Recenze: Narcosis

Autor: chaosteorycz Publikováno: 13.5.2017, 14:43

Publikováno: 13.5.2017, 14:43

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1145 článků

Když se ke mně před nedávnem dostal film 47 Meters Down, došlo mi, že subžánr podvodních survival her je poměrně štíhlý. Děj vyprávějící o dvou sestrách, jejichž adrenalinový zážitek se žraloky se změní v boj o přežití na dně oceánu, k němuž nemají předpoklady a ani vybavení, vynikal dusnou atmosférou, kterou bych obratem přivítal v obdobném herním titulu. Jenže Abzu je žánrově mimo, Subnautica málo hororová, BioShock už archivní a Soma nám zůstala zapovězena. Pozvolné upadání snímku do zapomnění přetrhnula až novinka Narcosis nezávislého studia Honor Code.

Tužby jsou vyslyšeny. Dno Tichého oceánu, na něm výzkumná stanice společnosti Oceanova a dvacetičlenný tým, jehož součástí jsem já, oblečen v hlubinném skafandru. Ochranná lastura, protože jinak se těžká výstroj nazvat nedá, mě dělí nejen od všudypřítomné temnoty, ale také vody, která čeká na vhodnou příležitost, aby mě potěšila svou návštěvou. Po matné instruktáži se vydávám s kolegou k cíli vzdáleném několik desítek metrů. S ohledem na podmínky, to jde opravdu pomalu, a tak si ploužení krátíme konverzací, když v tom nastane šok. Zem pod nohami začne nebezpečně vibrovat, přichází tlaková vlna a okno.

Tma, ticho, samota a já uprostřed ní. Po probuzení se jen těžko zvedám, přeci jen skafandr není dělaný na nácvik aerobiku, ale naštěstí je neporušený. Nějaký kyslík ještě mám, baterka je taky funkční, jen to spojení se základnou zdechlo spolu s původním cílem trasy. Situace je vážná, ale nemohu podlehnout panice, jinak půjde kyslík rapidně dolů. Mám výcvik a směrnice, i když ty mi tři a půl kilometru pod hladinou moc nepomohou. Nezbývá, než pokusit se najít naši základnu Compass a s ní i zbytek týmů, někdo přeci musí být na živu. Alespoň v to doufám a chci věřit.

A vy věřte, že Narcosis je čistým zástupcem survival žánru střiženým z větší části thrillerem než hororem. Autoři vystavěli hlavní přednosti na příběhu a atmosféře, přičemž to první se jim daří více než dobře. Děj není tentokrát vyprávěný pomocí lístečků, psaníček a dopisů, nýbrž hrdinou samotným, který má ve velice skromném inventáři s nožem a světlicemi seznam posádky. Tak jak nachází předměty svázané s jednotlivými členy nebo dokonce jejich těla, zobrazují se pod jednotlivými fotkami jeho vzpomínky na ně. Později, když je jasné, že na sestavení fotbalové jedenáctky už to nevypadá, promlouvá stále více i z pozice vypravěče, přičemž dialogy, ano dialogy, mají potřebnou hloubku a vystihují depresivní situaci. Musím říci, že tento způsob se mi opravdu zamlouval, a i díky skvělému dabingu výborně vygradoval rozuzlení.

Poslední dobou mám štěstí na hry s nespecifickými konci a tato není výjimkou. Zhruba od půlky si myslíte, že víte, kam děj směřuje a až do posledních pěti minut tomu tak opravdu je. Pak ovšem tvůrci vytáhnou karty, zboří vám poker face a vy můžete zbytek dne přemýšlet, zda finiš byl výsledkem gradujících halucinací nebo jste obětmi skvělého příběhového twistu. Definitivně vybrat jedno či druhé je obtížné, neboť budovaná atmosféra nahrává oběma. Sinusoidní stavy kyslíku, ataky obyvatel temných hlubin, vidiny, pozůstatky základny stávající se pozvolna součástí oceánského dna, to vše je využíváno na podporu tísnivého prostředí, z něhož není zdánlivě úniku. Hrdinovu psychiku má nejvíce ovlivňovat strach. Strach z nedostatku, z neznáma, a nakonec i ze sebe samého, ale přenáší se to i na hráče?

