RECENZE: F1 22

Autor: p.a.c.o Publikováno: 7.7.2022, 6:10

Publikováno: 7.7.2022, 6:10

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 2678 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Letošní sezóna je zatím velice zajímavá, a ještě zajímavější je aféra s poskakováním. Tedy ne přímo sezóny jako takové, ale nových formulí, které zformovaly opravdu velké změny v pravidlech. Někteří jezdci s tím mají problém, stěžují si na bolesti zad a další věcí, které je třeba řešit. Přeci jenom jde o zdraví, a to máme všichni jenom jedno. Na druhou stranu nová pravidla přinesla přepracovaný design vozů, který se opravdu povedl a po delší době je na nové formule opravdu radost pohledět. Ani na výsledky a střídání vítězů si jistě nikdo nestěžuje.

Fyzicky náročné to pro nás nebude v rámci virtuálního zpracování, které ani letos nesmí chybět a do kterého se Codemasters pokusili zohlednit nejen technické novinky, ale také nějaké ty hratelnostní věci, aby to nebyla jenom aktualizace soupisek a tratí. Už teď vám můžu říct, že poskakování do hry zakomponováno nebylo, ale zbytek vylepšen byl. Jestli k lepšímu nebo horšímu je letos opravdu těžké zhodnotit, nicméně následující řádky se o to se vší vervou pokusí.

Po loňském podařeném příběhovém režimu si od něho letos odpočineme, protože Aiden Jackson, Casper Akkerman a Devon Butler si minimálně pro letošek dávají pauzu. Jak se však Codemasters nechali slyšet, příběhový režim úplně nezavrhli, takže je možné, že se někdy v budoucnu pokračování dočkáme. Letošní nabídka herních módů je tak o něco skromnější, protože návrat nehlásí ani mnou oblíbené historické formule a závody s nimi.

Stačit nám bude muset klasická kariéra pro jednoho hráče nebo s možností kooperace za některou z existujících stájí. Druhou možností je vytvořit si vlastní stáj a ze dna vystoupat až na pomyslný vrchol. Je přitom důležité zohlednit všechny nástrahy, včetně nových ekonomických pohledů, jako je třeba maximální rozpočet pro sezónu. Ani na sérii F2 se nezapomnělo, i když aktuálně si zahrajeme jenom loňský ročník, protože aktualizace zase dorazí až kdo ví kdy. Můj výsledný dojem je tedy takový, že minimálně v tomto bodě jsem za víc peněž, které pro letošek vývojáři chtějí, dostal méně obsahu.

Nebo alespoň méně obsahu, který k něčemu je. Ať se na mě fanoušci nezlobí, ale F1 Life je rozhodně něco, o co jsem vůbec nestál a ani jsem netušil, že by někoho takováhle zbytečnost mohla napadnout. Místo jakéhosi vhledu do života pilotů F1 jsem dostal parodii na The Sims, kde si vylepšujeme svůj byt, oblečení a kupujeme auta. Přidaná hodnota celého F1 Life je nulová a kromě naší peněženky nemá vliv na nic dalšího. Tohle byla asi ta stopa, kterou v projektu Codemasters zanechal jejich současný chlebodárce EA, respektive někdo z jejich manažerů. Za herní měnu si toho moc nekoupíme a kdo chce lepší (rozuměj značkové) oblečení, gauč nebo lampu, musí sáhnout do své šrajtofle. Nevím, proč bych něco takového chtěl dělat, ale jistě se najdou hráči, kteří si nemohou pomoct a nějakou blbost si koupí. Snad jich nebude moc, aby EA nenabili dojmu, že tohle je něco, po čem srdce hráčů touží.

Stejně bych zhodnotil přítomnost super sportů. Je jich málo, a i když jsou pěkné, pořídil jsem si hru s formulovou tématikou proto, abych hrál formule. Až budu chtít závodit se supersporty, dám si třeba Grid, který vlastně za moc nestál, takže raději Forzu. Prostě možností je tady spousta, takže ani tento krok mi není tak úplně jasný. Navíc jízdní model supersportů je také velikou podivností. Při jednotlivých jízdách, kterým se dá naštěstí vyhnout, jsem měl pocit, jako bych řídil spíš pytel brambor než nějaký super mega závodní vůz. Tohle si prosím pro příště také odpusťte.

