RECENZE: LEGO Movie 2 Videogame

Autor: p.a.c.o Publikováno: 16.3.2019, 19:54

Publikováno: 16.3.2019, 19:54

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1693 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Skládání kostiček je nejen velice uklidňující, ale také zábavný způsob, jak v sobě probudit tvořivého ducha. Stavět můžeme buď podle nějakého plánku, nebo ještě lépe, podle vlastní chuti a představivosti. Kreativní jedinci si navíc v dnešní době mohou vybrat, zda se chtějí „zapotit“ při fyzickém skládání kostiček, nebo všechny své vize a fantazie otisknout do virtuálního světa. Fyzické stavění dokáže velice dobře zprostředkovat legendární stavebnice LEGO, jež má přesah i do virtuálního světa. Her s touto tématikou je dost a neustále přibývají nové. Zapomenout nemohu ani na virtuálního konkurenta ve stavění, jímž Minecraft s legendárním statusem v herním světě bezesporu je.

My se ale budeme věnovat značce LEGO, protože kinosály obsadil LEGO Příběh 2 a tím pádem bylo herní zpracování jasnou věcí. Na starost si ho nemohl vzít nikdo jiný než na tomto poli nejostřílenější vývojáři z Traveller’s Tales, kteří mají na svém kontě již pěknou řádku her s LEGO tématikou. Skoro by se až chtělo říct, že tyto hry sekají jak Baťa cvičky, ale to bychom jim trochu křivdili. I přes společné znaky se do každé nové hry pokoušejí dostat nějakou tu novinku nebo lehce inovovat herní mechaniky a ani druhý LEGO Příběh na tom nebude jinak.

Emmet a jeho kamarádi si pěkně poklidně žijí ve svém kostičkovém světě, který jako by z Mad Maxe vypadl. Nechybí nejrůznější vozidla, post-apo domečky nebo přístřešky a v dálce trosky města bývalého lesku. Emmet je stále stejně potrhlý a Lucy stále stejně punková. Idylka je narušena ve chvíli, kdy na LEGO svět zaútočí vesmírní nájezdníci, čímž vzniká panika, zažijeme první souboj s bossem, ale tím samozřejmě hra nekončí. Kromě Emmeta a Lucy jsou ostatní kamarádi uneseni a jak správně tušíte, naším cíle bude všechny opět přivést domů. Příběh není, kdo ví jak objevný a inspiruje se u své filmové předlohy. Nicméně jako kostra pro hru samotnou slouží velice dobře, včetně nezbytného LEGO humoru a nadsázky, který je tolik vlastní této herní sérii. Oceňuji, že není až tolik ukecaný, jako tomu bývalo dříve, takže moc nenarušuje samotné herní tempo.

Po vzoru předchozích dobrodružství se vydáme objevovat taje otevřeného světa, který je nám plně k dispozici. A hned při prvním dobrodružství si všimnete těch několika málo změn, jež si pro nás vývojáři připravili. Co se zadávání úkolů týče, nechali se inspirovat u podobných her s otevřeným světem, takže na mapě najdeme ikony nabízející úkoly pro hlavní dějovou linku a otazníky symbolizující vedlejší úkoly spojené s pomocí obyvatelům LEGO světa. Tohle rozlišení se mi velice líbí a překvapilo mě, kolik vedlejších úkolů dokázali tvůrci do jednotlivých světů nacpat. Sice nejsou nějak extrémně kreativní, ale to mi ve výsledku vůbec nevadilo.

LEGO hry jsou charakteristické sbíráním celé řady postaviček z daného univerza a ani zde tomu není jinak. Jenom místo sbírání hotových postav můžeme získat i nějaké ty oblečky pro ně a tak podobně, kdy přístup je přes jiné rozhraní. Pro některé úkoly a pro začátky některých z nich je občas potřeba dojít k nim s nějakou konkrétní postavičkou. Sbírání věcí platilo i pro virtuální penízky, jež jsme získávali rozbíjením věcí všude po světě. Toto zůstalo, ale navíc z rozbitých věcí mimo penízků padají také kostičky nutné pro stavění.

Prvek stavění je neodmyslitelnou součástí LEGO her, kdy jsme vždycky na předem daných místech stavěli, co bylo zrovna potřeba. V LEGO Movie 2 se stále staví na místech k tomu určených, ale volba toho, co krásného postavíme je čistě na nás. Díky novému skeneru si můžeme oskenovat nějaký předmět z LEGO světa a v případě dostatečného počtu kostiček ke stavění (hra řeší jenom jednotlivé barvy) si můžeme postavit, co nám jenom libo. Výjimkou jsou větší stavby do příběhu, které nikde jinde nepostavíte. Pouze domečky na jedné z planet můžete stavět dle libosti a žádné předem určené místo není.  Každopádně jako příjemné zpestření určitě potěší, ale nejde v rámci série o nijak převratnou novinku.

Herní prostředí nabízí různé planety, kde se bude děj odehrávat. Je fajn cestovat a podívat se někam jinam, i když technické zpracování není takové, jaké by člověk v dnešní době očekával. S povděkem jsem kvitoval fakt, že se vývojáři snažili co nejvíce věcí vymodelovat z LEGO kostek a moc nepoužívat animovaná pozadí a podobně, která nabourávají jinak hezky postavené a uvěřitelné LEGO světy. Dokonce i samotné planety jsou na poměry LEGO her poměrně rozlehlé. Bohužel všudypřítomné doskakování textur mi prostě vadilo, ať jsem se snažil, jak jsem chtěl. Na druhou stranu dohled byl opravdu velký.

