RECENZE: Gang Beasts

Autor: p.a.c.o Publikováno: 14.4.2019, 11:00

Publikováno: 14.4.2019, 11:00

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 2000 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Šílená, bláznivá, bizarní, divná. I takové hry se dají najít v portfoliu nejrůznějších vývojářů. Co se jim nedá upřít, je nápad a snaha šokovat či nabídnout netradiční zážitek. To pak vznikne simulátor chleba, hrajete za kozu, valíte se světem coby kamenná koule, operujete v jedoucí sanitce nebo ovládáte roztodivné hrdiny. Někdy se úspěch dostaví, jindy ne, někdy vznikne hra dobrá pro párty, jindy si člověk vystačí sám.

Gang Beasts je přesně takovou hrou, která nebude sedět každému a její hlavní potenciál je ukryt v multiplayeru, na nějž ostatně míří. Musím se přiznat, že mám tyhle divné hry rád a vždycky mě překvapí, jak absurdní, ale ve výsledku dost často funkční a zábavný celek dokáže někdo nabídnout. Navíc v tomto případě ve mně hra evokovala vzpomínky na mou oblíbenou záležitost Human Fall Flat, jenom o něco více šílenější.

V Gang Beasts před nás vývojáři nestaví jednotlivé úrovně, abychom je překonali, ale abychom se v nich utkali. Hra je postavena primárně jako multiplayerová hra, takže kdo chce hrát sám, měl by se podívat někde jinde. Máme tu několik herních módů, v nichž se může utkat až čtveřice hráčů v lokálním nebo až osmička hráčů během online zápolení v téměř dvacítce úrovní. Módy by se daly definovat jako boj všech proti všem, kdy poslední přeživší vyhrává, dále tu máme boj proti Al řízeným vlnám nepřátel a pro odreagování fotbálek 2v2.

Sežeňte kamarády a hurá za zábavou, chtělo by se říct, ovšem to bych vám doporučil něco, co není tak úplně pravda. Největší boj jsme u hraní sváděli s ovládáním. Vůbec není tak lehké a intuitivní jako třeba v případě Human Fall Flat. Nicméně s velkou dávkou cvičení a k tomu ještě s hromadou štěstí se dá postavičky tak nějak ovládnout. Bohužel bych neřekl, že ve střízlivém stavu se jedná o zábavu. Možná po několika lahvích kvalitního alkoholu se vám začnou zdát vaše pohyby podobné, jako ty herní, kdy člověk nemá kosti a s tímto vědomím se hraje dobře. Nezkoušel jsem, protože nevím, zda stojím o hru, u níž bych musel být permanentně na šrot.

Jednotlivá prostředí jsou poměrně různorodá, takže jednou bojujete na komíně, pak na kusu budovy, stavbě, jedoucím vlaku nebo kamionech. Nápady zde rozhodně nechyběly a každé prostředí má to své specifikum, což je fajn. Bohužel ani zde všechno nedopadlo podle plánu a vzhledem k tomu, že hra vyšla na PC již v roce 2017, je o dost smutnější, že v roce 2019 není na Xbox One technicky odladěná.

Není nic divného, že se někde o něco zaseknete, schody také nejsou největší přítel, obzvlášť při cestě do nich a také nejrůznější nečekané glitche nemohou chybět. Stejně tak špatná je interakce dvou a více želatinových postav mezi sebou, která nedává smysl (což by nevadilo), ale hlavně funguje pokaždé úplně jinak, byť se podmínky jeví totožné. Největším klackem, kterým nám vývojáři hodili pod nohy, a jde ruku v ruce s ovládáním, je kamera. Sice se dá nastavovat, ale rozhodně nejde nastavit tak, jak by člověk potřeboval. Dá se tak v úrovních velice snadno dostat do míst, kam nevidíte a nemáte nejmenší tušení, co tam postavička dělá, natož jak ji dostat ven. A to jsem si bláhově myslel, že v dnešní době je práce s kamerou to první, co vývojáři zkouší a ladí, protože bez pořádné kamery se žádná dobrá hra udělat nedá a zde se to jenom potvrzuje.

Co naplat, že levelů je spousta, postavičky se dají navléct do nejrůznějších vtipných kostýmů a online připojování funguje skvěle. Není tak problém se na mapách potkat a utkat se v tom, kdo se zvládne s jejich nástrahami a všemi protivníky vypořádat nejlépe. Ani grafická stránka není špatná a ten osobitý styl, jaký jsem chtěl, jsem nakonec i dostal. Ve světlých chvílích se dostavila ona kýžená zábava, kdy jsme dělali šílenosti, bláznivosti a smáli u toho. Škoda jenom, že na hodinu hraní těchto chvilek připadlo žalostně málo.

