RECENZE: Seasons After Fall

Autor: p.a.c.o Publikováno: 6.6.2017, 9:07

Publikováno: 6.6.2017, 9:07

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1197 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Střídání ročních období je fascinující a každý z nás má nějaké to oblíbené. Na jaře všechno květe, na létě mají všichni rádi prázdniny a dovolené. Pak tu máme podzim, kdy můžeme pouštět draky a krajina nabízí pohled na nespočet barevných kombinací a jako poslední je tu jedněmi milovaná, ale jinými nenáviděná zima. Počasí měnit nelze a nutno dodat, že v mnoha případech je to jenom dobře.

Seaesons After Fall nabízí pohádkové zpracování právě zmíněných ročních období, kde jako malé semínko musíme osvobodit strážce ročních období (medvěda, jeřába, úhoře a cikády) a znovu nastolit pořádek. Jelikož malé semínko nemůže moc měnit chod lesa, převtělí se do lišky, kterou naláká na rituální místo a jejím prostřednictvím prozkoumáváme svět. Tím, jak potkáváme jednotlivé strážce, osvojujeme si dovednosti změny jednotlivých období. Příběh je takový celý roztomilý, ničím nepřekvapí a žádná drama se také nekonají. Prostě jenom příjemně vede hrou.

Rozjed hry není, kdo ví jak akční, prostě jenom běžíme za prvním strážcem v malebné grafice a nádherně kresleným prostředím, což je docela nuda a říkal jsem si, jestli je tohle jako všechno. Do cesty se nám budou stavět jednoduché puzzly, kdy je třeba zjistit, jak příroda na jednotlivá období reaguje a k tomu zvolit odpovídající nastavení.  Na začátku můžeme používat sice jenom jedno, ale postupně se odblokovávají další, čímž se i hádanky stávají nepatrně obtížnější. Nemusíte se bát, že byste nějakým nedopatřením umřeli, protože nic takového zde nefunguje a liška prostě zemřít nemůže.

Hratelnost je fajn, ale nejde o bůh ví, jakou výzvu. Většinou jenom někde dobře vyskočíme, zvolíme období a zase hurá dál. Je kolem nás spousta vody a my potřebujeme dál? Udělejme zimu, voda zamrzne a můžeme vyskočit, kam je potřeba. Do výšky nám také pomohou houby, které rostou na podzim, a tak bychom mohl pokračovat dál. Když se nad tím tak zamyslím, typů hádanek sice moc není, ale jsou pěkně nakombinované, takže ve výsledku to ani nevadí.

Úkoly nejsou sice těžké, ale zase nenarušují plynulou hratelnost. Díky tomu se můžeme kochat změnou jednotlivých období, kdy každé vypadá hodně povedeně a je vidět, že si s nimi vývojáři pěkně vyhráli. Jednotlivých obrazovek je připravena celá řada, ale bohužel, projedeme si je vícekrát, což je asi největší zápor celé hry. Když už posbíráme všechna období a vypadá to na konec, nastane zvrat a my musíme znovu, se všemi dovednostmi, projít všechny úrovně. Natažení hratelnosti by mi nevadilo, kdyby nebylo takhle okaté. Poslání hráče do těch samých situací nepovažuji za nejlepší řešení a upřímně si mi do opakovaného hraní už moc nechtělo.

Radost pohledět je na jednotlivá prostředí, krásně zpracovanou lišku a hudební doprovod. Ten se ozývá vždy v ten pravý čas, aby hezky dotvořil iluzi pohádkové světa. Zmiňovaná ručně kreslená grafika asi nepotřebuje více komentářů, stačí se podívat na obrázky kolem.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Season After Fall je pěknou hrou se zajímavými nápady, úžasnou grafikou a příjemnou hratelností. Bohužel v půlce si vše musíte zopakovat, a to už nemusí být pro každého. Rozhodně však nejde o špatnou hru, spíše naopak a jestli máte rádi plošinovky a zalíbí se vám stylizace, budete se Seasons After Fall určitě spokojeni.
16. 08. 2017 • wellkeybig0

RECENZE: Blackhole: Complete Edition

Co je České, to je hezké České videohry slaví úspěchy po celém světě. Tituly jako Mafia, Dex, Machinarium, nebo právě Blackhole hrají miliony hráčů. Bohužel není pravidlem, že každá česká hra si najde cestu do zahraničí a především k úspěchu. Blackhole: Complete Edition je, ale jedna z těch, co to dokázala a byla přijata velmi kladně po celém světě.

