Recenze: Mafia III: Definitive Edition

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 10.6.2020, 7:40

Publikováno: 10.6.2020, 7:40

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 2825 článků

Obyčejný hráč s velkou hubou. Věrný člen redakce, jehož revír začíná a končím psaním.

Hodnotit zpětně titul není tak jednoduché. Obzvláště, pokud je všeobecně na pranýři už od dob, kdy se objevily první informace a videa. Od vydání se utvořil všeobecný názor, který můžu buď potvrdit nebo se vydat na válečnou stezku za popřením. Bohužel mi chybí moment překvapení, který má suplovat dodatečný obsah. K němu se dostali asi jen ti, kterým základ nevadil a hru si užili. Z toho vyplývá, že jsem na každý pád v nemilosti a buď skončím jako žrádlo obyvatelů bažin nebo mě budou po částech nacházet ještě v příštím století. A jelikož vývojáři říkají: „Si velkej chlap, ty to dáš“, vybavují mě polofunkčním Mauserem a molotovem z ředěné pálenky.

Jakkoliv se v srdci Evropy cítíme ukřivděně, že kdosi pošlapal národní hrdost, české herní dědictví a nevím co ještě, Mafia III měla úspěch. Během prvních třech měsíců prodala globálně na pět miliónů kopií, a to rozhodně ne kvůli Americe, jak by se mohlo zdát. Přitom vývojáři se hodně snažili, aby západní publikum přitáhli k hraní. Historicky konfliktní období, kdy americkou společností lomcovaly rasové rozdíly a neúspěch ve Vietnamu. K tomu hrdina z minority, jehož osud je klišovitý jak román neschopného spisovatele. A skládačka by nebyla kompletní, kdyby se neopřela o problémové prostředí, jehož předobraz má víc smůly než gambler u automatu.

Dan Vávra napsal Mafii o mafii. Dobovost, prostředí a původ hrdinů využíval jako prostředek pro vykreslení fungování zločinecké organizace. Když poukázal například na sociální rozdíly v Lost Heaven, bylo to proto, aby zdůvodnil konání nelegálních aktivit. Sice vyprávěl o fiktivní Americe, ale čerpal z historických reálií tehdejší doby. Tedy vám nepotřeboval vysvětlovat proč je ten parchant a tamhle ten chudák semletý systémem. Očekával, že to víte nebo si utvoříte názor sami. Už vůbec nemoralizoval, protože dobře věděl, že dělá hru o elitě zločineckého podsvětí. A co je důležité, nezapřel v sobě českou náturu zlehčovat vážné věci, a proto jsou první dvě Mafie plné vtípků, hlášek a nenuceného humoru.

Děj trojky je z pera Williama Harmse a je přesným opakem. Jako by scenárista dostal zadání všechnu Vávrovu práci popřít. Děj neslouží příběhu o mafii, ale mafie slouží jako pojítko mezi příběhy zkrachovalců a společenských vyděděnců. Občas jsme měl pocit, že Marcano hraje druhé housle, případně funguje jako symbol tehdejší společnosti, kdy jsou etnika a minority oběti těch mocných. Do jisté míry ano a skvěle to funguje u ostražitější policie nebo při návštěvě „bílého“ podniku. Tyto prvky se mi líbí. Dobře fungují a dokreslují atmosféru. Ale všeho moc škodí. Když se scénář snaží dealery, pašeráky, vrahy a jim podobné polidštit oproti hlavnímu padouchovi jen proto, že oni, chudáčci malí, chtěli spokojeně prodávat koks nebo pást holky támhle na rohu, kroutím hlavou. Tady nejsou ti hodní, pouze menší zla.

