Recenze: Immortal: Unchained

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 15.9.2018, 13:56

Publikováno: 15.9.2018, 13:56

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 2947 článků

Do rezavé mačety už taky. Už to tam skoro bylo. Chybělo méně, než by se do hlavně pistole vešlo a ta třímetrová reklama na steroidy by padla jak nepoužívaný komín. Hodina usilovné práce se právě stala smutnou vzpomínkou a já nemám nic. Jak si teď vylepším vybavení, když jsem všechno nechal na místě smrti? Saprlot, tohle by se slušným lidem dělat nemělo. No nic, když to zkusím ještě jednou, nic se nestane.

Kdo se v úvodu poznal, dobře ví, o čem jsou RPG tituly s označením „hardcore“. Většinou nejde o žádné alchymistické pokusy, ale o obyčejné hry, kterým byly odstraněny některé standardní funkce, případně u nich vývojáři zvedli enormně obtížnost. Kdo někdy alespoň zavadil o Dark Souls nebo The Surge, dobře zná frustraci z malého počtu checkpointů, ze zdraví mizejícího po litrech nebo z bossů, kterým by ublížila snad jen demoliční koule. Tím nechci říct, že Immortal: Unchained zapadne po bok těchto dvou her. Ono totiž nestačí využívat podobných mechanik. K dosažení dokonalosti vede cesta zdobená pomníky hrdinství a vzpomínkami na tlačítka ovladače, která padla v nerovných soubojích.

Příběh vás tentokrát zavede do vesmíru vzdálené budoucnosti, jehož osud sepisuje poslední kapitolu. Neznámá síla plení jednu planetu za druhou a posledním skupinkám lidí zbývají už jen modlitby. Jak se říká, zoufalé situace volají po zoufalých činech. V tomto duchu dojde na vaši postavu. Tisíce let vězněného bojovníka, kterého zastavily až řetězy a ubytování v nejtemnější kopce galaxie. Od zdánlivého zachránce zjistíte několik málo informací, ozkoušíte střelné možnosti aktuálních zbraní a vydáte se na dlouhou pouť plnou smrti, odříkání a prázdných patron. Jste totiž poslední obranou linií.

Ačkoliv to na počátku nezní špatně a hra se skutečně snaží budovat jakousi mytologii alternativního vesmíru, výsledek sám sebe zavede do slepé uličky. Když se začne vyprávět o tajemném monolitu, který dal všemu kolem život, čtenáře sci-fi napadne 2001: Vesmírná odysea. Na její poetiku ale nikdy nedojde, a nakonec je úplně jedno, jestli k dotyčným hvězdám přinesl život černý kvádr nebo vlečná loď Nostromo. Že hrdina, případně hrdinka s přebytkem testosteronu, vypadá jako Riddick, je sice příjemné pomrknutí po fanoušcích, ale naprosto bez využití. Označme to tedy za neúmyslnou shodu náhod. Většina informací tak později přichází od upovídaného monolitu, několika málo postav a z nalezených artefaktů. Způsob vyprávění navíc není dvakrát zajímavý a prodlevy mezi získávanými informacemi jsou příliš dlouhé.


(přeskočte na 25. minutu)

Aby také ne, když každou chvíli začínáte od poslední uložené pozice. Přešlapy se netolerují a zaváhání jsou tvrdě trestána. Podle popisku hry máte být „ultimate weapon“ a je nesmírná škoda, že protivníkům to nikdo neřekl. Přestože většinou stojíte nanejvýš před třemi nepřáteli, není lehké odejít v původním stavu. Muška všech kolem vás je vždy lepší než ta vaše. Pomocník v podobě automatického zaměřování sice funguje dobře, ale pouze na krátkou vzdálenost. Vše za délkou průměrného zahradního bazénu musíte uběhat nebo odstřílet ručně. První možnost komplikuje omezená výdrž, druhou poněkud zdlouhavé míření. Z krytu stačí vystrčit ušní lalůček a okolí se promění na Stalingrad roku 1943.

