RECENZE: Jump Force

Autor: lindros88cze Publikováno: 17.2.2019, 10:26

Publikováno: 17.2.2019, 10:26

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

lindros88cze

lindros88cze

Je autorem 119 článků

Je tady další bojovka, která vytváří směs postav z různých světů anime. Tentokrát se jedná o týmovku Jump Force, které určitě ani zdaleka nebude posledním z tohoto žánru, ale přeci by byla škoda jej minout. Od ostatních her svého typu se odlišuje především svým vizuálním stylem, kdy se snaží anime postavy zpodobnit realističtěji, což může působit trochu směšně, ale ve výsledku dokáže zaujmout, i když určitě ne každého.

Jsou tady všichni, ať už Naruto ze stejnojmenné ságy, Goku z Dragon Ball či třeba Luffy z One Piece, kteří asistují dalším hvězdám této hry. Některé z nich budete třeba z doslechu znát, ale jiné určitě ne. Záleží, jak moc se vyznáte v manze. Navíc všichni v této hře vypadají jedinečně. Postavy, které se tradičně blíží lidskému vzezření, mnoha změn nedostály, ovšem někteří vypadají až podivně, za což mohou jejich velké oči a další přehnané křivky. Zkrátka buď to přijmete anebo vás tento styl odradí.

Každopádně hra vypadá skvěle, zvláště v akci na konzoli Xbox One X. Modely postav a prostředí jsou detailní a v parádním 4K. Když dojde na speciální útoky, je opravdu radost na hru pohledět. Asi největším nedostatkem je menší otevřená centrála, kterou můžete prozkoumávat, spouštět mise a plnit další úkoly. Je nudná, dochází v ní k propadům snímků a celkově hře škodí. Nemluvě o častých a dlouhých načítáních.

Přitom by stačilo nahradit celou centrálu obyčejným menu, které je pro bojovku mnohem vhodnější. Totéž pak lze říci i o příběhu, pokud opravdu nestojí za to a v případě Jump Force stojí za starou belu. Je zbytečný a špatně prezentovaný. Ti špatní pomocí jistých kostek přebírají moc nad některými postavami, takže je musíte zachránit a postarat se o padouchy. A to je tak v kostce vlastně celé. Časté scénky musíte doslova přetrpět, protože postavy v nich jen stojí jako bezduché loutky, které říkají naprosté nesmysly.

Samotné souboje jsou ovšem spásou této hry a řadí se k jedněm z nejzábavnějších na poli bojovek s tématikou anime. Dostanete se do nich snadno a rychle, a jsou dostatečně propracované, aby vás dokázaly bavit i po nějakém čase. Samozřejmě se nejedná o takový nářez jako tradiční bojovky, na což má vliv, že se při soubojích volně pohybujete po jakési aréně, ale přesto jsme byli mile překvapeni.

Můžete předvádět stylově vypadající komba, ať s pomocí lehkých či těžkých útoků. Rychlé úhyby lze pak snadno využít ke zkrácení vzdálenosti mezi vámi a soupeřem a díky pestré nabídce speciálních útoků budete mačkat kombinace různých tlačítek jako diví. Nachází se zde i pokročilejší manévry, které mohou posloužit k vytvoření dalších příležitostí zaútočit na soupeře v této týmové bojové hře, protože v Jump Force nikdy nebojujete sami.

Ačkoliv máte jen jedny ukazatele, vždy máte možnost povolat tři postavy. Samozřejmě se aktivně lze ujmou jen jedné, ale můžete mezi nimi rychle přepínat nebo ji přivolat pro podporu při útoku, a to kdykoliv. Jelikož je ukazatel zdraví sdílen, přepínání mezi postavami je důležitou součástí strategie. Nepůjdete totiž na jinou postavu, protože ta vaše má zrovna nízké zdraví, ale naopak, abyste využili její speciální dovednosti a tak překvapili soupeře.

Vraťme se ještě na chvíli k příběhu a jeho dalšímu velkému nedostatku, kterým je fakt, že vás hra nutí hrát za vámi vytvořenou postavu. V Jump Force je na dobrých 40 postaviček, takže je škoda, že většinu hry, alespoň v případě příběhových misí, strávíte pouze s jednou, která ani nespadá do žádné mangy. Naštěstí jsou možnosti úprav bohaté včetně řady kosmetických předmětů, dovedností a schopností. Přesto chcete přece dávat soupeřům na prdel především jako proslulé postavy a ne jako „nikdo“.

Naštěstí hra nabízí velké množství vedlejších misí, v nichž si můžete svobodně vybrat kterékoliv postavy k sestavení svého týmu. Také můžete počítat se souboji proti kamarádům, ať už lokálně či online, což vám ale musí stačit, jelikož tradiční režimy jako Arcade, Time Attack či třeba Survival úplně schází. Taktéž zapomeňte na vytváření her s kámoši, maximálně je můžete vyzvat na přátelský zápas.

