RECENZE: RIDE 3

Autor: p.a.c.o Publikováno: 4.12.2018, 17:58

Publikováno: 4.12.2018, 17:58

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1638 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Vývojáři z italského studia Milestone mají mezi hráči již nějaké to jméno, protože stojí za celou řadou známých značek. Jejich kvalita je sice velice rozporuplná, ale když řeknu, že se jedná o lehce nadprůměrné tituly, nejspíš to přesně vystihne jejich status. Ne každé studio je schopné chrlit hry stejným tempem, jako to dělají právě Milestone a ještě u nich zajistit nějakou kvalitu. Vždyť jenom letos jsme od nich již dostali tři hry s tématem motorek a jedny automobilové závody.

U všech letošních počinů se navíc recenzenti shodují v tom, že potenciál zde je, ale tak nějak vývojáři nedokáží překonat vlastní stín a přinést něco víc, než jenom obyčejné závodění, jaké vlastně udělali předtím. No a do této situace dorazila poslední hra pro letošní rok, jíž ambice rozhodně nechybí. RIDE 3 se pokusí nabídnout to nejlepší z motorkářského herního světa, vybavené obrovskou zásobu motorek od 14 výrobců a obalené neformálnější prezentací.

Doufal jsem, že se konečně dočkám zmíněného vystoupení ze stínu, jelikož série RIDE byla vždycky trochu jinde, než zbytek značek, které byly zatíženy (v dobrém slova smyslu) nějakou oficiální licencí. Pozitivní jistě je, že RIDE 3 z toho mírně čerpá, jelikož používá tratě nejen vývojáři vytvořené, ale také ty skutečné. Stejně tak najdeme jak klasické okruhové závody, tak nechybí ani motokros. V rámci kariéry, která je hlavním nosným prvkem pro posouvání se dál a získávání nových strojů, zde najdeme jak klasická závodění, tak nechybí třeba soutěže v předjíždění nebo drag.

Nové stroje nejsou tím jediným, co se za výhry dá získat, protože nové věci dostaneme i pro naše motorky a závodníky. Přizpůsobení všeho druhu pro odlišení se v závodním poli nic nebrání a kdo chce objevovat taje tuningu svého stroje, také dostane možnost. Licencovaných dílů od renomovaných společností je celá řada a díky nim můžeme dodat našemu stroji nějaký ten výkon navíc. Kdo má v sobě nějaký umělecký talent a chce ho dát všem na obdiv, může využít služeb editoru potisků/designů, který je až podezřele podobný tomu z Forzy a to včetně sdílení online obsahu. Na jednu stranu není kopírování úplně normální, ale zase alespoň vývojáři mají něco pěkného a funkčního.

To nejdůležitější se samozřejmě odehrává na trati, takže se tam pojďme podívat. Kdo letos, nebo klidně i loni, hrál nějakou motocyklovou hrou ze stáje Milestone, bude si zde připadat jako doma. Já jsem si hned vybavil letošní MotoGP 18, které se po chvilce cviku hráli příjemně, a díky širokým možnostem nastavení se z nich dala udělat hra pro každého. Ne jinak je tomu i v případě RIDE 3, kdy můžeme volit z různých nastavení asistentů nebo úrovně „simulace“, až po velice přesnou volbu obtížnosti soupeřů. Zároveň s tím zůstaly zachovány všechny nešvary místního jízdního modelu, jako je přehnaná „lehkost“ motorky, která je nejvíce cítit v soubojích. V nich soupeři drží na trati jako přibití, ale do nás se stačí lehce opřít a náš zadek promptně míří do kačírku.

Úroveň soupeřů se dá dobře nastavit a rozhodně se vyplatí volit moudře. Nejsou moc kreativní, drží se stopy zuby nehty a nedělá jim sebemenší problém vás poslat k zemi. K tomu mají občas tendenci získat nějakým záhadným způsobem rychlost navíc, takže se můžete snažit sebevíc, ale nepředjedete je. To už je takový standart v místních sériích, které rozhodně nevyčnívají nějakou přehnaně propracovanou Al.

Stejnou věc bych mohl použít i pro grafické a celkově technické zpracování celého RIDE 3. Na Xbox One X rozhodně vyniknou skvěle zpracované modely jednotlivých strojů (možnost zvolit nastavení pro výkon nebo grafiku). Některé modely se navíc po vzoru Forzy dají zoomovat a nejrůzněji prohlížet. Okolí tratí už je ale úplně jiná káva, navíc již řádně odleželá. Spousta modelů je již z pár let starých ročníků, nasvětlení také není takové, jaké by hráč od Unreal enginu čtvrté generace čekal a celkově působí okolí tratí sterilně, ba až prázdně. Na to si ostatně stěžuji například v každém ročníku série MotoGP a ani po těch letech nedošlo k nějakému zásadnímu zlepšení.

