
RECENZE: ilomilo
Žili, byli dva kamarádi. Jeden se jmenoval ilo a druhý Milo. Jeden bez druhého neudělali ani krok. Osud jim nepřál a stále byli rozdělování v nejrůznějších úrovních. No, a jelikož se měli hodně rádi, rozhodli se udělat hru, kdy název je spojením jejich jmen. Nevím, jestli mohou virtuální postavičky udělat hru, vývojáři ze SouthEnd Interactive už hru udělat mohou a tak jí také udělali.
ilomilo je logická hříčka, kdy přesně podle popisu příběhu bude hráč muset přivést oba dva hrdiny k sobě. Cesta to z počátku bude opravdu jednoduchá, ovšem nenechte se zmýlit, už druhý svět Vám dá pořádně zabrat. Ono to, jak správně čekáte, nebude jen tak. V cestě bude stát spousta překážek a to nejen výškových, ale i směrových. Hlavní příběhová linka čítá čtyři kapitoly rozdělené na několik částí plus bonusové levely, takže o zábavu je na dlouho postaráno. Mimo hlavní příběh na nás čekají i další úkoly.
Teď bych se nerad dotknul nějaké slečny, ale jak jistě všichni dobře víme, dámská část populace nemá moc vyvinutý orientační smysl. Ano, chápete správně, ilomilo pro Vás, naše milé dámy, asi moc nebude. Hra totiž není o obyčejném procházení levelů. Tvůrci vsadily na prvek plně využívající 3D prostoru. Postavy proto v levelech překonávajíc logické úkoly založené na prostorové orientaci, je třeba nějak se otočit, postavit bednu tím správným směrem a celkově kroutit hlavou u televize jako blázen. V pozdějších fázích hry s levely zahýbají speciální bedny s otvíracím dnem, červi a kdo ví, jaká další havět.
Cílem je sice zajistit setkání hlavních hrdinů, ovšem není to úkol jediný. Po jednotlivých levelech jsou rozesety bodíky, obrázky, desky a hlavně Vaši mazlíčci, Safkas. Jsou to opravdová zlatíčka a každá úroveň čítá tři tyto mazlíčky. Jejich sběr je důležitý pro zpřístupnění bonusových levelů. Safkas jsou tří barev a přesně tolik bonus úrovní je v každé kapitole. Pokud se zaměříte na nalezení všech tří v každé úrovni, nemusíte už nic dalšího řešit.
Multiplayer samozřejmě nechybí ani u této hříčky, i když je omezen pouze a jen na hraní na jedné konzoli a to ještě střídavě. Jednou hraje jeden hráč, a když už neví co a jak, přepne na spoluhráče a tak pořád dokola, až se level vyřeší. Je to docela škoda, určitě se z MP části dalo získat více, přidat nějaké speciální módy a tak dále, ale co se dá dělat. Možnou motivací pro opakování jednotlivých kapitol může být i online statistka jednotlivých levelů, resp. jejich bodového ohodnocení (jaký kamarád získal kolik bodů, popř. můžete srovnat, jak si stojíte v porovnání s hráči z celého světa).
Grafika si zaslouží samostatný rozbor, protože hlavně ta a celkově vzato prezentace dělá hru tím, čím je. Někomu se může celý styl zdát až trochu infantilní, ale to byl jistě záměr. Grafika je velice stylová a originální a hlavně pestrá. To samé platí i pro prostředí, jež překypují detaily a určitě Vás nebudou nudit. Ostatně to samé platí i pro prezentaci příběhu. V tomto směru nejde tvůrcům upřít kreativitu, o které však vypovídá již samotný název hry. Výborný celkový dojem pak dokresluje parádní hudební doprovod.
Verdikt
No a jako vždy tu na závěr máme celkové hodnocení. Cena 800 MSP, super nápad na hru a navíc neuvěřitelně náročné na prostorovou orientaci. K tomu si připočtěte originální grafické zpracování, dlouhou herní dobu a máme tu super hru s poměrem cena/výkon, pokud se tedy u her dá tato vlastnost použít. Bavil jsem se moc a z hlavy se mi kouřilo až běda, k tomu všemu jsem se i smál, plakal, no prostě ve mne hra probudila i nějaké i emoce. Na dlouhé a nejen zimní večery jasná volba.
RECENZE: Kingdom Come: Deliverance II
Po letech čekání jsme se konečně dočkali další velké české hry. A tentokrát je o dost větší, než tomu bylo v případě prvního dílu, který musel až prostřednictvím veleúspěšné kampaně na Kickstarteru ukázat, že o hru tohoto zaměření je skutečně zájem. Výsledná prodejní čísla z konce loňského roku jsou více než skvělá – Kingdom Come: Deliverance nakonec dokázalo prodat hodně pěkných 8 miliónů kopií, a i toho českého dabingu jsme se nakonec...

