Recenze: Extinction

Autor: chaosteorycz Publikováno: 10.4.2018, 8:23

Publikováno: 10.4.2018, 8:23

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1732 článků

Když se řekne Iron Galaxy, jsou v obraze pravděpodobně jen hráči bojovky Killer Instinct. Studio se dvěma pobočkami a desetiletou historií, vlastních her příliš nemá. Není to ale proto, že by se flákalo, ale z důvodu, že se podílí na portech a působí jako technický poradce velkým vývojářům. Díky tomu mají jeho zaměstnanci ruce v prvním Destiny, v Arkham sérii Batmana nebo v titulu 7 Days to Die. Teď mají američtí tvůrci šanci vstoupit do povědomí dalších hráčů a na pomoc si vzali obry toužící zničit lidskou populaci.

Když vám povím, že v jejich novince se vtělíte do postavy Avila, posledního bojovníka řádu Sentinelů, který doslova porcuju padesátimetrové obry, možná se vám rozsvítí oči. Avil samozřejmě nemá na bedrech jen brutální eliminaci monster pojmenovaných Ravenii. Musí čelit jejich pomocníkům, chránit věže a opevnění nebohých měst, zachraňovat zpanikařené obyvatele, a to navzdory tvrdohlavému vládci, který by ve stinných chvílích poslal lid nejraději přímo proti zlu, třebaže má v ruce rýče a lopaty. Hrdinské břemeno je ovšem těžší než náklad z kamenolomu. S přibývajícími úspěchy vzrůstají očekávání ostatních, ale také odpor obrů. Ti mají stále lepší brnění a větší jednotky přisluhovačů.

Čeká vás tedy epické dobrodružství? Ne. Rozhodně nečekejte další Darksiders, Castlevanii, Devil May Cry nebo Metal Gear Rising. Extinction nemá tak velké ambice a já se ho nebojím označit za západní verzi Attack on Titan. Ano, to je ta legračně vyhlížející hra, kde běhají nazí obříci s velkými hlavami. Extinction je tradičnější a pro průměrné hráče ze zbytku světa mnohem „snesitelnější“. A to, jak v oblasti děje, tak celkového zpracování, kdy i nám jsou mnohem bližší lidožraví, hnusní obři s destruktivními sklony než humanoidi vyrůstající v oblasti výbuchu Fukušimy. Předpokládám, že i s hrdinou se sžijete lépe, protože je takovou kombinací prince z Persie, assassína a bájného Persea.

Majitelem vašeho srdce se nejspíš ale ani tak nestane. Dějová linka není tak silná, aby se Avil vryl do paměti na delší dobu, než je hodina po dokončení kampaně. Vyprávění chybí větší množství flashbacků, které by výrazněji vtáhly do minulosti samotné postavy a světa kolem ní. Při restartu úrovně se navíc opakují i dialogy, což vás dříve či později začne rozčilovat. Možná se to z upoutávek nezdá, ale hratelnost není pro příležitostné hráče a už vůbec ne pro netrpělivé nerváky. Opakování levelů je na denním pořádku, protože každý úsek hry má svá specifika, odlišný přístup ke splnění hlavního cíle (o vedlejších ani nemluvím) a neustále se zvyšující obtížnost. Z toho plyne nutnost střádat herní měnu, aby bylo zač vylepšovat kouzelné runy.

Trochu vám v tom dělám boršč, že ano? Tak jednodušeji. Herní prostředí tvoří větší arény. Alespoň tak bych nazval části měst, které jsou olemovány přírodními hranicemi. Hýbat se v nich můžete libovolně všemi směry, včetně běhání po budovách nebo využívání háku k překonávaní delších úseků. Město je plně zničitelné, na čemž zpravidla stojí i valná část úkolů. Jakmile jsou v úrovni obři, je primární cíl bezpředmětný, pokud ho nesplníte alespoň s jedním procentem stojících domů. Aby odhadovaných osm až dvanáct hodin kampaně nebylo jen o porážení Ravenii, přimíchali vývojáři několik druhů šakalů, strategické prvky, primitivní strom vývoje postavy a jednoduchý soubojový systém vycházející z hack and slash žánru. I když jsou při něm využívány jen dvě tlačítka, přednastavenou posloupností docílíte téměř dvou desítek komb.

Je znát, že Iron Galaxy nejsou bitky cizí. Jsou dynamické, dobře se na ně kouká a zbraň zabírá všechny nepřátele, na které dosáhne. Přitom jsou ignorováni civilisté, tudíž se nemusíte strachovat, že z nich uděláte psí žrádlo dřív, než dojde k evakuaci. Bojem se šakali a záchranou obyvatel se postupně nabíjí speciální indikátor. Pouze s plným nabitím je možné setnout obrovi kebuli, což je jediný způsob, jak se ničitele nadobro zbavit. Jenže dostat se za krk takové giganta není jednoduché. Speciálním pomalým útokem k tomu určeným, můžete obrovi amputovat nohy a ruce, čímž z něho uděláte bezbrannou hroudu masa, po které si vyšplháte k zátylku pro smrtící úder. Tenhle přímočarý způsob ale funguje jen v prvních úrovních, dokud Revenii nenasadí brnění.

