Xboxweb.cz

Odpovědí na otázku, proč hrát hry, si každý najde celou řadu. Někdo hraje proto, že se mu líbí herní příběhy, díky kterým může prožít něco nového, a ještě si při tom procvičí jazyk. Jiný hraje proto, aby si po celém dnu odpočinul a zrelaxoval se a někdo hraje proto, aby ze sebe dostal to nejlepší a hledá jenom takové titulu, které před něj dokážou postavit opravdovou výzvu. Taková výzva může otestovat reflexy, schopnost se rychle rozhodovat nebo nervy, v dosti případech dokonce všechno najednou. Kdo touží po takovém zážitku, sáhne po nějaké souls like hře, která tohle všechno dokáže nabídnout, ale není to jediná volba.

V roce 2020 nám polští One More Level přinesli cyberpunkové ztvárnění futuristického nindža bojovníka, který byl nesmírně rychlý, dokázal se elektronicky vylepšovat a tomu všemu dělal kulisy neony ozářený svět točící se kolem Dharma Tower. Ghostrunner nadchl hráčskou obec, odnesl si velice pěkná hodnocení a prodal dostatečný počet kusů na to, abychom se dočkali pokračování.

To začíná tam, kde první díl končí. Jackovi se nějakým záhadným způsobem podařilo přežít, a to navzdory kompletnímu výmazu své paměti. Během chvíle je ale opět v plné kondici bez nějakých vedlejších účinků, což je divné hlavně jeho nejbližším. Na to však není čas, protože staré uspořádání zdejšího světa je to tam a o moc se uchází noví a ještě silnější nepřátelé – tajemní kult nindžů. Abychom tento kult vyřadili ze hry, musí se Jack vydat na nová místa mimo jemu známou Dharma Tower.

Jedním z nich je naše centrála, kde se budeme potkávat s našimi spolupracovníky a kamarády, kteří nám na naší cestě pomáhají, nebo to tak aspoň vypadá. Při povídání s nimi budeme moct pokládat doplňující dotazy a dozvědět se tak o něco navíc než jenom základní informace, jako tomu bylo v prvním díle. Díky tomu dostává příběh větší hloubku, i když je fakt, že nic převratného, co jsem ještě nikde neviděl a nezažil, jsem jeho prostřednictvím nedostal. Nicméně nebudeme si nic nalhávat, příběh u téhle hry rozhodně není to, kvůli čemu bychom ji všichni hráli.

Komu se v minulém díle líbil systém vylepšování ala Tetris, bude lehce zklamán, protože vývojářům se asi zdál zbytečně komplikovaný, takže ho zkrátka odstranili. K vylepšování nově slouží komora v naší centrále, kde budeme používat získané čipy a kredity. Paměťové sloty umožní zvětšit kapacitu pro dovednosti, za kredity, které získáme krájením nepřátel, si pak odblokujeme nové dovednosti. A těch budeme chtít získat co nejvíc, protože každá, byť sebemenší výhoda, se v bojích se zdejšími nepřáteli hodí.

Pořád totiž platí poučka z prvního dílu – jedna rána = smrt a je přitom jedno, zda ji od nás inkasují nepřátelé, nebo mi od nich. Náš hlavní hrdina zkrátka pořád nic nevydří, takže první smrt přichází dřív, než byste řekli ňak. Někteří nepřátelé jsou na tom dokonce o něco lépe než my, protože na jejich likvidaci je třeba ran dvou. Ani roboti s jejich paprskomety nám nedají nic zadarmo, takže je vám jasné, že na zběsilosti a tempu celé hry se vůbec nic nezměnilo. Vlastně se to všechno s bídou rozjede a už proti nám stojí první z hlavních vůdců kultu, se kterým se budeme muset utkat.

Než jsem se k němu dostal, na ukazateli smrtí jsem měl více jak sto zářezů, nepotřeboval jsem na to ani hodinu času, a to byl teprve začátek. Dohrání téhle hry je pro hodně zdatné hráče, nebo pro ty, kdo se nebojí výzev a snaží se překonat sami sebe. Je třeba zkoordinovat všechno, co po vás kdy hry chtěli, a to proměnit ve velice rychlou a plynulou choreografii.

