RECENZE: Genesis Alpha One

Autor: p.a.c.o Publikováno: 5.2.2019, 8:59

Publikováno: 5.2.2019, 8:59

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1641 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Vesmír je nekonečný a stejně tak i možnosti v něm. Kolikrát nás jeho zákonitosti až překvapí a ne jinak je tomu i v herním vesmíru. Snad poprvé se mi stalo, že hra, o kterou jsem stál, byla nakonec něco úplně jiného, než jsem původně očekával. Z počátku jsem byl trochu zklamaný, ale nakonec jsem hře přišel na chuť a byl jsem rád, že jsem se o ní zajímal.

Genesis Alpha One mě překvapilo již v samotném úvodu. Původně jsem totiž čekal střílečku s vetřelci na vesmírné lodi, takže takový přímočařejší Vetřelec. To, že budu muset svou loď i stavět a vylepšovat se mi také líbilo, ovšem že to ještě ke všemu bude hra na přežití s těžbou surovin, to jsem tedy opravdu nečekal. Právě takový mix, skoro jako dort pejska a kočičky, Genesis Alpha One přináší, ale na rozdíl od zmíněného dortu mi servírovaný chod velice chutnal.

Jakožto poslední záchrana lidstva se chopíme kontroly nad lodí Genesis. Poslední záchrana proto, že Země a lidé na ní jsou na pokraji konce, jelikož lidí je spousta a počet dostupných zdrojů se kriticky zmenšuje. Jak to bývá zvykem, poslední záchranou by se měl stát vesmír, ovšem v tomto případě se díky objevení a praktickému používání hyperpohonu, můžeme vydat podstatně dál než jenom v rámci naší sluneční soustavy. Kapitán má všechno na svých bedrech, takže hurá dělat rozhodnutí, která vedou k úspěchu či neúspěchu přežití. Víc, než kdy jindy doporučuji projít tutoriál, protože bez něj se budete ve hře, a v jejích požadavcích, orientovat jenom hodně těžko. Zpracován je velice povedeně, takže by neměl být problém získat potřebné herní návyky velice rychle.

Kdo chce prozkoumávat vesmír, ale raději tak činí pouze v rámci singlplayeru, pro toho je Genesis lepší volbou například oproti No Man’s Sky, kde je vesmír online. Hratelnost bych rozdělil do tří částí, kdy v první se staráme o loď. Můžeme přidávat nebo ubírat jednotlivé části jako skleníky, těžební části, hangáry nebo sklady či kajuty pro odpočinek, přesně podle toho, co zrovna potřebujeme nebo nač nám stačí suroviny. Na lodi nejsme sami, protože humanoidů je více a navíc se jejich počet může postupem času díky klonování zvětšovat. Klonování je řešeno formou jednoduché minihry, jejímž výsledkem mohou být nejen lidé, ale díky různým cizím DNA také mutanti. Dostatek pracovníku je důležitý pro hladký chod lodi, takže pokud vás někde bude tlačit bota, nebral bych situaci na lehkou váhu, jelikož při špatném starání se o loď může klidně dojít k jejímu výbuchu.

Druhá část je zmíněná těžba nerostů, ovšem než na ní dojde, je potřeba nejdříve prozkoumat přilehlý vesmír, zda se někde kolem nacházejí nějaké vhodné planety. Na nich se mimo nerostů může nacházet i biologický materiál, včetně vzácné varianty, po němž budete prahnout asi nejvíce. Samotná těžba by se dala rozdělit na dvě části, kdy v té první těžíte přístrojem z orbity a nerosty se automaticky ukládají do skladu. Pro vzácnější předměty, včetně nejrůznějších vylepšujících artefaktů, je potřeba se vydat na dotyčnou planetu osobně, takže vezmete nějaké kumpány řízené umělou inteligencí, skočíte v hangáru do své lodi a hurá prozkoumávat neprozkoumané.

