RECENZE: RIDE 3

Autor: p.a.c.o Publikováno: 4.12.2018, 17:58

Publikováno: 4.12.2018, 17:58

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1593 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Vývojáři z italského studia Milestone mají mezi hráči již nějaké to jméno, protože stojí za celou řadou známých značek. Jejich kvalita je sice velice rozporuplná, ale když řeknu, že se jedná o lehce nadprůměrné tituly, nejspíš to přesně vystihne jejich status. Ne každé studio je schopné chrlit hry stejným tempem, jako to dělají právě Milestone a ještě u nich zajistit nějakou kvalitu. Vždyť jenom letos jsme od nich již dostali tři hry s tématem motorek a jedny automobilové závody.

U všech letošních počinů se navíc recenzenti shodují v tom, že potenciál zde je, ale tak nějak vývojáři nedokáží překonat vlastní stín a přinést něco víc, než jenom obyčejné závodění, jaké vlastně udělali předtím. No a do této situace dorazila poslední hra pro letošní rok, jíž ambice rozhodně nechybí. RIDE 3 se pokusí nabídnout to nejlepší z motorkářského herního světa, vybavené obrovskou zásobu motorek od 14 výrobců a obalené neformálnější prezentací.

Doufal jsem, že se konečně dočkám zmíněného vystoupení ze stínu, jelikož série RIDE byla vždycky trochu jinde, než zbytek značek, které byly zatíženy (v dobrém slova smyslu) nějakou oficiální licencí. Pozitivní jistě je, že RIDE 3 z toho mírně čerpá, jelikož používá tratě nejen vývojáři vytvořené, ale také ty skutečné. Stejně tak najdeme jak klasické okruhové závody, tak nechybí ani motokros. V rámci kariéry, která je hlavním nosným prvkem pro posouvání se dál a získávání nových strojů, zde najdeme jak klasická závodění, tak nechybí třeba soutěže v předjíždění nebo drag.

Nové stroje nejsou tím jediným, co se za výhry dá získat, protože nové věci dostaneme i pro naše motorky a závodníky. Přizpůsobení všeho druhu pro odlišení se v závodním poli nic nebrání a kdo chce objevovat taje tuningu svého stroje, také dostane možnost. Licencovaných dílů od renomovaných společností je celá řada a díky nim můžeme dodat našemu stroji nějaký ten výkon navíc. Kdo má v sobě nějaký umělecký talent a chce ho dát všem na obdiv, může využít služeb editoru potisků/designů, který je až podezřele podobný tomu z Forzy a to včetně sdílení online obsahu. Na jednu stranu není kopírování úplně normální, ale zase alespoň vývojáři mají něco pěkného a funkčního.

To nejdůležitější se samozřejmě odehrává na trati, takže se tam pojďme podívat. Kdo letos, nebo klidně i loni, hrál nějakou motocyklovou hrou ze stáje Milestone, bude si zde připadat jako doma. Já jsem si hned vybavil letošní MotoGP 18, které se po chvilce cviku hráli příjemně, a díky širokým možnostem nastavení se z nich dala udělat hra pro každého. Ne jinak je tomu i v případě RIDE 3, kdy můžeme volit z různých nastavení asistentů nebo úrovně „simulace“, až po velice přesnou volbu obtížnosti soupeřů. Zároveň s tím zůstaly zachovány všechny nešvary místního jízdního modelu, jako je přehnaná „lehkost“ motorky, která je nejvíce cítit v soubojích. V nich soupeři drží na trati jako přibití, ale do nás se stačí lehce opřít a náš zadek promptně míří do kačírku.

Úroveň soupeřů se dá dobře nastavit a rozhodně se vyplatí volit moudře. Nejsou moc kreativní, drží se stopy zuby nehty a nedělá jim sebemenší problém vás poslat k zemi. K tomu mají občas tendenci získat nějakým záhadným způsobem rychlost navíc, takže se můžete snažit sebevíc, ale nepředjedete je. To už je takový standart v místních sériích, které rozhodně nevyčnívají nějakou přehnaně propracovanou Al.

Stejnou věc bych mohl použít i pro grafické a celkově technické zpracování celého RIDE 3. Na Xbox One X rozhodně vyniknou skvěle zpracované modely jednotlivých strojů (možnost zvolit nastavení pro výkon nebo grafiku). Některé modely se navíc po vzoru Forzy dají zoomovat a nejrůzněji prohlížet. Okolí tratí už je ale úplně jiná káva, navíc již řádně odleželá. Spousta modelů je již z pár let starých ročníků, nasvětlení také není takové, jaké by hráč od Unreal enginu čtvrté generace čekal a celkově působí okolí tratí sterilně, ba až prázdně. Na to si ostatně stěžuji například v každém ročníku série MotoGP a ani po těch letech nedošlo k nějakému zásadnímu zlepšení.