Recenze: Albatroz
Mysteriózní turistická výprava za hledáním rodinného příslušníka a něčím víc, než jen sama sebe.

Recenze: Flint: Treasure of Oblivion
Jak asi vypadají vaše denní zvyklosti? Zničení otravného budíku, podpora vodárenské služby ranní hygienou, odlehčení několika dekagramů z útrob lednice, provětrání syntetické vlákniny ze šatníku a hurá vstříc dalším bytostem s podobně laděným počátkem dne. To piráti jsou na tom daleko lépe. Po probuzení ostrou mluvou lodního papouška přivítají ráno douškem rumu. Jakmile se nasoukají do moly prolezlého mundůru, zbičují podřízenou posádku, pověsí pár zajatců a nakrmí žraloky ploužící se za korábem....

RECENZE: Indiana Jones and the Great Circle
Na světě není slavnějšího archeologa, než je Indiana Jones. Kromě pěti filmů, několika knih a komiksů se dočkal ztvárnění také na poli videoher, byť s kolísavou kvalitou. Studio MachineGames, které spadá pod Bethesdu, se rozhodlo vytvořit tu nejlepší akční adventuru s Indiana Jonesem v hlavní roli, jaká tady doposud byla. Jak se jim tento nelehký úkol podařil?

RECENZE: Microsoft Flight Simulator 2024
Série Microsoft Flight Simulator (dále MFS) se řadí mezi stálice herního průmyslu a zároveň patří po bok těch nejstarších sérii, jaké stále vycházejí. Však považte, vždyť první díl vyšel v roce 1982, což je již 42 let. Tolik leckdy není mnohým hráčům, kteří usedají k obrazovkám, aby se za kniply těch nejznámějších i méně známých letadel vznesli do oblak a prozkoumávali naši krásnou zemi. Ovšem následující řádky nebudou patřit ohlédnutí za sérií,...

Recenze: Death Stranding: Director’s Cut
Monument herní inovace herního génia Hidea Kojimy je konečně dostupný pro Xbox, jak si vede v recenzi?

RECENZE: Dragon Age: The Veilguard
Na návrat slavné značky studia Bioware čekali fanoušci téměř 10 let. Za tu dobu se toho změnilo poměrně hodně, ať už v herním průmyslu jako takovém, ve věkovém složení hráčů nebo i v personálním obsazení samotného kanadského studia. Není se proto co divit, že nejnovější přírůstek do série s podtitulem The Veilguard vzbuzoval nejen velká očekávání, ale také obavy, jak návrat na kontinent Thedas dopadne.

RECENZE: Farming Simulator 25
Zemědělství není vůbec žádná legrace. Není to jenom o tom, že člověk něco zaseje na poli a pak jenom čeká, až to vyroste. Je třeba všechno náležitě pohnojit, bojovat se škůdci a také s nepřízní počasí. Ani chov zvířat není sázkou na jistotu, jak by se mohlo zdát, protože v případě špatné úrody krmení ho budeme mít málo, takže buď musíme zredukovat počty chovů nebo krmení nakoupit, čímž však klesá náš zisk....