RECENZE: Generation Zero

Autor: p.a.c.o Publikováno: 29.3.2019, 18:25

Publikováno: 29.3.2019, 18:25

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1693 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Invaze z vesmíru může přijít kdykoli a kdo si myslí, že jsme ve Vesmíru sami, nechť v tomto sebeklamu žije i nadále. Neříkejte mi, že při velikosti toho kolem nás, kdy přesnou velikost snad ani pořádně neznáme, se život v inteligentní formě vyvinul jenom na naší krásné modré planetě. Jenom doufám, že pokud někde život je, není tak agresivní, jak se nám snaží všechny katastrofické filmy, hry a seriály namluvit. Alespoň, že v tom herním zpracování bývá ta zkáza lidstva docela zábava.

Málo kdy mám ve zvyku začínat recenzi negativně, ale hned z kraje si nalijeme čistého vína do zaprášené sklenice, kterou jsem našel v domě kdesi ve Švédsku, a vývojáři mi do ní plivli. Generation Zero je hrou, kterou bych vám tak úplně nedoporučil kupovat, natož hrát. Důvodů je celá řada a následující řádky se pokusí to všechno hezky popsat. Skoro mi až přijde divné, že špatně dopadla další kooperativní hra, na kterou jsem se moc těšil. Možná příště bude lepší, když se na žádnou další hru těšit nebudu. Aspoň pak nebudu zbytečně zklamán (v tomto případě ještě slušné označení).

Probuzení na pláži kdesi ve Švédsku 80.let minulého století se zdá jako ideální začátek hry. Následně za zvuků tajemného až mírně depresivního herního soundtracku jsem se vydal prozkoumávat první obydlí. Cestou rozbité auto a před ním sražený robot předznamenávají, že všechno asi nebude v pořádku. I když v domě se svítí a jeho vybavení nasvědčuje tomu, že ho obyvatelé opustili velice rychle a všechno je tak, jako by se zase měli co nevidět vrátit. Ale nikdo se nevrací… První průzkum mi dal do ruky pistoli a nějakou munici. Bylo jí dost, což ve mně vzbudilo dobrý pocit, protože od Generation Zero jsem očekával FPS střílečku, kde budeme drtit kovové šmejdy z vesmíru.

Cestou ke kostelu jsem potkal první emzáky a pln očekávání jsem se rozhodl to s nimi jasně a stručně skoncovat. Moje pistole ale měla co dělat, aby jednoho z nich pokosila, kdežto robotovi stačilo párkrát vystřelit, aby mi smrtka začala klepat na rameno a zvát mě k sobě. Roboti jsou totiž pekelně silní a hlavně jejich muška je více než vytříbená. Takže konfrontaci dobře zvažte a i hra místy doporučuje tichý postup plížením se skrze les, schováváním se za skálu nebo vyhnutí se nepřátelům co největším obloukem. Rychle tak vzaly za své choutky na FPS vyvražďovačku.

Trochu sem vynechal příběh, ale to bude asi tím, že tady vlastně žádná pořádná kampaň není. Hra se nás sice pokouší vést nějakými úkoly dál, ale jsou tak povrchní a obyčejné, že moc nestojí za zmínku. Nejčastěji někam jdete, tam lootujete dotyčný objekt, nejčastěji dům a pokoušíte se zjistit, co se stalo s obyvateli. Bohužel nebo možná bohudík, se informací o událostech moc nedostává, takže ve výsledku vám hra nic podstatného o tom, co se stalo a kam všichni šli, neřekne a všechno se točí kolem objevování světa.

Pozitivní je, že byť se všechno tváří jako bitva o přežití, nemusíte řešit věci jako jídlo, pití a další zbytečnosti. Tady sbíráte nové oblečení, munici a nějakou tu lékárničku pro uzdravení. Všechny sebrané věci padají do inventáře, kde si je musíte vyzvednout a případně přiřadit k jedné z pozic v rámci D-Padu, což je nejhorší mechanika z celé hry. Ukážeme si jí na příkladu s lékárničkou. Máte jich u sebe třeba pět a v rámci inventáře si je přiřadíte na horní máčknutí D-Padu. Bojujete, mimozemšťani nám uberou zdraví a tak ji potřebujeme použít. V rámci D-Dadu ji vyberete a použijete. Ovšem pokud jich potřebujete použít víc, můžeme se stát, že je spotřebujete všechny. Oka, řeknete si, najdu ve světě jinou, což je pravda, ale v tom případě ji musíte k pozici na D-Padu znovu namapovat! A takhle to funguje u veškerého vybavení bez rozdílu.

Uživatelské prostředí je jedním slovem pěkný vopruz. Někde něco najít a použít je záležitostí na několik klinutí a občas i hledání, kde co vlastně je. Smutné je, že se všechno musí mapovat na D-Pad pro použití, jelikož z inventáře věci používat nejdou! Každá věc musí být přiřazena a sami si umíte spočítat, kolik věcí můžete používat, když D-Pad má čtyři směry. Co se dá použít hned je oblečení, díky němuž si můžete vylepšit statistiky jako odolnost vůči kulkám, výbuchům, ohni a další. Mechanika docela fajn, ale měl jsem takový pocit, že čím odolnější jsem byl, tím méně mi styl oblékání seděl, ale to je spíš můj problém, než problém hry.