Bez zbytečných tanečků kolem říkám, že až ve chvíli, kdy se vám na mapě objeví 3 obři, každý s jiným typem brnění, pořádným kyjem a v rohu nelítostně klesají procenta města, ukazuje hra plný potenciál. Nervy tečou, čelo se rosí a jindy brilantní souhra očí, rukou a mozku selhává ve stěžejních okamžicích. Na dřevěné zbroje stačí jeden úder, ale ty pokročilejší chrání další prvky, které je nutné nejprve rozbít. Průšvih jsou ocelové pancíře odolné proti Avilově síle. V tom případě si cestu k hlavě musíte najít s pomocí háku a šikovnosti. Extinction ve mně úspěšně vyvolává pocit, že už začínám být na určitý typ her opravdu starý. Možná to není stáří, ale jen druh zakrnělosti, do níž bych měl tepat o sto šest a hra se mě pouze snaží motivovat.

I když se vaše ego nechá vyprovokovat jako moje, nevyhnete se dojmu umělého nastavování obtížnosti v klíčových pasážích. Runy pomáhající v boji se vylepšují za mince, aniž by vás hra přímo nutila. Ani nemusí, protože vám v jednu chvíli skokově nastaví cíle tak vysoké, že se nevyhnete hned několika opakováním. Za získané peníze tak zcela logicky sáhnete po tom, co by mělo vaše šance zvýšit. Pokud zvolíte špatně, váš boj. Zrekapitulujete si ještě několik úrovní, aby se měšec opět naplnil a vy mohli chybu napravit. Že o chvíli později následují levely až primitivně jednoduché, berte jako příležitost k nabrání sil. Nezřídka bývají i náhodně generovány, což se hodí v případě, že vám nevyhovuje vedlejší úkol či prostředí. Generovat se totiž dají opakovaně, jen to nemá vliv na hlavní cíl.

Kdybych měl na hře vyzdvihnout jen jednu věc, nebude to grafika, která nemá žádnou podporu pro nejlepší Xbox, ba ani technický stav, na kterém není velkých kiksů. Zastavil bych se u rozmanitosti obrů. První desítky minut si toho možná ani nevšimnete, protože máte dost starostí s přizpůsobením se tempu hry, ale Ravenii tvoří pestrou paletu padouchů, kterou si pozvolna začnete užívat. Jsou různě barevní, zdobí je hned několik typů „tetování“ a řadí se do vícera druhů. Na bojišti potkáte hubeňoury, tlusťochy, atlety, ale také kyklopy nebo jedince připomínající samotné pekelníky. To samé se týká brnění. Autoři projevili dostatek fantazie při volbě materiálů a kouzel chránících citlivá místa obrů. Přesto to nestačí a už po pár hodinách přichází značná repetetivnost, kterou doprovází myšlenky, zda vůbec titul stojí za dokončení. Když máte po třech a půl hodinách na kontě více jak 60 obrů a desetinásobný počet zachráněných lidí, nelze se neptat „proč“.

V budoucnu mají dorazit určité dodatky. To však nikoho nezajímá, protože nyní jsou ve hře jen další tři režimy a všechny se omrzí rychleji než stačí ranní pečivo ztvrdnout. Denní výzvy představují náhodnou úroveň a mód Extinction je pouhou hordou s nekončícími vlnami nepřátel. Trocha čerstvého vzduchu přichází až se Skirmish. Po zadání náhodné číselné kombinace vygeneruje hra level, který pak můžete prostřednictvím onoho čísla sdílet s přáteli. Abych nezapomněl, plošinovkové prvky hry provětrá Trial. Je ale krátký, nudný a víceméně jen vytažený z úrovní kariéry.

Jestliže dáte hře, navzdory přemrštěné ceně, opravdu šanci, neměly by vás překvapit výrazné chyby. Chod je plynulý, načítání řekněme že průměrné a grafika neurážející. Na nedostatky narazíte vždy jen při bojích s obry. Kamera se občas ztratí pod velkým protivníkem a automatizovaný ukazatel uchycení háku má velké problémy detekovat interakční body na zbrojích.

