
Recenze: Hitman 3 – více než důstojné zakončení ságy
Od restartu série Hitman uběhlo právě pět let. Nová sága Hitmana od počátku kladla vysoký důraz na design úrovní – každá zabijákova mise byla obsáhlou do sebe zapadající skládačkou, spojenou jak z pečlivě nascriptovaných, tak i hráčem ovlivnitelných událostí. Každý průchod misí tak umožňoval hráči, poté co shromáždil požadované informace o samotném úkolu, zvolit zajímavý a někdy i dost kuriózní způsob, jak svůj cíl sprovodit ze světa. Platilo, že s každým průchodem mise, každým novým přibyvším dílkem do skládačky, hráči příbývaly nové možnosti vyřešení zabijácké mise. Díky této variabilitě se ke splnění maximálního ohodnocení mise nebylo obvykle možné vyhnout opakovaným průchodům mise.
Hitman 3, jako vyvrcholení trilogie World of Assassination nijak nevybočuje ze zavedených a nutno říci povedených postupů – jen jsou všechny dotažené k naprosté dokonalosti. Skutečně všechny nové mise jsou bez slabých míst, perfektně vycizelované – a to říkám s vědomím, že předchozí díly byly v tomto směru také na velmi dobré úrovni. Posunout laťku u tak kvalitní série a udělat jí ještě zábavnější i ve třetím pokračování není rozhodně standartem, jak jistě všichni víme. Všechny herní mechaniky, jako Hitmanova schopnost splynout s prostředím, to, jak interagujete se světem a jak na vás tento svět (AI) naopak reaguje, to vše se nijak zásadně neliší od předchozích dílů. Díky skvěle promyšlenému designu úrovní a komplexním, do sebe zapadajícím scénáři jednotlivých misí je však více než předtím radostí odhalovat všechny dílky skládačky, abyste ve finále dosáhli maximálního score a odhalili všechny možnosti, jak misi splnit.

V každé herní lokaci je vaším úkolem, jak jinak, zlikvidovat určené cíle a pak se potichu ztratit, ideálně bez ztráty věnečku v podobě zbytečných civilních obětí, nebo ještě lépe, úplně bez povšimnutí. Vaším hlavním nástrojem agenta 47 je mistrovství splynout s davem – omráčíte oběť, schováte její tělo a následně se za ní vydáváte v jejím převleku. Některé oblasti jsou přístupné pouze v určitém převleku (v kuchyni má být pouze kuchař…), ale jsou nepřátelé, kteří po chvilce Váš převlek dokáží prohlédnout – těm je potřeba se pečlivě vyhýbat. K tomu Vám pomáhá speciální schopnost zostřených smyslů zabijáka – Instinkt. Je to vizuální mód, který umožňuje Hitmanovi vidět lidské obrysy skrze zdi a dále zviditelňuje v prostředí předměty, se kterými můžete manipulovat.

V každé misi se musíte nejdříve pořádně zorientovat a nasbírat informace (z počítačů, odposlechnout konverzace zaměstnanců, z diářů..), které vám umožní proniknout blíže k cíli a zlikvidovat ho. Můžete své cíle likvidovat velmi jednoduše – zastřelit je, uškrtit, ubodat. Nebo si můžete dát tu práci a nastražit zajímavé pasti, do kterých je musíte nalákat. V arzenálu zabijáka jsou různé jedy, oběti můžou příjít k smrtelným úrazům při zasažení elektrickým proudem, nebo jim něco velmi těžkého spadne na krk, případně se na balkoně mrakodrapu záhadně uvolní zábradlí, což vyvede doslova cíl z rovnováhy a následuje mnohasetmetrový pád. Čím menší pozornost při průběhu mise vzbudíte, tím lepší hodnocení dostanete po jejím dokončení při sumarizaci vašich výsledků. Za utržené body otevíráte pro další průchody nové startovní pozice v lokacích, nové vybavení a můžete samozřejmě využít i získané informace z předchozího průběhu.