Tím se dostáváme k poslední části, již tvoří boj s nepřítelem. Vesmír totiž rozhodně není prázdné místo a nebezpečí číhá na každém kroku. Dokonce ani na vlastní lodi si  člověk nepřipadá bezpečně. Nejen, že na loď může někdo zaútočit a je dobré mít připravené štíty, ale útok může klidně přijít i zevnitř. Při těžbě z orbity totiž často na loď mimo surovin dorazí i brouci a další verbež, která rozhodně nemá přátelské úmysly a je třeba místnost vyčistit, aby se nerozlezli nakonec po celé lodi. Pro obranu doporučuji rozmístit obrané věže, které automaticky dokáží nezvané návštěvníky dobře eliminovat.

Ani planety však nejsou bez života, takže se vyplatí v pozdějších fázích hry trochu myslet na výzbroj a bezpečnost. V opačném případě se z planety budete pakovat rychleji, než pověstná pára nad hrncem a to ještě v tom lepším případě. Občas jsou útoky vetřelců tak překvapivé, že všechno končí smrtí. Ne, že by jejich inteligence byla na nějaké vysoké úrovni, ale dost často jsou počty a intenzita útoků natolik silné, že u toho ani moc myslet nemusí.

Bohužel ani tento vesmír není z těch, kde by všechno jenom krásně zářilo a fungovalo. Stylizace grafiky je zde jasná, ovšem již na první pohled je patrné, že hru dělalo mále studio, které si toho prostě tolik dovolit nemohlo. Textury nejsou tak detailní, jak je v dnešní době již zvykem a stejně tak paleta barev náhodně generovaného vesmíru a planet není tak pestrá, jako například u zmíněného NMS. To, že hra běží na Unreal Enginu čtvrté generace bych nebral jako předpoklad kvality, protože již mnohokrát jsme se přesvědčili, že jeho použití není automaticky výhra a vývojáři jeho služeb musejí umět využívat.

Další z věcí, co mi tak úplně nesedla je uživatelské rozhraní pro stavění a následné ovládání přístrojů. Není úplně přehledné a zejména orientaci ve víceúrovňových menu mi z počátku dávala hodně zabrat. Přitom myšlenka není vůbec špatná, jenom to provedení trochu vázne. Za svérázné bych pak označil střílení, protože je jiné a jednodušší, než u klasických stříleček. Ne pro všechny však musí být nutně špatné. Posledním nedostatkem je místy haprující umělá inteligence hrající s námi. Sem tam se postavy zachovají divně, a ne vždy dokáží reagovat adekvátně situaci. Také se mi občas zasekli na schodech, což však nebylo úplně zásadní, ale za zmínku to stojí.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Genesis Alpha One nakonec dokázala úspěšně zkombinovat stavbu a vylepšování lodi, těžbu nerostů, objevování planet a konfrontace s mimozemskou formou života. Dalším jejím plusem je překvapivá hloubka detailů jednotlivých herních mechanik a také přívětivá cena. Škoda jen horší grafické stránky, méně přehledného rozhraní a občasných chyb v texturách nebo umělé inteligenci. I tak se jedná o zajímavý počin, který si své příznivce rozhodně najde.
17. 02. 2019 • lindros88cze0

RECENZE: Jump Force

Je tady další bojovka, která vytváří směs postav z různých světů anime. Tentokrát se jedná o týmovku Jump Force, které určitě ani zdaleka nebude posledním z tohoto žánru, ale přeci by byla škoda jej minout. Od ostatních her svého typu se odlišuje především svým vizuálním stylem, kdy se snaží anime postavy zpodobnit realističtěji, což může působit trochu směšně, ale ve výsledku dokáže zaujmout, i když určitě ne každého.

»
16. 02. 2019 • chaosteorycz5

Recenze: Crackdown 3

„Tak se podívej chlapče. Už máš dost let, aby si pochopil, že jsi nechtěný. Dnes tu s tebou mluvím jen díky brzké zavírací době obchodů a faktu, že moje jediná ochrana byl tehdy deštník. Šanci zbavit se tě okamžitě jsme propásli, a tak došlo na komplikovanější řešení. Do Nigérie si nedoputoval, protože jsem část peněz na poštovné propil U Fleků. A řvoucí balík byl beztak podezřelý. Snaha o prodej v internetové aukci...