5
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Blázni. Jinak se vývojáři nazvat nedají, protože chtít za Extinction cenu AAA hry, je na diagnózu. Souboj o záchranu lidstva nemá špatný námět a samotné dobývání krční páteře obrovských vagabundů dokáže zaujmout. Bohužel ne na dostatečně dlouho dobu. Už po hodině se dostavuje pocit, že jste ze hry viděli všechno a když se tomu na konci kampaně skutečně stane, hra nenabídne téměř nic, proč v její společnosti setrvat. Poměr cena-obsah dělá z titulu neprodejný artikl, který bude hráčskou základnu budovat jen při výrazných slevách. Potenciál hry tak pro jednou opět prohrál s ambicemi autorů.
  • klidas

    prislo na moje slova 🙂

10. 10. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: WWE 2K19

Klidně si myslete, že jde o cirkusovou atrakci lokálního charakteru. Svým způsobem budete mít pravdu. Bez obav to považujte za lacinou show, při níž si pár svalovců odře lokty a vnadné návštěvnice fitnessu zlomí nehet. Však i to se stává. Nic z toho ale nezmění skutečnost, že wrestling je profesionální sport, který se, za desítky let existence, rozrostl do obrovského byznysu. Z něho navíc tu a tam vzejde hvězda, jejíž záře zasvítí...

»
03. 10. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Amnesia: Collection

Když už nevíte kudy, na moment se zastavte. Nepříliš chytré moudro by se dalo tento rok aplikovat na hororový žánr, který, řekněme si to upřímně, není dvakrát štědrý. Jako by žánr zastavil na dálničním odpočívadle, aby si naplnil bachor a mohl znova hráče polévat studeným potem. Menší počet novinek využívají Frictional Games, které vydaly pro Xbox kolekci hororů Amnesia. No konečně, dodávám s uštěpačným úsměvem.

»
02. 10. 2018 • p.a.c.o1

RECENZE: FIFA 19

Každoroční souboj sportovních her s recenzenty opět vypukl a další na řadě, kdo se nás pokusí přesvědčit o kvalitách svojí hry, jsou ostřílení borci z EA Sports. Jejich série FIFA prodává milióny kusů ročně, snaží se sem tam v konceptu i něco změnit a ani aktuální ročník FIFA 19 na tom nebude jinak. Zároveň se nabízí otázka, jak jsou na tom v porovnání s konkurencí od Konami a celá řada z vás by jistě ráda také...

»
01. 10. 2018 • tonyskate7

RECENZE: Assassin’s Creed Odyssey

Po zasloužené přestávce se série Assassin’s Creed vrátila s dílem Origins, který přinesl jakýsi restart značky, ačkoliv řada původních mechanismů zůstala zachována. Přesto se jednalo o výbornou akci, které hodně pomohlo zasazení do dlouho žádaného Egypta. A jak se říká, železo se má kout, dokud je žhavé a tak nám Ubisoft i letos servíruje nový díl asasínské ságy. Řecký Odyssey se drží osvědčené receptury z Origins, ale přesto přináší dostatek novinek, aby...

»
25. 09. 2018 • DandyCZE32

RECENZE Forza Horizon 4

Mlha pomalu stoupá, sešlapuji plyn a v plné rychlosti vyrážím. Právě startuje recenze očekávané konzolové exkluzivity pro Xbox One, a to závodní hry Forza Horizon 4.

»
23. 09. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Wenjia

Za porostem hustým, že by se dal kácet, jsou zbytky dávných památek. Nežije v nich zlý obr, ba ani zakletá princezna. Jsou pomyslnou hranicí příbytku bílého tvora, jehož dobré srdce čeká chrabrá budoucnost. Lesnaté království je totiž posledním útočištěm, kde ještě nepáchá ničivé škody zlá síla. Už tušíte? Ale žádný Falko, tohle přeci není Nekonečný příběh. Také ne, Křemílek s Vochomůrkou mají jinou směrovačku. Že by tedy Ori? Řekněme, že to už...

»
22. 09. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: NBA 2K19

Sportovní nadšenci mají po herní stránce rozhodně z čeho vybírat a záleží jenom na preferencích každého hráče, jaký sport nebo sporty má rád. Výhodou virtuálního sportování je fakt, že člověk může i nadále pěstovat pivní břich a nemusí se bát, že by dělal nějaké pohyby či akce, díky nimž by o něj přišel. Navíc se za sportem může vydat za jakéhokoli venkovního počasí a samotné pořízení her vyjde ve výsledku levněji,...

»
20. 09. 2018 • tonyskate1

RECENZE: My Brother Rabbit

Adventur není nikdy dost. Tohoto hesla se držíme už řadu let. Přesto se ale stále méně vyskytují tradiční point-and-click adventury a nahrazují je jejich akčnější či logičtější variance. My Brother Rabbit z obrázků působí jako point-and-click záležitost, ovšem jedná se jen o chytrý kabátek, pod kterým se skrývá klasická hledačka.

»