Ne zcela. Alfou a omegou jsou láhve s kyslíkem a světlice, přičemž obojího je v takové míře, že byste prošli Titanic tam a zpět. Zejména na stanici jsou světlice předimenzovány téměř k neomezenému využívání a moc lepší to není ani se zásobníky. Ne, že bych byl taková mrcha a chtěl protagonistu udusit po deseti minutách, ale máte-li se bát mrtvoly nebo hlavonožce toužícího políbit vás, musí být potrava pro plíce vzácnější než zjevení Panny Marie. Lepší situace vládne v otevřeném prostoru, kde i přes jasné koridory můžete přeci jen lehce bloudit. Škoda, že tvory ohrožující cestu za denním světlem zastupují jen 3 exempláře. Řekl bych, že tady byl velký potenciál pro lidskou fantazii a nebezpečí ukryté v neznámu, ale co už. Alespoň gradující halucinace vrací atmosféru tam, kam patří. Za horor bych hru ale neoznačil.

 

Příjemným zpestřením jsou drobné překážky, ať už délkového rázu, při nichž hojně využijete krátkodobý pohon na zádech, tak formou úkolu „udělej, aby si mohl pokračovat“. Podíváte se tak do všech zákoutí podvodních budov, která se designérům docela povedla. Honor Code v rámci svých možností odvedl po vizuální stránce solidní práci a až na jeden průchod chobotnice zdí jsem nenašel nic, co by vybočovalo z nezávislého průměru. Prostředí působí dostatečně mrtvým dojmem, levitující předměty povětšinou reagují na přítomnost postavy a občas se zadaří vyčarovat opravdu pěknou momentku. Od věci by nebylo větší zastoupení živočišné říše, jenže má-li postava jen malý nožík a pohyb jak golem, asi těžko zvládne konfrontaci s něčím větším. Trochu lepší by mohla být hudba, jenž je až příliš sterilní a o slovo se hlásí opravdu jen zřídka a tudíž málo. Přesuny po oceánském dně díky ní občas připomínají noční návraty domů přes kamenolom.

Důležitým faktorem při koupi bude i cena, která je, jaká je. Pokud si vybíráte hry zejména dle příběhu a hledáte tématiku bohem zapomenutého konce světa na dně oceánu, je suma 400 Kč za 3 až 4 hodiny hraní relativně v pořádku. Pokud ovšem lpíte na důsledném dodržování žánrových faktorů, bez ohledu, zda k nim dochází v nelítostné pustině či daleko ve vesmíru, počkáte si na slevu. Za obdobný obnos totiž najdete jiné tituly, nabízející jak více obsahu, tak větší výzvu.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Vyprávění z nedostupných míst Pacifiku má tvář zadýchaného půltunového skafandru, kolem něhož se pozvolna vytrácejí stopy lidské existence. 2 míle pod vodní hladinou není největším nepřítelem tajemná fauna nebo všeobjímající tma, ale lidská mysl, která kličkuje mezi panikou, šílenstvím a světélkem naděje kdesi v hlubinách. Skvělému příběhu však jen sekunduje tísnivá atmosféra, jenž je i v těch nejvypjatějších okamžicích krok pozadu. Viníkem je možná až přílišná otevřenost široké komunitě hráčů. Ta má survival prvky na dlouhém vodítku, a tak nemůže nabídnout konstantní zážitek po celou dobu hraní. Pakliže ale nechcete mít srdce v kalhotách ze vzdálenosti k další kyslíkové lahvi, můžete si k výsledku ještě bodík přihodit.
12. 12. 2017 • chaosteorycz3

Recenze: Hello Neighbor

„Ahoj sousede“, volám na pána žijícího naproti nám, když si jdu pro míč na okraj chodníku. Buran jeden. Ani neodpoví a čučí jak spadlý kaštan. Možná až moc dlouho sleduje mou pomalou chůzi směrem od jeho domu. Dokonce si mou pozici ještě zkontroluje pohledem z poza okna poté, co se uchýlil domů. Nevím proč, ale mám takový nepříjemný pocit. Proč mě tak dlouho pozoroval? Proč má na rukách zahradnické rukavice, když...

