
Recenze: Gloomy Eyes
Když se sejde logická adventura se stylizací jako z filmů od Tima Burtona.

Gloomy Eyes mi okamžitě od prvních ukázek v traileru připadalo, jako něco, co uteklo z dílny Tima Burtona a jeho animovaných filmů, jako Ukradené Vánoce Tima Burtona nebo Mrtvá nevěsta. V podobném grafickém duchu mě totiž lákalo o hře smýšlet, a doufal jsem, že hratelná podoba samotné finální verze bude jenom potvrzením za velmi optimisticky vypadající adventurou s logickým nádechem. Jak hra dopadla? Podívejte se sami.

Prvním aspektem, kterým hra zaujme, je beze všeho audiovizuální stránka. Ponurá, lehce hororová tématika, smyčcová sóla do zvuku harfy. Popravdě jsem si přišel, jako kdyby na mě už dýchla atmosféra blížícího se Halloweenu. Stylizaci klidně místo Burtona zaměňte za populární Adams Family, klidně i díky jejich nedávno vydané druhé sezóně Wednesday na Netflixu, a nebudete s pravdou daleko. Jediné, co té ponurosti chybí, jsou vlkodlaci.

Ústřední dvojice našich hrdinů by nemohla být rozdílnější. Na jedné straně máme Gloomyho, zombie klučinu, který byl již pochován ve velmi mladém věku, a na straně druhé, Nenu, tak trochu zvláštní děvče, které žije se svým strýcem, knězem a vedoucím kultu za nalezení všech zombíků. Oba dva se tak potkávají, aby vyrazili na netradiční dobrodružství ve snaze zachránit jedno přátelství.

Hratelně budete využívat často jeden skvělý prvek, který vám pomáhá s orientací napříč úrovněmi. Základní pohled je velice blízko vaší postavě, ale při oddálení mapy, můžete jednoduše plánovat vaši trasu, přemýšlet nad možnostmi, jak některé pasáže projít, jak se v případě stealth misí vyhnout nepřátelům, případně kde najít skryté sběratelské předměty, nebo všudypřítomného Strážce hrobů, který je vypravěčem příběhu. Některé úrovně vám sice neumožní otáčet celou mapou dokola, protože nejsou dělané jako větší prostory, ale spíše jako koridory. Co se ale hře nedá upřít je fakt, že vám tento prvek může nejednou zachránit kůži.

Začněme s rozdíly hratelnosti jednotlivých postav právě s lidskou polovinou dvojice, Nenou. Její zapálenost pro vymyšlení různých řešení ji dává možnost pracovat s pojistkami, jističi, lucernou a v neposlední řadě dovednost šplhat po žebřících. Nena, jako běžný člověk nemůže procházet okolo zombíků, které po světě potkáte, aniž byste přišli k úhoně, ale může chodit na světle, které by jinak ublížilo Gloomymu. Škoda jenom, že jsem potkal za hraní asi 2-3 situace, kdy šplhání na žebřík začalo, i když jsem od nich byl minimálně 5 metrů, ale kromě těchto drobnějších chybek, jsem vlastně i rád, že hraní za Nenu neobnášelo žádné problémy.

Při hře za zombíka Gloomyho se naopak můžete spolehnout na svoji nadlidskou sílu. Místa, která by Nena nedokázala otevřít, nebo s nimi manipulovat, zvládnete s nemrtvým chlapcem jedna báseň. To platí i o házení předmětů do dálky, které s Nenou sice hodit nemůžete, ale můžete si je předat mezi postavami navzájem do rukou. Zároveň se nemusíte bát, že by na vás okolní nemrtví měli útočit, přeci jenom jste jeden z nich. Kde však musíte dávat pozor, je světlo, neboť to vás oslabuje a vystavení světlu na několik vteřin způsobí permanentní smrt. Připadalo mi, že Gloomy vlastně bude skvělý, ale musím za sebe zdůraznit, že jsem byl lehce zklamán tím, kdy se může projevit plná zombie síla, a že tento plný potenciál jeho schopností využijete skutečně jenom asi v jedné maximálně dvou misích, což je trochu škoda.

Hlavní hrdiny máme, teď jdeme na zápletku. Neočekávejme hned Shakespearovský román, ačkoli narážky na Shakespeare zde najít můžete také. Příběh se drží v rovině, kdy má hra věkovou hranici od 7 let. Nemyslím, že ale rovnou funguje primárně pro pouze mladší diváky, ale myslím si, že si v nich odpočinkový titul najde hráč každého věku. Za příklad můžeme brát samotné logické hádanky v jednotlivých úrovních. Některá řešení jsou vám vlastně okamžitě jasná. Některá vás trochu pošimrají na šedé kůře mozkové, a je to dobře, ale i tak příběh je místy plný klišé.

