RECENZE: LEGO Movie 2 Videogame

Autor: p.a.c.o Publikováno: 16.3.2019, 19:54

Publikováno: 16.3.2019, 19:54

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1963 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Skládání kostiček je nejen velice uklidňující, ale také zábavný způsob, jak v sobě probudit tvořivého ducha. Stavět můžeme buď podle nějakého plánku, nebo ještě lépe, podle vlastní chuti a představivosti. Kreativní jedinci si navíc v dnešní době mohou vybrat, zda se chtějí „zapotit“ při fyzickém skládání kostiček, nebo všechny své vize a fantazie otisknout do virtuálního světa. Fyzické stavění dokáže velice dobře zprostředkovat legendární stavebnice LEGO, jež má přesah i do virtuálního světa. Her s touto tématikou je dost a neustále přibývají nové. Zapomenout nemohu ani na virtuálního konkurenta ve stavění, jímž Minecraft s legendárním statusem v herním světě bezesporu je.

My se ale budeme věnovat značce LEGO, protože kinosály obsadil LEGO Příběh 2 a tím pádem bylo herní zpracování jasnou věcí. Na starost si ho nemohl vzít nikdo jiný než na tomto poli nejostřílenější vývojáři z Traveller’s Tales, kteří mají na svém kontě již pěknou řádku her s LEGO tématikou. Skoro by se až chtělo říct, že tyto hry sekají jak Baťa cvičky, ale to bychom jim trochu křivdili. I přes společné znaky se do každé nové hry pokoušejí dostat nějakou tu novinku nebo lehce inovovat herní mechaniky a ani druhý LEGO Příběh na tom nebude jinak.

Emmet a jeho kamarádi si pěkně poklidně žijí ve svém kostičkovém světě, který jako by z Mad Maxe vypadl. Nechybí nejrůznější vozidla, post-apo domečky nebo přístřešky a v dálce trosky města bývalého lesku. Emmet je stále stejně potrhlý a Lucy stále stejně punková. Idylka je narušena ve chvíli, kdy na LEGO svět zaútočí vesmírní nájezdníci, čímž vzniká panika, zažijeme první souboj s bossem, ale tím samozřejmě hra nekončí. Kromě Emmeta a Lucy jsou ostatní kamarádi uneseni a jak správně tušíte, naším cíle bude všechny opět přivést domů. Příběh není, kdo ví jak objevný a inspiruje se u své filmové předlohy. Nicméně jako kostra pro hru samotnou slouží velice dobře, včetně nezbytného LEGO humoru a nadsázky, který je tolik vlastní této herní sérii. Oceňuji, že není až tolik ukecaný, jako tomu bývalo dříve, takže moc nenarušuje samotné herní tempo.

Po vzoru předchozích dobrodružství se vydáme objevovat taje otevřeného světa, který je nám plně k dispozici. A hned při prvním dobrodružství si všimnete těch několika málo změn, jež si pro nás vývojáři připravili. Co se zadávání úkolů týče, nechali se inspirovat u podobných her s otevřeným světem, takže na mapě najdeme ikony nabízející úkoly pro hlavní dějovou linku a otazníky symbolizující vedlejší úkoly spojené s pomocí obyvatelům LEGO světa. Tohle rozlišení se mi velice líbí a překvapilo mě, kolik vedlejších úkolů dokázali tvůrci do jednotlivých světů nacpat. Sice nejsou nějak extrémně kreativní, ale to mi ve výsledku vůbec nevadilo.

LEGO hry jsou charakteristické sbíráním celé řady postaviček z daného univerza a ani zde tomu není jinak. Jenom místo sbírání hotových postav můžeme získat i nějaké ty oblečky pro ně a tak podobně, kdy přístup je přes jiné rozhraní. Pro některé úkoly a pro začátky některých z nich je občas potřeba dojít k nim s nějakou konkrétní postavičkou. Sbírání věcí platilo i pro virtuální penízky, jež jsme získávali rozbíjením věcí všude po světě. Toto zůstalo, ale navíc z rozbitých věcí mimo penízků padají také kostičky nutné pro stavění.

