RECENZE: RIDE 3

Autor: p.a.c.o Publikováno: 4.12.2018, 17:58

Publikováno: 4.12.2018, 17:58

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1960 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Vývojáři z italského studia Milestone mají mezi hráči již nějaké to jméno, protože stojí za celou řadou známých značek. Jejich kvalita je sice velice rozporuplná, ale když řeknu, že se jedná o lehce nadprůměrné tituly, nejspíš to přesně vystihne jejich status. Ne každé studio je schopné chrlit hry stejným tempem, jako to dělají právě Milestone a ještě u nich zajistit nějakou kvalitu. Vždyť jenom letos jsme od nich již dostali tři hry s tématem motorek a jedny automobilové závody.

U všech letošních počinů se navíc recenzenti shodují v tom, že potenciál zde je, ale tak nějak vývojáři nedokáží překonat vlastní stín a přinést něco víc, než jenom obyčejné závodění, jaké vlastně udělali předtím. No a do této situace dorazila poslední hra pro letošní rok, jíž ambice rozhodně nechybí. RIDE 3 se pokusí nabídnout to nejlepší z motorkářského herního světa, vybavené obrovskou zásobu motorek od 14 výrobců a obalené neformálnější prezentací.

Doufal jsem, že se konečně dočkám zmíněného vystoupení ze stínu, jelikož série RIDE byla vždycky trochu jinde, než zbytek značek, které byly zatíženy (v dobrém slova smyslu) nějakou oficiální licencí. Pozitivní jistě je, že RIDE 3 z toho mírně čerpá, jelikož používá tratě nejen vývojáři vytvořené, ale také ty skutečné. Stejně tak najdeme jak klasické okruhové závody, tak nechybí ani motokros. V rámci kariéry, která je hlavním nosným prvkem pro posouvání se dál a získávání nových strojů, zde najdeme jak klasická závodění, tak nechybí třeba soutěže v předjíždění nebo drag.

Nové stroje nejsou tím jediným, co se za výhry dá získat, protože nové věci dostaneme i pro naše motorky a závodníky. Přizpůsobení všeho druhu pro odlišení se v závodním poli nic nebrání a kdo chce objevovat taje tuningu svého stroje, také dostane možnost. Licencovaných dílů od renomovaných společností je celá řada a díky nim můžeme dodat našemu stroji nějaký ten výkon navíc. Kdo má v sobě nějaký umělecký talent a chce ho dát všem na obdiv, může využít služeb editoru potisků/designů, který je až podezřele podobný tomu z Forzy a to včetně sdílení online obsahu. Na jednu stranu není kopírování úplně normální, ale zase alespoň vývojáři mají něco pěkného a funkčního.

To nejdůležitější se samozřejmě odehrává na trati, takže se tam pojďme podívat. Kdo letos, nebo klidně i loni, hrál nějakou motocyklovou hrou ze stáje Milestone, bude si zde připadat jako doma. Já jsem si hned vybavil letošní MotoGP 18, které se po chvilce cviku hráli příjemně, a díky širokým možnostem nastavení se z nich dala udělat hra pro každého. Ne jinak je tomu i v případě RIDE 3, kdy můžeme volit z různých nastavení asistentů nebo úrovně „simulace“, až po velice přesnou volbu obtížnosti soupeřů. Zároveň s tím zůstaly zachovány všechny nešvary místního jízdního modelu, jako je přehnaná „lehkost“ motorky, která je nejvíce cítit v soubojích. V nich soupeři drží na trati jako přibití, ale do nás se stačí lehce opřít a náš zadek promptně míří do kačírku.

Úroveň soupeřů se dá dobře nastavit a rozhodně se vyplatí volit moudře. Nejsou moc kreativní, drží se stopy zuby nehty a nedělá jim sebemenší problém vás poslat k zemi. K tomu mají občas tendenci získat nějakým záhadným způsobem rychlost navíc, takže se můžete snažit sebevíc, ale nepředjedete je. To už je takový standart v místních sériích, které rozhodně nevyčnívají nějakou přehnaně propracovanou Al.

Stejnou věc bych mohl použít i pro grafické a celkově technické zpracování celého RIDE 3. Na Xbox One X rozhodně vyniknou skvěle zpracované modely jednotlivých strojů (možnost zvolit nastavení pro výkon nebo grafiku). Některé modely se navíc po vzoru Forzy dají zoomovat a nejrůzněji prohlížet. Okolí tratí už je ale úplně jiná káva, navíc již řádně odleželá. Spousta modelů je již z pár let starých ročníků, nasvětlení také není takové, jaké by hráč od Unreal enginu čtvrté generace čekal a celkově působí okolí tratí sterilně, ba až prázdně. Na to si ostatně stěžuji například v každém ročníku série MotoGP a ani po těch letech nedošlo k nějakému zásadnímu zlepšení.