Chvíli ještě zůstanu u samotných úrovní. Od ponurých hřbitovů, po dům Nenina strýce, až po strašidelné domy a polorozpadlé zábavní parky, vše z toho funguje a vypadá krásně. Do některých levelů jsem se i rád vracel, ačkoli se přiznám, že hlavně kvůli achievementům, které mi při prvním hraní nedávaly smysl, kde bych je měl hledat. Skvělou zprávou ale je, že každý z herních levelů funguje krásně sám za sebe. Nikde se neopakuje směs textur, vše je originální. Někde se musíte schovat, někdy musíte vymýšlet jiné cesty jak se dostat z více dostupných cest k cíli a někdy musíte nenápadně obrat strážné o klíče. Palec nahoru tvůrcům, že v tomto ohledu zamakali.

Dohromady ve hře strávíte čas ve 14 úrovních. Na první pohled se může zdát, že je to hodně, ale hra naštěstí není delší než nějakých 5 hodin. Pokud jste fanoušci sbírání herních úspěchů, připočtěte si k finalizaci 100% všech další hodinku až dvě. Hlavní průchod hrou je doplněný dvojicí sběratelských předmětů. Jedním je sbírka předmětů odkazující na dávné doby, kdy byl ve světě slyšet více dětský smích, a nebo věci přímo spojené s Gloomym. Druhými collectibly jsou setkání s všudypřítomným vypravěčem a Správcem hrobů, který zastává roli nestranného diváka.

Hře by měl dát šanci každý, kdo má rád příjemně zpracované příběhy o přátelství se špetkou té nemrtvé atmosféry, podobné Burtonovským filmům, Adams family nebo kterémukoli příběhu o zombies. Smůla je, že po dohrání hry vlastně není moc důvodů, proč si ji zapnout zpátky a projít si ji ještě jednou. Za cenu pořízení dostanete příjemnou jednohubku, která se s blížícím se Halloweenem zajisté bude vyjímat v nejedné herní sbírce fanoušků podobných žánrů.

Verdikt
Kdybych právě dokoukal svůj první film od Burtona, nebo poprvé zabrousil do pochmurného humoru Adams Family, tato hra by pro mě byla čistou desítkou. Už jenom pro její rozmanitost úrovní a způsob, jakým je každá z misí jedinečná a zajímavá. Musím ji ale bodíky strhnout, za to, jak nás naláká na nejzajímavější hratelnostní prvky až téměř na samém konci, a vy tedy nemáte, kdy jindy plný potenciál využít. Hra vás ovšem nezklame, když ji dáte šanci, jenom od ní nečekejte nějak převratný příběh.| Audiovizuální zpracování | Na jedno maximálně dvě dohrání |
| Atmosféra jako z filmu Tima Burtona | Bojové techniky pouze v posledních lokacích |
| Rozdílné vlastnosti obou hrdinů | Drobné glitche při lezení na žebříku |
| Rozmanitost úrovní | |
| Hádanky pro hráče každého věku | |
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.
(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem
Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...
RECENZE: Ride 6
Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.
RECENZE: Planet of Lana II
Příběhy patří ke hrám snad od nepaměti. I Space Invanders měli v sobě skryté poselství o záchraně země, které v rámci tehdy hodně jednoduchého zpracování pochopil každý. Někdy se dají emoce velice dobře vyjádřit beze slov za pomoci hráčovi představivosti. A právě na takovém konceptu postavili vývojáři z Wishfully svůj titul Planet of Lana. Bylo až neuvěřitelné, jak moc si mě hra získala a když se zpětně dívám na hodnocení, měl jsem jí...
RECENZE: High on Life 2
Humor ve videohrách je hrozně zrádná věc. Znáte to, dobrý vtip napoprvé rozesměje, ale když ho slyšíte podruhé, potřetí, už to taková sláva není. Přesně to platí o filmových pokračováních úspěšných komedií a herní svět na tom občas nebývá o moc lépe. Ono je totiž nepoměrně těžší hráče rozesmát, než ho třeba vyděsit k smrti v nějakém temném hororu nebo ho dojmout u silného příběhového dramatu.U filmu se smějete pasivně,...
Recenze: Project Motor Racing
Zpátky k jádru motorsportu. Project Motor Racing (PMR) dorazil s příslibem, že vrátí okruhové závodění k tomu, co na něm nejvíc milujeme. Chceme přesnou fyziku, ovládání, reálné tratě a hlavně pilování našeho skillu. Hra běží na novém enginu s označením GIANTS Engine 10, přičemž vývoj vede tým kolem Iana Bella (ex‑Slightly Mad). Na startu dostáváme přes 70 licencovaných aut napříč 10 třídami až 28 skenovaných layoutů, dynamické počasí i 24hodinový cyklus....
Recenze: Truck Driver – The Dutch Connection
Kamionová cesta do srdce Nizozemska, která má své kouzlo a také značné limity.



