Bojový systém sám o sobě není špatně vymyšlený. U sebe můžete postupně mít až čtyři palné zbraně a jednu sadu na boj z blízka. Vývojáři dali dobře známým zbraním lehce futuristický vzhled a tři fůry speciálních vlastností. Za pomoci energie může puška vystřelit ledový náboj, samopal chrlit toxický jed nebo pistole poslat zápalný projektil. Variant je opravdu mnoho a já se velice rád přehraboval v nekonečném arzenálu. Dokud jsem nezjistil, že je vlastně úplně jedno, co doprovází mou pouť. Jednoduchá rovnice říká, že čím větší účinnost vaše zbraň má, tím menší zásobník dostala. Rovnici ještě doplňuje nabíjení, které se rádo řídí přímou úměrou. Nakonec si najdete pár oblíbených kousků, které si budete hýčkat upgrady.

Vývojáři z Toadman Interactive příliš nevyužili ani princip bossů. Možná, že jsou náročnějšími protivníky než běžní zástupci umělé inteligence, ale příliš pohybů nepobrali. Jejich útoky se skládají ze sady jednoduchých výpadů. Naučení je otázkou dvou smrtí a pak už jen nadáváte na ty lopaty místo rukou, které nejsou schopny včas stisknout úskok. Souboje se dokáží dost protáhnout, protože hrdina nemůže dělat několik věcí najednou. Úskok a nabití nelze dělat v jeden čas, což má podtrhnout škatulku náročné hry. Méně vypečení bossové po ztrátě poloviny zdraví přivolají pomocníky, které je lepší zkusit ignorovat. Zabití jejich šéfa znamená skon i pro ně. Pakliže se navzdory všemu úsilí nedaří postoupit dál, zkuste posbírat zkušenostní body a vylepšit postavě statistiky.

Bity, jak se důležité body nazývají, získáváte na každém kroku. Nejčastěji jsou odměnou za poražení protivníka, ale ukryté mohou být i v truhlách několika typů. U obelisků, což jsou záchytné body, pak jejich prostřednictvím zlepšujete výdrž, sílu, zdraví nebo rychlost. Ať upravíte cokoliv, hrdina vždy automaticky poskočí na další úroveň. Metami by pro vás měly být nové zbraně, které se zpřístupňují při určité výši předem daných statistik. Bohužel, jak už bylo řečeno, herní styl se s obsáhlým arzenálem nemění, tudíž motivace není zase tak velká. Bojovnost pomáhají vylepšit ještě speciální kódované karty, které jsou spolu s rychlým cestováním dalšími možnostmi obelisků.

K hraní patří také časté ztrácení bitů, ke kterému dochází s každým zabitím. Pečlivě sbírané jmění zůstane sice na místě připravené k vyzvednutí, ale ne vždy se k němu dostanete. Design úrovní není úplně lineární a občas si vyberete cestu nad vaše možnosti. A věřte, že odpis třiceti tisíc bitů už pořádně zkazí odpoledne. Ve dvou případech jsem se k nim už ani nedostal. Po pádu z útesu hra špatně vyhodnotila místo smrti a cenný pomníček dala na nedostupné místo. Mimochodem technická stránka titulu příliš nepomáhá a aktuálně není velkou výhrou ani konzole Xbox One X.

Grafika nepatří mezi vyvolenou položku, již byste chtěli mít zarámovanou v obývacím pokoji. Nevím, co na ní autoři pro nejvýkonnější konzoli vylepšovali, ale textury mají značně kolísavou kvalitu. Skály a horniny všeobecně, by nevyhrály soutěž krásy ani na minulé generaci. V některých případech se Immortal: Unchained zadýchává na frameratu a při ostrém světle jdou přes obraz černé linky. Vizuální část celkově připomíná spíše levnější MMO titul než příběhově laděnou RPG pro jednoho. K její škodě, protože jednotlivé světy jsou navrženy s nápadem a dobře zapadají do představy post-apokalyptického vesmíru.

5
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Tento hrdinský epos se do herní historie příliš neotiskne. Přijde pár bouří, na jeho místě vyrostou příběhy nové a vězeň, pasovaný na spasitele, zůstane jen mlhavou vzpomínkou. Koncepčně mohl být Immortal: Unchained skvělou hrou, ale výsledek má ambice sotva na průměr. Soubojům chybí širší přístup, bossům větší nápaditost a herním světům lepší optimalizace. Hratelnost sice dokáže zaujmout, ale vždy jen na krátkou dobu. Nicméně stačilo by pár aktualizací a byla by RPG zajímavou položkou při větších slevách.
12. 04. 2021 • japo0

Recenze: Lost Words: Beyond the Page

Dnes, v prvním kvartálu 21. století, již není tak jednoduché vymyslet originální herní koncept – za 40 let intenzivního vývoje her už tu bylo spousta fundamentálního řečeno. Ano, je to čím dál těžší a těžší vymyslet něco nového – něco co tu ještě nebylo, zároveň to nebyl ale paskvil a dalo se to slušně hrát. Není tedy divu, že většina herních firem sahá raději po osvědčených konceptech  – vývoj her je...

