Xboxweb

Hlupáček Luffy je zpět a s ním celá parta Slamáků. Pirátský svět One Piece zvedá kotvy, aby vás vzal na další dobrodružství. Tentokrát se nevydává RPG směrem, ale vrací se do přístavu, který mu sedí nejlépe. Série Pirate Warriors asi nejvěrohodněji odráží skutečnou tvář mangy. Má dostatek prostoru pro vyprávění příběhu. Zároveň nabízí bohatou herní náplň a obrovské množství známých postav. A za mě jde prozatím o nejvydařenější anime adaptaci letošního roku.

Kdo je vlastně Monkey D. Luffy? A proč vypadá jak Pepek od traktoru? Převyprávět vám desítky let trvající souboj o krále pirátů není v mých silách. Jakkoliv mám dílo Eiichira Oda ráda, jeho obsáhlá šíře by potřebovala speciální speciály na pokračování. Vy potřebujete vědět, že Luffy je posedlí pirátstvím. Od mala sní o tom, že se stane Králem pirátů. Touhu po svobodě a respektu v něm pomohl rozdmýchat i korzár, který mu daroval slaměný klobouk. Se slovy, že ho chce zpět v pravý čas, odplul pryč a stanovil gumovému chlapci životní poselství.

Léta plynula. Luffy dospěl. A skutečně si obstaral dostatek přátel na to, aby mohl kočírovat loď mezi nebezpečnými ostrovy. Banda zdánlivých loserů. Taková, kterou ve svých knihách rád zobrazuje třeba Stephen King. A stejně jako v jeho příbězích, i tady je neprávem podceňována. Slamáci obráží jeden přístav za druhým. Sráží ega nadutých pirátů a pomáhají utlačovaným chudákům. Osudy hrdinů mají hned několik ér a Pirate Warriors 4 mapuje události od počátků East Blue až po dobu New World.

Hra si vybrala osm rozsáhlý kapitol. Z nich cituje nějakých pět a třicet misí. A to pouze v hlavní příběhové části. Na výběr jsou ještě režimy Free Log a Treasure Log. Ten první umožňuje přehrát znova příběhové mise. Jen s jinými volitelnými postavami a s lehce pozměněnými úkoly. Treasure Log funguje jako sklad vedlejších dějových linek. Z jednotlivých období si bere dílčí bitvy a hrdiny do nich zapojené. Výsledkem jsou desítky hodin epických bojů.

Dlouho jsem neměla tak skvělý pocit, při hraní adaptace mangy. Bože, je tu skoro všechno. Whole Cake Island, Marineford, Enies Lobby nebo Dressrosa. Nechybí Big Moma, Ivankov, překrásná Boa Hancock a dojde i na obávaného Kaido. Některé momenty série jsou vyprávěny z televizní přesností. Jiné se bohužel musely uskromnit, tudíž jsou buď zmíněny meziřečí nebo chybí úplně. Je to velká škoda. Ale muselo tak být. Pro nováčky ve světě One Piece bude vyprávění občas zmatečné. Na druhou stranu. Studio Koei Tecmo udělalo maximum, aby zbloudilým hráčům vysvětlilo, co mohlo. A to včetně plnohodnotného japonského dabingu. S anglickými titulky samozřejmě.

Jestli vás nechytí příběh, hratelnost musí. Nebo jste prostě ztraceni a svět omalovánkového Japonska se navždy uzavře. Titul spadá do stejného žánru jako Dynasty Warriors. Tedy do bojovky, kde se hrdinové potýkají s hordami nepřátel, bossy a variabilními úkoly. Na rozumně velkých mapách. Nic nevynahradí řežbu se skupinami desítek nepřátel. Mějte v oblibě Tekkena, Street Fighter nebo klidně i Killer Instinct. Ale až hromadné mlácení vesnických povalečů dá vašemu hraní smysl.

Skvělému dojmu jde naproti primitivní ovládání. Trochu až automatové. V kombinaci funguje silný útok s rychlým, úskok a skok. Všechny čtyři činnosti lze během bitek míchat. Protivníci díky tomu létají úplně všude, a to nemusí ani dojít na speciální útoky. Drobnou specialitkou je zničitelné prostředí. U hranic lemujících mapu jen kosmetické. U objektů v poli úplné. Nevěřili byste, jak naplňující a zároveň návykové je takové bojiště. Superhrdinsky nereálné střety získávají na fyzičnosti a větší uvěřitelnosti. Jakkoliv protikladným dojmem to zní, je to tak.

Bohatá nabídka postav je využívána v hojném zastoupení. V příběhu jsou vždy na výběr ti, kteří jsou vaším chutím nejblíž. Všichni totiž nejsou dobří bojovníci. Ne pro mě a pro můj rychlý styl hraní. Že nevyužiji pomalejší bojovníky nikomu nevadí. Vždy je k mání alespoň jeden. S ním rozpoutám hurikán hmatů, chvatů a přeletů. One Piece: Pirate Warriors 4 nikdy nenudí. Ve společnosti Slamáků zapomínáte na čas, na starosti obyčejného života. A to se hodí nejenom v dnešní době. Atmosféra hromadných soubojů nevyprchává, ať už se věnujete tomu či onomu režimu. Postavy se postupně vylepšují, nabírají nové útoky a dělají nepořádek v dalších a dalších místech.

Navíc se na to výborně kouká. Titul je rychlý, neztrácí čas. Barevnost a stylizace vychází z předlohy a naplňuje očekávání vrchovatou měrou. Občas působí obraz tmavým dojmem. Skoro, jako by mu chybělo více světla. To bude daň za množství objektů v obrazu. Kvůli tomu se nekoná ani vysoké rozlišení, ani dynamický kontrast. To mám autorům skutečně za zlé, protože neždímají grafický potenciál naplno. Po úrovních se válí trosky, prach ze sutin a kapitulující soupeři. Ale fakt by se tam nenašlo trochu víc výkonu? Nebo snahy? A když jsem u snah, co ta poblázněná kamera? Příště si na vás posvítím.

I když mě na to hra upozorňovala v začátcích, aspoň myslím, až mnohem později jsem se všimla mulitplayeru. Hlásí ho zelené kolečko se slovem Online. Co s ním? Jsou tu snad arény pro další zápasníky? Ne. V tomto ohledu se drží nabídka hodně vzadu. Nedávný One-Punch Man dovolil pozvat kamarády nebo se s dalšími hráči utkat ve výzvách. Tady funguje jen první část. Tedy, že kolega převezme jednoho z pomocných hrdinů. Sympatická možnost, kterou u nás těžko využijete. Pro kooperaci se špatně shánějí lidé, a to i ve světě. Ve středu Evropy? Téměř bez šance.

Je čas, abych vám pomalu poděkovala za chvilku pozornosti a šla čistit palubu. Imaginárně, ve hře ta možnost není. Každopádně. Luffyho s klidem doporučím každému, kdo se alespoň otřel o mangu a anime. Atmosférou jde o jasný triumf. Hratelností taktéž, protože odtrhnout se od pirátského příběhu nebylo jednoduché. A unavený ovladač mi to jednou spočítá. Ale co s ostatními? Bijete se rádi? Hledáte herní výzvy? A jste připraveni čistit přeplněné ulice? Tak si Pirate Warriors 4 někam zapište.