RECENZE: Seasons After Fall

Autor: p.a.c.o Publikováno: 6.6.2017, 9:07

Publikováno: 6.6.2017, 9:07

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1158 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Střídání ročních období je fascinující a každý z nás má nějaké to oblíbené. Na jaře všechno květe, na létě mají všichni rádi prázdniny a dovolené. Pak tu máme podzim, kdy můžeme pouštět draky a krajina nabízí pohled na nespočet barevných kombinací a jako poslední je tu jedněmi milovaná, ale jinými nenáviděná zima. Počasí měnit nelze a nutno dodat, že v mnoha případech je to jenom dobře.

Seaesons After Fall nabízí pohádkové zpracování právě zmíněných ročních období, kde jako malé semínko musíme osvobodit strážce ročních období (medvěda, jeřába, úhoře a cikády) a znovu nastolit pořádek. Jelikož malé semínko nemůže moc měnit chod lesa, převtělí se do lišky, kterou naláká na rituální místo a jejím prostřednictvím prozkoumáváme svět. Tím, jak potkáváme jednotlivé strážce, osvojujeme si dovednosti změny jednotlivých období. Příběh je takový celý roztomilý, ničím nepřekvapí a žádná drama se také nekonají. Prostě jenom příjemně vede hrou.

Rozjed hry není, kdo ví jak akční, prostě jenom běžíme za prvním strážcem v malebné grafice a nádherně kresleným prostředím, což je docela nuda a říkal jsem si, jestli je tohle jako všechno. Do cesty se nám budou stavět jednoduché puzzly, kdy je třeba zjistit, jak příroda na jednotlivá období reaguje a k tomu zvolit odpovídající nastavení.  Na začátku můžeme používat sice jenom jedno, ale postupně se odblokovávají další, čímž se i hádanky stávají nepatrně obtížnější. Nemusíte se bát, že byste nějakým nedopatřením umřeli, protože nic takového zde nefunguje a liška prostě zemřít nemůže.

Hratelnost je fajn, ale nejde o bůh ví, jakou výzvu. Většinou jenom někde dobře vyskočíme, zvolíme období a zase hurá dál. Je kolem nás spousta vody a my potřebujeme dál? Udělejme zimu, voda zamrzne a můžeme vyskočit, kam je potřeba. Do výšky nám také pomohou houby, které rostou na podzim, a tak bychom mohl pokračovat dál. Když se nad tím tak zamyslím, typů hádanek sice moc není, ale jsou pěkně nakombinované, takže ve výsledku to ani nevadí.

Úkoly nejsou sice těžké, ale zase nenarušují plynulou hratelnost. Díky tomu se můžeme kochat změnou jednotlivých období, kdy každé vypadá hodně povedeně a je vidět, že si s nimi vývojáři pěkně vyhráli. Jednotlivých obrazovek je připravena celá řada, ale bohužel, projedeme si je vícekrát, což je asi největší zápor celé hry. Když už posbíráme všechna období a vypadá to na konec, nastane zvrat a my musíme znovu, se všemi dovednostmi, projít všechny úrovně. Natažení hratelnosti by mi nevadilo, kdyby nebylo takhle okaté. Poslání hráče do těch samých situací nepovažuji za nejlepší řešení a upřímně si mi do opakovaného hraní už moc nechtělo.

Radost pohledět je na jednotlivá prostředí, krásně zpracovanou lišku a hudební doprovod. Ten se ozývá vždy v ten pravý čas, aby hezky dotvořil iluzi pohádkové světa. Zmiňovaná ručně kreslená grafika asi nepotřebuje více komentářů, stačí se podívat na obrázky kolem.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Season After Fall je pěknou hrou se zajímavými nápady, úžasnou grafikou a příjemnou hratelností. Bohužel v půlce si vše musíte zopakovat, a to už nemusí být pro každého. Rozhodně však nejde o špatnou hru, spíše naopak a jestli máte rádi plošinovky a zalíbí se vám stylizace, budete se Seasons After Fall určitě spokojeni.
23. 06. 2017 • chaosteorycz5

Recenze: Cars 3: Driven to Win

Blesk McQueen je zpět a sním další dobrodružství z animovaného světa, kde jsou nárazníky aut ukecanější než amplión obecního rozhlasu. Jenže tentokrát má červený rychlík problém a tím je technologická omladina, která mu bere pozici nejrychlejšího závodníka. Blesk má tak před sebou dlouho cestu, během níž musí chytit druhou mízu a ukázat moderním floutkům, kde Bosch nechal svíčky. Pokud máte děti, neříkám vám nic nového, neboť pod pohrůžkou nekonečného pláče jste...

