíme hned se dvěma...

»
15. 11. 2022 • Lukáš Urban0

Recenze: The Chant

Ve školním skládání herbářů nejspíš našli zalíbení jen dva typy lidí. Budoucí pěstitelé omamných látek a fanatičtí zahradníci, kterým při popěvku „rozvíjej se poupátko“ vstávalo víc než jen úsměv na rtech. Jenže nikdo nemohl tušit, že se jednou najde ostrov plný dnešních hipíků, jejichž denním plánem je opěvování přírody a dolování barevných kamínků. A do takového prostředí se dostává psychicky nevyrovnaná slečna trpící tragickou ztrátou sestry. Pomůže sekta nevyrovnané duši?...

»
14. 11. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: Pentiment

Dobrých adventur je jako šafránu. Zatímco distributoři a herní studia hledají stále nové způsoby, jak monetizovat své tituly i po vydání a jak přesvědčit hráče, že potřebují nový skin na svou zbraň, tradiční herní žánry bohužel trpí. To ovšem neznamená, že by upadly v zapomnění. Skvělým příkladem je nejnovější počin studia Obsidian Entertainment, a především Joshe Sawyera (Icewind Dale, Neverwinter Nights 2, Fallout: New Vegas, Pillars of Eternity) s názvem...

»
04. 11. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: Call of Duty: Modern Warfare II

Za sebe musím říct, že v žánru čistokrevných stříleček posledních pár let opravdu strádám. Ty časy, kdy jich do roka vyšlo několik a člověk si mohl vychutnat nespoutanou jízdu s vůni střelného prachu po kolena v krvi nepřátel, jsou ty tam. Zůstalo pouze pár přeživších, a ještě méně z nich vychází každý rok. Poslední stálící je v tomto směru Call of Duty, které rok co rok přináší nový díl. Výhodou téhle série je fakt, že...

»
27. 10. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: PGA Tour 2K23

Ač se to nemusí zdát, recenzovat golfovou hru není taková pohoda, jakou se tento sport prezentuje. Hráči jsou sice od přírody zvyklí, že musí překonávat překážky, ale jak se nějakou mechaniku naučí a dostatečně si ji osvojí, nic je na vítězné cestě už většinou nezastaví. A pak je tady golf, kdy žádný odpal není stejný a koncentrace musí být po celou dobu na nejvyšší úrovni. Každé zaváhání pak golfový bůh...

»