Recenze: Jagged Alliance 3

Publikováno: 16.1.2024, 15:38

Sociální sítě

O autorovi

DandyCZE

DandyCZE

Je autorem 239 článků

Jako fanoušek tahových strategií si v poslední době nemohu stěžovat. Tento styl her sice není nijak masivně oblíben, ale rozhodně stojí za vyzkoušení.

Na pokračování úspěšné série jsme čekali skoro čtvrtstoletí, ale už nyní mohu říct, že se čekání vyplatilo. Možná jste trošku smutně sledovali vydání na PC a drobné zpoždění Xbox verze, ale dočkali jsme se. Takže jdeme do boje „za lepší svět“.


Zápletku hry odstartuje dcera prezidenta, které zmizel její otec a na vás bude dostat ho zpět, ani si nevybavuji, jestli živého nebo mrtvého, ale naše komando jistě zajistí ten nejlepší návrat. Na zdejším ostrově se to jenom hemží drsňáky, kteří zde těží nádherné diamanty, díky nimž mohou nakupovat vojenské vybavení, a hlavně platit žold zdejší sebrance. Přímočará cesta by byla sebevražda, a proto se musíte vrhnout na zkoumání lokací, ničení cílů a zabírání oblastí. To bude vyžadovat hodně úsilí, ale také lidí. Je na čase si vybrat partu.

Celé menu na vás dýchne minulým stoletím a jistě to byl i cíl autorů a nutné říct, že až na malé výjimky je povedené. Najímat si budete moci z velkého množství žoldáků, tedy pokud na ně budete mít. Každý má svoji kartu, což mi připadalo jak archiv STB nebo CIA. Hra opravdu cílí na herní variabilitu, a proto si budete moci vybírat žoldáky, kteří odpovídají vaší taktice. Z karet zjistíte všechny důležité atributy, jako je plat nebo seznam všech dovedností. Autoři počtem atributů a perků nešetřili, takže bude radost si vybírat. Né vždy se jedná o pozitivní dovednosti, váš žoldák se může bát velkých ztrát nebo nezvládá krizové situace a utíká.


Myslím, že budete až překvapeni, kolik času ve verbování jednotek strávíte. Kromě toho, žoldáci nemusí být vaši na celou dobu hry, rozhodovat bude především vaše nadité konto. Loajalita je fajn, ale za tu nikdo nebude nasazovat krk dlouho. Kromě základní party si pak budete vytvářet více bojových skupin, které můžete před misemi přeorganizovat, aby přesně vyhovovali vaší taktice. Doporučuji vše dobře promyslet, autoři si asi mysleli, že všechno si budeme pamatovat z dvojky, tedy 24 let. Ve hře defacto chybí kvalitní tutoriál a hra chyby příliš neodpouští.

Když máte sestavenou partu můžete vyrazit na taktickou mapu a rozdat úkoly. Taktická mapa neslouží pouze pro vaše posouvání, ale můžete na ní dělat operace a těch je hned několik druhů. Na zabraných územích můžete například trénovat milice, uzdravovat svoje žoldáky nebo opravovat zbraně. Taktická mapa je plnohodnotná část hry a nelze ji jenom nějak odklikat. Špatné načasování nebo poslání jednotek na špatné místo vás bude stát spoustu času a čas se v této hře rovná penězům. Delší expedice bez pořádného výdělku bude mít za následek, že vyprší kontrakty žoldáků. Přijdete tak o ně a dostanete se do smyčky, z které není cesta zpět a pokud nepomůže chytrý save, tak je to na nový start.

Při vstupu na nové území můžete nacházet i suroviny, které následně používáte na vylepšování zbraní a obecně kraftění. Někdy najdete trezory nebo zamčené bedny, které můžete otevřít například páčidlem, ale na to jsou třeba dovednosti. Může se vám tak stát, že odejdete s nepořízenou při špatné skladbě party. Nyní už nezbývá nic jiného než jít v dané oblasti bojovat, protože jsme našli nepřátele.

Než se pustíte do samotného tahového boje, tak se po mapě pohybujete v reálném čase. Jakmile jste prozrazeni, hra se přepne do tahového režimu. Je to adrenalinový vstup do bitvy, jelikož často nejste v ideálním postavení a bude jenom na vás, jak situaci zvládnete. Někomu se tento styl nemusí zamlouvat, ale já jsem spokojen. Tahová část vám pak nabídne strategické hody, kdy můžete vyzkoušet velké množství technik. Pokud někdo bere XCOM jako modlu tahových strategií, tak JA3 mu zrovna v soubojovém systému více než hrdě konkuruje. Vaše rozhodnutí a pohyb jsou pak doplněny animacemi, které né vždy úplně ladí s danou situací, někdy vám bude spíš cukat koutek smíchy.

Vše pak umocní hlášky hrdinů, kdy třeba po přehození zbraně u specialisty na kolty nahodíte samopal, tak vás počastuje kritikou „ty snad nevíš jaké zbraně mám rád“ nebo omylem trefíte parťáka, tak to už je skoro na vypípání. Tady je jenom škoda, že hra není v češtině. Zážitek by pro většinu z nás byl ještě lepší. Když už jsme u těch perliček, tak je zde i hodně odkazů na akční filmy z dané doby, takže se mějte oči na stopkách! Postupně se pak posouváte po taktické mapě až k samotnému cíli hry. Grafické zpracování je velmi příjemné, ale občas má obraz tendenci zasekávat se. Věřím, že tohle je drobná chybka u mě nebo bude opravena patchem. Hudba a ostatní zvuky zapadnou přesně do stylu hry.