Zmínil jsem, že hlavní náplní je cestování a lootování lokalit. V každé z nich vidíte, kolik věcí se dá získat, takže cestujete od domu k domu, od města k městu. Mapa je opravdu veliká, ale značně nevyužitá. Takhle pustý sandbox a promrhaný potenciál jsem už dlouho neviděl. Situaci nepomáhá ani fakt, že všechny objekty jsou jeden jako druhý a ve hře jsem našel maximálně pět druhů domů, které i tak vypadaly podezřele stejně. Díky tomu prostředí působí stereotypně a člověk ani nemá moc potřebu ho prozkoumávat. Všechno výše zmíněné nejlépe ukazuje návštěva města. Chodíte od domu k domu, lootujete a nakonec se ztratíte někde uprostřed, protože domy jsou jeden jako druhý, takže pak už ani nevíte, kde jste byli a kde ještě ne. Navíc koho by bavilo hodinu chodit městem a hledat, kde co sebrat? Možná by tvůrci udělali líp, kdyby mapu vzali a postavili na ní nějaký pěkný Battle Royale.

Hlavním lákadlem celé hry měl být kooperativní multiplayer a skoro bych si troufnul tvrdit, že ve více hráčích by člověk mohl nějaké nedostatky přehlédnout. Nezapomeňte si na začátku nastavit, kdo a za jakých podmínek se k vám může připojit, abyste zabránili nechtěné návštěvě cizích hráčů. Ve více lidech se nehraje špatně a připojený hráč si přináší získaný postup ze své hry. Další ruka ke kosení nepřítel se hodí víc, než obvykle. Dohromady se do Švédska může vydat až čtveřice online hráčů. Pokud by někoho zajímalo, jak se hra ukládá, tak vězte, že se tak stane navštívením bezpečného úkrytu, takže na to nezapomeňte.

Po technické stránce jsem měl z Generation Zero pocit, jako bych hrál nějaký předběžný přístup. Nedodělané textury, bugy a chyby (úkoly po splnění nemizí, přebíjení zbraní nefunguje vždycky stejně, lékárnička přidá náhodný počet zdraví při stejné velikosti….) a také nesmím opomenout fakt, že Generation Zero je ve skutečnosti ne moc povedený port z PC. Což je mimo jiné vidět na zmíněném problému s rozhraním (na PC je všechno chyť a táhni, což tady tak úplně není) a ani optimalizace není oproti PC verzi nějak hvězdná. Přitom jsem hru hrál na Xbox One X. Do toho všeho zmaru pak vstupuje demence. Nepřátelé nejsou žádní chytráci, hlídkují po svých trasách, a když dojde na boj, prostě po vás střílí ze svých až moc silných zbraní, nebo vás jednou ranou srazí k zemi. Měly by reagovat na hluk nebo když vás vidí, ale ani jedno nefunguje.

To jsem si takhle jednou chtěl pomoci světlicí na odlákání pozornosti, schoval jsem se za kameny a odhodil světlici požadovaným směrem. Místo toho, aby šli roboti po světlici, tak se rozběhli ke mně, což jsem tak úplně nepochopil. Stejně tak mě velice často odhalili v domě, což vedlo k další vlně bugů, kdy se nepřátelé zasekávali o dveře, nebo se z ničeho nic respawnovali skrze dveře do verandy či zmatečně začali běhat po domě. Jejich smrtící instinkt se však nijak nezmenšil, takže jsem se přes jediné dveře z domu dostával značnou chvíli a celou dobu u toho pořádně nadával, protože takhle technicky odfláknutou hru jsem už dlouho neviděl. Za celou dobu hraní se mi nepovedlo zjistit, jestli roboti do domů mohou nebo ne.

A takhle je to tady se vším. Když už hra začne budovat pěknou atmosféru, což opravdu umí, hezky to podkreslí adekvátní hudbou a člověk má opravdu pocit, že všechna tíha světa leží na jeho bedrech, dojde k nějaké chybě či nelogičnosti, která celý zážitek ihned rozbije na milión kousíčků, které vás okamžitě začnou píchat přímo do zadku. Je velká škoda, že si vývojáři nedali nějaký čas navíc, aby všechno náležitě odladili, protože potenciál tady rozhodně je. Třeba se někdy dočkáme tak velkého updatu, že všechno bude opraveno (i když pochybuji, že někdo předělá celý interface) a hra bude fungovat. Katastrofální první dojem však již nikdy nenapraví.