Proto byla u předešlých dílů důležitá nadsázka. Aby odlehčila svinstva, kterých se všichni dopouštějí a dala hrdinům lidštější charakter. Poslední část nic takového nezná. Bere se nesmírně vážně i v momentech, kdy by jiní pálili jednu nekorektní hlášku za druhou. Strach tnout do živého, aby se náhodou někdo neurazil, hodně mrzí a některé scény posouvá až do parodické roviny. Jak jinak brát třeba dialog, ve kterém zazní, že byla vypálena škola a hrdina opáčí: „Tragédie, tam zemřelo hodně černých dětí.“ Div u toho nehrají varhany a sbor. Jde jen o část nekonečného zdůrazňování klíčových okolností, ke kterým se nutně musí přiřadit etnikum. Běžně si to ve hrách nevšimnete, ale Mafia III to opakuje tak často, až se stydíte, že nemáte rodný list z Jamajky.

Často jsem se zasmál nad naivitou dialogů a několikrát pokýval hlavou nad svinskou povahou lidského druhu. Vždy jsme se nad to ale povznes, protože jde jen a pouze o hru. Příběhu jsem se nevěnoval kvůli tomu, abych podpořil nízké hodnocení. Ani omylem. Autoři si ho vysloužili zmršenou optimalizací, nudnou herní náplní a nevyužitým otevřeným světem, který uzamkli ve stereotypu. Dal jsem mu čas kvůli jménu Mafia. Lincova cesta za pomstou může být čímkoliv, ale ne pokračováním české gangsterské značky. Nestačí hodit do placu italské mafiány a postavit proti nim hrdinu z lidu. Tuzemskou Mafii tvořily postavy, jejich charaktery, příběhy, dialogy a celkový přístup k látce. To jiný tvůrčí tým nemá šanci napodobit.

Může se přiblížit. Skvělým soundtrackem, který třemi stanicemi protáčí šlágry, které se dodnes remixují a hrají v moderních verzích. Zábavnou střelbou, při níž proklínáte umělou inteligenci za její bezduché nabíhání do střelby. Nebo skvělým jízdním modelem, jehož kouzlo se ztrácí s omezeným poškozením a podivnou vahou v nárazech. Ale jde jen o náznaky dávného odkazu, se kterým bude lepší se rozloučit. Další regulérní pokračování jednou přijde a s ohledem na prodeje trojky je jasné, na koho odkáže.

6
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Technicky katastrofa, která je srovnatelná s atentátem na hlavu státu. Pachatele vizuálního downgradu chytit a za trest připoutat k maratonu snímků Uweho Bolla. Tematicky naprosté odstřelení značky Mafie, které svému původu snad už nemůže být dál. Hratelně ovšem kvalitní titul, který má díky pozdějšímu obsahu zcela jiné vyznění. Kdybychom se bavili například o Mafia Legacy: Rise of the American Gangster, šlo by o dobrou městkou akci, která má potenciál v zajímavých vedlejších postavách, ve městě s bohatou historií, v přehledné akci a dobrém jízdním modelu. Ale je to Mafia III, sorry jako.
  • Marcus Fenix

    Já si nemůžu pomoct,ale ta hra mě nebavila už když vyšla. Pote jsem tomu dál druhou šanci a letělo to po pár hodinách z domu. Tohle je špatná hra a Mafie ani náhodou.

    • Sajmon79

      Já hru nehodnotím, protože jsem v ní strávil asi 30 minut a to jen kvůli tomu, že je mi těžce nesympatická hlavní
      postava. Ale fakt těžce.

  • Martin Pirát

    Já si to rád klidně zahraji. Zas tak strašné to za 300,- není. Zvlášť, když jsem te´d dostal veškeré DLC zdarma. Ovšem ten downgrade je strašný. Je to víc máznuté jak na Sku. Teď mám xko a nedá se to, fakt nedá.

21. 11. 2020 • p.a.c.o2

RECENZE: Overcooked! All You Can Eat

Vaření je vášeň. Já sám třeba nevařím, ale říká se to. O co míň vařím, o to raději ale konzumuju, co někdo uvaří a když je někde nápis: „Snězte všechno, co můžete“, je to výzva. Nejsem ale Homer Simpson, abych byl schopný nějakou hospodu vyjíst, takže jsou v bezpečí. I když tahle věta k aktuálnímu stavu asi úplně nepatří, protože každou hospodu by bylo třeba tímto stylem podporovat.

