RECENZE: Gang Beasts

Autor: p.a.c.o Publikováno: 14.4.2019, 11:00

Publikováno: 14.4.2019, 11:00

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1693 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Šílená, bláznivá, bizarní, divná. I takové hry se dají najít v portfoliu nejrůznějších vývojářů. Co se jim nedá upřít, je nápad a snaha šokovat či nabídnout netradiční zážitek. To pak vznikne simulátor chleba, hrajete za kozu, valíte se světem coby kamenná koule, operujete v jedoucí sanitce nebo ovládáte roztodivné hrdiny. Někdy se úspěch dostaví, jindy ne, někdy vznikne hra dobrá pro párty, jindy si člověk vystačí sám.

Gang Beasts je přesně takovou hrou, která nebude sedět každému a její hlavní potenciál je ukryt v multiplayeru, na nějž ostatně míří. Musím se přiznat, že mám tyhle divné hry rád a vždycky mě překvapí, jak absurdní, ale ve výsledku dost často funkční a zábavný celek dokáže někdo nabídnout. Navíc v tomto případě ve mně hra evokovala vzpomínky na mou oblíbenou záležitost Human Fall Flat, jenom o něco více šílenější.

V Gang Beasts před nás vývojáři nestaví jednotlivé úrovně, abychom je překonali, ale abychom se v nich utkali. Hra je postavena primárně jako multiplayerová hra, takže kdo chce hrát sám, měl by se podívat někde jinde. Máme tu několik herních módů, v nichž se může utkat až čtveřice hráčů v lokálním nebo až osmička hráčů během online zápolení v téměř dvacítce úrovní. Módy by se daly definovat jako boj všech proti všem, kdy poslední přeživší vyhrává, dále tu máme boj proti Al řízeným vlnám nepřátel a pro odreagování fotbálek 2v2.

Sežeňte kamarády a hurá za zábavou, chtělo by se říct, ovšem to bych vám doporučil něco, co není tak úplně pravda. Největší boj jsme u hraní sváděli s ovládáním. Vůbec není tak lehké a intuitivní jako třeba v případě Human Fall Flat. Nicméně s velkou dávkou cvičení a k tomu ještě s hromadou štěstí se dá postavičky tak nějak ovládnout. Bohužel bych neřekl, že ve střízlivém stavu se jedná o zábavu. Možná po několika lahvích kvalitního alkoholu se vám začnou zdát vaše pohyby podobné, jako ty herní, kdy člověk nemá kosti a s tímto vědomím se hraje dobře. Nezkoušel jsem, protože nevím, zda stojím o hru, u níž bych musel být permanentně na šrot.

Jednotlivá prostředí jsou poměrně různorodá, takže jednou bojujete na komíně, pak na kusu budovy, stavbě, jedoucím vlaku nebo kamionech. Nápady zde rozhodně nechyběly a každé prostředí má to své specifikum, což je fajn. Bohužel ani zde všechno nedopadlo podle plánu a vzhledem k tomu, že hra vyšla na PC již v roce 2017, je o dost smutnější, že v roce 2019 není na Xbox One technicky odladěná.

Není nic divného, že se někde o něco zaseknete, schody také nejsou největší přítel, obzvlášť při cestě do nich a také nejrůznější nečekané glitche nemohou chybět. Stejně tak špatná je interakce dvou a více želatinových postav mezi sebou, která nedává smysl (což by nevadilo), ale hlavně funguje pokaždé úplně jinak, byť se podmínky jeví totožné. Největším klackem, kterým nám vývojáři hodili pod nohy, a jde ruku v ruce s ovládáním, je kamera. Sice se dá nastavovat, ale rozhodně nejde nastavit tak, jak by člověk potřeboval. Dá se tak v úrovních velice snadno dostat do míst, kam nevidíte a nemáte nejmenší tušení, co tam postavička dělá, natož jak ji dostat ven. A to jsem si bláhově myslel, že v dnešní době je práce s kamerou to první, co vývojáři zkouší a ladí, protože bez pořádné kamery se žádná dobrá hra udělat nedá a zde se to jenom potvrzuje.

Co naplat, že levelů je spousta, postavičky se dají navléct do nejrůznějších vtipných kostýmů a online připojování funguje skvěle. Není tak problém se na mapách potkat a utkat se v tom, kdo se zvládne s jejich nástrahami a všemi protivníky vypořádat nejlépe. Ani grafická stránka není špatná a ten osobitý styl, jaký jsem chtěl, jsem nakonec i dostal. Ve světlých chvílích se dostavila ona kýžená zábava, kdy jsme dělali šílenosti, bláznivosti a smáli u toho. Škoda jenom, že na hodinu hraní těchto chvilek připadlo žalostně málo.

