Recenze: Metal Gear Solid V: The Phantom Pain pro Xbox One

Autor: Josef Brožek Publikováno: 10.9.2015, 20:30

Publikováno: 10.9.2015, 20:30

Sociální sítě

O autorovi

Josef Brožek

Josef Brožek

Je autorem 748 článků

V dnešní době je mezi hráči velmi oblíbený subžánr „stealth“, jehož základní kámen položil Castle Wonfenstein a umocnil Metal Gear z roku 1987, z něhož čerpaly takové legendy, jako je Thief, nebo „modernější“ Deus Ex. Podle všeho je ale právě Metal Gear, nebo možná spíš Metal Gear Solid, chronologicky třetí a zároveň první díl ve 3D považován (jestli právem nebo neprávem, to jsou už spekulace) za zakladatele stealth žánru, kterýž definoval moderní formu toho žánru, jaká se uplatňuje dodnes. No a dnes tu mnoho letech máme poslední díl Hidea Kojimi, tatínka a tvůrce celé série, který po neshodách s vydavatelem Konami s rozměrným gestem odešel po dokončení práce na Phantom Pain, který po kratším demu Grount Zeroes zakončuje celou ságu, a to v neskutečné parádě.

My věříme, že na vývoj měly Kojimovi problémy značný vliv, těžko by si totiž nechal zkazit reputaci tím, že by jako poslední díl neudělal jeho nejlepší hru všech dob. Minimálně co se týče žánru stealh se mu to povedlo už jen tím, jak velký svět je, a to prosím pěkně navíc ještě zcela otevřený. Otevřený v pravém slova smyslu, třeba tak jak je otevřené GTA. Vlastně jsme přemýšleli, k jaké hře to přirovnat a jestli taková někdy vznikla. Deus Ex? Ale jděte. Tady máte obrovskou mapu spolu s dalšími několika speciálními zónami, kam se podíváte především v prologu a vaší základnu v moři, ke které se dostaneme později. Na mapě pak najdete několik náhodných speciálních aktivit od zajmutí vojáka se speciálními schopnostmi, který se vám do týmu na základně mohl hodit, přes zabírání základen á la Far Cry, ovšem s menší jednotkou akčnosti, až po lovení nebo spíše zajímání lovné zvěře jakožto zásobárnu kůže a žrádla pro obyvatele základny.

image (3)

Základna tvoří nedílnou součást hry. Jde o místo, kde se shlukuje veškerý nasbíraný a potřebný materiál všeho druhu, kam patří hořlaviny, nerostné suroviny, nebo třeba zdravotnické potřeby. Dále zde najdete vozidla a bojové jednotky, které následně můžete používat i na misích, k čemuž koresponduje posádka, jež verbujete na svých cestách. Potřebujete ji nejen pro výrobu nové specifické výbavy, ale i pro lepší a lepší upgrady z upgradového stromu jednotlivých zbraní a vybavení vůbec. Postupně je i třeba upgradovat některé části útočiště uprostřed širého oceánu. Na toto místo musíte cestovat pomocí helikoptéry, která vás vyzvedne a přiveze. Zdarma i vozí na vymezené místa po mapě, nebo tu a tam za poplatek doveze zásoby včetně nových tlumičů do zbraní. Měnu získáváte více méně za hlavní a vedlejší mise, krom toho, když máte štěstí a najdete hromádku diamantů ve vyprahlé pustině písečného Afganistánu.

image (1)

Příběhové mise po napínavém prologu plného otazníků zapínáte skrze iDroid, osobní moderní telefon, a to dokonce, když se děj odehrává pět let u nás před Sametovou revolucí, kde si jen zaškrtnete jakou hlavní misi z nabízených chcete plnit a waypaoint na mapě vás už tam zavede, což pro pro vašeho koníka nebo motorové vozidlo znamená několika kilometrovou pustinu napříč celou mapu. Naštěstí to není takový problém, mapa je designovaná velmi různorodě, nepůsobí nudně ani prázdně, a tak cesta divočinou vyloženě baví. Krom lovné zvěře nacházíte i rostliny, z nichž následně lze vyrábět i některé specifické upgrady na zbraně (nevíme proč, ale je to tak). Díky vedlejším misím se dostanete k hlavnímu úkolu za několik herních dní a nocí (čas ubíhá, když něco děláte a v důležitých časech dne se i zobrazí na obrazovce), ale dokonce i těch reálných, protože nějaký čas zaberou, až přestanete tu realitu vnímat a zapomenete na tok času.