Menší změnou, kterou Hitman 3 přináší oproti předchozím dílům, je způsob vyprávění příběhu. V 1. a 2. díle fungovala každá mise vlastně jako samostatně vyprávěný oddíl, který pokaždé odhalil kousek příběhu Agenta 47 a jeho „operátorky“ Diany Burnwood. Ti dva postupně odhalí, že jsou loutkami ve vysoké hře hráče Lucase Greye v jeho tažení proti tajné organizaci Providence – organizaci, která má za cíl ovládnout svět. Ve třetím díle stojí 47 a Burnwood proti Providence a příběh spěje k velkému finále. V praxi to znamená, že mise závěru trilogie jsou více osobně spojeny s hlavní postavou – už to nejsou pouhé kontrakty, ale jsou přímými účastníky hlavního dějství. Obecně má hra lepší a atraktivnější styl vyprávění příběhu – v průběhu hry jsem cítil inspiraci mnoha špičkovými akčními thrillery nebo detektivkami z dílny těch nejlepších hollywoodských studií – ať už se jednalo o Mission Impossible (Berlín, Dubai), nebo Knives Out (Dartmoor). Mise Dartmoor je pak špičkovou ukázkou spojení perfektního komplexního level designu s atraktivním vyprávěním. Dartmoor je obrovské šlechtické sídlo ve staroanglickém stylu, jako vystřižené z románu Agáty Christie. Během vytěžování prostředí získáte informaci, že se v sídle stala vražda. Hra vám nabízí možnost převzít roli soukromého vyšetřovatele, kterého rodina najala k objasnění celého případu. V tu chvíli si máte možnost oddechnout na chvilku od zabijáckého jha a zhostit se vyšetřování – vlastně taková hra ve hře. Zároveň vám ale informace získané při vyšetřování pomohou i ve vaší hlavní misi – likvidaci cíle. Otevřou se vám nečekané možnosti, včetně vydírání pachatele, falešného obvinění vraha či prostě můžete odhalit pravého vraha. Misi v Dartmooru doporučuji dohrát vícekrát, abyste vyčerpali veškerý potenciál této špičkově navržené mise. Samozřejmě i další mise mají svá nápaditá překvapení. Kromě Dubaje, Dartmooru a Berlína se pak ještě podíváte do Číny, Argentiny a do Karpatských hor.

Ještě než se dostanu k hodnocení technické části, tak musím zmínit, že trojka částečně „zeštíhlela“ – multiplayerové módy Ghost mode a kooperativní Sniper Assassin Missions se v samotné trojce již nenachází. IO Interactive zdůvodnili zeštíhlení multiplayeru tím, že hráči o tento obsah neměli takový zájem. Snad to v budoucnu vynahradí tzv. Elusive Target mise, které vždy vycházely v minulosti jako bonus pro vytrvalé hráče série po vydání hry.
Tak jako umožňoval Hitman 2 se stát centrem pro všechny mise včetně těch z prvního dílu, tak stejnou věc umožňuje pomocí speciálního passu i trojka. Je samozřejmé, že předchozí díly ale musíte vlastnit. Navíc jako bonus můžete samozřejmě hrát mise z předchozích dílů s odemčenými zbraněmi a vybavením z trojky.

Nyní se dostávám k technickému zpracování – a platí zde to samé co o designu úrovní. Glacier engine byl dotažen k dokonalosti, k hranici svých možností. Opravdu takto si představuji, že by měla vypadat první generace her na nové konzole. Hra samozřejmě nevypadá špatně ani na starší generaci Xbox One X, ale tam pozor na jednu věc – engine již neumožňuje přepínání mezi módem výkonu a lepší grafiky. Hitman 3 na Xbox One X je uzamčen ve 30 snímcích za vteřinu, a pokud budete spouštět mise dvojky z rozhraní trojky, tak toto omezení platí i pro ně – proto zvažte, zda si mise ze dvojky do trojky na Xbox One X převádět, preferovali-li jste při hraní dvojky mód výkonu. Na Xbox Series S hra chodí v 1080p v 60 snímcích za vteřinu a na Xbox Series X běží v nativním 4K rozlišení, taktéž v takřka stoprocentně konzistentních 60 snímcích. Hru jsem testoval na Xbox Series X, a mohu říci, že jsem byl opravdu okouzlen prakticky všemi lokacemi – všechny jsou nádherné a něčím zajímavé – ať už se jedná o úchvatný výhled z mrakodrapu v Dubaji, tancující dav několika set lidí v klubu v Berlíně, nebo úžasný staroanglický Dartmoor. Nemám, co bych vytkl – detaily, nasvícení, stínování a plynulé snímkování pouze prohlubují radost z hraní velmi kvalitní hry. Nahrávací časy, vezmu-li v potaz rozsáhlost jednotlivých lokací a fakt, že dále během hry již fungují bez dalšího načítání, jsou vynikající. Pohybují se kolem deseti vteřin. Mimochodem, dle serveru Digital Foundry nastavení detailů Xbox Series X odpovídá nastavení detailů PC verze mezi High a Ultra (stínování, textury a anisotropické filtrování). V obrazovém rozlišení a detailech stínů má Xbox Series X verze navrch nad konkurenční konzolí.

