RECENZE: PGA Tour 2K23

Autor: p.a.c.o Publikováno: 27.10.2022, 20:27

Publikováno: 27.10.2022, 20:27

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 2794 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Ač se to nemusí zdát, recenzovat golfovou hru není taková pohoda, jakou se tento sport prezentuje. Hráči jsou sice od přírody zvyklí, že musí překonávat překážky, ale jak se nějakou mechaniku naučí a dostatečně si ji osvojí, nic je na vítězné cestě už většinou nezastaví. A pak je tady golf, kdy žádný odpal není stejný a koncentrace musí být po celou dobu na nejvyšší úrovni. Každé zaváhání pak golfový bůh nekompromisně trestá odpalem do bunkru, vody nebo těsně minutým patem, kdy bych tu hokejku vzal a seřezal s ní caddyho.

Přesně tyhle pocity se ve mně opět rozjely naplno, protože dorazila PGA Tour 2K23 od Hb Studios a 2K Sports. Poslední ročník vyšel před dvěma lety, takže byl nejvyšší čas, přinést svěží vítr na již trochu zatuchlé greeny. Bohužel ten čerstvý vítr nefouká od moře, ale od nějaké skládky. Mimo jiného vzduchu totiž přináší zápach a dost často také probouzí dávící reflex.

Důvodů k tomu je hned několik. Předně mě úplně neuspokojila zdejší nabídka herních režimů. Je tu jenom kariéra, trénink, online a lokální režimy. Za velké mínus bych v tomto směru označil fakt, že bez připojení k internetu si hru moc neužijeme, protože kromě tréninku nejde hrát nic jiného, a to ani kariéra pro jednoho hráče! Co tohle jako má být? Abych si bez internetu sám nemohl hrát turnaje? Takže jsme dostali produkt, který je bez internetu tak pětinový a to je za cenu, kterou si za něj vývojáři nestydí říct, žalostně málo.

Kariéra samotná pak není úplně špatná. Začneme na turnajích nižší kategorie a když se nám bude dařit, posuneme se až do samotné PGA Tour. Ovšem je třeba počítat s tím, že licence na ty nejblyštivější a nejznámější hřiště a podniky vlastní konkurenční EA, takže je to sled méně známých hřišť a turnajů, což tomu celému ubírá na atraktivitě. Moc daleko ji neposune ani přítomnost několika hvězd v čele s Tigerem Woodsem. Co by mohlo hru zachránit je editor a tvorba hřišť. Tedy v případě, že se najde dost zapálených fanoušků, kteří v něm budou schopni nějaká známá místa připravit.

Největší novinkou jinak klasické kariéry je přidání drobného RPG systému. Díky němu můžeme naši postavu vylepšovat v každém typu hry s holí (putter, drive, železo, atd…) a stejně tak si můžeme vybrat některé z lepších holí, které dostáváme buď za dostatečný počet zkušeností nebo od našich sponzorů. Na papíře to zní sice pěkně, ale v praxi tento systém nemá zásadní vliv na hru samotnou. Kdo má skill, bude nejlepší i se základním vybavením. Takže ve výsledku jde spíše o takovou kosmetickou změnu, aby se neřeklo. Je to přitom škoda, protože nějaké hmatatelnější zlepšování našeho profíka by bylo fajn. Ostatně tohle uměl už Rory McIlroy PGA Tour v roce 2015.

Při hře samotné je stále nejdůležitějším golfovým uměním pevná ruka. Tedy v případě, že pro ovládání zvolíte levou nebo pravou analogovou páčku. Udělat kvalitní švih je hodně těžké a každý chybný pohyb končí odpalem mimo ideální zónu. Letos mi celá mechanika přišla ještě o něco těžší a prý uvěřitelnější. S tím jde ruku v ruce širší nabídka postojů pro odpaly, což se určitě hodí. Musím se přiznat, že s odpaly pomocí páček stále bojuju, a to navzdory tomu, že mi moje odpalové pohyby přijdou identické a v rámci hranic. Nicméně hra je dost často jiného názoru.

