Recenze: Mr. Shifty

Autor: chaosteorycz Publikováno: 6.8.2017, 17:02

Publikováno: 6.8.2017, 17:02

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1145 článků

Tak schválně, kdo z vás, zatímco dává ostatním hráčům na frak ve všech těch Battlefieldech, Call of Duty a Gearsech, přemýšlí nad historií akčních her? No samozřejmě, že nikdo, protože na bloumání v paměti bude dost času, až dosáhneme staří sovětské ponorky, občas je ale návrat do časů dvourozměrné grafiky, jednoduché hratelnosti a pohledu shora vítaným zpestřením, a to zejména teď v létě, kdy se dav AAA her rozestoupí a my vidíme i ty malé caparty, kteří po hráčích mávají, seč jim síly stačí. Občas dokonce seberou tolik odvahy, že si pozornost přímo vyžádají, jako v případě vydavatelství tinyBuild.

Spravedlnost bez pozvání 
To velice překvapilo, když k nám do redakce vyslalo samo od sebe pana Shiftyho, a to bez připomínek, vydírání a výhrůžek osobní likvidací. Ač si jsme vědomi našeho světového věhlasu, o kopie na recenze většinou žádáme ve třech kopiích, tudíž jsem této vzácné příležitosti milerád využil a blíže se seznámil s chlapíkem říkajícím si Mr. Shifty. K mojí škodě je stejně ukecaný jako kašna uprostřed náměstí, tudíž o něm vím jen tolik, že se může teleportovat na krátké vzdálenosti, jeho pěsti hovoří všemi světovými jazyky a obličej mu halí stylová kšiltovka. Když nad tím přemýšlím, působí trochu jako Aiden Pearce poté, co hacknul schopnosti Nightcrawlerovi z X-Menů.

Ještě, že ho z bezpečné vzdálenosti diriguje jeho parťačka prozrazující primární cíl mise, jímž je dobytí výškové budovy a získání nukleárního jádra. Což je mimochodem aktivita, kterou agent 007 nebo Ethan Hunt zvládají v mezičase, co čekají na poslíčka s čerstvým croissantem a mlékem. Zločinecký boss však nehodlá svůj klenot dát zadarmo a z mini mrakodrapu udělal ostře střeženou pevnost, kde se ochranka počítá na stovky hlav a kde lasery s kulometnými stanovišti nejsou žádným překvapením. Velký kápo navíc dobře zná hrdinovi přednosti a připravil pro něj celou řadu pastí, které jeho vlastnosti tlumí na úroveň topiče z kotelny. Jenže i topič dokáže pořádně naložit pod kotel.

Více mrtvých než ve Žhavých výstřelech
Team Shifty stojící za malou nezávislou hrou postavil hratelnost na jednoduchém principu, kde se úrovně skládají z jednotlivých pater, ve kterých je třeba splnit A, přitom pobít stanovený počet nepřátel B a najít cestu ven, jenž můžu označit jako C. Během plnění tohoto slabikáře se kvality i kvantity protivníků neustále zlepšují, stejně jako výzbroj autonomních obraných systémů. Stačí zhruba hodina a počet mrtvol hravě přesáhne tisícovku. V tu chvíli Duke Nukem začíná s oroseným čelem hledat číslo linky důvěry nebo alespoň kontakt na Chucku Norrise, protože Mr. Shifty se nezastaví před sebesilnější zdí. Je to s podivem, ale i dnes může zaujmout hra, v níž se představitel dokáže ohánět „pouze“ rukami a bleskově přesouvat prostorem.

Překvapení je svým způsobem na místě, protože moderní trend velí naroubovat RPG prvky i na piškvorky a není-li možné rozvíjet dovednosti, musí digitální rek disponovat přinejmenším arzenálem lybijské armády, případně superhrdinskými schopnostmi. Pan Shifty je v tomto ohledu retrem, jak se patří a ve srovnání s dnešními hrami připomíná prvního Ramba, který se hodlá postavit bandě Dominica Toretta. On s kudlou a bahnem na ksichtu, oni v high-tech autech s více koňmi, než běhá volně po světě a výrazem, který odradí i smečku hladových divočáků. Jenže tvůrci se toho nebojí a do rychle odsýpajícího tempa začlenili prvky, které nám vysokorozpočtové tituly slibují léta, ovšem jen zlomek z nich je ve výsledném produktu nabídne.

