RECENZE: Jump Force

Autor: lindros88cze Publikováno: 17.2.2019, 10:26

Publikováno: 17.2.2019, 10:26

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

lindros88cze

lindros88cze

Je autorem 114 článků

Je tady další bojovka, která vytváří směs postav z různých světů anime. Tentokrát se jedná o týmovku Jump Force, které určitě ani zdaleka nebude posledním z tohoto žánru, ale přeci by byla škoda jej minout. Od ostatních her svého typu se odlišuje především svým vizuálním stylem, kdy se snaží anime postavy zpodobnit realističtěji, což může působit trochu směšně, ale ve výsledku dokáže zaujmout, i když určitě ne každého.

Jsou tady všichni, ať už Naruto ze stejnojmenné ságy, Goku z Dragon Ball či třeba Luffy z One Piece, kteří asistují dalším hvězdám této hry. Některé z nich budete třeba z doslechu znát, ale jiné určitě ne. Záleží, jak moc se vyznáte v manze. Navíc všichni v této hře vypadají jedinečně. Postavy, které se tradičně blíží lidskému vzezření, mnoha změn nedostály, ovšem někteří vypadají až podivně, za což mohou jejich velké oči a další přehnané křivky. Zkrátka buď to přijmete anebo vás tento styl odradí.

Každopádně hra vypadá skvěle, zvláště v akci na konzoli Xbox One X. Modely postav a prostředí jsou detailní a v parádním 4K. Když dojde na speciální útoky, je opravdu radost na hru pohledět. Asi největším nedostatkem je menší otevřená centrála, kterou můžete prozkoumávat, spouštět mise a plnit další úkoly. Je nudná, dochází v ní k propadům snímků a celkově hře škodí. Nemluvě o častých a dlouhých načítáních.

Přitom by stačilo nahradit celou centrálu obyčejným menu, které je pro bojovku mnohem vhodnější. Totéž pak lze říci i o příběhu, pokud opravdu nestojí za to a v případě Jump Force stojí za starou belu. Je zbytečný a špatně prezentovaný. Ti špatní pomocí jistých kostek přebírají moc nad některými postavami, takže je musíte zachránit a postarat se o padouchy. A to je tak v kostce vlastně celé. Časté scénky musíte doslova přetrpět, protože postavy v nich jen stojí jako bezduché loutky, které říkají naprosté nesmysly.

Samotné souboje jsou ovšem spásou této hry a řadí se k jedněm z nejzábavnějších na poli bojovek s tématikou anime. Dostanete se do nich snadno a rychle, a jsou dostatečně propracované, aby vás dokázaly bavit i po nějakém čase. Samozřejmě se nejedná o takový nářez jako tradiční bojovky, na což má vliv, že se při soubojích volně pohybujete po jakési aréně, ale přesto jsme byli mile překvapeni.

Můžete předvádět stylově vypadající komba, ať s pomocí lehkých či těžkých útoků. Rychlé úhyby lze pak snadno využít ke zkrácení vzdálenosti mezi vámi a soupeřem a díky pestré nabídce speciálních útoků budete mačkat kombinace různých tlačítek jako diví. Nachází se zde i pokročilejší manévry, které mohou posloužit k vytvoření dalších příležitostí zaútočit na soupeře v této týmové bojové hře, protože v Jump Force nikdy nebojujete sami.

Ačkoliv máte jen jedny ukazatele, vždy máte možnost povolat tři postavy. Samozřejmě se aktivně lze ujmou jen jedné, ale můžete mezi nimi rychle přepínat nebo ji přivolat pro podporu při útoku, a to kdykoliv. Jelikož je ukazatel zdraví sdílen, přepínání mezi postavami je důležitou součástí strategie. Nepůjdete totiž na jinou postavu, protože ta vaše má zrovna nízké zdraví, ale naopak, abyste využili její speciální dovednosti a tak překvapili soupeře.

Vraťme se ještě na chvíli k příběhu a jeho dalšímu velkému nedostatku, kterým je fakt, že vás hra nutí hrát za vámi vytvořenou postavu. V Jump Force je na dobrých 40 postaviček, takže je škoda, že většinu hry, alespoň v případě příběhových misí, strávíte pouze s jednou, která ani nespadá do žádné mangy. Naštěstí jsou možnosti úprav bohaté včetně řady kosmetických předmětů, dovedností a schopností. Přesto chcete přece dávat soupeřům na prdel především jako proslulé postavy a ne jako „nikdo“.

Naštěstí hra nabízí velké množství vedlejších misí, v nichž si můžete svobodně vybrat kterékoliv postavy k sestavení svého týmu. Také můžete počítat se souboji proti kamarádům, ať už lokálně či online, což vám ale musí stačit, jelikož tradiční režimy jako Arcade, Time Attack či třeba Survival úplně schází. Taktéž zapomeňte na vytváření her s kámoši, maximálně je můžete vyzvat na přátelský zápas.

