Recenze: Ion Fury
Publikováno: 13.5.2020, 19:47
Sociální sítě
O autorovi
Lukáš Urban
Je autorem 3325 článků
Respekt před všemi značkami, které přežily milénium, přizpůsobily se moderním prvkům, a přesto někde uvnitř zůstaly stejné. A klobouček těm tvůrcům, jejichž um k tomu dopomohl. Co ale přát zastydlým puberťákům, jejichž sláva přišla a skončila enginem Build? Upřímnou soustrast? Příjemný důchod? Vše nejlepší k brzké dospělosti? Možná jen hodně štěstí, protože zapáleností, tvrdohlavostí a oddaností bojují s větrnými mlýny, které je stejně jednou odvanou. Ale zatím jsou tady.
Snaha nacpat sexy holčiny do pánských kalhot nefrčí jen ve filmovém průmyslu, ale nějaký čas úřaduje i v herním světě. Ať už kvůli rovnoprávnosti nebo z důvodu větší atraktivity. Jenže každá hrdinka není automaticky další Lara Croft, Jill Valentine nebo Faith Connors. A to platí i pro Shelly. Ion Fury je příběhově plochá jak vietnamská královna krásy, tudíž oblíbit si neznámou postavu přes city nebo její charakter nepřipadá v úvahu. Zbývají tedy velké kvéry, prořízlá pusa a sprosté hlášky. Poslední část ale absolutně nefunguje. Kadence monologů je až hříšně řídká a jejich obsah moc originality nepobral. Když se ozve ikonická hláška poručíka Johna McClanea, spíš zvedáte obočí než koutky úst. Doba je skutečně jiná a není nutné ji míchat s minulostí.
A míchat by se neměla ani podobná jména. Ještě, než se titul dostal na konzole, prošel malou právní rozepří, která skončila, mimo jiné, změnou názvu. A když vám povím, že původní označení bylo Ion Maiden, asi víte, kdo si stěžoval. Britské kapele Iron Maiden se nelíbil jak název, tak jméno ústřední postavy a lebka používaná v grafických materiálech. Vedení 3D Realms nakonec ustoupilo v tom nejzásadnějším a titul přejmenovalo. Nakonec šlo ale o pěknou reklamu, která jen zvýšila povědomí o existenci hry.
Verdikt
Pohodový stroj času do dob, kdy o úspěchu v akci nerozhodoval strom dovedností a šestnáct vylepšení na zbrani. Ion Fury láduje mezi ostré nostalgii přímo z barelu. Bruneta s vypůjčenými hláškami sice nebude novou akční ikonou, ale na likvidaci dlouhého odpoledne je kvalitním společníkem. Má pořád nabito, zbytečně se neptá a neustále uhání kupředu. Kdyby jí nedělali křoví stereotypní nepřátelé a méně nápaditá prostředí, byla by exkurze do akčního muzea ještě lepší.
RECENZE: Dragon’s Dogma II
Ani se mi tomu nechce při psaní recenze věřit. První díl Dragon’s Dogma dorazil do našich obchodů před dlouhými dvanácti lety. Tehdy si okamžitě dokázal získat srdce spousty hráčů a ke dnešnímu dni se prodalo téměř osm miliónů kopií. Jednalo se o velmi specifické RPG, za kterým stálo asijské studio Capcom. Svým zpracováním a jedinečným přístupem si získal i západní publikum, čímž se odlišoval od své konkurence. Rok od svého...
Recenze: Outcast: A New Beginning
„Bože, ty devadesátky.“ Neříkají si jen milovníci starých časů, ale také herní tvůrci, kteří se stále častěji vrací do dob, kdy byly hry ambicióznější, hrdinové hrdinštější a komunita uzavřenější. Je pravdou, že oblast primitivní akční zábavy vykazovala tehdy kulminaci. Náš svět zachraňoval kde kdo, a tak se často cestovalo daleko za oběžnou dráhu, kde čekala vyspělejší mimozemská civilizace na Jardu od bagru, aby ji zachránil s důvtipem barbara a odhodláním tažné...
Recenze: Valiant Hearts: Coming Home
Nechce se tomu věřit, ale už je to deset let, co jsme se vydali do první světové války, abychom z pohledu čtyř různých osob poznali příběhy, o nichž se v historických zápiskách nemluví. Adventura, sázející na silný příběh a hratelnost větvenou různými styly dle hrdiny, zaznamenala úspěch a přebal vojáka se záchranářským psem se objevil na všech dostupných platformách tehdejší generace. A vlastně bylo otázkou času, kdy se k titulu někdo vrátí. A...
Recenze: The Outlast Trials
Když si uděláte jména na dusných hororech pro jednoho, kde si hráče vodíte jak psa po výstavním molu, třebaže on sám má mizivý pocit volného pohybu, je vykročení do multiplayeru poněkud ošidné. Zejména do žánru, kde si Dead by Daylight udělala těžké opevnění, které pravidelně zpevňuje rozšířeními se slavnými hororovými maniaky. A že napodobit podobný úspěch, třebaže máte v řiti zaražená lejstra od známé licence, není zrovna lehké, připomínají Resident Evil:...
Recenze: Tram Simulator: Urban Transit
Se simulátory se nám roztrhl pytel a přistála nám tu k zhodnocení další z nich, tentokrát jsme se podívali do víru velkoměsta na železnici. Vývojářské studio Stillalive Studios je známé především simulátorem Bus Simulator, se tentokrát vydalo na podobnou cestu. Prostě jsme jen autobus vystřídali za tramvaj. Očekávání tedy byla vcelku vysoká, studio už má s produkcí v tomto žánru poměrně značné zkušenosti a tak jsem se s chutí do testování...
RECENZE: New Star GP
Ač se to nemusí zdát, i svět mobilních her ukrývá celou řadu kvalitních titulů, jejichž prostřednictvím se můžeme bavit déle, jak jedno záchodové sezení. Vybírat můžeme z celé řady herních žánrů, a to včetně sportovních simulátorů. Třeba takový New Star Soccer dokonce dostal několik ocenění a jeho vývojáři z New Star Games po získání zkušeností vyrazili sbírat finanční prostředky také na velké konzole. Nepřináší nám však nějaký free to play titul, ale...
Recenze: Classified: France ’44
Právě jsem byl vysazen do Francie a mám pomoci domácímu odboji. Úkolů budu mít hned několik, škodit němcům, zajištovat zásoby, shánět nové členy odboje, a hlavně připravit vše na den vylodění. Tak nějak začíná tato tahová strategie od studia Absolutely Games.
Recenze: Food Truck Simulator
Máme u nás v redakci takové oblíbené rčení. A to, že simulátorů není nikdy dost! Food Truck Simulator jsme tedy s chutí otestovali. Nakonec, vývojáři z Drago Entertainment mají velmi široké portfolio simulátorů které už objevily svět, mimo jiné třeba Gas Station Simulator, který se vskutku povedl. Povedlo se tento úspěch zopakovat i v simulaci fast foodu na kolech?
