Recenze: Immortal: Unchained

Autor: chaosteorycz Publikováno: 15.9.2018, 13:56

Publikováno: 15.9.2018, 13:56

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1790 článků

Do rezavé mačety už taky. Už to tam skoro bylo. Chybělo méně, než by se do hlavně pistole vešlo a ta třímetrová reklama na steroidy by padla jak nepoužívaný komín. Hodina usilovné práce se právě stala smutnou vzpomínkou a já nemám nic. Jak si teď vylepším vybavení, když jsem všechno nechal na místě smrti? Saprlot, tohle by se slušným lidem dělat nemělo. No nic, když to zkusím ještě jednou, nic se nestane.

Kdo se v úvodu poznal, dobře ví, o čem jsou RPG tituly s označením „hardcore“. Většinou nejde o žádné alchymistické pokusy, ale o obyčejné hry, kterým byly odstraněny některé standardní funkce, případně u nich vývojáři zvedli enormně obtížnost. Kdo někdy alespoň zavadil o Dark Souls nebo The Surge, dobře zná frustraci z malého počtu checkpointů, ze zdraví mizejícího po litrech nebo z bossů, kterým by ublížila snad jen demoliční koule. Tím nechci říct, že Immortal: Unchained zapadne po bok těchto dvou her. Ono totiž nestačí využívat podobných mechanik. K dosažení dokonalosti vede cesta zdobená pomníky hrdinství a vzpomínkami na tlačítka ovladače, která padla v nerovných soubojích.

Příběh vás tentokrát zavede do vesmíru vzdálené budoucnosti, jehož osud sepisuje poslední kapitolu. Neznámá síla plení jednu planetu za druhou a posledním skupinkám lidí zbývají už jen modlitby. Jak se říká, zoufalé situace volají po zoufalých činech. V tomto duchu dojde na vaši postavu. Tisíce let vězněného bojovníka, kterého zastavily až řetězy a ubytování v nejtemnější kopce galaxie. Od zdánlivého zachránce zjistíte několik málo informací, ozkoušíte střelné možnosti aktuálních zbraní a vydáte se na dlouhou pouť plnou smrti, odříkání a prázdných patron. Jste totiž poslední obranou linií.

Ačkoliv to na počátku nezní špatně a hra se skutečně snaží budovat jakousi mytologii alternativního vesmíru, výsledek sám sebe zavede do slepé uličky. Když se začne vyprávět o tajemném monolitu, který dal všemu kolem život, čtenáře sci-fi napadne 2001: Vesmírná odysea. Na její poetiku ale nikdy nedojde, a nakonec je úplně jedno, jestli k dotyčným hvězdám přinesl život černý kvádr nebo vlečná loď Nostromo. Že hrdina, případně hrdinka s přebytkem testosteronu, vypadá jako Riddick, je sice příjemné pomrknutí po fanoušcích, ale naprosto bez využití. Označme to tedy za neúmyslnou shodu náhod. Většina informací tak později přichází od upovídaného monolitu, několika málo postav a z nalezených artefaktů. Způsob vyprávění navíc není dvakrát zajímavý a prodlevy mezi získávanými informacemi jsou příliš dlouhé.


(přeskočte na 25. minutu)

Aby také ne, když každou chvíli začínáte od poslední uložené pozice. Přešlapy se netolerují a zaváhání jsou tvrdě trestána. Podle popisku hry máte být „ultimate weapon“ a je nesmírná škoda, že protivníkům to nikdo neřekl. Přestože většinou stojíte nanejvýš před třemi nepřáteli, není lehké odejít v původním stavu. Muška všech kolem vás je vždy lepší než ta vaše. Pomocník v podobě automatického zaměřování sice funguje dobře, ale pouze na krátkou vzdálenost. Vše za délkou průměrného zahradního bazénu musíte uběhat nebo odstřílet ručně. První možnost komplikuje omezená výdrž, druhou poněkud zdlouhavé míření. Z krytu stačí vystrčit ušní lalůček a okolí se promění na Stalingrad roku 1943.

Bojový systém sám o sobě není špatně vymyšlený. U sebe můžete postupně mít až čtyři palné zbraně a jednu sadu na boj z blízka. Vývojáři dali dobře známým zbraním lehce futuristický vzhled a tři fůry speciálních vlastností. Za pomoci energie může puška vystřelit ledový náboj, samopal chrlit toxický jed nebo pistole poslat zápalný projektil. Variant je opravdu mnoho a já se velice rád přehraboval v nekonečném arzenálu. Dokud jsem nezjistil, že je vlastně úplně jedno, co doprovází mou pouť. Jednoduchá rovnice říká, že čím větší účinnost vaše zbraň má, tím menší zásobník dostala. Rovnici ještě doplňuje nabíjení, které se rádo řídí přímou úměrou. Nakonec si najdete pár oblíbených kousků, které si budete hýčkat upgrady.

