Recenze: Mafia III: Definitive Edition

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 10.6.2020, 7:40

Publikováno: 10.6.2020, 7:40

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 2656 článků

Obyčejný hráč s velkou hubou. Věrný člen redakce, jehož revír začíná a končím psaním.

Hodnotit zpětně titul není tak jednoduché. Obzvláště, pokud je všeobecně na pranýři už od dob, kdy se objevily první informace a videa. Od vydání se utvořil všeobecný názor, který můžu buď potvrdit nebo se vydat na válečnou stezku za popřením. Bohužel mi chybí moment překvapení, který má suplovat dodatečný obsah. K němu se dostali asi jen ti, kterým základ nevadil a hru si užili. Z toho vyplývá, že jsem na každý pád v nemilosti a buď skončím jako žrádlo obyvatelů bažin nebo mě budou po částech nacházet ještě v příštím století. A jelikož vývojáři říkají: „Si velkej chlap, ty to dáš“, vybavují mě polofunkčním Mauserem a molotovem z ředěné pálenky.

Jakkoliv se v srdci Evropy cítíme ukřivděně, že kdosi pošlapal národní hrdost, české herní dědictví a nevím co ještě, Mafia III měla úspěch. Během prvních třech měsíců prodala globálně na pět miliónů kopií, a to rozhodně ne kvůli Americe, jak by se mohlo zdát. Přitom vývojáři se hodně snažili, aby západní publikum přitáhli k hraní. Historicky konfliktní období, kdy americkou společností lomcovaly rasové rozdíly a neúspěch ve Vietnamu. K tomu hrdina z minority, jehož osud je klišovitý jak román neschopného spisovatele. A skládačka by nebyla kompletní, kdyby se neopřela o problémové prostředí, jehož předobraz má víc smůly než gambler u automatu.

Dan Vávra napsal Mafii o mafii. Dobovost, prostředí a původ hrdinů využíval jako prostředek pro vykreslení fungování zločinecké organizace. Když poukázal například na sociální rozdíly v Lost Heaven, bylo to proto, aby zdůvodnil konání nelegálních aktivit. Sice vyprávěl o fiktivní Americe, ale čerpal z historických reálií tehdejší doby. Tedy vám nepotřeboval vysvětlovat proč je ten parchant a tamhle ten chudák semletý systémem. Očekával, že to víte nebo si utvoříte názor sami. Už vůbec nemoralizoval, protože dobře věděl, že dělá hru o elitě zločineckého podsvětí. A co je důležité, nezapřel v sobě českou náturu zlehčovat vážné věci, a proto jsou první dvě Mafie plné vtípků, hlášek a nenuceného humoru.

Děj trojky je z pera Williama Harmse a je přesným opakem. Jako by scenárista dostal zadání všechnu Vávrovu práci popřít. Děj neslouží příběhu o mafii, ale mafie slouží jako pojítko mezi příběhy zkrachovalců a společenských vyděděnců. Občas jsme měl pocit, že Marcano hraje druhé housle, případně funguje jako symbol tehdejší společnosti, kdy jsou etnika a minority oběti těch mocných. Do jisté míry ano a skvěle to funguje u ostražitější policie nebo při návštěvě „bílého“ podniku. Tyto prvky se mi líbí. Dobře fungují a dokreslují atmosféru. Ale všeho moc škodí. Když se scénář snaží dealery, pašeráky, vrahy a jim podobné polidštit oproti hlavnímu padouchovi jen proto, že oni, chudáčci malí, chtěli spokojeně prodávat koks nebo pást holky támhle na rohu, kroutím hlavou. Tady nejsou ti hodní, pouze menší zla.

Proto byla u předešlých dílů důležitá nadsázka. Aby odlehčila svinstva, kterých se všichni dopouštějí a dala hrdinům lidštější charakter. Poslední část nic takového nezná. Bere se nesmírně vážně i v momentech, kdy by jiní pálili jednu nekorektní hlášku za druhou. Strach tnout do živého, aby se náhodou někdo neurazil, hodně mrzí a některé scény posouvá až do parodické roviny. Jak jinak brát třeba dialog, ve kterém zazní, že byla vypálena škola a hrdina opáčí: „Tragédie, tam zemřelo hodně černých dětí.“ Div u toho nehrají varhany a sbor. Jde jen o část nekonečného zdůrazňování klíčových okolností, ke kterým se nutně musí přiřadit etnikum. Běžně si to ve hrách nevšimnete, ale Mafia III to opakuje tak často, až se stydíte, že nemáte rodný list z Jamajky.