Komu se by se nedařilo, může sáhnout po novém druhu ovládání – pomocí tlačítek. Celý systém je postaven na třech klicích – prvním volíme sílu úderu, druhým a třetím umístění a směr rotace míčku. Je třeba si na něj zvyknout, ale trvá to opravdu chvíli, než se vám povede první opravdu kvalitní odpal. Kdo se nechce trápit s páčkami, je tohle ideální volba a zpřístupnění celého herního zážitku i pro běžného hráče, který si chce odpoledne odpálit pár míčků a mít ze svého snažení radost.

Ostatní prvky hry mě ale spíš otravovaly, než bavily. Předně tu máme nový komentář, který měl přinést televizní zážitek ze zápasů. No, nepřinesl. Repertoár hlášek je totiž hrozně omezený a komentátoři si to nejlepší vyplácali už během prvního turnaje. Pak se všechno už jenom opakovalo, což jak sami uznáte, moc dobrý zážitek nevytváří. Tím spíš, že dost často jsou jejich řeči zkrátka mimo.

Co se televizního zpracování týče, snaží se nám hra nabídnout drama v rámci soubojů s rivaly. To znamená, že během naší hry se nám ukazují nejrůznější prostřihy na to, jak se daří soupeřům, či kde jim jaký úder tak úplně nevyšel. Z mého pohledu by tohle bylo fajn, kdyby se prostřihy spouštěli po dohrání jamky. Tak se ale neděje, protože prostřihy se pouští v průběhu našeho hraní. To beru jako narušení tempa a soustředění se a opravdu mi tento systém nevyhovuje.

Celkovému dojmu hrozně škodí technická stránka celé hry. Jednou z nejlepších funkcí nové generace konzolí je Quick Play. Bohužel kvůli nutnosti být pořád online, se hra neustále odhlašuje a připojuje. Ne vždycky se navíc připojení podaří, takže člověk musí hru shodit a pustit znovu, čímž celé funkce Quick Play v tomto případě skoro nedává smysl.

Pak tu máme různé vychytávky jako je nefunkční rozhraní, takže nevíte, jestli odpadly dopadnou tak, jak jste si plánovaly a v tom nejlepším případě odpalování ani nefunguje. Můžete dělat všechno, ale odpalovat ne, což zase ústí v ukončení hry. A opravdu je to hodně otravné, protože se to děje poměrně často.

A když už hra chvíli funguje a my se začneme víc věnovat dění kolem, zjistíme, že graficky je hra snad ještě ošklivější, než ročník předchozí. Fairwaye jsou jenom jednolité zelené placky a to samé platí pro greeny. Chybí jim nějaké větší detaily nebo něco takového. Ještě jsou však docela ucházející oproti opravdu děsivě ošklivým modelům diváků kolem hřišť. Pak jsou tady smutné modely stromů, skrze které ale není problém prostřelit míček a ani ta voda není nic extra. Míček sice udělá žbluňk, ale jenom zvukově. Při jeho dopadu do vody se hladina ani nehne.

Takže tu máme golf, který se pěkně hraje, dokáže být dostatečnou výzvou a vybízí k neustálému zlepšování. To je ovšem hodně málo, když ta omáčka kolem celkový dojem spíš kazí. Škoda, že RPG systém a systém sponzorů, kteří nám nabízejí svou přízeň na základě našich výkonů, není více propracovaný, protože tohle by mohla být zábava. Zapracovat by to rozhodně chtělo na technické stránce, zrušit povinnost být při hraní kariéry online a aspoň opravit ty největší technické nedostatky, kvůli kterým se nedá hrát. Není toho málo a rozhodně doporučuji s koupí počkat buď do doby, než bude hra aspoň v 50% slevě anebo do doby, než svůj nový golf konečně vydají EA Sports.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Pokračování, které svého předchůdce rozhodně nepřeskakuje. Spíš to vypadá na jízdu z kopce bez brzd. Herní mechaniky jsou sice fajn, ale zbytek za moc nestojí. A rozhodně si takhle nepředstavuju hru pro nové generace konzolí, protože i na Xbox 360 vypadala ta hřiště líp. Uvidíme, jak na tenhle výtvor odpoví EA a jejich golf. 2K Sports mají totiž docela vysoký handicap.
23. 11. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: Goat Simulator 3

Poslání her je jasnější než výbuch atomovky. Mají přinášet výborné technické zpracování, vážné příběhy, kdy místy jedno nebo obě oči nezůstanou suché a propracovanou hratelnost, která je výzvou nejen pro naše ruce, ale také hlavu. Anebo taky ne. Pokud vývojáři popustí uzdu fantazii, vymyslí něco bláznivého, bizardního či ujetého, a ještě pro jistotu k tomu přilepí přídavek simulátor.