Když ruce bolí i Benjamin Franklin dobrý
Zničitelné prostředí a interakce s ním vás v daném zobrazení sice nepřivede k nirváně, ale já jsem skromný hoch ze srdce Evropy, který si každé jedno patro užil, jak jen mohl. Ta radost, že mohu knihovnu přeměnit na vatru trampského kempu, že dveře lze vykopnout a zabít s nimi to individuum za nimi nebo že protivníky při troše štěstí zredukuje friendly fire. Takové možnosti nemám ve hře každý den. Stejně tak trojzubcem nepřišpendlím zloducha ke zdi zrovna často, a to jsem si vybral jen ten nejzajímavější předmět. Patra skýtají různorodé možnosti a k boji lze využít jak koště či hasící přístroj, tak miny, meče nebo štíty. Vždy jen po dobu, než se věc opotřebuje, což je bohužel relativně rychle. Vlastně si ani nepamatuji, kdy jsem někoho sprovodil ze světa balíkem peněz nebo zlatou cihlou. Inu pokrok nezastavím.

Musím se přiznat, že jsem minimálně polovinu hrací doby byl přesvědčený, že hře dám absolutní hodnocení, protože jde o příjemnou oddychovku na jedno odpoledne. Zápal ovšem vydržel zhruba 40 minut, než se začaly projevovat stinné stránky, které by si pan Shifty ze svého životopisu nejradši vyškrtnul. Hra běží na enginu Unity a při jednoduché stylizaci by jeden čekal, že stabilita bude její druhé jméno. Autoři si dokonce naordinovali na konzolové verze o 4 měsíce déle, ale ani to nestačilo. Dokud je na obrazovce jen několik postav, běží titul naprosto plynule a opřít se může i o bleskové načítání. Zvrat přichází s početnými vlnami nepřátel, tehdy frekvence snímků za sekundu začíná padat z útesu a jen posledním prstem se zastaví nad hranicí, kdy máte chuť seknout s ovladačem o zem.

Nehýbej se nebo tě zabiji znova
Nestává se tak každých 10 minut, to ale jen proto, že hra vydrží zhruba 2 hodiny, přičemž proběhnout se dá pod 70 minut. Ne, nebyl jsem takový maniak, ale vývojáři za překonání jejich speedrunu odemykají štědrý achievement. Je-li 299 Kč mnoho nebo málo, nechám na vás, ale já bych pár kachen ubral, protože zarputilí hráči proběhnou jednu úroveň pod 10 minut, a to bez problémů. Osobně pak mám problém s mrtvolami, ve kterých se ztrácejí živí strážci s brokovnicí. Myslíte si, že perimetr je čistý? Přesvědčte se raději dvakrát nebo nezůstávejte na jednom místě, jinak dříve či později někoho zaručeně přehlédnete. Že torza bývalých žoldáků občas pohltí posmrtný breakdance je naštěstí jen k smíchu a v hraní to nijak nepřekáží.

Abych nezapomněl, Mr. Shifty má pouze jeden režim, kterým je singleplayer, takže opětovné hraní moc nehrozí. Nemyslím si, že by hra více hráčů nějak chyběla a příliš užitku by neudělaly ani žebříčky časů. Toto jednoduše není typ hry, kde po nějakém sociálním družení prahnete, spíše vám bude líto, že se veškeré hraní soustředí jen do prostor budovy. Venkovní prostředí by zaručeně nabídlo ještě více potencionálních zbraní, a tudíž i další porci zábavy. Možná někdy jindy.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Zločinecká buňka se nemusí vždy eliminovat pomocí mohutného arzenálu nebo za asistence agenta splývajícího se stínem. Pěsti mají pořád moc rozhodovat o osudu světa a pan Shifty je toho jasným důkazem. Jednoduchý a hravý nezávislý titul dokáže zaujmout „čistou“ akcí, zničitelnými lokacemi a rozumnou obtížností. Umí ale také řádně naštvat, a to zejména kratší hrací dobou a kolísající optimalizací. Celkově se dá říct, že australský tým dobře zužitkoval zkušenosti, které nasbíral při portaci her z GameBoye Advance a svou prvotinu nese právě v duchu nenáročných her, jenž se skvěle hodí na cesty.
12. 12. 2017 • chaosteorycz3

Recenze: Hello Neighbor

„Ahoj sousede“, volám na pána žijícího naproti nám, když si jdu pro míč na okraj chodníku. Buran jeden. Ani neodpoví a čučí jak spadlý kaštan. Možná až moc dlouho sleduje mou pomalou chůzi směrem od jeho domu. Dokonce si mou pozici ještě zkontroluje pohledem z poza okna poté, co se uchýlil domů. Nevím proč, ale mám takový nepříjemný pocit. Proč mě tak dlouho pozoroval? Proč má na rukách zahradnické rukavice, když...

