Recenze: In rays of the Light

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 23.4.2021, 8:04

Publikováno: 23.4.2021, 8:04

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 3025 článků

Vítejte v místě, kde včera neexistuje a zítra již bylo. Ve světě prázdných chodeb, rozpadlých zdí, špinavých ulic a… ne, nejsme v Mostě. Ani sousedním Litvínově. Tentokrát se cestuje mnohem dál na východ. Až za Mrazíkem, nesmrtelnou Ladou Nivou a agresí měnit budoucnost dějin mocí. A přestože by příběh mohl být zasazen kamkoli, zrovna v těchto exteriérech má své nesmazatelné kouzlo a až psychologický přesah. Jen se nesmíte bát samoty. A temnoty.

Hry se dají vyprávět mnoha způsoby, ale In rays of the Light sází na osvědčené útržky minulosti. Co říct mají lejstra na stolech, obrázky na zdech a předměty v místnostech. Jelikož toho zase tolik nenakecají, slovo jim berou trosky budov, vraky aut a zpustošená zástavba v dáli. Společným tématem jejich debaty je katastrofa, neboť ani spoluobčané se zálibou v železe by místo tak nezničili. A když, rozhodně by si vzali i vybavení kotelny. Co se tedy vlastně stalo? Proběhla havárie v jaderném zařízení? Spadl na Zemi kus odpadu z vesmíru? Nebo snad ruská sborná prohrála mistrovství a vyvolala válečný konflikt? Někde mezi by mohla být pravda a já slibuji, že zhruba za dvě hodiny hraní ji odhalíte.

Svět po lidech skutečně nenabízí jinou než vaši postavu. Nenabízí ani viditelného pomocníka nebo nápovědy, kde a jak přijít k vodítkám postupu. Na počátku je zapotřebí projít budovu, její okolí a pobrat vše, co by se mohlo v příštích minutách hodit. Už tehdy se začínají rýsovat první osudy ztracených existencí a jedno z mnoha možných pozadí zkázy. Ve své podstatě nikdy není řečeno „stalo se tohle, může za to tamten“, ale z náznaků si události spojí i méně všímaví hráči. Později se role vypravěče chopí emocionální vizualizace, k níž skutečně není zapotřebí jakýchkoli slov. V první polovině se děj dost vleče, ale jakmile se dá do pohybu vybavení suterénu, přepne atmosféra do depresivního scénáře. Sugestivně dávkované události vyvolávají husí kůži a překvapí také drobné hororové prvky.

V mezích minimalistického vyprávění je závěr doslova dechberoucí. I na cynika, jako jsem já, udělal dojem. Hodně mu pomohla hudba, jejíž občasné rozbití ticha přechází v posledních minutách do ohlušujícího běhu o život. A do jisté míry výsledku pomáhá i lámaná angličtina s východním přízvukem, která zazní z reproduktoru jako poslední slova důkazu lidské existence. Nebudu si hrát na korektnost. Pakliže chcete dát tématu pocit beznaděje, němčina s ruštinou jsou ideální jazyky. Tak to prostě je. Že jsou k dispozici dva závěry je informace spíš doplňková. Nemám pocit, že byste chtěli titul absolvovat dvakrát, protože jeho hraní je… tak trochu nuda.

Problémem není rozvláčné tempo, minimum hádanek nebo nutnost vše objevit vlastním přičiněním. Podobných her je spousta a fungují. Ale to proto, že dokážou zaujmout prostředím nebo jiným aspektem svého pojetí. In rays of the Light je však remakem devět let starého projektu, a přestože za ním stojí autor povedené dystopie 7th Sector, nedokáže z přepracované verze vykřesat víc, než jen kostrbaté reálie a zapomenutelný vizuál. Přesně zde byl prostor pro moderní technologie nové generace konzolí, ale zůstalo jen u zbožného přání. Takto je grafika zastaralá, stíny nedostatečné a nasvícení mrzké. No prostě to není příliš hezké na pohled.

Posledním kladným argumentem je tak cena, která zejména ve slevách, půjde k hodnotě jedné návštěvy rychlého občerstvení. Což už není špatné. Do té doby by však mohl proběhnout malý update, který by opravil přecitlivělost ovládání. Dokonce fungl nový gamepad neustále tahal kameru lehce doprava. Tedy po vyloučení závadného kusu hardwaru jsem usoudil, že někdo měl velký problém se správnou kalibrací ovladače. Občas měl pak problémy i s neviditelnými překážkami v cestě, ale to jsou běžné nedokonalosti levných her.