RIDE 3 bych klidně charakterizoval jako hru, která rekapituluje tituly z letošního roku, protože si vzala něco z každého z nich, jenom místo oficiální licence to servíruje lehce neformální formou. Kdo letos již něco hrál, nic nového a převratného zde nenajde, což platí i pro jízdní model. Milestone sice chtěli udělat nějakou větší hru na styl poslední Forzy (inspirace je místy jasně patrná), ale cestou k cíli jim buď došly síly, chyběly finance anebo prostě nejsou tak vyspělé vývojářské studio, které by bylo schopné udělat velkou závodní hru. Možná že v kancelářích firmy visí moto: „Není důležitá kvalita, ale kvantita…“ Prozatím jim to díky oficiálním licencím a téměř nulové konkurenci prochází a samotného mě zajímá, jak dlouho tomu tak ještě bude. Věřit v to, že se jim jednou povede udělat opravdu skvělou závodní hru je stejné, jako čekat na příchod mesiáše.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

RIDE 3 funguje výborně jako ukázka z portfolia her vývojářů z Milestone (MotoGP, MXGP nebo Monster Energy), kde najdeme od všeho trochu. Nehraje se špatně, ale nedotaženosti ve všech směrech ubírají hře na atraktivitě. Přitom náznaky dobrých nápadů a vůle vývojářů jít svou cestou tu jsou, jenom škoda, že je nedokázali naplno promítnout do výsledného produktu.
17. 02. 2019 • lindros88cze0

RECENZE: Jump Force

Je tady další bojovka, která vytváří směs postav z různých světů anime. Tentokrát se jedná o týmovku Jump Force, které určitě ani zdaleka nebude posledním z tohoto žánru, ale přeci by byla škoda jej minout. Od ostatních her svého typu se odlišuje především svým vizuálním stylem, kdy se snaží anime postavy zpodobnit realističtěji, což může působit trochu směšně, ale ve výsledku dokáže zaujmout, i když určitě ne každého.

»
16. 02. 2019 • chaosteorycz5

Recenze: Crackdown 3

„Tak se podívej chlapče. Už máš dost let, aby si pochopil, že jsi nechtěný. Dnes tu s tebou mluvím jen díky brzké zavírací době obchodů a faktu, že moje jediná ochrana byl tehdy deštník. Šanci zbavit se tě okamžitě jsme propásli, a tak došlo na komplikovanější řešení. Do Nigérie si nedoputoval, protože jsem část peněz na poštovné propil U Fleků. A řvoucí balík byl beztak podezřelý. Snaha o prodej v internetové aukci...

»
14. 02. 2019 • p.a.c.o4

RECENZE: Far Cry: New Dawn

Pokračování zaběhnutých sérií to zejména v poslední době nemají vůbec snadné. Zde se totiž, mimo jiné, projevují sympatie či antipatie k jednotlivým značkám nebo vývojářským domům, a to radikálněji než kdy dříve. Onou otázkou a problémem je, jak moc danou hru inovovat, aby si ještě zachovala svou identitu, ale zároveň mohla hráči nabídnout něco nového. Série Asssassin’s Creed je dobrým příkladem toho, jak to může dopadnout a pomalu se toto ožehavé...

»
13. 02. 2019 • chaosteorycz15

Recenze: Metro Exodus

Rusko. Řekněte bez opovržení jméno východní velmoci ve špatný čas, ve špatné společnosti a máte zaděláno na pěkný problém. V lepším případě se setkáte s ostrým slovníkem. V tom horším vás čeká hloubková lustrace, kdy se kolektiv odhodlá k osobní prohlídce, hledajíc odposlechy, rudou knížku, podepsanou fotografii Vladimíra Vladimiroviče a zbytky smrtící látky. Ale proč ta hysterie? Země rozprostírající se na asijském kontinentu dala světu i dobré věci. Tak třeba architekturu, vodku, jednoduché věci...

»
12. 02. 2019 • CryLineT0

Recenze: DreamWorks Dragons Dawn of New Riders

Rodiče to nemají lehké. Při výběru vhodné hry často bývají omráčeni krásným přebalem a lehce tak přehlédnou věkové doporučení, které je alespoň drobným návodem ke správnému věku. Ukázkovým případem byla nedávná RPG Kingdom Hearts III, která by se vnutila i nemluvněti. U dračího příběhu podobný přešlap nehrozí, protože jde o přímočarou jednohubku pro malé.

»
06. 02. 2019 • CryLineT10

Recenze: Kingdom Hearts III

Odvaha, odhodlání, láska, přátelství, spravedlnost. To jsou motivy, se kterými manipuluje každé dobrodružství, každá báchorka pro děti a každý hrdinský epos. Jako malí jsme tyto vlastnosti brali za své, stejně jako postavy, jež je ztělesňovaly. Vařečky byly našimi světelnými meči, násady od košťat symbolizovaly mušketýrské kordy a poklice od zavařovacího hrnce posloužila coby štít Kapitána Amerika. Víte co? Ono ale stačí mnohem méně. Třeba obyčejný klíč.

»
05. 02. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: Genesis Alpha One

Vesmír je nekonečný a stejně tak i možnosti v něm. Kolikrát nás jeho zákonitosti až překvapí a ne jinak je tomu i v herním vesmíru. Snad poprvé se mi stalo, že hra, o kterou jsem stál, byla nakonec něco úplně jiného, než jsem původně očekával. Z počátku jsem byl trochu zklamaný, ale nakonec jsem hře přišel na chuť a byl jsem rád, že jsem se o ní zajímal.

»
29. 01. 2019 • chaosteorycz1

Recenze: Resident Evil 2

Hra roku už na jeho počátku? Jsem si vědom drzosti mé otázky, která v některých z vás vzbudí nechápavý výraz. Čeká nás rok plný nových značek a velkolepých pokračování, tak jak si dovoluji vytahovat recyklát dvacetileté hry, který se veze na pseudo-vlně remasterů a remaků. Povím vám zatím jediné, Resident Evil 2 se neveze, on tu vlnu vede. Jestli jste někdy pochybovali, zda dnešní hráči potřebují pohlavek z minulosti, aby prozřeli ze všednosti...

»