Takže to nejhorší už máme skoro za sebou a jdeme se věnovat příjemnějším věcem. Samotné závodění je totiž stále tak skvělé, jak si jenom umíte představit. Díky upravenému jízdnímu modelu kvůli zmíněným novým pravidlům, si ho všimlo i závodní poleno jakým jsem já. Nová aerodynamika a větší pneumatiky způsobily, že jsem na stejnou obtížnost podstatně více bojoval na městských tratích, který mají nejrůznější navazující zatáčky a oproti klasickým tratím další záludnosti. Důležitá je také práce s plynem, protože nová auta jsou o něco neposednější a kdo je při výjezdu ze zatáčky netrpělivý, může velice snadno skončit čumákem obráceně, než původně plánoval.

V kombinaci s vylepšenou Al jsem měl z každého dobře odjetého závodu opravdu dobrý pocit, a to i když jsem nevyhrál. Tak nějak jsem vnitřně věděl, že tohle byl můj nejlepší výkon a ani v případě restartu závodu bych z toho víc nevymáčknul. Hodně často jsem si připadal jak na opravdovém závodním okruhu, protože mi soupeři nic neodpustili a navíc jsme na sebe navzájem zkoušeli nejrůznější finty, jak se před toho druhého dostat. Prostě v oblasti hratelnosti jsou i letošní F1 opravdu hodně daleko a je přitom jedno, zda chce zažít tu opravdovou simulaci na volantu nebo si užít příjemné ježdění, které je však stále výzvou, na ovladači.

Moc jsem se těšil na vylepšené zastávky v boxech, protože kdo by i v tomto směru nestál o větší vtažení do hry. Bohužel, tady myšlenka dle mého zůstala tak na půl cesty. Do samotné zastávky jsme tedy byli zataženi o něco víc, ale jedná se o pouhý QTE event, kdy ve správnou chvíli musíme zmáčknout to správné tlačítko / pohnout páčku.

Další částí, která by si konečně zasloužila větší péči, jsou tratě jako takové. Pro letošek sice prošla šestice z nich úpravou, aby víc odpovídaly reálným předlohám a musím říct, že upravená zatáčka v mé milované Austrálii mě při prvním průjezdu opravdu hodně překvapila, nicméně to stále není to, co by fanoušci od hry s oficiální licencí chtěli. Kde jsou reálné barvy obrubníků nebo jejich tvary? Ano, není to sice nic zásadního, ale pokud má hra už roky odladěný jízdní model, což má, není právě tohle ta chvíle, kdy by se měli vývojáři věnovat těmto detailům?

To samé platí pro technické zpracování tratí. Zejména okolí má to nejlepší již dávno za sebou, což jsem shodou okolností kritizoval už loni. Tratě jsou pusté a prázdné, kromě trati se nikde nic jiného neděje, safety car má z blízka opravdu hodně mizerné rozlišení a o stromech se zmiňovat raději ani nebudu. Na první pohled si můžete říct, že v 300 km/h není čas na kochání, ale to by hra nesměla disponovat fotografickým režimem, kde právě všechny tyhle nedostatky lezou napovrch. Stejně špatně jako tratě jsou na tom například pořád dokola se opakující animace vítězů a prostřihy do paddocku, kde to vypadá jako sjezd siamských xterčat v každé stáji.

Ani multiplayer není tak úplně dokonalý, jak by si člověk v dnešní době představoval. Nemusíte se děsit, jakmile odstartuje závod, všechno funguje pěkně plynule a je jedno, jaký herní režim jste si pro zkoušku svých nervů vybrali. Jde o to, že pokud potkáte někoho s pomalejším připojením, může se stát, že v herní lobby strávíte více času a na to už v dnešní SSD době nejsme tak úplně zvyklí. Co určitě potěší, je možnost zahrát si ve splitscrenu na jedné konzoli. Jde to sice pouze pro dva hráče, ale vzhledem k tomu, že se poslední dobou na tuto možnost u závodních her zapomíná, je to lepší jak pomyslné dloubnutí rezavým drátem do oka.

V konečném součtu tak letos budu o něco přísnější jak v posledních letech. Nový ročník doručil věci, o které jsem nestál a nepotřeboval je. Na druhou stranu je tu super jízdní model a zpracování novinek. Technická stránka je už taková klasika a jsem moc zvědav, zda nebo jestli vůbec se někdy dočkáme nějaké výraznější změny i v tomto směru. Moc mi však chybí příběhový režim a stejně tak závody historických formulí. To by za mě měla být ta cestou, kterou by se měl vydat příští ročník, abych byl zase spokojen. V žádném případě však není F1 22 průšvih, a i každoroční hráči se budou dozajista opět dlouhé hodiny bavit.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Nový ročník přinesl F1 Life, který je divný a supersporty, které jsou zbytečné a nudné. Naštěstí zapracoval na fyzice a jízdním modelu reflektujícím nová pravidla a nové formule vypadají také skvěle. Sice osekaný, ale stále kvalitní ročník. Tak nějak bych nakonec popsal letošní F1 22.
16. 08. 2022 • HusekD0

RECENZE: Way of the Hunter

Dnešní hráči mají k dispozici nepřeberné množství titulů a žánrů. Trh by se mohl zdát přeplněný, bez sebemenšího prostoru pro nové vývojáře. To ovšem neplatí pro všechny. V případě loveckých simulátorů jsme do této doby byli odkázáni pouze na theHunter: Call of the Wild, jenž si po několik let udržoval téměř bezkonkurenční prvenství. To se ale v následujících měsících může rychle změnit, protože se objevilo nové slovenské vývojářské studio pod...

