Xboxweb

Kooperativní hry jsou super. Sednete si na gauč vedle sebe, otevřete si pivo, víno, limonádu, zkrátka co máte rádi a pustíte se do hraní. Výběr je v dnešní době opravdu velký, takže není problém spolupracovat nebo si vzájemně škodit. Co se herní náplně týče, můžeme hrát různé adventury – tímto zdravím skvělou vztahovou terapii It Takes Two – nebo postřehovky typu Ovecrcooked.

Do postřehovek se pak řadí i recenzované pokračování z prostředí stěhovací firmy F.A.R.T, která se umí vypořádat snad se všemi nástrahami světa. Už první díl ukázal, že nosit nábytek je na rozdíl od reality hodně velká sranda, tím spíš, když máte po boku nějakého společníka, co pomůže tuhle se stolkem, támhle s postelí nebo podrží psa, aby se nemotal pod nohama.

Pokračování na tomto konceptu vůbec nic nemění, takže každý ostřílený stěhovák může bez větších obtíží rovnou skočit do práce. Sem tam se objeví nějaká drobná úprava, jako třeba možnost fackování pro odblokování cesty nebo spouštění některých vypínačů, ale jinak je všechno při starém. Hra samozřejmě postupem času hodně přidává na obtížnosti, ale kdo by z nějakého důvodu již nestíhal, může sáhnout po usnadněních a připravit si ideální herní zážitek. Určitě bych to nebral jako srabácký útěk, což ostatně v případě, že budete hrát, uvidíte sami.

Na začátku půjde všechno hladce a ve městě nejspíš nebude mít většina hráčů nějaké zásadní problémy. Navíc je skvělé, že byť je základní herní mechanika jasně daná, žádná úroveň není stejná a v každé je třeba se soustředit na něco jiného. Pak přiletí mimozemšťani a skrze portály se vydáme objevovat vesmírné dálavy města v oblacích nebo pohádkových lokací. Až jsem při hraní žasnul, co všechno na nás vývojáři byli schopni vymyslet. Level design je totiž něco, co vás u hraní určitě udrží a požene dál ve stěhováckém úsilí.

Druhou věcí, která se o to pokusí, je systém hvězdiček. Za první dohrání můžeme získat maximálně dvě, další se odkryjí až po něm. Jde o nejrůznější výzvy a srandičky spojené s danou úrovní. Někdy je největší oříšek přijít na to, co se po nás vůbec chce, protože kromě názvu tu žádná další nápověda, kde nebo jak danou věc splnit, není. Některé vychytávky se mi najít ani nepovedlo, třeba budete úspěšnější.

Jak jsem zmínil v úvodu, hra je standardně postavena na kooperaci až pro čtyři hráče, kdy podle počtu stěhováků uzpůsobuje čas pro splnění každé úrovně. Ovšem nemusíte se bát, pokud by s vámi nikdo hrát nechtěl, dá se dost dobře stěhovat i o samotě. Akorát to nebude taková sranda a nikdo vám nepomůže. Na druhou stranu vám to aspoň nebude nikdo kazit. Kdo by chtěl ke hraní vzít třeba děti, určitě doporučuji použít některého z pomocníků, se kterými se jim bude hrát lépe.

Máme tu však dvě věci, které mohou výsledný zážitek narušit. První z nich je ovládání. Pohyb jako takový nepůsobí žádný problémy a skákat se dá poměrně přesně. Otáčení a chytání těch správných věcí už ale potřebuje nějaký cvik. V zápalu stěhování totiž člověk často popadne něco jiného a v ideálním případě s tím máchne tak, že se rozbije třeba okno. Jak správně tušíte, stane se to zrovna ve chvíli, kdy plníte vedlejší úkol projít danou úroveň bez rozbití okna. Jinak naši hrdinové překonávají skleněné výplně s ladností devadesátkového akčního hrdiny zcela běžně. Mimo poškození okenních výplní má špatný úchop za následek posunutí věcí, kdy se k té správné musíme prohrabat, což způsobí nemilou časovou ztrátu. A věřte mi, že ve většině úrovní je nejlepší čas opravdu pořádná strategická zabíračka.

Ani kamera nás v naší milimetrové práci ne vždycky správně podpoří. Samozřejmě při sólo hraní je všechno v pohodě, ale čím víc lidí se u hraní sejde, tím méně přehlednější se daná úroveň stává. Obrazovka totiž po vzoru minulého dílu není rozdělená, ale máme pouze jednu společnou kameru pro všechny. Oba dva mínusy se tak vlastně táhnou z originálu, kde jsem si stěžoval na to samé. Po grafické a hudební stránce se žádné změny nekonají. Možná je hra o něco detailnější a fyzika lepší, ovšem při hraní mi to nepřišlo. I tak je moc pěkná, vtipná a hezky doplňuje celkový dojem.