Onen čas, respektive den a noc má na hratelnost až neuvěřitelný vliv. Během dne na vás hlídky s vojáky dohlédnou na míle daleko, kdyžto v noci vás nevidí ani na 10 metrů, pokud jste ve stínu a ne v záři hlídkujících reflektorů či šašků s baterkama. To znamená, volíte-li stealth styl ne nějž je od kostí hra stavěná, počkáte si především na noční čas, do čehož vám tu a tam písečná bouře nahraje do karet, máte s patřičnou obezřetností relativně velkou šanci misi dokončit bez poplachu daného zařízení. Mimochodem, v bouři není vidět na krok…

image (2)

Stealth postup se příliš nezměnil, pořád můžete sejmout borce zezadu a s povšimnutím i po pár zasazených ran do břicha i zepředu, skolit ho k zemi a buď si s ním s nožem na krku, pokecat, což pro vás znamená várku informací o zbytku vojáků a důležitých bodů a věcí k sbírání v kempu. Proto doporučujeme předtím, než ho podříznete či uspíte, následně třeba pověsíte na balón a pošlete ho proletět se na vaši základnu, ho pořádně profackovat, jelikož když se prořekne, dostanete heroism do tabulky navíc a ještě získáte lokaci zajímavých předmětů a věcí. Na stelath postup pak nechybí uspávací pistole a tlumiče na zbraně všeho druhu, kdy sice snižují účinek, ale zato vás nikdo neuslyší. Mají bohužel omezený počet použití, po několika výstřelech se rozpadne a zbraň je zase slyšet. Tichá dodávka zásob včetně tlumičů vrtulníkem to ale spraví. Samozřejmostí je pak hromada dalšího speciálního vybavení a možností jeho použití včetně tvoření rámusu za pomocí robotické ruky nebo zjišťování informací o objektech a subjektech v okolí za pomocí rádia, které užijí hlavně stealthoví mistři, co si například v nastavení možnost označování vojáků a dojedou i přesto mise na ta nejlepší hodnocení.

Možná asi budeme jediní v České republice, jež o příběhu hovořit nebudou, avšak my se rozhodli, že vám nechceme kazit radost ani z prvních pár hodin hry, kdy máte možnost prožít si naprosto strhující, později trochu utahaný prolog a začátek, kdy se po několika okamžicích dozvíte něco málo o pozadí hry. Hrajete za Big Bosse, pro neznalce – otce známého Solida Snake, co přežil vlastní smrt a nyní se vrací na nohy, aby postavil společnosti, co se snaží jako vždycky ovládnout stroj na zabíjení a tím pádem si i podrobit svět. Big Boss neboli Venom Snake vypadá jako dobrák od kosti a popravdě toho často ani moc nenamluví. Dabing postav zvládli autoři skvěle, a i když mimika obličejů by mohla vypadat něco jinak, až na výjimky má každá postava svůj vlastní sexy charakter, na jejž nezapomenete. Jinak je animace postav a objektů v naprostém vysokorozpočtovém pořádku. To zároveň platí i na celkové technické zpracování. Ten samý ale vylepšený engine z Ground Zeroes vzal za své a tváře postav vypadají neuvěřitelně detailně. Hru se povedlo optimalizovat do 60FPS, nepadá a až na drobné glitche, které se budou ještě ladit a vylepšovat, si nemůžeme v žádném případě stěžovat. Phantom Pain je pastva pro oči a to i přes tradiční japonský strohý formát a lokální uplatnění japonského humoru. O tom svědčí slepičí hlava pro hlavního hrdinu.