»
23. 06. 2017 • p.a.c.o0

RECENZE: MotoGP 17

Rok od roku se mi stále hůře začínají všechny recenze her, které se každý rok opakují a jsou od Milestone. Jiskřičku naděje ve mně vyvolal poslední ročník jejich blátivé motorkové verze MXGP 3, který se mi ve výsledku hrál pěkně. Ještě aby ne, když nabídl technický upgrade a příjemné ježdění. Další na řadě je prestižní podnik MotoGP a všechny ostatní silniční okruhové podniky, jaké se jezdí a na něž mají...

»
21. 06. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Get Even

Za našimi severovýchodními hranicemi, pro mnohé co by kamenem dohodil, operuje polské studio The Farm 51, které v roce 2005 založilo pár tvůrců série Painkiller. Za dobu své existence se jim podařilo vydat 5 her, nicméně nezpochybnitelnou díru do herní historie neudělali, přičemž po nevýrazných Deadfall Adventures na autory blaženě vzpomíná jen málokdo. Jenže to bylo před čtyřmi lety, kdy „farmáři“ začali pracovat na novém projektu, který měl konečně ukázat jejich...

»
20. 06. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Kholat

Rok 1959 má v sovětských dějinách zvláštní místo, protože během horské túry zemřeli všichni účastníci expedice, kterou vedl Igor Ďatlov. Okolnosti, při nichž 9 lidí zahynulo záhadnými způsoby na odlehlých místech Mrtvé hory (v původním znění Cholat Sjachyl), nebyly s ohledem na některá nevysvětlitelná poranění nikdy řádně vyjasněny. Oficiální závěr vyšetřování pak dodnes slouží jako předloha televizních dokumentů a filmových hororů, neboť za „viníka“ byla označena neznámá přírodní síla. Když se pak...

»
19. 06. 2017 • p.a.c.o0

RECENZE: RiME

Pohádky mají rády snad všechny děti. Není v nich jenom dobro a zlo, ale také třeba místa, kam by se člověk chtěl podívat a občas i nějaké to nadpřirozeno. Ani hráči nejsou výjimkou, protože i oni jsou děti, jenom se trochu změnila hodnota jejich hraček. Navíc právě ve hře můžeme zažít parádní příběh, a ještě u toho třeba trochu procvičit myšlení a uvažování.

»
18. 06. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: The Town of Light

V historii lidské společnosti se najde spousta etap, na něž není příliš hrdá a které by nejraději nenávratně utopila v zapomnění. Mezi takovými najdeme léčbu psychicky narušených jedinců z druhé poloviny minulého století, kdy stát se obyvatelem sanatoria znamenalo, že dveře, které se za vámi zavřeli, už patrně nikdy neuvidíte z druhé strany. Pacienti automaticky ztráceli svéprávnost a lékařská bezradnost končící lobotomií ničila lidské životy jak na běžícím páse. Jeden takový vytáhli z italských...

»
14. 06. 2017 • p.a.c.o2

RECENZE: Tokyo 42

Stylizace je jednou z věcí, která mě, a nejen mě, na hře zaujme jako první. Proto jsem se již od prvních obrázků strašně moc těšil na Tokyo 42, protože tohle je přesně ten styl, jakým si mě hra může získat. Navíc bylo slíbeno různé řešení úkolů, rozsáhlé město a zajímavý příběh. Na následujících řádcích se podíváme na to, jako moc se Tokyo 42 povedlo a zda opravdu nabízí i něco víc...

»
13. 06. 2017 • Josef Brožek1

Recenze: The Elder Scrolls Online: Morrowind

Musím se přiznat, že recenzovat The Elder Scrolls Online pro mě bylo jedno z nejtěžších aktivit tady na Xboxwebu. Hra totiž byla strašně dobrá, ale zároveň strašně špatná. Protože jsem ale optimista, snažím se vidět především to dobré, nicméně jak jsem hrál hru dál a dál, začal jsem zjišťovat, že je tady něco špatně, a to především systém komunity a k tomu všemu nepřehlednost a složitost hry, která se dalšími DLC jen...

»