RIDE 3 bych klidně charakterizoval jako hru, která rekapituluje tituly z letošního roku, protože si vzala něco z každého z nich, jenom místo oficiální licence to servíruje lehce neformální formou. Kdo letos již něco hrál, nic nového a převratného zde nenajde, což platí i pro jízdní model. Milestone sice chtěli udělat nějakou větší hru na styl poslední Forzy (inspirace je místy jasně patrná), ale cestou k cíli jim buď došly síly, chyběly finance anebo prostě nejsou tak vyspělé vývojářské studio, které by bylo schopné udělat velkou závodní hru. Možná že v kancelářích firmy visí moto: „Není důležitá kvalita, ale kvantita…“ Prozatím jim to díky oficiálním licencím a téměř nulové konkurenci prochází a samotného mě zajímá, jak dlouho tomu tak ještě bude. Věřit v to, že se jim jednou povede udělat opravdu skvělou závodní hru je stejné, jako čekat na příchod mesiáše.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

RIDE 3 funguje výborně jako ukázka z portfolia her vývojářů z Milestone (MotoGP, MXGP nebo Monster Energy), kde najdeme od všeho trochu. Nehraje se špatně, ale nedotaženosti ve všech směrech ubírají hře na atraktivitě. Přitom náznaky dobrých nápadů a vůle vývojářů jít svou cestou tu jsou, jenom škoda, že je nedokázali naplno promítnout do výsledného produktu.
26. 05. 2020 • Lukáš Urban3

Recenze: Maneater

Žraloci to mají těžké. Nejsou roztomilí, neskáčou radostně podél výletních lodí a neplatí za inteligentní savce. Příroda je zařadila do škatulky „těch zlých“, moderní popkultura toho využívá v brakových hororech a média detailně líčí každé napadení člověka. Třebaže jich je pár za rok. Ale je to pohodlnější, než poukazovat na přehnaný rybolov a vybíjení žraločí populace. Tak proč se zase jednou nepostavit na druhou stranu a nezredukovat záznamy evidence obyvatel?  

»
24. 05. 2020 • p.a.c.o6

RECENZE: Mafia II: Definitive Edition

Herní šoubyznys je třeba oproti filmům ještě mladé odvětví, které má velké věci jistě stále před sebou. O to víc mě zaráží trend posledních let, kdy mají nejrůznější vydavatelé tendence vytahovat staré klasiky a přinášet je hráčům na aktuálních platformách. Těžko říct, jestli je k tomu vede jistota výdělku nebo relativní lehkost co se práce týče, nicméně tento „Obchod s nostalgií“ asi relativně sype. A bohužel se nevyhnul i značce, na kterou...

»
13. 05. 2020 • Lukáš Urban1

Recenze: Ion Fury

Respekt před všemi značkami, které přežily milénium, přizpůsobily se moderním prvkům, a přesto někde uvnitř zůstaly stejné. A klobouček těm tvůrcům, jejichž um k tomu dopomohl. Co ale přát zastydlým puberťákům, jejichž sláva přišla a skončila enginem Build? Upřímnou soustrast? Příjemný důchod? Vše nejlepší k brzké dospělosti? Možná jen hodně štěstí, protože zapáleností, tvrdohlavostí a oddaností bojují s větrnými mlýny, které je stejně jednou odvanou. Ale zatím jsou tady.

»
12. 05. 2020 • p.a.c.o2

RECENZE: Super Mega Baseball 3

Je příjemné vidět, že značka, které jste na začátku z jakéhokoli důvodu moc nevěřili, pěkně roste a na trhu se jí daří. Dokonce se těšíte na její další díl, samozřejmě pokud vám ho vývojáři necpou co půl roku. Ideální je dodržet mezi díly časový odstup, aby si hráči mohli každý díl náležitě užít a vy, jako vývojáři jste měli dostatek času zapracovat na pokračování. U sportovních her toto platí dvojnásob, i...

»
09. 05. 2020 • Lukáš Urban3

Recenze: Deliver Us The Moon

Téměř každá záchrana lidstva, která probíhá ve vesmíru, sází na jednoho člověka. Ať už jde o vetřelce, tajemný monolit, letící asteroid nebo příšeru chapadlovitého tvaru. Pouze ten jeden, vyvolený a výjimečný může zvrátit katastrofu biblických rozměrů. A právě to je na komorních sci-fi to nejdůležitější. Pocit, že nezbyl nikdo jiný, kdo by napravil naše chyby. Nikdo, kdo by včas stisknul tlačítko nebo udělal sebevražedný krok. Podobně jako v tíživé adventuře od...

»
05. 05. 2020 • Lukáš Urban0

Recenze: Obduction

Někde hluboko v nitru musí být vývojáři zarputilými rybáři. Nebo si jednou z dlouhé chvíle zašli k jezírku, a tam lapili zlatou rybku. A jelikož na začátku 90. let ještě vládly ideály, poprosili pouze o to, aby měl jejich budoucí projekt úspěch. Rybka přání splnila a v dobrém rozmaru mu protáhla expiraci víc, než se sluší. A tak se skoro dvacet let odkazovalo na populární Myst. Ale když máte jednou talent, nepotřebujete rybařit.

»
29. 04. 2020 • CryLineT2

Recenze: Stranded Deep

Možná se mi to jen zdá, ale co hra s prvky přežití, to hrdina, který ve vteřině projde charakterním přerodem. Ještě před malou chvíli si užíval soukromého letu. Dopřával si nadstandard luxusní třídy. Ne dlouho. Letecká nehoda ukončila blahobyt uprostřed neobydleného souostroví. A tam to přišlo. Z manažera zhýčkaného klimatizací se stal skaut, pionýr a MacGyver v jednom. To protože má nás, hráče. My ho bezpečně provedeme základy přežití.

»
28. 04. 2020 • Lukáš Urban4

Recenze: SnowRunner

Úspěšných kampaní na Kickstarteru už jste nejspíš viděli víc než nahých ženských hrudníků. V dnešní době uspěje kde kdo. Ale málokdo to dotáhne k dlouhodobě nejprodávanější hře na Steamu. A ještě méně projektů se dočká nehynoucí obliby komunity a dvou pokračování. Co bylo kdysi Spintires s obrovským potenciálem, přichází dnes jako SnowRunner s velkým očekáváním a odhodláním posunout terénní simulaci novým směrem. A i když se nakonec hranice moc neposouvají, v rámci jejich prostoru se...

»