Prvek stavění je neodmyslitelnou součástí LEGO her, kdy jsme vždycky na předem daných místech stavěli, co bylo zrovna potřeba. V LEGO Movie 2 se stále staví na místech k tomu určených, ale volba toho, co krásného postavíme je čistě na nás. Díky novému skeneru si můžeme oskenovat nějaký předmět z LEGO světa a v případě dostatečného počtu kostiček ke stavění (hra řeší jenom jednotlivé barvy) si můžeme postavit, co nám jenom libo. Výjimkou jsou větší stavby do příběhu, které nikde jinde nepostavíte. Pouze domečky na jedné z planet můžete stavět dle libosti a žádné předem určené místo není.  Každopádně jako příjemné zpestření určitě potěší, ale nejde v rámci série o nijak převratnou novinku.

Herní prostředí nabízí různé planety, kde se bude děj odehrávat. Je fajn cestovat a podívat se někam jinam, i když technické zpracování není takové, jaké by člověk v dnešní době očekával. S povděkem jsem kvitoval fakt, že se vývojáři snažili co nejvíce věcí vymodelovat z LEGO kostek a moc nepoužívat animovaná pozadí a podobně, která nabourávají jinak hezky postavené a uvěřitelné LEGO světy. Dokonce i samotné planety jsou na poměry LEGO her poměrně rozlehlé. Bohužel všudypřítomné doskakování textur mi prostě vadilo, ať jsem se snažil, jak jsem chtěl. Na druhou stranu dohled byl opravdu velký.

Další neskutečně otravnou věcí je kamera. Bláhově jsem si myslel, že doby, kdy byla kamera problematická, jsou nadobro pryč, ale LEGO Movie 2 mě přesvědčilo o opaku. Za normálního stavu kamera sleduje postavu nebo dění na obrazovce a za pomoci pravé páčky ji můžeme dostat do toho správného úhlu, jaký potřebujeme. A tady se začne bít možnost hýbat s kamerou a její automatická korekce, což ve výsledku dělá na obrazovce pěkný chaos. Někdy můžete s kamerou točit na všechny strany, ale ideální pohled na herní scénu nenajdete. Kameru zmíním i při kooperativním hraním, protože ani v tomto díle nechybí. Jenom oproti předchozím zvyklostem se rozdělení obrazovky nemění dynamicky, ale obrazovka je rozdělená neustále. Neřekl bych, že to je přednost nebo zápor, prostě to v tomto díle je takto nastaveno.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

LEGO Movie 2 Videogame si jede v kolejích prohloubených předchozími díly, jejichž hloubka je větší než ta nejdelší LEGO kostička. Na druhou stranu všichni milovníci LEGO her jasně vědí, co dostanou a těch pár úprav by jim radost udělat mělo. Dětičky budou také nadšené, takže jediné, co by mohlo pokazit dojem je horší práce s kamerou. Mírné grafické nedostatky asi u těchto her nikdo moc neřeší.
02. 06. 2020 • Lukáš Urban2

Recenze: Those Who Remain

Kombinovat nesourodé látky se nedoporučuje jak v chemii, tak u baru nočního klubu. A podobný nepsaný zákaz by měl platit i pro vývojáře, kteří ačkoliv mají ambice, nemají zkušenosti. A pokud ano, tak maximálně s mícháním stavebního materiálu. Vzít vizuální příslušnost Mlhy od Johna Carpentera a vsadit do ní svět Alana Wakea, může v milovnících hororů vzbudit jemné lechtání v podbříšku. Jen se později nesmí přesunout do žaludku a vyvolat dávení.

»
27. 05. 2020 • p.a.c.o10

RECENZE: Minecraft Dungeons

Prozkoumávat, vylepšovat a získávat lepší vybavení. Tak nějak bych ve zkratce shrnul hlavní náplň většiny RPG her. Upřímně se musím přiznat, že to není můj obvyklý šálek kávy, protože jsem přece nejlepší, a to skvělé vybavení chci hned od začátku. Najdou se však hry tohoto žánru, které dokáží jednou za čas oslovit i takové neznabohy jako jsem já. Ba co víc, některé z nich mají dokonce ambice oslovit celé rodiny.