4
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Gang Beasts rozhodně nenaplnili moje očekávání, jaká jsem do nich vložil a stávají se tak lehce podprůměrnou hrou, v níž budete většinu času bojovat s ovládáním, špatnou kamerou a neodladěným prostředím. Sem tam si užijete vtipný okamžik nebo zábavnější pasáž, ale tyto pozitivní chvilky jsou vykoupeny spoustou času, kdy se zvednutým obočím budeme nevěřícně kroutit hlavou nad děním na obrazovce a ke sprostému slovu nebude daleko. Takhle nějak si zábavnou party hru rozhodně nepředstavuji a raději se podívám někde jinde.
  • KoubecX

    Hra jde, aspoň teda v Online lobby, až pro 8 hráčů 🙂

    • p.a.c.o

      A jo vlastně, online pro 8 hráčů. Díky, opravíme 🙂

22. 04. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: Road Redemption

Hráči rádi vzpomínají na staré dobré klasiky, které přinesly nějakou tu zajímavou herní mechaniku. Spousta z těchto her by byla velice zajímavých i pro dnešní hráče, protože moc nezestárly, nebo by jim stačilo jenom trochu, aby odpovídaly dnešním standardům. I proto je pro dnešní vývojáře lákavá představa toho, že vezmou starou hru a pokusí se na ní postavit svou herní budoucnost. Bohužel ne vždy to dobře dopadne.

»
21. 04. 2019 • chaosteorycz3

Recenze: World Enduro Rally

Občas strávíte s hrou desítky hodin a stále nacházíte překvapující momenty. Ještě lepší je, když si vývojáři pro sebe nechají nějaký ten taj a během propagace nepropálí veškeré trumfy. Poslední dobou se sice stává, že neočekávané momenty pramení z trestuhodného stavu hry, ale zrovna dnes se nechci bavit o Bethesdě. Vlastně ani nevím o čem se budu bavit, protože World Enduro Rally není tajemná diva ve večerních šatech. Je to laciná rajda,...

»
18. 04. 2019 • chaosteorycz0

Recenze: Conarium

Za okny bílé peklo, v hlavě prázdno a okolo pusto, že by se dalo za hranice vyvážet. To je úvod, ze kterého můžete připravit deset a jednu hru navíc. Psychologické drama o následcích nezřízeného pití. Lyrickou baladu na téma Moje samota, moje radost. Depresivní pohled do nitra nedobrovolných exulantů na Sibiř. Anebo hororový thriller s psychologickou zápletkou, tedy v případě, že se hraje podle H. P Lovecrafta.

»
17. 04. 2019 • p.a.c.o1

RECENZE: R.B.I Baseball 19

Herní sportovci mají žně, protože celá řada sportů, u nás i těch méně známých, je zpracována do herní podoby. Hokej a fotbal jsou takové klasiky, které nikoho nepřekvapí a stejně tak virtuální zpracování amerického fotbalu. Z amerických sportů tak do sbírky chybí jenom baseball, kdy na Xbox One jsou na výběr dokonce dvě hry s touto tématikou.

»
15. 04. 2019 • DandyCZE1

RECENZE: Stellaris: Console Edition

Svět strategií je na Xboxu poměrně malý, takže za světlé výjimky jsme jedině rádi. Není totiž vůbec snadné napasovat komplikovanější ovládání na několik hlavních ovládacích prvků na gamepadu a ještě hráče zaujmout. Proto má žánr strategií stále hlavní místo na PC, a troufnu si říct, že to je poslední typ her, které vyloženě PC potřebují. Samozřejmě lze namítnout, že povolení myši a klávesnici může situaci vyřešit, ale osobně si myslím,...

»
14. 04. 2019 • chaosteorycz3

Recenze: The Grand Tour Game

Výrobci aut se neustále snaží, aby své výrobky prodali i těm, kteří o ně absolutně nestojí. Svobodnému muži rodinné MPV, příležitostnému řidiči luxusní limuzínu a zarytému vyznavačovi benzínu elektrické chrastítko. Někdy si marketingové oddělení přivlastní důležitý skalp, jindy musí přiznat nechtěný debakl. A přitom vzbudit zájem o auta je tak jednoduché. Stačí se jmenovat Clarkson, Hammond a May.

»
10. 04. 2019 • chaosteorycz4

Recenze: Assassin’s Creed III Remastered

Tak schválně, ve kterém díle zabijácké série byly první námořní bitvy? Kdy se rozšířily možnosti parkouru? Který hrdina už nepotřeboval lékárničky pro uzdravení a proč byl důležitou součástí hraní lov a následný prodej kořisti? Všechny odpovědi jsou ukryty v historii, kterou značka Assassin’s Creed píše, a do značné míry překrucuje, už od roku 2007. Vy si teď minulost můžete zopakovat hned několikrát, a to na pozadí kolonialismu.

»
05. 04. 2019 • chaosteorycz0

Recenze: Far: Lone Sails

Prý, že cesta je cíl. Oblíbené klišé, které se hodí mezi pysky každému, kdo hledal v obyčejné hře významový nebo existencionální přesah, třebaže měl děj jasně vypsaný přímo před očima. Inside, Black the Fall, Limbo, Rime, Abzu, Unravel a desítky dalších. Na oko umělecká díla, jejichž jasné poselství se vypráví mezi řádky, zatímco ústřední postava absolvuje osudovou pouť plnou překážek. Jednou je skrytým motivem politika, jindy smysl života, velice často...

»