Vývojáři z Toadman Interactive příliš nevyužili ani princip bossů. Možná, že jsou náročnějšími protivníky než běžní zástupci umělé inteligence, ale příliš pohybů nepobrali. Jejich útoky se skládají ze sady jednoduchých výpadů. Naučení je otázkou dvou smrtí a pak už jen nadáváte na ty lopaty místo rukou, které nejsou schopny včas stisknout úskok. Souboje se dokáží dost protáhnout, protože hrdina nemůže dělat několik věcí najednou. Úskok a nabití nelze dělat v jeden čas, což má podtrhnout škatulku náročné hry. Méně vypečení bossové po ztrátě poloviny zdraví přivolají pomocníky, které je lepší zkusit ignorovat. Zabití jejich šéfa znamená skon i pro ně. Pakliže se navzdory všemu úsilí nedaří postoupit dál, zkuste posbírat zkušenostní body a vylepšit postavě statistiky.

Bity, jak se důležité body nazývají, získáváte na každém kroku. Nejčastěji jsou odměnou za poražení protivníka, ale ukryté mohou být i v truhlách několika typů. U obelisků, což jsou záchytné body, pak jejich prostřednictvím zlepšujete výdrž, sílu, zdraví nebo rychlost. Ať upravíte cokoliv, hrdina vždy automaticky poskočí na další úroveň. Metami by pro vás měly být nové zbraně, které se zpřístupňují při určité výši předem daných statistik. Bohužel, jak už bylo řečeno, herní styl se s obsáhlým arzenálem nemění, tudíž motivace není zase tak velká. Bojovnost pomáhají vylepšit ještě speciální kódované karty, které jsou spolu s rychlým cestováním dalšími možnostmi obelisků.

K hraní patří také časté ztrácení bitů, ke kterému dochází s každým zabitím. Pečlivě sbírané jmění zůstane sice na místě připravené k vyzvednutí, ale ne vždy se k němu dostanete. Design úrovní není úplně lineární a občas si vyberete cestu nad vaše možnosti. A věřte, že odpis třiceti tisíc bitů už pořádně zkazí odpoledne. Ve dvou případech jsem se k nim už ani nedostal. Po pádu z útesu hra špatně vyhodnotila místo smrti a cenný pomníček dala na nedostupné místo. Mimochodem technická stránka titulu příliš nepomáhá a aktuálně není velkou výhrou ani konzole Xbox One X.

Grafika nepatří mezi vyvolenou položku, již byste chtěli mít zarámovanou v obývacím pokoji. Nevím, co na ní autoři pro nejvýkonnější konzoli vylepšovali, ale textury mají značně kolísavou kvalitu. Skály a horniny všeobecně, by nevyhrály soutěž krásy ani na minulé generaci. V některých případech se Immortal: Unchained zadýchává na frameratu a při ostrém světle jdou přes obraz černé linky. Vizuální část celkově připomíná spíše levnější MMO titul než příběhově laděnou RPG pro jednoho. K její škodě, protože jednotlivé světy jsou navrženy s nápadem a dobře zapadají do představy post-apokalyptického vesmíru.

5
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Tento hrdinský epos se do herní historie příliš neotiskne. Přijde pár bouří, na jeho místě vyrostou příběhy nové a vězeň, pasovaný na spasitele, zůstane jen mlhavou vzpomínkou. Koncepčně mohl být Immortal: Unchained skvělou hrou, ale výsledek má ambice sotva na průměr. Soubojům chybí širší přístup, bossům větší nápaditost a herním světům lepší optimalizace. Hratelnost sice dokáže zaujmout, ale vždy jen na krátkou dobu. Nicméně stačilo by pár aktualizací a byla by RPG zajímavou položkou při větších slevách.
  • SoulCaliber

    Vďaka za recenziu a aj za názor s ktorým sa mi aj po nádeji otvorili oči 😲
    Osobité sklamanie , nevadí …

16. 11. 2018 • kristine4chaos2

Recenze: Spyro Reignited Trilogy

Oživování her z minulého století není vždy dobrý nápad. Jakmile tvůrci nemají srdce na pravém místě, rovná se návrat násilné exhumaci ostatků. V truhle sice stále je váš oblíbený příbuzný, nikoliv však ve stavu, který by odpovídal datu v kalendáři. Je-li ale situace opačná a restaurátoři dělají práci s láskou, jste rázem v kůži sběratele veteránů. Nevadí, že vytoužená hračka nesplňuje nejpřísnější normy a že výbava zaostává za moderní produkcí. Navrátivší vzpomínky mají právo...

