RECENZE: Genesis Alpha One

Autor: p.a.c.o Publikováno: 5.2.2019, 8:59

Publikováno: 5.2.2019, 8:59

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1687 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Vesmír je nekonečný a stejně tak i možnosti v něm. Kolikrát nás jeho zákonitosti až překvapí a ne jinak je tomu i v herním vesmíru. Snad poprvé se mi stalo, že hra, o kterou jsem stál, byla nakonec něco úplně jiného, než jsem původně očekával. Z počátku jsem byl trochu zklamaný, ale nakonec jsem hře přišel na chuť a byl jsem rád, že jsem se o ní zajímal.

Genesis Alpha One mě překvapilo již v samotném úvodu. Původně jsem totiž čekal střílečku s vetřelci na vesmírné lodi, takže takový přímočařejší Vetřelec. To, že budu muset svou loď i stavět a vylepšovat se mi také líbilo, ovšem že to ještě ke všemu bude hra na přežití s těžbou surovin, to jsem tedy opravdu nečekal. Právě takový mix, skoro jako dort pejska a kočičky, Genesis Alpha One přináší, ale na rozdíl od zmíněného dortu mi servírovaný chod velice chutnal.

Jakožto poslední záchrana lidstva se chopíme kontroly nad lodí Genesis. Poslední záchrana proto, že Země a lidé na ní jsou na pokraji konce, jelikož lidí je spousta a počet dostupných zdrojů se kriticky zmenšuje. Jak to bývá zvykem, poslední záchranou by se měl stát vesmír, ovšem v tomto případě se díky objevení a praktickému používání hyperpohonu, můžeme vydat podstatně dál než jenom v rámci naší sluneční soustavy. Kapitán má všechno na svých bedrech, takže hurá dělat rozhodnutí, která vedou k úspěchu či neúspěchu přežití. Víc, než kdy jindy doporučuji projít tutoriál, protože bez něj se budete ve hře, a v jejích požadavcích, orientovat jenom hodně těžko. Zpracován je velice povedeně, takže by neměl být problém získat potřebné herní návyky velice rychle.

Kdo chce prozkoumávat vesmír, ale raději tak činí pouze v rámci singlplayeru, pro toho je Genesis lepší volbou například oproti No Man’s Sky, kde je vesmír online. Hratelnost bych rozdělil do tří částí, kdy v první se staráme o loď. Můžeme přidávat nebo ubírat jednotlivé části jako skleníky, těžební části, hangáry nebo sklady či kajuty pro odpočinek, přesně podle toho, co zrovna potřebujeme nebo nač nám stačí suroviny. Na lodi nejsme sami, protože humanoidů je více a navíc se jejich počet může postupem času díky klonování zvětšovat. Klonování je řešeno formou jednoduché minihry, jejímž výsledkem mohou být nejen lidé, ale díky různým cizím DNA také mutanti. Dostatek pracovníku je důležitý pro hladký chod lodi, takže pokud vás někde bude tlačit bota, nebral bych situaci na lehkou váhu, jelikož při špatném starání se o loď může klidně dojít k jejímu výbuchu.

Druhá část je zmíněná těžba nerostů, ovšem než na ní dojde, je potřeba nejdříve prozkoumat přilehlý vesmír, zda se někde kolem nacházejí nějaké vhodné planety. Na nich se mimo nerostů může nacházet i biologický materiál, včetně vzácné varianty, po němž budete prahnout asi nejvíce. Samotná těžba by se dala rozdělit na dvě části, kdy v té první těžíte přístrojem z orbity a nerosty se automaticky ukládají do skladu. Pro vzácnější předměty, včetně nejrůznějších vylepšujících artefaktů, je potřeba se vydat na dotyčnou planetu osobně, takže vezmete nějaké kumpány řízené umělou inteligencí, skočíte v hangáru do své lodi a hurá prozkoumávat neprozkoumané.