Verdikt
Vyvrcholení série World of Assassination se tedy bezesporu povedlo. To dobré, co z předchozích dílů zůstalo a dokonce bylo dotaženo k dokonalosti – špičková kreativita při vytváření úrovní a misí, poutavější vyprávění příběhu, možnost rozsáhlého objevování nových a nových cest, jak splnit mise a motivace hrát je znovu a znovu. Mohu říci, že osobně mě třetí díl bavil díky různým ozvláštněním a vychytávkám asi nejvíc z celé série. Přenos hry na nové konzole se také mimořádně povedl.| nápaditý level design | chybí multiplayer |
| osobnější příběh | |
| opakovaná hratelnost misí bez ztráty zábavnosti | |
| vynikající technické zpracování |
RECENZE: Assassin’s Creed Black Flag Resynced
Ubisoft nemá v posledních několika letech na růžích ustláno a dobré okamžiky střídají ty horší. Stejný popis pasuje také na sérii Assassin’s Creed, která dělá, co může, aby zůstala úspěšná. Japonský Shadows se nakonec opravdu povedl a byť k němu hráči i kritici měli nějaké připomínky, je to dobrá hra. Navázat na úspěch se pokusí předělávka jednoho z nejoblíbenějších dílů. Ano, piráti a pirátky, do našich obýváků se řítí remake, tedy kompletní předělávka, Assassin’s...
RECENZE: F1 25: 2026 Season Pack
Sportovní hry a jejich každoroční vydávání, to je hrozně zrádná věc. Znáte to, vývojáři s předstihem slibují hory doly, naprostou revoluci v hratelnosti a fotorealistickou grafiku, ale když to pak poprvé zapnete, zjistíte, že jste v podstatě dostali jen loňský ročník s novými dresy nebo lehce upravenými polepy. Ono je totiž nepoměrně těžší přinést do zajetých a pravidelně vydávaných sérií něco opravdu inovativního, aniž byste nenaštvali komunitu, která je už léta...
RECENZE: LEGO Batman – Legacy of the Dark Knight
Temnější Gotham, modernější LEGO a Batman, který konečně dává smysl i dospělým hráčům.
RECENZE: Forza Horizon 6
Těžko uvěřit tomu, že už je to takřka 14 let od doby, kdy světlo světa spatřil první díl závodní arkády Forza Horizon. Za tu dobu ušla série notný kus cesty a bez nadsázky procestovala celý svět, nicméně mezi fanoušky se neustále objevoval jeden poměrně jasný požadavek – přiveďte sérii do Japonska! Vývojáři z Playground Games nyní přání vyslyšeli a šestou iteraci závodní série zasadili do líbivých kulis země vycházejícího slunce....
RECENZE: Mouse: P.I. For Hire
Soukromý detektiv v noir detektivce je nejvíc cool práce. Dáváte si drinky, občas si zakouříte, holky se na vás lepí, tedy pokud se zrovna nezapletly do nějaké nekalé činnost a při tom řešíte zapeklité případy, které se začnou propojovat a nabalovat jako hovniválovo kulička. K tomu máme cool černobílý svět, který je depresivní a krásný zároveň.
Recenze: Screamer
Není ten závodní žánr už trochu jednotvárný? Na jedné straně tu máme sterilní a nažehlené simulátory, kde musíte ladit tlak v pneumatikách s přesností na setiny baru, jen proto, abyste hned v první zatáčce skončili v kačírku. Na straně druhé se na nás valí nekonečné otevřené světy, ve kterých už dávno nevíte, jestli hrajete závodní hru, nebo jen gigantický simulátor odškrtávání barevných ikonek na mapě. Kampak asi zmizela ta syrová,...
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.






