image
Ani zvuková složka nepřišla zkrátka, vlastně se vám svěříme s tím, že nás docela mrzí, že k novinářským kopím hry nedostáváme i soundtrack, protože tady by fakt bodl. Směs lehkého rocku, country a alternativního roku tu sedí jak zadek na hrnec a vlastně si bez něj nedokážeme hraní nového MGS ani představit. Stejně jako inteligenci nepřátel, co MGS sérii spojuje už od počátku věků. Po vyplašení po vás bude nějakou chvíli čmuchat, a pokud nenajde v cestě neodklizené tělo, nebude mít ani podezření, že byste v další místnosti mohli být, ale bacha, jsou občas nevyzpytatelní, a když něco shodíte ze stolu, určitě to tam přijdou okouknout. Jinak zkuste prolézt oknem, dostat se z kempu obejít základnu a jednoho po druhém, než poplach skončí, je jakýmkoliv způsobem popravte. Můžete sice vlézt do kulometu, děla či minometu a jednoho po druhém je popravit, ale nejenže se tak snadno nedají a tupě vám napolezou na mušku, ale ani to není tak úplně zábavné, byť přivolat leteckou podporu není občas úplně od věci.

Metal Gear Solid V: Phantom pain je až na drobné technické chybičky dokonalou hrou využívající veškerý svůj možný potenciál a nápady za více jak 30 let žití značky. Hideo Kojima se překonal, vytvořil absolutně otevřenou hru, která se svou otevřeností funguje, na svůj velký svět je obsahově nabitá a zábavná a i když jste mise zvládli na dobrou, tak je stejně zkusíte udělat líp, jelikož víte, že na to máte. Tolik možností, tolik obsahu, tolik času, co do hry můžete vložit a stejně vás jen tak neomrzí, z ní dělají více, než všechny stealth hry za poslední hry dohromady. Že jste se sérii MGS ještě neměli tu čest? Nevadí. Vyprdněte se na všechny ty Splinter Celly a Hitmany, poznejte jak má vypadat stealth hra a Phantom Pain vás nejen přijme s otevřenou náručí, ale i se vám štědře odmění stovky hodin zábavy, kde můžete dělat tolik věcí a pořád stále dokola, že vás bude překvapovat, jak je možné, že tohle dohromady funguje. Tvorba základny určitě potěší kde koho, možnost napadání svých přátel v rámci drobného multiplayeru, pak potěší ty, co netrpělivě čekají na Metal Gear Solid: Multiplayer a strhující příběh nakrmí všechny věrné fanoušky, co s autory po boku stojí už od jejího vzniknutí. Poprvé za dlouhou dobu máme z nějaké hry pocit, že tu desítku má fakt zaslouženě a je na ní vidět pořádný kus práce. Hideo, děkujeme, co jsi za sebou zanechal a jak jsi značku Metal Gear Solid opustil. Stoupáme, klaníme se, tleskáme, štěstím i smutkem pláčeme.

10
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Nejlepší stealthová hra všech dob, a to i pro totální nováčky v sérii Metal Gear Solid. To snad musí každému, kdo si dovolil váhat, stačit.
09. 08. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: Two Point Campus

Klasické tycoony jsou součástí herních žánrů již pěknou řádku let a byť už nejsou tak rozšířené, jako tomu bylo dříve, stále sem tam vyjde nějaký nový kousek. Před čtyřmi lety jsme se dočkali znovuzrození legendy tohoto žánru z nemocničního prostředí, kde nejsou tak úplně běžní pacienti. Two Point Game tehdy nabídli svou verzi Theme Hospital prezentovanou hrou Two Point Hospital. Při jejím hraní jsem se rozpomněl na staré dobré časy a...