6
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Kdyby Jump Force nenabízelo opravdu zábavné souboje, byla by to katastrofa. Naštěstí se jedná primárně o bojovou hru, takže lze řadu nedostatků jako je zbytečný příběh či centrála přehlédnout. Jump Force zachraňuje také bohatý výběr postav, spoustu obsahu a hlavně vypadá při akci skvěle. A právě na to byste se měli zaměřit, protože ačkoliv mohla být hra mnohem lepší, byla by škoda ji úplně odepsat, a to ani pro její neobvyklý vizuální styl.
26. 05. 2019 • CryLineT0

Recenze: Team Sonic Racing

„Nové závody s ježíkem? Sem s nimi!“ Podobnou reakci provázelo zjištění, že král dlouhých sprintů opět usedl za volant. Přemýšleli jste vůbec nad tím, proč Sonic potřebuje auto, když by v teoretické rovině byl první po svých? Já také ne, protože jsem vděčná za další infantilní postavičky, které se v neméně infantilních autíčkách snaží získat zlatavý pohár. Zřídka kdy totiž narazíte na lepší rodinou hru, než jsou arkádové závody s dětskou grafikou a otevřenou přístupností.

»
24. 05. 2019 • chaosteorycz3

Recenze: Layers of Fear 2

Je každý umělec blázen? Je každý blázen umělec? A je snad umění forma šílenství? Před třemi léty si podobné otázky položil polský kreativní celek, načež vznikla skromná analýza pomateného, nebo neskutečně nadaného, malíře jménem Layers of Fear. Zjištění, že tahy štětce občas vede lidská tragédie, nechalo pootevřené dveře do světa, kde jedinci hodni obdivu představují oběti vlastní výjimečnosti. Hvězda stříbrného plátna míří na scénu, ale dočká se bouřlivých ovací?

»
23. 05. 2019 • lindros88cze0

RECENZE: Sniper Elite V2 Remastered

Říkáte si zase další remaster? Už tomu tak je a možná nám jen pánové ze studia Rebellion chtějí zkrátit čekání na pátý Sniper Elite. Každopádně tento měsíc už je tomu sedm let, co do obchodů dorazil Sniper Elite V2 a my se teď mrkneme na zoubek jeho remasteru pro Xbox One.

»
18. 05. 2019 • chaosteorycz1

Recenze: Rage 2

Dlouhé desítky let si autoři filmů, her a knih dávali práci, aby svět po globální katastrofě působil tak depresivně, že si z něho i fanoušek doom metalu má chuť podřezat žíly. Pak ale někdo přišel se studií, jak se asi bude chovat tlupa orangutanů ve skladu barev a laků. Samozřejmě udělá barevný nepořádek, který by šikovný hokynář prodal jako umělecké dílo nadčasového umělce. Nač ale dělat z neorganizovaného bince něco víc než...

»
15. 05. 2019 • lindros88cze6

Recenze: World of Warships: Legends (Game Preview)

Po úspěšném uvedení hry World of Tanks na konzole se Wargaming snaží přenést i svůj další titul: World of Warships (WOWs). Jak už název i obrázek napovídají, tak se budeme plavit v bojových lodích z období kolem 2. světové války. Hra vyšla na PC v roce 2015 a někteří si možná myslí, že jde o pouhý port hry. Dle WG a i mých dojmů se jedná o upravenou hru, která je ovšem...

»
14. 05. 2019 • tonyskate10

RECENZE: A Plague Tale: Innocence

Když byl v lednu 2017 oznámen nový projekt The Plague studia Asobo, který zaštítil francouzský vydavatel Focus Home, asi nikdo nečekal, že se z něj vyklube natolik slibná záležitost, jakou se A Plague Tale: Innocence nakonec stala. Hráči se těšili na poutavý příběh zasazený do zajímavého období, a když byla navíc potvrzena čeština, očekávání ještě více vzrostla. Budou však naplněna? Ačkoliv embargo na recenze padlo až s vydáním hry, což kolikrát nebývá dobré...

»
11. 05. 2019 • chaosteorycz0

Recenze: Feudal Alloy

Přemýšleli jste někdy nad tím, nad čím pak asi dumá ta němá tvář, kterou si chováte v akvárku? Myslíte, že ji zajímá nová laciná truhla umístěná v rohu? Přemýšlí snad nad tím, že opět meškáte s vyčištěním? Nebo snad s ní o velkolepém dobrodružství v alternativním středověku? Jestli nežije v hlavě pracovitého robota, nejspíš ji zajímá jen včasné krmení.

»
08. 05. 2019 • p.a.c.o1

RECENZE: Old Man’s Journey

Společně s rozmachem nezávislých herních studií nebo i samotných vývojářů, jsme se konečně dočkali toho, nač celá léta předtím spousta hráčů nadávala. Velká studia hrála na jistotu, sypala na nás jedno pokračování za druhým, a tak nějak se vytratili hry s větší uměleckou hodnotou nebo zajímavými nápady. A právě tohle je oblast, v níž se nezávislá scéna velice vyžívá a vznikají zde někdy až divné hry (tak moc umělecké, že to nikdo nechápe,...

»