»
12. 08. 2022 • HusekD0

RECENZE: Endling: Extinction is Forever

Naše planeta je jedinečné místo, plné krásných míst, rostlin, nerostů a živočichů. Lidé byli a do jisté míry pořád jsou velmi sebestřední a proto se k těmto darům nechovali s patřičnou úctou a opatrností. Naštěstí jsme s postupem času prozřeli a začali dělat spoustu věcí jinak. Ochraňujeme ohrožená zvířata, obnovujeme zdejší lesy, čistíme okolní prostředí od našich odpadků atd. Představte si nyní ale realitu, ve které by byli lidé neustále...

»
09. 08. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: Two Point Campus

Klasické tycoony jsou součástí herních žánrů již pěknou řádku let a byť už nejsou tak rozšířené, jako tomu bylo dříve, stále sem tam vyjde nějaký nový kousek. Před čtyřmi lety jsme se dočkali znovuzrození legendy tohoto žánru z nemocničního prostředí, kde nejsou tak úplně běžní pacienti. Two Point Game tehdy nabídli svou verzi Theme Hospital prezentovanou hrou Two Point Hospital. Při jejím hraní jsem se rozpomněl na staré dobré časy a...

»
26. 07. 2022 • Lukáš Urban0

Recenze: Outriders Worldslayer

Při hraní her si velice často vzpomenu na první Mizery a hlášku „Everybody wants to by like Mike“. U Outriders a jim podobným především ve spojitosti s live service konceptem, kdy je komunita udržována u hry pomocí pravidelných událostí, nových aktualizací a dodatečného obsahu. A zde by se přeneseně dalo říct, že každý by chtěl být jako Destiny nebo The Division, ale jen vyvoleným se to podaří. A dnes už bezpečně...

»
19. 07. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: As Dusk Falls

Jestli něco adventurním nadšencům na Xboxu schází, pak jsou to hry od Davida Cage a jeho studia Quantic Dream. Ačkoli si jeho oceňovaná adventura Fahrenheit našla cestu na první Xbox, na ostatní tituly jako Heavy Rain či Detroit: Become Human si mohou majitelé konzole z Redmondu nechat zajít chuť. Částečnou náplastí jsou hry od studií Supermassive Games (série Dark Pictures Anthology) a Don’t Nod (Life is Strange), avšak kreativní vizi...

»
13. 07. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: A Memoir Blue

Hry nemusí být jen o kosení celého zástupu nepřátel, snahy o dosažení co nejlepšího času na závodním okruhu nebo stvoření nepřemožitelného reka, který spasí celý jeden virtuální svět. Především indie vývojáři se nebojí s relativně mladým médiem experimentovat a přinášet neobvyklé zážitky, jež vás i po závěrečných titulcích nenechají v dobrém slova smyslu vydechnout.

»
11. 07. 2022 • Lukáš Urban0

RECENZE: Fobia – St. Dinfna Hotel

Jsou různí lidé a různé fóbie. Někdo se bojí, že uvízne ve výtahu, jiného chytá panika při pohledu na osminohá neštěstí s pavučinou u zádi a další nejde spát, aniž by nerozsvítil i v kumbálu. Ve své podstatě, každý se něčeho bojí. Každý má skrytou achillovu patu a každý je občas vystaven nepříjemnému vnějšímu vlivu, po němž se o něj pokouší studený pot. Já se s přibývajícími zářezy na herní pažbě začínám bát,...

»
11. 07. 2022 • Michael Chrobok0

Trochu jiná RECENZE: Dreamfall Chapters

Při brouzdání po archivu Xboxwebu mě poměrně překvapilo, že v něm chybí recenze na Dreamfall Chapters. Třetí hra adventurní série navazuje na ikonické hry The Longest Journey a Dreamfall: The Longest Journey, které jsou zcela po právu zapsány zlatým písmem do herní historie. Recenzovat přibližně pět let starý počin (záleží, zda počítáte vydání první epizody, nebo „final cut“ verze) od norského studia Red Threat Games a jejího ředitele Ragnara Tørnquista...

»