4
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Generation Zero mělo potenciál, umí mít výbornou atmosféru a zpracování Švédska se také povedlo. Víc než s robotickými vetřelci budete však většinu času bojovat se špatným uživatelským rozhraním, špatnou umělou inteligencí a hromadou technických nedodělků a chyb, které vás prostě nenechají si hru náležitě užít. Třeba po hromadě updatů a s menší cenovkou dokáže hráče přitáhnout, ale v aktuálním stavu se jí radši vyhněte velkým obloukem. Ušetřené peníze, a hlavně nervy, za to stojí.
  • VencaF

    Dalsi kousek kde delali velkej boom okolo a pritom hra sklouzla do hlubin „D“ckovych titulu 🙁 skoda – velka skoda

  • Ladislav Horovský

    Já tomu dám šanci, třeba zapracují a něco opravi

22. 04. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: Road Redemption

Hráči rádi vzpomínají na staré dobré klasiky, které přinesly nějakou tu zajímavou herní mechaniku. Spousta z těchto her by byla velice zajímavých i pro dnešní hráče, protože moc nezestárly, nebo by jim stačilo jenom trochu, aby odpovídaly dnešním standardům. I proto je pro dnešní vývojáře lákavá představa toho, že vezmou starou hru a pokusí se na ní postavit svou herní budoucnost. Bohužel ne vždy to dobře dopadne.

»
21. 04. 2019 • chaosteorycz3

Recenze: World Enduro Rally

Občas strávíte s hrou desítky hodin a stále nacházíte překvapující momenty. Ještě lepší je, když si vývojáři pro sebe nechají nějaký ten taj a během propagace nepropálí veškeré trumfy. Poslední dobou se sice stává, že neočekávané momenty pramení z trestuhodného stavu hry, ale zrovna dnes se nechci bavit o Bethesdě. Vlastně ani nevím o čem se budu bavit, protože World Enduro Rally není tajemná diva ve večerních šatech. Je to laciná rajda,...

»
18. 04. 2019 • chaosteorycz0

Recenze: Conarium

Za okny bílé peklo, v hlavě prázdno a okolo pusto, že by se dalo za hranice vyvážet. To je úvod, ze kterého můžete připravit deset a jednu hru navíc. Psychologické drama o následcích nezřízeného pití. Lyrickou baladu na téma Moje samota, moje radost. Depresivní pohled do nitra nedobrovolných exulantů na Sibiř. Anebo hororový thriller s psychologickou zápletkou, tedy v případě, že se hraje podle H. P Lovecrafta.

»
17. 04. 2019 • p.a.c.o1

RECENZE: R.B.I Baseball 19

Herní sportovci mají žně, protože celá řada sportů, u nás i těch méně známých, je zpracována do herní podoby. Hokej a fotbal jsou takové klasiky, které nikoho nepřekvapí a stejně tak virtuální zpracování amerického fotbalu. Z amerických sportů tak do sbírky chybí jenom baseball, kdy na Xbox One jsou na výběr dokonce dvě hry s touto tématikou.

»
15. 04. 2019 • DandyCZE1

RECENZE: Stellaris: Console Edition

Svět strategií je na Xboxu poměrně malý, takže za světlé výjimky jsme jedině rádi. Není totiž vůbec snadné napasovat komplikovanější ovládání na několik hlavních ovládacích prvků na gamepadu a ještě hráče zaujmout. Proto má žánr strategií stále hlavní místo na PC, a troufnu si říct, že to je poslední typ her, které vyloženě PC potřebují. Samozřejmě lze namítnout, že povolení myši a klávesnici může situaci vyřešit, ale osobně si myslím,...

»
14. 04. 2019 • chaosteorycz3

Recenze: The Grand Tour Game

Výrobci aut se neustále snaží, aby své výrobky prodali i těm, kteří o ně absolutně nestojí. Svobodnému muži rodinné MPV, příležitostnému řidiči luxusní limuzínu a zarytému vyznavačovi benzínu elektrické chrastítko. Někdy si marketingové oddělení přivlastní důležitý skalp, jindy musí přiznat nechtěný debakl. A přitom vzbudit zájem o auta je tak jednoduché. Stačí se jmenovat Clarkson, Hammond a May.

»
14. 04. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: Gang Beasts

Šílená, bláznivá, bizarní, divná. I takové hry se dají najít v portfoliu nejrůznějších vývojářů. Co se jim nedá upřít, je nápad a snaha šokovat či nabídnout netradiční zážitek. To pak vznikne simulátor chleba, hrajete za kozu, valíte se světem coby kamenná koule, operujete v jedoucí sanitce nebo ovládáte roztodivné hrdiny. Někdy se úspěch dostaví, jindy ne, někdy vznikne hra dobrá pro párty, jindy si člověk vystačí sám.

»
10. 04. 2019 • chaosteorycz4

Recenze: Assassin’s Creed III Remastered

Tak schválně, ve kterém díle zabijácké série byly první námořní bitvy? Kdy se rozšířily možnosti parkouru? Který hrdina už nepotřeboval lékárničky pro uzdravení a proč byl důležitou součástí hraní lov a následný prodej kořisti? Všechny odpovědi jsou ukryty v historii, kterou značka Assassin’s Creed píše, a do značné míry překrucuje, už od roku 2007. Vy si teď minulost můžete zopakovat hned několikrát, a to na pozadí kolonialismu.

»