6
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Kdyby Jump Force nenabízelo opravdu zábavné souboje, byla by to katastrofa. Naštěstí se jedná primárně o bojovou hru, takže lze řadu nedostatků jako je zbytečný příběh či centrála přehlédnout. Jump Force zachraňuje také bohatý výběr postav, spoustu obsahu a hlavně vypadá při akci skvěle. A právě na to byste se měli zaměřit, protože ačkoliv mohla být hra mnohem lepší, byla by škoda ji úplně odepsat, a to ani pro její neobvyklý vizuální styl.
28. 03. 2020 • p.a.c.o3

RECENZE: TT Isle of Man – Ride on the Edge 2

Motocyklové závodění všeho druhu pomalu začíná, co do počtu a kvality titulů, velice zdatně sekundovat automobilům. To samé platí také pro herní náročnost, kdy můžeme sáhnout po arkádách či větších a menších simulátorech. Já se s oblibou za řídítky motorek vydávám na uzavřené okruhy, které jsou pro mě více akční, nabízejí oficiální licence, a hlavně jezdce šampionátu MotoGP člověk tak nějak více zná. Jízda napříč anglickou krajinou mě nijak zvlášť nezaujala...

»
20. 03. 2020 • CryLineT0

Recenze: One-Punch Man: A Hero Nobody Knows

Superhrdinové tu byli vždy. Ještě než komiksoví magnáti přinesli příběhy Batmanů, Hulků a Supermanů, objevovaly se neohrožené postavy v mytologiích, legendách a příbězích. Proč je vlastně milujeme a obdivujeme? Že jsou zdánlivě obyčejní a přesto výjimeční? Pak by se vám mohl pozdávat holohlavý Saitama a jeho svět jedné rány.

»
17. 03. 2020 • CryLineT0

Recenze: DOOM Eternal

Jaká je vaše představa o peklu? Vidíte ho jako temnou jeskyni, kde vládne pevnou rukou charizmatický Karel Heřmánek? Nebo máte pojem peklo spojený s nekonečnou hloubkou lidských duší spalovaných plamenem? No, jestli jste spíš pro pozemskou variantu, kdy si pro nás peklo přijde samo, budete se u DOOM Eternal usmívat jak dítě před hračkářstvím. Jsme totiž absolutně ztraceni.

»
10. 03. 2020 • tonyskate11

RECENZE: Ori and the Will of the Wisps

Po letech čekání nás zve akční plošinovka Ori and the Will of the Wisps na další velkolepé dobrodružství v dechberoucím světě a hráči prvního dílu už určitě mají na jazyku následující otázku… „Budou nás opět bolet prsty od zběsilého mačkání tlačítek anebo rovnou odrovnáme celý ovladač, ale přesto se budeme ke hře vracet?“ To se dozvíte v naší recenzi, v níž vám také odpovíme na důležitou otázku, a to jestli neobvyklá parta z Moon...

»
09. 03. 2020 • p.a.c.o3

RECENZE: The Division 2 – Warlords of New York

Nepřehlédnutelným znakem dnešní herní doby je dodatečný obsah. Tytam jsou doby, kdy nám vývojáři naservírovali všechno, co měli v úmyslu při vydání hry a my tak hned dostali ucelený zážitek. Internetová doba vývojářům umožnila oslovit hráče i po vydání hry, kdy nejen že přinesou další herní zážitek, ale ještě na tom něco vydělají. To si pak kupujeme všechny možné Season Passy a věříme, že s nimi už se dostaneme ke všemu, co...

»
09. 03. 2020 • MightySerjo1

RECENZE: Hunt: Showdown

Představte si rok 1895 v Americe v Louisianě, kde jako lovec odměn budete chtít získat balík peněz, jenomže má to háček. Nebudete najatý na hledání/zabíjení lidí, nýbrž na lovení monster. A to je v podstatě celý příběh hry.

»
07. 03. 2020 • Lukáš Urban3

Recenze: Overpass

Chytá vás rapl z nedokonalosti umělé inteligence? Potřebujete pořádnou výzvu, aby adrenalin zažehnul pohonné ústrojí? A nevadí vám výlet do přírody? Jestli jste ve všech bodec pozitivní, pak rozhodně nehledejte řešení skokem do propasti. Zvažte raději obléknutí kombinézy a test vlastních dovedností při překování náročných překážek. Přešlapující koně čekají a schází jim už pouze kočí.

»
05. 03. 2020 • CryLineT6

Recenze: Yakuza 0

Konzolové komunity jsou jak hašteřivé ženské. Pomlouvají se. Rýpají do sebe. A využijí každou příležitost, jak shodit jedna druhou. Také si závidí. Přestože to nikdy nepřiznají, občas zacítí náklonost k zakázanému ovoci té druhé. S argumenty, že ony by o takovou hru neopřely ani vybitý ovladač, touží po nedostupné podpultovce té druhé. Naštěstí nic netrvá věčně. Dokonce ani exkluzivní produkce. Pak se ten odříkaný krajíc může stát denním chlebem, který...

»