»
13. 11. 2020 • Lukáš Urban0

Recenze: Visage

Aby titul získal kultovní status, nemusí být nutně dobrý, originální nebo prodejný. Často mu k „věčné slávě“ stačí kontroverze herního prvku či scény. Vhodným zápisem do historie může být i nekonečný vývoj, neskutečně špatný technický stav nebo podvod na hráče. Ani jedno z toho ale není případ demovky P.T., která si srdce získala pár metry čtverečními. Že nakonec zůstalo jen u ní nevadí, obdivovatelů je totiž poměrně dost.

»
10. 11. 2020 • p.a.c.o1

RECENZE: Fuser

Postavit se na prkna, co znamenají svět rozhodně není pro každého. Chce to nemít trému, věřit si a nejspíš taky aspoň trochu umět hrát. Jinak diváci naší roli budou asi jenom těžko věřit. O něco lepší by to mohlo být na hudební scéně. Nemám teď na mysli soutěže typu Superstar a další. Myslím být přímo tím, kdo hudbu tvoří a na nějakém hudebním festivalu či akci vystupuje sám za sebe.

»
09. 11. 2020 • tonyskate15

RECENZE: Assassin’s Creed Valhalla

Smrdíte, máte vousy a v rukou třímáte sekeru? Pak jste tady správně, protože po starověkém Egyptě a bájném Řecku nás asasínská sága zavede do anglosaské Anglie, kterou vlivem války a přelidnění Norska osídlují drsní Vikingové.

»
08. 11. 2020 • Lukáš Urban4

Recenze: The Dark Pictures Anthology: Little Hope

Hororová krmě často sází na idiocii. Ne tu vaši, ale postav, které jsou předhozeny vrahovi, duchům, vlastním démonům minulosti či konfrontaci s neznámým. Nebýt pomatených rozhodnutí, neustálé snahy opouštět kolektiv a častých nesmyslných zkratů, končila by většina hororů tak deset minut po úvodních titulcích. A jestli patříte k těm, jejichž psychika trpí pod náporem scenáristické jednoduchosti, vezměte pero do vlastních rukou. Tedy pardon, ovladač.

»
06. 11. 2020 • lindros88cze35

Xbox Series S Recenze

Máme před sebou nejnovější, ovšem ne nejvýkonnější konzoli Xbox. Měli jsme tu čest, a to i díky vám, že jsme získali Xbox Series S na testování. Máme velkou radost, ale už vás nebudeme zdržovat a jdeme se podívat, co je vlastně XSS zač a pro koho je tato konzole vhodná.

»
04. 11. 2020 • Lukáš Urban0

Recenze: Ghostrunner

Hry se cyberpunkovou tematikou tu byly vždy. Ať už Deus Ex, System Shock, Shadowrun a mnoho dalších. V devadesátých letech možná víc než teď. Ale informační kapacity se nemohly opřít o internet, základny hráčů byly mnohem,ale mnohem menší a hype vyvolaný hrami se šířil jen mezi vyvolenými. Cyberpunk 2077 svým způsobem odstartoval novou moderní vlnu, a tak se není čemu divit, že se s ní vezou i další levnější projekty. Levný však...

»
02. 11. 2020 • Lukáš Urban7

Recenze: DiRT 5

Podzim nutně potřebuje závodní hru. Silnou, neochvějnou značku, která se postaví do čela žánru, aby sporťáci a střelci neměli moc ostré lokty, že oni dostali další díl toho samého a závodníci smutně koukají do vyschlé nádrže. Tento rok se nabízela Forza a rozhodně by byla vítanou posilou přicházející generace konzolí. Jenže vůdcovství padlo do klína série DiRT, a tam očekávání nebyla příliš velká. Ne vždy je ale dobré na ně...

»