Tím se dostáváme k poslední části, již tvoří boj s nepřítelem. Vesmír totiž rozhodně není prázdné místo a nebezpečí číhá na každém kroku. Dokonce ani na vlastní lodi si  člověk nepřipadá bezpečně. Nejen, že na loď může někdo zaútočit a je dobré mít připravené štíty, ale útok může klidně přijít i zevnitř. Při těžbě z orbity totiž často na loď mimo surovin dorazí i brouci a další verbež, která rozhodně nemá přátelské úmysly a je třeba místnost vyčistit, aby se nerozlezli nakonec po celé lodi. Pro obranu doporučuji rozmístit obrané věže, které automaticky dokáží nezvané návštěvníky dobře eliminovat.

Ani planety však nejsou bez života, takže se vyplatí v pozdějších fázích hry trochu myslet na výzbroj a bezpečnost. V opačném případě se z planety budete pakovat rychleji, než pověstná pára nad hrncem a to ještě v tom lepším případě. Občas jsou útoky vetřelců tak překvapivé, že všechno končí smrtí. Ne, že by jejich inteligence byla na nějaké vysoké úrovni, ale dost často jsou počty a intenzita útoků natolik silné, že u toho ani moc myslet nemusí.

Bohužel ani tento vesmír není z těch, kde by všechno jenom krásně zářilo a fungovalo. Stylizace grafiky je zde jasná, ovšem již na první pohled je patrné, že hru dělalo mále studio, které si toho prostě tolik dovolit nemohlo. Textury nejsou tak detailní, jak je v dnešní době již zvykem a stejně tak paleta barev náhodně generovaného vesmíru a planet není tak pestrá, jako například u zmíněného NMS. To, že hra běží na Unreal Enginu čtvrté generace bych nebral jako předpoklad kvality, protože již mnohokrát jsme se přesvědčili, že jeho použití není automaticky výhra a vývojáři jeho služeb musejí umět využívat.

Další z věcí, co mi tak úplně nesedla je uživatelské rozhraní pro stavění a následné ovládání přístrojů. Není úplně přehledné a zejména orientaci ve víceúrovňových menu mi z počátku dávala hodně zabrat. Přitom myšlenka není vůbec špatná, jenom to provedení trochu vázne. Za svérázné bych pak označil střílení, protože je jiné a jednodušší, než u klasických stříleček. Ne pro všechny však musí být nutně špatné. Posledním nedostatkem je místy haprující umělá inteligence hrající s námi. Sem tam se postavy zachovají divně, a ne vždy dokáží reagovat adekvátně situaci. Také se mi občas zasekli na schodech, což však nebylo úplně zásadní, ale za zmínku to stojí.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Genesis Alpha One nakonec dokázala úspěšně zkombinovat stavbu a vylepšování lodi, těžbu nerostů, objevování planet a konfrontace s mimozemskou formou života. Dalším jejím plusem je překvapivá hloubka detailů jednotlivých herních mechanik a také přívětivá cena. Škoda jen horší grafické stránky, méně přehledného rozhraní a občasných chyb v texturách nebo umělé inteligenci. I tak se jedná o zajímavý počin, který si své příznivce rozhodně najde.
22. 04. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: Road Redemption

Hráči rádi vzpomínají na staré dobré klasiky, které přinesly nějakou tu zajímavou herní mechaniku. Spousta z těchto her by byla velice zajímavých i pro dnešní hráče, protože moc nezestárly, nebo by jim stačilo jenom trochu, aby odpovídaly dnešním standardům. I proto je pro dnešní vývojáře lákavá představa toho, že vezmou starou hru a pokusí se na ní postavit svou herní budoucnost. Bohužel ne vždy to dobře dopadne.