RIDE 3 bych klidně charakterizoval jako hru, která rekapituluje tituly z letošního roku, protože si vzala něco z každého z nich, jenom místo oficiální licence to servíruje lehce neformální formou. Kdo letos již něco hrál, nic nového a převratného zde nenajde, což platí i pro jízdní model. Milestone sice chtěli udělat nějakou větší hru na styl poslední Forzy (inspirace je místy jasně patrná), ale cestou k cíli jim buď došly síly, chyběly finance anebo prostě nejsou tak vyspělé vývojářské studio, které by bylo schopné udělat velkou závodní hru. Možná že v kancelářích firmy visí moto: „Není důležitá kvalita, ale kvantita…“ Prozatím jim to díky oficiálním licencím a téměř nulové konkurenci prochází a samotného mě zajímá, jak dlouho tomu tak ještě bude. Věřit v to, že se jim jednou povede udělat opravdu skvělou závodní hru je stejné, jako čekat na příchod mesiáše.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

RIDE 3 funguje výborně jako ukázka z portfolia her vývojářů z Milestone (MotoGP, MXGP nebo Monster Energy), kde najdeme od všeho trochu. Nehraje se špatně, ale nedotaženosti ve všech směrech ubírají hře na atraktivitě. Přitom náznaky dobrých nápadů a vůle vývojářů jít svou cestou tu jsou, jenom škoda, že je nedokázali naplno promítnout do výsledného produktu.
12. 12. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Just Cause 4

Otevřené světy nabízejí nespočet možností, jak nám přinést různorodá dobrodružství a nejspíš i proto jsou v dnešní době tak populární. I já se do těchto světů rád vydávám, ale je tu jeden z nich, který se svou nekonečnou akcí tak trochu vymyká všem ostatním. Série Just Cause na to jde cestou výbuchů, bláznivostí a světem, v němž se můžeme vydat, kam nás jenom napadne a vyzkoušet, co všechno v něm je možné, byť je...

»
08. 12. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Jagged Alliance: Rage!

Vytahovat na světlo staré značky je stejně moderní, jako nosit brýle a kšandy po dědovi a hrát si na hipstera. Dle hesla: „Když to nejde zremasterovat, udělej další díl“, dostáváme opětovně série, jejichž existence byla už dávno součástí minulosti. A zcela právem, protože v posledních podobách dokázaly sami sebe dostat do slepé uličky.

»
30. 11. 2018 • p.a.c.o3

RECENZE: Battlefield V

První a druhá světová válka jsou oblíbená témata pro herní zpracování, na která se dá pohlížet z několika úhlů. Nejpočetnější zpracování mají na svědomí střílečky, kam se tyto ozbrojené konflikty našich dějin hodí asi nejvíce. Jeden čas byla děsně „cool“, až hráči začali být přejedeni touto tématikou a vývojáři naštěstí posunuli válku do moderní doby. Já sám si nejsem jist, zda jsem již zapomněl na všechny druhoválečné hry, abych byl nadšený...

»
29. 11. 2018 • chaosteorycz4

Recenze: Darksiders III

Je jedno, jak moc se snažíte změnit osud. Pokud se tak má stát, stane se. Bláboly kartářky uzené v mlžném oparu levného kuřiva neberte na lehkou váhu, protože něco málo na nich bude. Nevěříte? Co Sarah Connorová a oddalování soudného dne? Nebo Glum, jehož osud byl navěky spojen s prstenem? A co nastolení rovnováhy na bojišti, kterému andělé a démoni říkají Země? Téma jak vystřižené pro Roberta Langdona nebo Constantina, mají v tomto...

»
26. 11. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Achtung! Cthulhu Tactics

Kdykoliv se Němci zapletou s okultismem, smrdí to sírou nebo pořádně nevrlými démony. Že byl Hitler přinejmenším fascinován magií a vším, co by mohlo z onoho či jiného světa pomoci jeho armádě k vyhraní války, je známým faktem. Však spousta her, filmů a komiksů s tímto motivem pracuje. Jenže co kdyby Lovecraft nebyl jen skvělý fantasta, ale také spisovatel popisující skutečný kult a reálná monstra? Pak by válečné fronty možná páchly rybinou.

»
25. 11. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Storm Boy

Silné příběhy nejsou doménou jenom knih či filmů, ale stále více se o ně pokoušejí, a dost často i úspěšně, herní vývojáři. Výsledky se různí stejně, jako herní žánry, protože by se dalo říct, že silný příběh jde naroubovat téměř na jakýkoli žánr. Můžeme střílet emzáky a přitom prožívat drama, užívat si malebného světa, který sužují vážné problémy nebo se prohánět po polích a vytvářet si příběhy vlastní.

»
23. 11. 2018 • chaosteorycz7

Recenze: Fallout 76

O tom, jak udělat ze spokojených hráčů smečku štvavých vlků, by některé herní společnosti mohly napsat seminární práci, natočit dokument a vydat pětisvazkovou publikaci. Snaha o rozšíření hráčské základny bohužel vede i k činům, které v konečném důsledku neocení nikdo. Hráči počínaje a propocenými účetními konče. O limitech lidské trpělivosti se v minulosti přesvědčily firmy jako Microsoft, Electronic Arts či Sega. A teď to vypadá, že se u neviditelných mantinelů složí Bethesda.

»
21. 11. 2018 • p.a.c.o8

RECENZE: Farming Simulator 19

Herní svět nabízí nespočet zážitků, díky nimž se můžeme vydat, kam se nám zrovna zachce. Je libo stát se akčním hrdinou a zachraňovat svět? Tady máš zbraň a hurá na to. Chceš prozkoumávat daleké vesmíry? Tvoje loď již čeká. Klidně můžeme sáhnout po nějaké činnosti bližší reálnému světu, protože i portfolio simulátorů je dostatečně široké. A jednou z oblíbených kratochvílí je hraní si na úspěšného farmáře, k čemuž jistě velice dobře poslouží...

»