4
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Gang Beasts rozhodně nenaplnili moje očekávání, jaká jsem do nich vložil a stávají se tak lehce podprůměrnou hrou, v níž budete většinu času bojovat s ovládáním, špatnou kamerou a neodladěným prostředím. Sem tam si užijete vtipný okamžik nebo zábavnější pasáž, ale tyto pozitivní chvilky jsou vykoupeny spoustou času, kdy se zvednutým obočím budeme nevěřícně kroutit hlavou nad děním na obrazovce a ke sprostému slovu nebude daleko. Takhle nějak si zábavnou party hru rozhodně nepředstavuji a raději se podívám někde jinde.
  • KoubecX

    Hra jde, aspoň teda v Online lobby, až pro 8 hráčů 🙂

    • p.a.c.o

      A jo vlastně, online pro 8 hráčů. Díky, opravíme 🙂

  • Xbox One

    Dobrý večer, Xbox One, nejde ovládáni, hra nereaguje na gamepad

    • p.a.c.o

      Zdravíčko. Prvně bych zkusil vypnout zapnout gamepad a hru a pak se podíval, jestli gamepad třeba není vybitý nebo tak něco

01. 08. 2020 • p.a.c.o1

RECENZE: Creaks

Hry jsou umění. Někdy o něco větší, někdy o něco menší, ale na každém kousku se dá něco najít. Je přitom jedno, zda se na vývoji podílí multikulturní tým o několika stovek zaměstnanců z celého světa, nebo nějaké menší studio třeba od nás. Je ale pravda, že některé hry jsou umělecké o něco víc a třeba i ve vícero směrech, než tomu bývá u jiných. Jedním ze studií, které si na prezentaci...

»
27. 07. 2020 • Lukáš Urban8

Recenze: Destroy All Humans!

Mám velkou oblibu v námětech s mimozemskou invazí. Smůlou pro mě je, že většinou nekončí dobře. Můj pokřivený charakter vždy fandí vetřelci, nikoliv lidem, kteří se chovají jako hlupáci a jen úplnou náhodou pokaždé vyhrají. Trpím, když poslední dva polárníci přemůžou Věc. Nikdy neodpustím Ripleyové, že vyhodila Vetřelce do kosmu. A Den nezávislosti už nikdy nebude stejný kvůli pitomému viru z laptopu. Naštěstí je tu Crypto. Spása z daleké galaxie a hajzlík na entou.

»
06. 07. 2020 • p.a.c.o10

RECENZE: F1 2020

Formulové závody jsou součástí herního světa už pěknou řádku let. Dokonce jedna z prvních her, kterou si tenkrát ještě na PC pamatuji, jsou legendární formule Grand Prix Circuit od Accoolade z roku 1987. Na jejich vývoji se dokonce podílel jistý Don Mattrick, což je ten pán, který nějaký čas vedl Xboxovou divizi a také oznamoval konzoli Xbox One. Další formulovou hrou, která se mi vryla do paměti byla série od EA, i...

»
02. 07. 2020 • Lukáš Urban2

Recenze: Hunting Simulator 2

Sebereflexe je dobrá vlastnost a řekněme si, že nám hráčům občas chybí. Od aut chceme reálnější jízdní model, ale zároveň dobrou ovladatelnost jedním prstem. Po akcích vyžadujeme bravurní balistiku, abychom se vzápětí rozčilovali, že je ta střelba až moc reálná. A po simulátorech žádáme zhmotnění skutečných prvků, avšak za hodinu kňouráme nudou. Víme tedy co vlastně chceme? Nejspíš ne. Aspoň v tom tentokrát nejsme sami, protože studio Neopica bloudí na...

»
23. 06. 2020 • CryLineT9

Recenze: SpongeBob SquarePants: Battle for Bikini Bottom – Rehydrated

Je to žluté, nosí to kalhoty a chová to mňoukajícího hlemýždě. Nic? Kamarádí se to s natvrdlou mořskou hvězdicí a pracuje pro Evžena Krabse u Křupavého kraba. Stále nic? Kde jste žili posledních dvacet let, že neznáte SpongeBoba? Mořskou houbu v kalhotách, která si spokojeně žije v Zátiší Bikin. Ale chápu. Každý se nezamiloval do hlubokých očí usměvavého hrdiny. Také humor nemusel trefit ten pravý cíl. V případě remasteru Battle for Bikini Bottom by to...

»
21. 06. 2020 • Lukáš Urban0

Recenze: The Elder Scrolls Online: Greymoor

To je pořád řečí, jak neexistují upíři a vlkodlaci. A přitom je potkáváte takřka dnes a denně, aniž byste si to uvědomili. S větší intenzitou ty prvé, kteří pijí dobrým lidem krev brčkem, ale zato dlouhodobě a usilovně. Pravda, neříkáme jim upíři. Dostávají pojmenování, jejichž tíhu ani digitální řádky nesnesou. Navíc neplatí, že by se objevovali jen s příchodem noci. S vlkodlaky je to složitější, ale snad minimálně pánové někdy měli tu...

»
14. 06. 2020 • CryLineT0

Recenze: Beyond Blue

Moderní podoba herního průmyslu činí z her univerzální kulturní médium. Úchvatné práce grafických enginů dokážou z vašeho obýváku vytvořit galerii umění. Prostorový zvuk nasimuluje početný orchestr hned vedle vás. A talent pánů spisovatelů přetvoří jedničky s nulami do výpravného románu. To ale není všechno. Tituly jsou rády také intelektuální, relaxační a výukové. Lehce se stanou exkurzí do antického muzea nebo dokumentem o podmořském životě.

»
12. 06. 2020 • tonyskate0

RECENZE: Desperados III

Za vyhynulý žánr byly často považovány tradiční adventury, ovšem ve skutečnosti to jsou taktické hry v reálném čase s důrazem na tichý přístup. Že nevíte o čem je řeč? Snad vám napoví slůvko Commandos. Série, jejíž první díl vyšel před více než 20 lety, nabídla nevídané pojetí, které si zamilovaly milióny hráčů. Podobných her poté vzniklo poměrně málo a vlastně byl tento žánr u ledu dobrou dekádu, dokud jej v roce 2016 neoživilo...

»