»
21. 04. 2019 • chaosteorycz3

Recenze: World Enduro Rally

Občas strávíte s hrou desítky hodin a stále nacházíte překvapující momenty. Ještě lepší je, když si vývojáři pro sebe nechají nějaký ten taj a během propagace nepropálí veškeré trumfy. Poslední dobou se sice stává, že neočekávané momenty pramení z trestuhodného stavu hry, ale zrovna dnes se nechci bavit o Bethesdě. Vlastně ani nevím o čem se budu bavit, protože World Enduro Rally není tajemná diva ve večerních šatech. Je to laciná rajda,...

»
18. 04. 2019 • chaosteorycz0

Recenze: Conarium

Za okny bílé peklo, v hlavě prázdno a okolo pusto, že by se dalo za hranice vyvážet. To je úvod, ze kterého můžete připravit deset a jednu hru navíc. Psychologické drama o následcích nezřízeného pití. Lyrickou baladu na téma Moje samota, moje radost. Depresivní pohled do nitra nedobrovolných exulantů na Sibiř. Anebo hororový thriller s psychologickou zápletkou, tedy v případě, že se hraje podle H. P Lovecrafta.

»
17. 04. 2019 • p.a.c.o1

RECENZE: R.B.I Baseball 19

Herní sportovci mají žně, protože celá řada sportů, u nás i těch méně známých, je zpracována do herní podoby. Hokej a fotbal jsou takové klasiky, které nikoho nepřekvapí a stejně tak virtuální zpracování amerického fotbalu. Z amerických sportů tak do sbírky chybí jenom baseball, kdy na Xbox One jsou na výběr dokonce dvě hry s touto tématikou.

»
15. 04. 2019 • DandyCZE1

RECENZE: Stellaris: Console Edition

Svět strategií je na Xboxu poměrně malý, takže za světlé výjimky jsme jedině rádi. Není totiž vůbec snadné napasovat komplikovanější ovládání na několik hlavních ovládacích prvků na gamepadu a ještě hráče zaujmout. Proto má žánr strategií stále hlavní místo na PC, a troufnu si říct, že to je poslední typ her, které vyloženě PC potřebují. Samozřejmě lze namítnout, že povolení myši a klávesnici může situaci vyřešit, ale osobně si myslím,...

»
14. 04. 2019 • chaosteorycz3

Recenze: The Grand Tour Game

Výrobci aut se neustále snaží, aby své výrobky prodali i těm, kteří o ně absolutně nestojí. Svobodnému muži rodinné MPV, příležitostnému řidiči luxusní limuzínu a zarytému vyznavačovi benzínu elektrické chrastítko. Někdy si marketingové oddělení přivlastní důležitý skalp, jindy musí přiznat nechtěný debakl. A přitom vzbudit zájem o auta je tak jednoduché. Stačí se jmenovat Clarkson, Hammond a May.

»
14. 04. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: Gang Beasts

Šílená, bláznivá, bizarní, divná. I takové hry se dají najít v portfoliu nejrůznějších vývojářů. Co se jim nedá upřít, je nápad a snaha šokovat či nabídnout netradiční zážitek. To pak vznikne simulátor chleba, hrajete za kozu, valíte se světem coby kamenná koule, operujete v jedoucí sanitce nebo ovládáte roztodivné hrdiny. Někdy se úspěch dostaví, jindy ne, někdy vznikne hra dobrá pro párty, jindy si člověk vystačí sám.

»
10. 04. 2019 • chaosteorycz4

Recenze: Assassin’s Creed III Remastered

Tak schválně, ve kterém díle zabijácké série byly první námořní bitvy? Kdy se rozšířily možnosti parkouru? Který hrdina už nepotřeboval lékárničky pro uzdravení a proč byl důležitou součástí hraní lov a následný prodej kořisti? Všechny odpovědi jsou ukryty v historii, kterou značka Assassin’s Creed píše, a do značné míry překrucuje, už od roku 2007. Vy si teď minulost můžete zopakovat hned několikrát, a to na pozadí kolonialismu.

»