Další neskutečně otravnou věcí je kamera. Bláhově jsem si myslel, že doby, kdy byla kamera problematická, jsou nadobro pryč, ale LEGO Movie 2 mě přesvědčilo o opaku. Za normálního stavu kamera sleduje postavu nebo dění na obrazovce a za pomoci pravé páčky ji můžeme dostat do toho správného úhlu, jaký potřebujeme. A tady se začne bít možnost hýbat s kamerou a její automatická korekce, což ve výsledku dělá na obrazovce pěkný chaos. Někdy můžete s kamerou točit na všechny strany, ale ideální pohled na herní scénu nenajdete. Kameru zmíním i při kooperativním hraním, protože ani v tomto díle nechybí. Jenom oproti předchozím zvyklostem se rozdělení obrazovky nemění dynamicky, ale obrazovka je rozdělená neustále. Neřekl bych, že to je přednost nebo zápor, prostě to v tomto díle je takto nastaveno.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

LEGO Movie 2 Videogame si jede v kolejích prohloubených předchozími díly, jejichž hloubka je větší než ta nejdelší LEGO kostička. Na druhou stranu všichni milovníci LEGO her jasně vědí, co dostanou a těch pár úprav by jim radost udělat mělo. Dětičky budou také nadšené, takže jediné, co by mohlo pokazit dojem je horší práce s kamerou. Mírné grafické nedostatky asi u těchto her nikdo moc neřeší.
22. 04. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: Road Redemption

Hráči rádi vzpomínají na staré dobré klasiky, které přinesly nějakou tu zajímavou herní mechaniku. Spousta z těchto her by byla velice zajímavých i pro dnešní hráče, protože moc nezestárly, nebo by jim stačilo jenom trochu, aby odpovídaly dnešním standardům. I proto je pro dnešní vývojáře lákavá představa toho, že vezmou starou hru a pokusí se na ní postavit svou herní budoucnost. Bohužel ne vždy to dobře dopadne.

»
21. 04. 2019 • chaosteorycz3

Recenze: World Enduro Rally

Občas strávíte s hrou desítky hodin a stále nacházíte překvapující momenty. Ještě lepší je, když si vývojáři pro sebe nechají nějaký ten taj a během propagace nepropálí veškeré trumfy. Poslední dobou se sice stává, že neočekávané momenty pramení z trestuhodného stavu hry, ale zrovna dnes se nechci bavit o Bethesdě. Vlastně ani nevím o čem se budu bavit, protože World Enduro Rally není tajemná diva ve večerních šatech. Je to laciná rajda,...

»
18. 04. 2019 • chaosteorycz0

Recenze: Conarium

Za okny bílé peklo, v hlavě prázdno a okolo pusto, že by se dalo za hranice vyvážet. To je úvod, ze kterého můžete připravit deset a jednu hru navíc. Psychologické drama o následcích nezřízeného pití. Lyrickou baladu na téma Moje samota, moje radost. Depresivní pohled do nitra nedobrovolných exulantů na Sibiř. Anebo hororový thriller s psychologickou zápletkou, tedy v případě, že se hraje podle H. P Lovecrafta.

»
17. 04. 2019 • p.a.c.o1

RECENZE: R.B.I Baseball 19

Herní sportovci mají žně, protože celá řada sportů, u nás i těch méně známých, je zpracována do herní podoby. Hokej a fotbal jsou takové klasiky, které nikoho nepřekvapí a stejně tak virtuální zpracování amerického fotbalu. Z amerických sportů tak do sbírky chybí jenom baseball, kdy na Xbox One jsou na výběr dokonce dvě hry s touto tématikou.

»
15. 04. 2019 • DandyCZE1

RECENZE: Stellaris: Console Edition

Svět strategií je na Xboxu poměrně malý, takže za světlé výjimky jsme jedině rádi. Není totiž vůbec snadné napasovat komplikovanější ovládání na několik hlavních ovládacích prvků na gamepadu a ještě hráče zaujmout. Proto má žánr strategií stále hlavní místo na PC, a troufnu si říct, že to je poslední typ her, které vyloženě PC potřebují. Samozřejmě lze namítnout, že povolení myši a klávesnici může situaci vyřešit, ale osobně si myslím,...

»
14. 04. 2019 • chaosteorycz3

Recenze: The Grand Tour Game

Výrobci aut se neustále snaží, aby své výrobky prodali i těm, kteří o ně absolutně nestojí. Svobodnému muži rodinné MPV, příležitostnému řidiči luxusní limuzínu a zarytému vyznavačovi benzínu elektrické chrastítko. Někdy si marketingové oddělení přivlastní důležitý skalp, jindy musí přiznat nechtěný debakl. A přitom vzbudit zájem o auta je tak jednoduché. Stačí se jmenovat Clarkson, Hammond a May.

»
14. 04. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: Gang Beasts

Šílená, bláznivá, bizarní, divná. I takové hry se dají najít v portfoliu nejrůznějších vývojářů. Co se jim nedá upřít, je nápad a snaha šokovat či nabídnout netradiční zážitek. To pak vznikne simulátor chleba, hrajete za kozu, valíte se světem coby kamenná koule, operujete v jedoucí sanitce nebo ovládáte roztodivné hrdiny. Někdy se úspěch dostaví, jindy ne, někdy vznikne hra dobrá pro párty, jindy si člověk vystačí sám.

»
10. 04. 2019 • chaosteorycz4

Recenze: Assassin’s Creed III Remastered

Tak schválně, ve kterém díle zabijácké série byly první námořní bitvy? Kdy se rozšířily možnosti parkouru? Který hrdina už nepotřeboval lékárničky pro uzdravení a proč byl důležitou součástí hraní lov a následný prodej kořisti? Všechny odpovědi jsou ukryty v historii, kterou značka Assassin’s Creed píše, a do značné míry překrucuje, už od roku 2007. Vy si teď minulost můžete zopakovat hned několikrát, a to na pozadí kolonialismu.

»