»
06. 12. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Soma

Také nemáte rádi zpoždění? Teď nemyslím takové to několikaminutové, kdy nic nestíháte kvůli líné dopravě nebo vlastnímu podcenění časové rezervy. Bavím se o více jak dvou letech, během kterých zapomenete i na působivější věci, než je vydání sci-fi hororu z dílny Frictional Games. Ti nedočkavější, včetně mě, Somu odehráli mezitím jinde a ostatní žánroví maniaci našli za tu dobu kvalitní náhrady. Proč tedy vůbec věnovat čas, a především peníze hře, která...

»
01. 12. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Bush Hockey League

Když je nemůžeš porazit, tak je zmlať anebo zmrzač. Tak přesně tímhle heslem se v druhé půli minulého století řídil leckterý hokejový tým, a to i na vrcholové úrovni. Ostatně ještě já pamatuji národní výběry Ruska či Kanady, které převahu soupeře kompenzovali přehnaným zájmem o jeho kolena, ruce a repasi obličeje. Používání hokejky jinak, než je v pravidlech a přetváření ledové plochy do zápasnického ringu se tak v 90. letech stalo cílem hned...

»
27. 11. 2017 • p.a.c.o3

RECENZE: Road Rage

Každý z nás určitě zná ten pocit, kdy se na něco těší a nemůže se dočkat dne, kdy si konečně svou vysněnou záležitost bude moct vyzkoušet nebo prožít. Přesně tyhle pocity jsem měl ve spojení s hrou Road Rage, která se odkazovala a snažila se ve mně vyvolat vzpomínky na legendární záležitost jménem Road Rush. Dokonce jsem v Road Rage vyzkoušel v rámci předběžného přístupu na PC, kdy pln optimismu jsem doufal, že předběžný...

»
26. 11. 2017 • p.a.c.o1

RECENZE: Farming Simulator 17 Platinum Expansion

Zemědělci mají svá pole jistě již sklizená a připravená na zimu, která se nezadržitelně blíží. Kdo by rád něco sklízel, může se vydat na pole virtuální, kde se neustále něco děje. Jednou z her, jež dokázala na farmářskou tématiku nalákat zástupy hráčů, je bezesporu Farming Simulator, jehož poslední ročník s číslovkou 17 se povedl na výbornou. A aby toho obsahu nebylo málo, dostává hra Platinovou edici, jejíž součástí je celá řada novinek.

»
24. 11. 2017 • kristine4chaos0

Recenze: LEGO Marvel Super Heroes 2

Fanoušci komiksových vesmírů jsou často jak kočky se psy, protože všichni tvrdí, že právě ten jejich je nejlepší. Největší rivalita samozřejmě panuje mezi společnostmi Marvel a DC. Superhrdinové svadí nepřímý boj na pultech tiskovin, v televizi, na stříbrném plátně, ve videohrách a také v našich domovech. U nás není výjimka. Když se mi podaří přítele přemluvit k třetímu Thorovi, automaticky musím počítat s povinnou projekcí Ligy spravedlnosti. On sní po nocích o tom, jak se...

»
22. 11. 2017 • lindros88cze4

RECENZE: L.A. Noire pro Xbox One

Detektivní thriller L.A. Noire od dnes již zaniklého australského studia Team Bondi, se vrací, aby se podíval na moderní konzole. Rockstar Games připravily remaster této povedené hry a my se teď mrkneme, jestli dokáže obstát i dnes.

»
20. 11. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Star Wars Battlefront II

V žádné předaleké galaxii, kde wookieeové dávají dobrou noc, ale v nám důvěrně známém vesmíru vznikla kdysi série Battlefront. S blyštivou značkou Star Wars a ještě opulentnějším logem LucasArts, dostali fanoušci rodinných fantasy pohádek poctivou dávku akce, která jim do gamepadů přinesla ty největší hrdiny z obou stran Síly. Jenže galaxie se mění, hrdinů přibývá, souboje mezi Impériem a rebely kývají miskami vah a Battlefront se vrací jak Darth Maulův světelný meč. Electronic Arts...

»