»
14. 02. 2019 • p.a.c.o4

RECENZE: Far Cry: New Dawn

Pokračování zaběhnutých sérií to zejména v poslední době nemají vůbec snadné. Zde se totiž, mimo jiné, projevují sympatie či antipatie k jednotlivým značkám nebo vývojářským domům, a to radikálněji než kdy dříve. Onou otázkou a problémem je, jak moc danou hru inovovat, aby si ještě zachovala svou identitu, ale zároveň mohla hráči nabídnout něco nového. Série Asssassin’s Creed je dobrým příkladem toho, jak to může dopadnout a pomalu se toto ožehavé...

»
13. 02. 2019 • chaosteorycz15

Recenze: Metro Exodus

Rusko. Řekněte bez opovržení jméno východní velmoci ve špatný čas, ve špatné společnosti a máte zaděláno na pěkný problém. V lepším případě se setkáte s ostrým slovníkem. V tom horším vás čeká hloubková lustrace, kdy se kolektiv odhodlá k osobní prohlídce, hledajíc odposlechy, rudou knížku, podepsanou fotografii Vladimíra Vladimiroviče a zbytky smrtící látky. Ale proč ta hysterie? Země rozprostírající se na asijském kontinentu dala světu i dobré věci. Tak třeba architekturu, vodku, jednoduché věci...

»
12. 02. 2019 • CryLineT0

Recenze: DreamWorks Dragons Dawn of New Riders

Rodiče to nemají lehké. Při výběru vhodné hry často bývají omráčeni krásným přebalem a lehce tak přehlédnou věkové doporučení, které je alespoň drobným návodem ke správnému věku. Ukázkovým případem byla nedávná RPG Kingdom Hearts III, která by se vnutila i nemluvněti. U dračího příběhu podobný přešlap nehrozí, protože jde o přímočarou jednohubku pro malé.

»
06. 02. 2019 • CryLineT10

Recenze: Kingdom Hearts III

Odvaha, odhodlání, láska, přátelství, spravedlnost. To jsou motivy, se kterými manipuluje každé dobrodružství, každá báchorka pro děti a každý hrdinský epos. Jako malí jsme tyto vlastnosti brali za své, stejně jako postavy, jež je ztělesňovaly. Vařečky byly našimi světelnými meči, násady od košťat symbolizovaly mušketýrské kordy a poklice od zavařovacího hrnce posloužila coby štít Kapitána Amerika. Víte co? Ono ale stačí mnohem méně. Třeba obyčejný klíč.

»
29. 01. 2019 • chaosteorycz1

Recenze: Resident Evil 2

Hra roku už na jeho počátku? Jsem si vědom drzosti mé otázky, která v některých z vás vzbudí nechápavý výraz. Čeká nás rok plný nových značek a velkolepých pokračování, tak jak si dovoluji vytahovat recyklát dvacetileté hry, který se veze na pseudo-vlně remasterů a remaků. Povím vám zatím jediné, Resident Evil 2 se neveze, on tu vlnu vede. Jestli jste někdy pochybovali, zda dnešní hráči potřebují pohlavek z minulosti, aby prozřeli ze všednosti...

»
18. 01. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: Ace Combat 7: Skies Unknown

Nejdříve chtěl člověk umět létat jako pták, aby se mohl vydat do oblak. Přes balóny a první letadla jsme se dostali až k dnešním moderním strojům, jejichž bojové a letové vlastnosti jsou úžasné. O to smutnější je fakt, že her s leteckou tématikou je jako šafránu. Přitom hlad po tomto žánru rozhodně je, takže každá další oznámená hra je očekávána nemalou enklávou virtuálních pilotů, kteří jenom čekají, až budou moct usednout do...

»