Často jsem se zasmál nad naivitou dialogů a několikrát pokýval hlavou nad svinskou povahou lidského druhu. Vždy jsme se nad to ale povznes, protože jde jen a pouze o hru. Příběhu jsem se nevěnoval kvůli tomu, abych podpořil nízké hodnocení. Ani omylem. Autoři si ho vysloužili zmršenou optimalizací, nudnou herní náplní a nevyužitým otevřeným světem, který uzamkli ve stereotypu. Dal jsem mu čas kvůli jménu Mafia. Lincova cesta za pomstou může být čímkoliv, ale ne pokračováním české gangsterské značky. Nestačí hodit do placu italské mafiány a postavit proti nim hrdinu z lidu. Tuzemskou Mafii tvořily postavy, jejich charaktery, příběhy, dialogy a celkový přístup k látce. To jiný tvůrčí tým nemá šanci napodobit.

Může se přiblížit. Skvělým soundtrackem, který třemi stanicemi protáčí šlágry, které se dodnes remixují a hrají v moderních verzích. Zábavnou střelbou, při níž proklínáte umělou inteligenci za její bezduché nabíhání do střelby. Nebo skvělým jízdním modelem, jehož kouzlo se ztrácí s omezeným poškozením a podivnou vahou v nárazech. Ale jde jen o náznaky dávného odkazu, se kterým bude lepší se rozloučit. Další regulérní pokračování jednou přijde a s ohledem na prodeje trojky je jasné, na koho odkáže.

6
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Technicky katastrofa, která je srovnatelná s atentátem na hlavu státu. Pachatele vizuálního downgradu chytit a za trest připoutat k maratonu snímků Uweho Bolla. Tematicky naprosté odstřelení značky Mafie, které svému původu snad už nemůže být dál. Hratelně ovšem kvalitní titul, který má díky pozdějšímu obsahu zcela jiné vyznění. Kdybychom se bavili například o Mafia Legacy: Rise of the American Gangster, šlo by o dobrou městkou akci, která má potenciál v zajímavých vedlejších postavách, ve městě s bohatou historií, v přehledné akci a dobrém jízdním modelu. Ale je to Mafia III, sorry jako.
  • Marcus Fenix

    Já si nemůžu pomoct,ale ta hra mě nebavila už když vyšla. Pote jsem tomu dál druhou šanci a letělo to po pár hodinách z domu. Tohle je špatná hra a Mafie ani náhodou.

    • Sajmon79

      Já hru nehodnotím, protože jsem v ní strávil asi 30 minut a to jen kvůli tomu, že je mi těžce nesympatická hlavní
      postava. Ale fakt těžce.

  • Martin Pirát

    Já si to rád klidně zahraji. Zas tak strašné to za 300,- není. Zvlášť, když jsem te´d dostal veškeré DLC zdarma. Ovšem ten downgrade je strašný. Je to víc máznuté jak na Sku. Teď mám xko a nedá se to, fakt nedá.

06. 07. 2020 • p.a.c.o10

RECENZE: F1 2020

Formulové závody jsou součástí herního světa už pěknou řádku let. Dokonce jedna z prvních her, kterou si tenkrát ještě na PC pamatuji, jsou legendární formule Grand Prix Circuit od Accoolade z roku 1987. Na jejich vývoji se dokonce podílel jistý Don Mattrick, což je ten pán, který nějaký čas vedl Xboxovou divizi a také oznamoval konzoli Xbox One. Další formulovou hrou, která se mi vryla do paměti byla série od EA, i...

»
02. 07. 2020 • Lukáš Urban2

Recenze: Hunting Simulator 2

Sebereflexe je dobrá vlastnost a řekněme si, že nám hráčům občas chybí. Od aut chceme reálnější jízdní model, ale zároveň dobrou ovladatelnost jedním prstem. Po akcích vyžadujeme bravurní balistiku, abychom se vzápětí rozčilovali, že je ta střelba až moc reálná. A po simulátorech žádáme zhmotnění skutečných prvků, avšak za hodinu kňouráme nudou. Víme tedy co vlastně chceme? Nejspíš ne. Aspoň v tom tentokrát nejsme sami, protože studio Neopica bloudí na...