»
14. 11. 2018 • lindros88cze0

RECENZE: LEGO Harry Potter Collection

Kolekce her LEGO Harry Potter konečně dorazila na Xbox One a jak asi tušíte, jedná se o zábavný remaster, i když mohl být daleko ambicióznější. Tvůrci totiž měli více než dost času, si s kolekcí pohrát, ovšem na hrách LEGO Harry Potter: Years 1-4 (2010) a LEGO Harry Potter: Years 5-7 (2011) se nic nezměnilo.

»
13. 11. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Super Pixel Racers

Závodníci měli v herním světě vždycky dobrou pozici, protože o závodní hry nikdy nebyla, a stále není, nouze. Výběr je opravdu pestrý a záleží čistě na tom, jaký druh závodů si chceme užít a jakou míru realističnosti očekáváme. Spousta hráčů si jistě ráda odpočine při nějakém arkádovém ježdění, a i v tomto segmentu je naštěstí z čeho vybírat. Další adept pro potenciální zájemce mimo arkádové hratelnosti přihazuje také ingredienci, na níž hráči slyší...

»
10. 11. 2018 • chaosteorycz3

Recenze: The One We Found

Často melu pantem, že dnešní herní produkce vychází s balením dětských plen, dudlíkem a návodem pro nejhloupější z hloupých. Všude samé ukazatele, poznámky a vysvětlivky, přes které v konečném důsledku není pořádně vidět to nejdůležitější. Ano, jsou výjimky, a to většinou z nízkonákladové výroby, s nimiž mozkové závity roztočíte jak Wankelův motor. Do této společnosti patří survival The One We Found, který vedle temné atmosféry nabízí i pořádnou dávku logických překážek.

»
08. 11. 2018 • chaosteorycz3

Recenze: 11-11: Memories Retold

Přestože je nám každý rok prostřednictvím médií připomínáno, že první světová válka nebyla karneval v Riu a že jedno pokračování stačilo, hráči neustále touží vyrážet na fronty. Zde hrdinství bagatelizují na pouhou soutěž v rychlejší střelbě a přesnějším oku, aniž by si často uvědomovali, že jejich vrstevníci pokládali život navzdory přesvědčení, navzdory osobním sympatiím. Naštěstí herní svět není jen Call of Duty nebo Battlefield, ale také nezávislá tvorba, která tyto příběhy vypráví...

»
07. 11. 2018 • p.a.c.o3

RECENZE: Kingdom Come: Deliverence – The Amorous Adventures of Bold Sir Hans Capon

Recenze od naší čtenářky a hráčky Naifa86, děkujeme 😉 Vydání nového DLC hry Kingdom Come: Deliverance, které nese název The Amorous Adventures of Bold Sir Hans Capon (Milostná dobrodružství bodrého rytíře Jana Ptáčka), připomínalo ráno po velmi vydařeném mejdanu. Jindra si totiž notnou část příběhu, který prožil při plnění úkolu pro pana Jana Ptáčka, nepamatoval. Herní doba se tak mnohdy zkrátila na cca 2 hodiny, což uznávám, není mnoho. Také se...

»
06. 11. 2018 • chaosteorycz2

Recenze: Tyler: Model 005

Kdo nechtěl mít v devadesátých letech vlastního „Johnnyho Pětku“, byl buď stále ještě pouhou součástí genetického materiálu nebo měl v občance příliš mnoho roků, aby to přiznal. Sympatický robot, kterého zásah blesku přivedl k životu, postupně objevoval lidský svět, a přitom získával informace o své minulosti. A podobný osud má i Tyler, malý robůtek, jehož příběh začíná roku 1955. Shodou okolností za vše opět může nepříznivé počasí.

»
05. 11. 2018 • p.a.c.o10

RECENZE: Red Dead Redemption 2

Musím se přiznat, že jenom na malé procento her se před vydáním těším tolik, jako jsem to měl před příchodem druhého dílu westernové série Red Dead Redemption (dále RDR2). Důvodů, proč jsem se tolik těšil, bylo hned několik. Za prvé, Rockstar vydávají své hry ve velkých časových rozestupech (například mezi RDR1 a RDR2 je časový rozdíl 8 let), takže každá další hra je velkou událostí. Za druhé je to potom...

»