»
08. 04. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Outriders

Vážení a milí, takhle bychom to daleko nedotáhli. Pořád dokola vám někdo opakuje moudra o vzorném chování k přírodě. Ale je to marné, je to marné, jste prostě tupí. Vážně si myslíte, že se najde jiná planeta, kde skot místo plynů vypouští kyslík, vepřová pečeně se peče sama přímo na seleti v odpoledním slunci a z horských potoků teče šampaňské francouzské chuti? Tak přestaňte koukat na pohádky a dejte si dveřmi přímo mezi...

»
07. 04. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: It Takes Two

Štěstí přeje připraveným. Dvakrát měř, jednou řež. Ve dvou se to lépe táhne. Ano, čtete správně. Pro úvod této recenze jsem si vybral hned tři česká přísloví, která krásně fungují ve skutečném světě, ale stejně tak dobře platí i pro ten herní. Občas má člověk dost štěstí, podaří se mu projít nějakou zapeklitou herní pasáž snadno, ani neví jak. V opačném případě to znamená ztrátu několika minut při opakovaném průchodu. U...

»
31. 03. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: DOOM Eternal: The Ancient Gods

Rozmáhá se nám tu takový nešvar. Ať už má hrdina v ruce pušku typu M4, plazmový kulomet, kuš nebo meč, jeho největším nepřítelem není nikdo jiný než bozi. Jakoby došli maniaci, blázniví imperátoři, pošetilí vědci a kruté nestvůry. Je přitom úplně jedno, která mytologie se rozsápe, znásilní a odkopne do příkopu. Na frak dostávají antika, vikingové, keltové a když dojde historická inspirace, peklo je přeci věčné. Vývojáři akorát zapomínají na to,...

»
26. 03. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Black Legend

Když se mágové nechali utáhnout ve svírací kazajce, byli blázni, jistě. Ale jen do chvíle, než se z ní ve zdraví dostali, čímž otevřeli dveře modernímu pojetí kouzelníků, kde jsou vystoupení vším, jen ne přehlídkou magie a opravdových čárů. Jenže v 17. století se oblbováním lidí nevydělávalo na hypotéku a auto na leasing. Uvrhnutí města do věčné mlhy mělo mnohem démoničtější důvod, při kterém asistovala skutečná síla z jiného světa. A i tehdy...

»
25. 03. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: El Hijo – A Wild West Tale

Když se řekne divoký západ nebo Mexiko, většina z nás si představí přestřelky, drogy, kovboje a další s tím spojené věci. Stejně tak se toho většinou chytnou i vývojáři a naservírují nám podobný herní zážitek. Někdy se však objeví titul, který na první pohled vypadá jako Hitman z tohoto prostředí, ale bez jakéhokoliv násilí.

»
19. 03. 2021 • HusekD0

RECENZE: Beach Buggy Racing 2: Island Adventure

Společnost Vector Unit nám již přinesla pár závodních her. Žádný z předešlých projektů ale nepřirostl hráčům příliš k srdci a jednalo se převážně o jednohubky, které se brzy odložili. Nyní nám představili nové pokračovaní ze série Beach Buggy pod názvem Beach Buggy Racing 2: Island Adventure. A mohu s klidným hráčským srdcem říct, že se jedná o nejlepší titul, jaký jsme od Vector Unit doposud dostali. Pokud máte chuť na motokárové závody, ale...

»
17. 03. 2021 • SeedarCZ0

RECENZE: Dungeons Defenders: Awakened

V dnešní době vychází zajímavých novinek na hraní pramálo. Víceméně se jedná jen o další díly pravidelně vyházejících her, čest vyjímkám. A na jednu takovou vyjímku se podíváme v dnešní recenzi. Jedná se o třetí díl tower defense akční rpg Dungeon Defenders, s přívlastkem Awakened s možností hrát online až ve 4 hráčích. Sice se nejedná o žádnou AAA pecku ani grafickou nálož euforie, i tak jde ale o zajímavý...

»