»
23. 06. 2020 • CryLineT9

Recenze: SpongeBob SquarePants: Battle for Bikini Bottom – Rehydrated

Je to žluté, nosí to kalhoty a chová to mňoukajícího hlemýždě. Nic? Kamarádí se to s natvrdlou mořskou hvězdicí a pracuje pro Evžena Krabse u Křupavého kraba. Stále nic? Kde jste žili posledních dvacet let, že neznáte SpongeBoba? Mořskou houbu v kalhotách, která si spokojeně žije v Zátiší Bikin. Ale chápu. Každý se nezamiloval do hlubokých očí usměvavého hrdiny. Také humor nemusel trefit ten pravý cíl. V případě remasteru Battle for Bikini Bottom by to...

»
21. 06. 2020 • Lukáš Urban0

Recenze: The Elder Scrolls Online: Greymoor

To je pořád řečí, jak neexistují upíři a vlkodlaci. A přitom je potkáváte takřka dnes a denně, aniž byste si to uvědomili. S větší intenzitou ty prvé, kteří pijí dobrým lidem krev brčkem, ale zato dlouhodobě a usilovně. Pravda, neříkáme jim upíři. Dostávají pojmenování, jejichž tíhu ani digitální řádky nesnesou. Navíc neplatí, že by se objevovali jen s příchodem noci. S vlkodlaky je to složitější, ale snad minimálně pánové někdy měli tu...

»
14. 06. 2020 • CryLineT0

Recenze: Beyond Blue

Moderní podoba herního průmyslu činí z her univerzální kulturní médium. Úchvatné práce grafických enginů dokážou z vašeho obýváku vytvořit galerii umění. Prostorový zvuk nasimuluje početný orchestr hned vedle vás. A talent pánů spisovatelů přetvoří jedničky s nulami do výpravného románu. To ale není všechno. Tituly jsou rády také intelektuální, relaxační a výukové. Lehce se stanou exkurzí do antického muzea nebo dokumentem o podmořském životě.

»
12. 06. 2020 • tonyskate0

RECENZE: Desperados III

Za vyhynulý žánr byly často považovány tradiční adventury, ovšem ve skutečnosti to jsou taktické hry v reálném čase s důrazem na tichý přístup. Že nevíte o čem je řeč? Snad vám napoví slůvko Commandos. Série, jejíž první díl vyšel před více než 20 lety, nabídla nevídané pojetí, které si zamilovaly milióny hráčů. Podobných her poté vzniklo poměrně málo a vlastně byl tento žánr u ledu dobrou dekádu, dokud jej v roce 2016 neoživilo...

»
07. 06. 2020 • Lukáš Urban0

Recenze: Mortal Kombat 11: Aftermath Kollection

Jsou tituly, které se při vydání nevyplatí kupovat. Ne proto, že jsou v horším stavu než české památky, ale proto, že je čeká ještě velký kus obsahu. Přitom nutně nemusí jít o poloprázdné projekty, u nichž jsou pozdější dodatky součást obchodní strategie. Svou specifickou úlohu zde mají právě bojovky. Ať už Tekken, Soulcalibur nebo Mortal Kombat, vždy vyjdou v dostatečném základu, aby později přiložily pod kotel. Poslední jmenovaný se teď po roce...

»
02. 06. 2020 • Lukáš Urban3

Recenze: Those Who Remain

Kombinovat nesourodé látky se nedoporučuje jak v chemii, tak u baru nočního klubu. A podobný nepsaný zákaz by měl platit i pro vývojáře, kteří ačkoliv mají ambice, nemají zkušenosti. A pokud ano, tak maximálně s mícháním stavebního materiálu. Vzít vizuální příslušnost Mlhy od Johna Carpentera a vsadit do ní svět Alana Wakea, může v milovnících hororů vzbudit jemné lechtání v podbříšku. Jen se později nesmí přesunout do žaludku a vyvolat dávení.

»