6
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Krásný příběh v ošklivé hře. Taková panna a netvor, jenže abyste se sličné dívce dostali pod spodničky, musíte přetrpět chlupatou, smradlavou a obstarožní potvoru, před jejíž krásou by prasklo i gotické zrcadlo. In rays of the Light zajímavě vypráví zajímavý příběh, u kterého dobře funguje gradace a výstavba. Jen ho vypráví v místě ošklivějším, než je potřeba. Remake se po grafické a technické stránce příliš nevydařil, a tak se odsuzuje k dalšímu zajímavému artiklu pro Games with Gold či sezonní slevy.
18. 06. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: Chivalry 2

V nablýskané zbroji za srdcem krásné princezny, nehynoucí slávou v básních a půlkou království. Tak nějak idylicky jsem si vždycky představoval život ve středověku. Jak mi ukázalo Kingdom Come, tak úplně skvělé to nebylo, jelikož všechny zužovali nějaké patálie. Tím spíš, když se člověk, coby pěšák, dostal do nějaké hromadné bitvy. V herním průmyslu se pak najdou firmy specializující své hry právě na tuto soubojovou část.

»
15. 06. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Song of Horror

Pojetí hororového žánru za časů mistra Alana Edgara Poea a za časů Alfreda Hitchcocka se diametrálně lišilo. Oba pánové si potrpěli na poctivé budování atmosféry, na vykreslení postav a na závěr, který vlastně ani nemusel být závěrem. Přesto kinematografie dala druhému jmenovanému výhodu audiovizuální prezentace, kdy kombinace dobře sladěného příběhu, brilantní kompozice obrazu a hudebního doprovodu, předčí i ten nejlepší tištěný text. Dnešní doba děsivý žánr dost zrychlila, zjednodušila a...

»
08. 06. 2021 • japo0

Recenze: Sniper Ghost Warrior Contracts 2

Pokračování sniperské hry Ghost Warrior Contracts od polských City Interactive je tu. City Interactive se sniperským hrám věnuje už od roku 2008, dosud ovšem s rozporuplným úspěchem. Jejich sérii Ghost Warrior se přeci jen daří o trošku hůře,  než například poslednímu dílu Sniper Elite 4, který byl hodnocen jako velmi nadprůměrný. Pro mě vždy byly jejich hry spíše na úrovni „guilty pleasure“, což by se dalo do češtiny asi volně...

»
08. 06. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Necromunda: Hired Gun

Mohl bych tu začít tahat triko, jak je Warhammer 40 000 neustále zpracováván do sotva průměrných her. Jenže s ohledem na jeho velikost bych toho musel znát mnohem víc než jen rozložení frakcí, hrubý obrys dějových pozadí a fakt, že jde o univerzum, které je mohutně adaptováno do knih, filmů a samozřejmě her. A není třeba hlubokých znalostí, abych si všiml pravidelné roční ofenzívy titulů, kterým propůjčuje licence Games Workshop. A přestože...

»
02. 06. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: Hood: Outlaws & Legends

Robin Hood je známé jméno. Ještě aby ne, když šlo údajně o lupiče, který bohatým bral a chudým dával. Tento lidový hrdina nejspíš žil na přelomu 12. a 13. století, ovšem není úplně jisté, že skutečně existoval. To nicméně nezabránilo zábavnímu průmyslu ve spoustě seriálových, filmových a také herních zpracování. Hrou, kterou si nejvíc pamatuju, je pro mě Robin Hood: Legenda Sherwoodu, která vyšla v roce 2002 jako taktická akční hra,...

»
26. 05. 2021 • japo0

Recenze: Subnautica: Below Zero

Hluboké moře dokáže být zrádné. Nikdy nevíte, co se vám může stát – ztratíte při hloubkovém ponoru orientaci mezi korálovými útesy a dojde vám kyslík? Nebo se vám vybije baterka a přepadne vás z temné hlubiny mimozemská mořská příšera, o jejíž přítomnosti jste neměli před sekundou ani tušení? A o tom právě Subnautica je – s každým ponorem přichází strach a zároveň úžas – strach z toho, zda jste dostatečně připraveni překonat sami...

»
25. 05. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: King of Seas

„Pozor, ať neuklouzneš na palubě“ nebo „Nehoňte se tady, právě jsem to tu vytřela“. Tak nějak asi volali pirátské maminky na své potomky dovádějící na lodi. A že pirátská loď je k hrátkám jako stvořená. Všude samé zákoutí, hromada kamarádů z posádky, zvířátka, prostě sen každého malého kluka nebo holky. Možná si to všechno ale moc idealizuji a život pirátských dětí nebyl jenom veselý a zalitý sluncem, jak by se nám na...

»
24. 05. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Biomutant

J. R. Ewing by byl hrdý, neboť moc, touha po bohatství a těžká technika opět zvítězila nad zdravým rozumem, připoutanými aktivisty a reklamami na bio produkty. Těžební společnost, jejímž cílem je vycucat svět jak mléčné vaky prvorodičky, narazila na toxickou surovinu neznámého charakteru. Krom toho, že vyvěrá i z poupat mladých jabloní, mutuje se vším živým a postupně zabíjí Strom života. Bylo by snadné ho ochránit, kdyby se společnost nerozdělila na...

»