»
22. 11. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: Gungrave G.O.R.E

Jakmile se objevila příležitost k recenzi hry Gungrave G.O.R.E, nemohl jsem si ji nechat ujít. Ostatně první hra tohoto jména mi před lety dala přezdívku, přičemž od té doby se dočkala pouze jednoho pokračování, taktéž na PS2 (VR verzi, která dopadla velmi špatně jak u hráčů, tak u kritiků, raději ani zmiňovat nebudu). Co vedlo autory nyní, v roce 2022, probudit hlavního hrdinu Gravea z mrtvých a má jeho cesta...

»
21. 11. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: Evil West

Když jsem poprvé slyšel o další hře z produkce Focus Entertainment, příliš nadšení to ve mně nevyvolalo. Francouzský distributor je znám celou řadou titulů, které velmi snadno zapadnou do šedého průměru a poté po nich neštěkne ani pes. Poté jsem si ale vzpomněl na skvělou dvojici her A Plague Tale, což ve mně opět vzbudilo naději. Odsoudit hru na základě předsudků by ostatně byla veliká chyba a v případě Evil...

»
21. 11. 2022 • Lukáš Urban0

Recenze: Soulstice

Různorodost. To je ten pravý výraz, který nám pomůže pojmenovat to, co na hrách máme tak strašně rádi. Vezměte si například téma sourozenců stojících proti nebezpečí. Může z toho vzniknout báječná adventura pro dva, kde bratři putují společně lesem a řeší logické překážky. Dále lze vytvořit středověký příběh opřený o éru morové epidemie, kde se ke slovu dostává dávné prokletí. A v neposlední řadě je možné vystavět fantaskní příběh o zániku světa,...

»
18. 11. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: WRC Generations

Hry s oficiální licencí nám nabízejí přesně to, co od nich čekáme. Známé značky, sponzory, stáje, tratě, jezdce nebo hráče a stadiony. Na druhou stranu není snadné takovou hru připravovat v pokud možno nějakém intervalu ideálním jak pro vývojáře, tak pro hráče. A další věcí je fakt, že každá licence jednou končí, a i když se vývojářům při nakládání s ní daří, může dojít k ukončení spolupráce. Letos tímto způsobem rozloučíme hned se dvěma...

»
15. 11. 2022 • Lukáš Urban0

Recenze: The Chant

Ve školním skládání herbářů nejspíš našli zalíbení jen dva typy lidí. Budoucí pěstitelé omamných látek a fanatičtí zahradníci, kterým při popěvku „rozvíjej se poupátko“ vstávalo víc než jen úsměv na rtech. Jenže nikdo nemohl tušit, že se jednou najde ostrov plný dnešních hipíků, jejichž denním plánem je opěvování přírody a dolování barevných kamínků. A do takového prostředí se dostává psychicky nevyrovnaná slečna trpící tragickou ztrátou sestry. Pomůže sekta nevyrovnané duši?...

»
14. 11. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: Pentiment

Dobrých adventur je jako šafránu. Zatímco distributoři a herní studia hledají stále nové způsoby, jak monetizovat své tituly i po vydání a jak přesvědčit hráče, že potřebují nový skin na svou zbraň, tradiční herní žánry bohužel trpí. To ovšem neznamená, že by upadly v zapomnění. Skvělým příkladem je nejnovější počin studia Obsidian Entertainment, a především Joshe Sawyera (Icewind Dale, Neverwinter Nights 2, Fallout: New Vegas, Pillars of Eternity) s názvem...

»
04. 11. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: Call of Duty: Modern Warfare II

Za sebe musím říct, že v žánru čistokrevných stříleček posledních pár let opravdu strádám. Ty časy, kdy jich do roka vyšlo několik a člověk si mohl vychutnat nespoutanou jízdu s vůni střelného prachu po kolena v krvi nepřátel, jsou ty tam. Zůstalo pouze pár přeživších, a ještě méně z nich vychází každý rok. Poslední stálící je v tomto směru Call of Duty, které rok co rok přináší nový díl. Výhodou téhle série je fakt, že...

»