»
26. 07. 2022 • Lukáš Urban0

Recenze: Outriders Worldslayer

Při hraní her si velice často vzpomenu na první Mizery a hlášku „Everybody wants to by like Mike“. U Outriders a jim podobným především ve spojitosti s live service konceptem, kdy je komunita udržována u hry pomocí pravidelných událostí, nových aktualizací a dodatečného obsahu. A zde by se přeneseně dalo říct, že každý by chtěl být jako Destiny nebo The Division, ale jen vyvoleným se to podaří. A dnes už bezpečně...

»
19. 07. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: As Dusk Falls

Jestli něco adventurním nadšencům na Xboxu schází, pak jsou to hry od Davida Cage a jeho studia Quantic Dream. Ačkoli si jeho oceňovaná adventura Fahrenheit našla cestu na první Xbox, na ostatní tituly jako Heavy Rain či Detroit: Become Human si mohou majitelé konzole z Redmondu nechat zajít chuť. Částečnou náplastí jsou hry od studií Supermassive Games (série Dark Pictures Anthology) a Don’t Nod (Life is Strange), avšak kreativní vizi...

»
13. 07. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: A Memoir Blue

Hry nemusí být jen o kosení celého zástupu nepřátel, snahy o dosažení co nejlepšího času na závodním okruhu nebo stvoření nepřemožitelného reka, který spasí celý jeden virtuální svět. Především indie vývojáři se nebojí s relativně mladým médiem experimentovat a přinášet neobvyklé zážitky, jež vás i po závěrečných titulcích nenechají v dobrém slova smyslu vydechnout.

»
11. 07. 2022 • Lukáš Urban0

RECENZE: Fobia – St. Dinfna Hotel

Jsou různí lidé a různé fóbie. Někdo se bojí, že uvízne ve výtahu, jiného chytá panika při pohledu na osminohá neštěstí s pavučinou u zádi a další nejde spát, aniž by nerozsvítil i v kumbálu. Ve své podstatě, každý se něčeho bojí. Každý má skrytou achillovu patu a každý je občas vystaven nepříjemnému vnějšímu vlivu, po němž se o něj pokouší studený pot. Já se s přibývajícími zářezy na herní pažbě začínám bát,...

»
11. 07. 2022 • Michael Chrobok0

Trochu jiná RECENZE: Dreamfall Chapters

Při brouzdání po archivu Xboxwebu mě poměrně překvapilo, že v něm chybí recenze na Dreamfall Chapters. Třetí hra adventurní série navazuje na ikonické hry The Longest Journey a Dreamfall: The Longest Journey, které jsou zcela po právu zapsány zlatým písmem do herní historie. Recenzovat přibližně pět let starý počin (záleží, zda počítáte vydání první epizody, nebo „final cut“ verze) od norského studia Red Threat Games a jejího ředitele Ragnara Tørnquista...

»
07. 07. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: F1 22

Letošní sezóna je zatím velice zajímavá, a ještě zajímavější je aféra s poskakováním. Tedy ne přímo sezóny jako takové, ale nových formulí, které zformovaly opravdu velké změny v pravidlech. Někteří jezdci s tím mají problém, stěžují si na bolesti zad a další věcí, které je třeba řešit. Přeci jenom jde o zdraví, a to máme všichni jenom jedno. Na druhou stranu nová pravidla přinesla přepracovaný design vozů, který se opravdu povedl a...

»
27. 06. 2022 • HusekD0

RECENZE: MX vs ATV Legends

Závodních sérií máme na Xboxu jako hub po dešti, ale jen malá hrstka z nich se z nepochopitelného důvodu věnuje terénním motorkám. V současné době máme na výběr z MXGP, Monster Energy Supercross od společnosti Milestone, nebo můžeme sáhnout po odlehčenější variantě v podobě MX vs ATV od Rainbow Studios. Právě ti začali s touto sérií již v roce 2005, kdy nám představili titul MX vs ATV Unleashed. Hra získávala...

»