Ovladač je váš parťák a autoři vše perfektně nastavili a že je toho hodně. Kromě klasických úkolů pomocí jednoho zmáčknutí zde máte i hodně aktivit dostupných přes kombinace LT/RT + něco. Když jsem viděl ten seznam, tak jsem se trošku bál, ale po prvních minutách hraní jsem věděl, že to problém nebude. Vše během chvilky fungovalo velmi intuitivně a na myš s klávesnicí jsem ani nepomyslel. Někdy je opravdu hned vidět, že to někdo na tom ovladači hrál a testoval.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Pro mě osobně velmi příjemná a kvalitně zpracovaná tahová strategie. Souboje jsou ozdobou hry a patří k tomu nejlepšímu v dané kategorii. Příběh a mezihra na taktické mapě mohou někoho otravovat, ale pro mě to byl ucelený projekt, který se skvěle hrál. Vše navíc zasazeno do atraktivního prostředí á la Kuba, co víc si přát.
Prostředí hryObčasné cukání obrazu
Skvělé tahové souboje se spoustou možnostíMísty nesedí animace pohybu
02. 05. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Tales of Kenzera: ZAU

Metroidvanie slaví úspěch od dob, kdy bylo možné rozpoznat herní postavu od pozadí. A to už nějakých pár dekád bude. Postupem času se i v tak malém a omezeném žánru plošinovek našly menší kategorie a větve, které se odlišovali náročností, herními prvky a využitím třetího rozměru. Tale of Kenzera: Zau nehodlá posouvat hranice toho, co už dávno znáte, ale umě využívá jejich linií, aby dala na vědomí, že i začínající studio...

»
02. 05. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: TopSpin 2K25

Tenisové hry jsou součástí herního světa již pěknou řádku let. V dřívějších dobách to měly docela snadné – dali jste panáčky na kurty, mezi nimi létalo něco jako míček a oni do něj pinkali. Grafika byla jednoduchá, fyzika taky nebyla nijak komplikovaná a hrálo se. Postupem času nároky vzrostly, ale i tak se s nimi dokázali vývojáři velice pěkně popsovat a my si mohli užívat kvalitního zpracování tohoto sportu.

»
30. 04. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: Ready, Steady, Ship!

Kooperativní hraní je skvělá věc, takže jsem velice rád, že na něj vývojáři myslí a zásobují nás poměrně velkým množstvím zábavných titulů. Díky nim můžeme prostřednictvím obrazovky vyzkoušet třeba vztahovou rodinou terapii v It Takes nebo utíkat z vězení v A Way Out. Jsou tady ale také přímočařejší činnosti, jako třeba Moving Out se stěhováním nábytku, Overcooked prověří koordinaci v kuchyni a Tools Up při rekonstrukci.

»
15. 04. 2024 • HusekD0

RECENZE: Dragon’s Dogma II

Ani se mi tomu nechce při psaní recenze věřit. První díl Dragon’s Dogma dorazil do našich obchodů před dlouhými dvanácti lety. Tehdy si okamžitě dokázal získat srdce spousty hráčů a ke dnešnímu dni se prodalo téměř osm miliónů kopií. Jednalo se o velmi specifické RPG, za kterým stálo asijské studio Capcom. Svým zpracováním a jedinečným přístupem si získal i západní publikum, čímž se odlišoval od své konkurence. Rok od svého...

»
13. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Outcast: A New Beginning

„Bože, ty devadesátky.“ Neříkají si jen milovníci starých časů, ale také herní tvůrci, kteří se stále častěji vrací do dob, kdy byly hry ambicióznější, hrdinové hrdinštější a komunita uzavřenější. Je pravdou, že oblast primitivní akční zábavy vykazovala tehdy kulminaci. Náš svět zachraňoval kde kdo, a tak se často cestovalo daleko za oběžnou dráhu, kde čekala vyspělejší mimozemská civilizace na Jardu od bagru, aby ji zachránil s důvtipem barbara a odhodláním tažné...

»
02. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Valiant Hearts: Coming Home

Nechce se tomu věřit, ale už je to deset let, co jsme se vydali do první světové války, abychom z pohledu čtyř různých osob poznali příběhy, o nichž se v historických zápiskách nemluví. Adventura, sázející na silný příběh a hratelnost větvenou různými styly dle hrdiny, zaznamenala úspěch a přebal vojáka se záchranářským psem se objevil na všech dostupných platformách tehdejší generace. A vlastně bylo otázkou času, kdy se k titulu někdo vrátí. A...

»
25. 03. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: The Outlast Trials

Když si uděláte jména na dusných hororech pro jednoho, kde si hráče vodíte jak psa po výstavním molu, třebaže on sám má mizivý pocit volného pohybu, je vykročení do multiplayeru poněkud ošidné. Zejména do žánru, kde si Dead by Daylight udělala těžké opevnění, které pravidelně zpevňuje rozšířeními se slavnými hororovými maniaky. A že napodobit podobný úspěch, třebaže máte v řiti zaražená lejstra od známé licence, není zrovna lehké, připomínají Resident Evil:...

»
25. 03. 2024 • SeedarCZ0

Recenze: Tram Simulator: Urban Transit

Se simulátory se nám roztrhl pytel a přistála nám tu k zhodnocení další z nich, tentokrát jsme se podívali do víru velkoměsta na železnici. Vývojářské studio Stillalive Studios je známé především simulátorem Bus Simulator, se tentokrát vydalo na podobnou cestu. Prostě jsme jen autobus vystřídali za tramvaj. Očekávání tedy byla vcelku vysoká, studio už má s produkcí v tomto žánru poměrně značné zkušenosti a tak jsem se s chutí do testování...

»