»
26. 05. 2020 • Lukáš Urban4

Recenze: Maneater

Žraloci to mají těžké. Nejsou roztomilí, neskáčou radostně podél výletních lodí a neplatí za inteligentní savce. Příroda je zařadila do škatulky „těch zlých“, moderní popkultura toho využívá v brakových hororech a média detailně líčí každé napadení člověka. Třebaže jich je pár za rok. Ale je to pohodlnější, než poukazovat na přehnaný rybolov a vybíjení žraločí populace. Tak proč se zase jednou nepostavit na druhou stranu a nezredukovat záznamy evidence obyvatel?  

»
24. 05. 2020 • p.a.c.o6

RECENZE: Mafia II: Definitive Edition

Herní šoubyznys je třeba oproti filmům ještě mladé odvětví, které má velké věci jistě stále před sebou. O to víc mě zaráží trend posledních let, kdy mají nejrůznější vydavatelé tendence vytahovat staré klasiky a přinášet je hráčům na aktuálních platformách. Těžko říct, jestli je k tomu vede jistota výdělku nebo relativní lehkost co se práce týče, nicméně tento „Obchod s nostalgií“ asi relativně sype. A bohužel se nevyhnul i značce, na kterou...

»
13. 05. 2020 • Lukáš Urban1

Recenze: Ion Fury

Respekt před všemi značkami, které přežily milénium, přizpůsobily se moderním prvkům, a přesto někde uvnitř zůstaly stejné. A klobouček těm tvůrcům, jejichž um k tomu dopomohl. Co ale přát zastydlým puberťákům, jejichž sláva přišla a skončila enginem Build? Upřímnou soustrast? Příjemný důchod? Vše nejlepší k brzké dospělosti? Možná jen hodně štěstí, protože zapáleností, tvrdohlavostí a oddaností bojují s větrnými mlýny, které je stejně jednou odvanou. Ale zatím jsou tady.

»
12. 05. 2020 • p.a.c.o2

RECENZE: Super Mega Baseball 3

Je příjemné vidět, že značka, které jste na začátku z jakéhokoli důvodu moc nevěřili, pěkně roste a na trhu se jí daří. Dokonce se těšíte na její další díl, samozřejmě pokud vám ho vývojáři necpou co půl roku. Ideální je dodržet mezi díly časový odstup, aby si hráči mohli každý díl náležitě užít a vy, jako vývojáři jste měli dostatek času zapracovat na pokračování. U sportovních her toto platí dvojnásob, i...

»
09. 05. 2020 • Lukáš Urban3

Recenze: Deliver Us The Moon

Téměř každá záchrana lidstva, která probíhá ve vesmíru, sází na jednoho člověka. Ať už jde o vetřelce, tajemný monolit, letící asteroid nebo příšeru chapadlovitého tvaru. Pouze ten jeden, vyvolený a výjimečný může zvrátit katastrofu biblických rozměrů. A právě to je na komorních sci-fi to nejdůležitější. Pocit, že nezbyl nikdo jiný, kdo by napravil naše chyby. Nikdo, kdo by včas stisknul tlačítko nebo udělal sebevražedný krok. Podobně jako v tíživé adventuře od...

»
05. 05. 2020 • Lukáš Urban0

Recenze: Obduction

Někde hluboko v nitru musí být vývojáři zarputilými rybáři. Nebo si jednou z dlouhé chvíle zašli k jezírku, a tam lapili zlatou rybku. A jelikož na začátku 90. let ještě vládly ideály, poprosili pouze o to, aby měl jejich budoucí projekt úspěch. Rybka přání splnila a v dobrém rozmaru mu protáhla expiraci víc, než se sluší. A tak se skoro dvacet let odkazovalo na populární Myst. Ale když máte jednou talent, nepotřebujete rybařit.

»