Přiznávám, že jsem u hraní hodně často nadával, vztekal se a několikrát jsem měl chuť tu blbou hru prostě odinstalovat a zapomenout na ni. Stačilo si však trochu odpočinout, vychladnout a opět se pustit do boje. Po každé překonané části se totiž dostavil skvělý pocit zadostiučinění z překonání nejen nepřátel, ale hlavně sebe sama. Škoda, že vydržel jenom do dalšího střetnutí, aby se smyčka mohla opakovat.

Tahle hra je zkrátka výzva. Je těžká, ale fér. Vždycky když jsem umřel, hned jsem věděl, kde jsem udělal chybu a že to byla moje chyba. Ani jednou jsem se během hraní nezlobil na vývojáře nebo hru, ale na moji nešikovnost nebo pomalé reakce, a to je zde velice důležité. Přitom se vývojáři snažili hráčům pomoct, takže nově můžeme vykrývat nepřátelské útoky, a to i při „parkurových“ částech. I ty prošly úpravou a rozšířením a už to není jenom u skákání o zdi nebo větráky, ale musíme používat například elektrické hvězdice, který vypnou nebo naopak zapnou / spustí nějaké zařízení. Ani tyhle části nic neztrácí na tempu a i při jejich splnění skóre smrtí dál uspokojivě roste.

Další novinkou jsou motorky ve stylu cyberpunku. Jsou neskutečně rychlé a rozhodně od nich nečekejte závodní simulátor ve stylu MotoGP. Nevěřil jsem tomu, ale motorky posunují obtížnost zase o něco dál, protože některé „tratě“ jsou opravdu hodně divoké, plné překážek a taky nepřátel. Aby toho nebylo málo, musíme se soustředit nejen na to, aby se člověk nevyboural, ale dávat také pozor na to, kdo a odkud na nás útočí. Určitě tak jejich příchod více než vítám, byť mi přidělaly další vrásky na čele.

Pochvalu si zaslouží také level design. Jednotlivé úrovně, kde se bude bojovat, dostaly větší rozměry, což způsobilo, že hráč může taktizovat. K cíli totiž většinou nevede jenom jedna cesta, takže není vůbec špatně třeba pětkrát umřít při průchodu dané části, vybrat ideální pořadí likvidace nepřátel a pak to všechno realizovat. Interaktivní prostředí nám také pomůže, protože můžeme nepřátele usmažit, něco na ně poslat nebo nechat spadnout. Každá pomoc se počítá a rozhodně přijde vhod.

Plynulému chodu pomáhají také možnosti nastavení. Kdo se chce kochat velice pěkným futuristickým světem a spokojí se s menším počtem snímků, jistě sáhne po 4K rozlišení a 30 FPS. Nebudeme si však nic nalhávat, na kochání není čas, takže podstatně lepší volbou je velice plynulých a rychlých 60 FPS při variabilním rozlišení až 4K. Mno a kdo k tomu má uzpůsobený zobrazovač, může si hru užít až při 120FPS, ovšem maximálně FHD rozlišení. I konzole Xbox Series S nabízí podporu 120 FPS nebo 60 FPS při FHD rozlišení. Grafika je velice pěkná, všechna prostředí vypadají také dobře a stejně tak dobře působí jízda na motorce. A co dokáže ještě víc nabudit a podpořit zdejší tempo, je soundtrack. Všechny skladby jsou na těch správných místech, takže ani hudba nedá na chvíli vydechnout.

Ghostrunner II se pokusil obrousit hrany obtížnosti přidáním možnosti se krýt před nepřátelskými útoky, ale nutno podotknout, že i tak je laťka nastavena opravdu vysoko. Stejně tak kvituji možnost jít svou vlastní cestou při řešení soubojů s nepřáteli a motorky jsou určitě příjemné osvěžení. Nejde sice o nějakou přehnanou revoluci, ale o velice příjemnou evoluci této herní série. Kdo hledá výzvy, nemůže si vybrat lépe a stejně tak ten, kdo chce překonat sám sebe. Obyčejní smrtelníci by však mohli přijít k úhoně, což platí nejen pro jejich duševní zdraví, ale také herní vybavení. Ten pocit, když se vám podaří zvítězit je opravdu neuvěřitelně skvělý.