»
06. 12. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Soma

Také nemáte rádi zpoždění? Teď nemyslím takové to několikaminutové, kdy nic nestíháte kvůli líné dopravě nebo vlastnímu podcenění časové rezervy. Bavím se o více jak dvou letech, během kterých zapomenete i na působivější věci, než je vydání sci-fi hororu z dílny Frictional Games. Ti nedočkavější, včetně mě, Somu odehráli mezitím jinde a ostatní žánroví maniaci našli za tu dobu kvalitní náhrady. Proč tedy vůbec věnovat čas, a především peníze hře, která...

»
01. 12. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Bush Hockey League

Když je nemůžeš porazit, tak je zmlať anebo zmrzač. Tak přesně tímhle heslem se v druhé půli minulého století řídil leckterý hokejový tým, a to i na vrcholové úrovni. Ostatně ještě já pamatuji národní výběry Ruska či Kanady, které převahu soupeře kompenzovali přehnaným zájmem o jeho kolena, ruce a repasi obličeje. Používání hokejky jinak, než je v pravidlech a přetváření ledové plochy do zápasnického ringu se tak v 90. letech stalo cílem hned...

»
27. 11. 2017 • p.a.c.o3

RECENZE: Road Rage

Každý z nás určitě zná ten pocit, kdy se na něco těší a nemůže se dočkat dne, kdy si konečně svou vysněnou záležitost bude moct vyzkoušet nebo prožít. Přesně tyhle pocity jsem měl ve spojení s hrou Road Rage, která se odkazovala a snažila se ve mně vyvolat vzpomínky na legendární záležitost jménem Road Rush. Dokonce jsem v Road Rage vyzkoušel v rámci předběžného přístupu na PC, kdy pln optimismu jsem doufal, že předběžný...

»
26. 11. 2017 • p.a.c.o1

RECENZE: Farming Simulator 17 Platinum Expansion

Zemědělci mají svá pole jistě již sklizená a připravená na zimu, která se nezadržitelně blíží. Kdo by rád něco sklízel, může se vydat na pole virtuální, kde se neustále něco děje. Jednou z her, jež dokázala na farmářskou tématiku nalákat zástupy hráčů, je bezesporu Farming Simulator, jehož poslední ročník s číslovkou 17 se povedl na výbornou. A aby toho obsahu nebylo málo, dostává hra Platinovou edici, jejíž součástí je celá řada novinek.

»
24. 11. 2017 • kristine4chaos0

Recenze: LEGO Marvel Super Heroes 2

Fanoušci komiksových vesmírů jsou často jak kočky se psy, protože všichni tvrdí, že právě ten jejich je nejlepší. Největší rivalita samozřejmě panuje mezi společnostmi Marvel a DC. Superhrdinové svadí nepřímý boj na pultech tiskovin, v televizi, na stříbrném plátně, ve videohrách a také v našich domovech. U nás není výjimka. Když se mi podaří přítele přemluvit k třetímu Thorovi, automaticky musím počítat s povinnou projekcí Ligy spravedlnosti. On sní po nocích o tom, jak se...

»
22. 11. 2017 • lindros88cze4

RECENZE: L.A. Noire pro Xbox One

Detektivní thriller L.A. Noire od dnes již zaniklého australského studia Team Bondi, se vrací, aby se podíval na moderní konzole. Rockstar Games připravily remaster této povedené hry a my se teď mrkneme, jestli dokáže obstát i dnes.

»
20. 11. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Star Wars Battlefront II

V žádné předaleké galaxii, kde wookieeové dávají dobrou noc, ale v nám důvěrně známém vesmíru vznikla kdysi série Battlefront. S blyštivou značkou Star Wars a ještě opulentnějším logem LucasArts, dostali fanoušci rodinných fantasy pohádek poctivou dávku akce, která jim do gamepadů přinesla ty největší hrdiny z obou stran Síly. Jenže galaxie se mění, hrdinů přibývá, souboje mezi Impériem a rebely kývají miskami vah a Battlefront se vrací jak Darth Maulův světelný meč. Electronic Arts...

»