»
16. 08. 2017 • p.a.c.o1

RECENZE: The Long Dark

Techniky přežití se mohou hodit vždy, takže když je nějaká možnost se něco z nich naučit, určitě se neobracejte zády, ale snažte si zapamatovat, co se jenom dá. Nevíme dne ani hodiny, kdy do naší planety narazí asteroid, rozšíří se nákaza měnící lidi na nemrtvá monstra, nebo se prostě jenom prostřednictvím bankovek rozšíří nějaký smrtelný virus. Že jsou vám výše zmíněná témata povědomá? To by tedy měla, jelikož jsou to nejpopulárnější...

»
15. 08. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Agents of Mayhem

V pozici hráče jsem nikdy neholdoval hrám, které si předem nemůžu zaškatulkovat a u nichž se na základě propagace jen těžko určuje, co z nich vlastně vyleze. Ovšem jako recenzent si takové zajíce v pytli nadmíru užívám, protože se mi dostává vzácného privilegia, kdy se stávám prostředníkem mezi autory a potencionálními hráči. Třebaže si nedělám iluze, že by v době YouTube někdo kupoval novinku jen na základě jednoho názoru, často značně zaujaté osoby, alespoň...

»
06. 08. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Mr. Shifty

Tak schválně, kdo z vás, zatímco dává ostatním hráčům na frak ve všech těch Battlefieldech, Call of Duty a Gearsech, přemýšlí nad historií akčních her? No samozřejmě, že nikdo, protože na bloumání v paměti bude dost času, až dosáhneme staří sovětské ponorky, občas je ale návrat do časů dvourozměrné grafiky, jednoduché hratelnosti a pohledu shora vítaným zpestřením, a to zejména teď v létě, kdy se dav AAA her rozestoupí a my vidíme...

»
02. 08. 2017 • chaosteorycz4

Recenze: Super Cloudbuilt

Recenzentka: Kristine4Chaos Dnes už se můžeme maximálně dohadovat, jestli za rozšíření parkouru do her vděčíme perskému princi, svůdné Faith nebo neohroženému assassínovi Altairovi. Jednoduše tu je a pro mnohé tvůrce videoher se stal stěžejním prvkem jejich projektu, a to jak v klasické „umělecké“ formě, tak té futuristické, při níž si postava pomáhá exo-skeletem, jetpackem nebo obojím najednou. Do této kategorie patří i malá nezávislá hra Super Cloudbuilt, která ačkoli není příliš originální,...

»
18. 07. 2017 • p.a.c.o1

RECENZE: DeadCore

Skákání, postřeh, zručnost a rychlé rozhodování. Přesně tyhle dovednosti se dají trénovat nejen ve skutečném životě, ale stejně dobře i v rámci hraní. Prostě vezmete gamepad do ruky, k tomu nějakou těžkou hru a jedete. To pak nevíte, kde vám ruce s hlavou stojí a pokud jste výbušnější povahy, jako třeba já, mohou se sousedovic děti naučit celou řadu nových slov, pokud jsou tedy mladší. Jsou totiž hry, které vám zadarmo nic nedají...

»
17. 07. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: AereA

O recenzi se postarala redakční důvěrnice Kristine4Chaos Za devatero oblačnostmi a devatero bouřkovými mraky je vzdušný svět AereA, jehož existence stojí a padá s hudbou. Není nic, co by zde nebylo v moci notového zápisu, a tak nikoho nepřekvapí, že na správný chod dohlíží Velký Maestro Guido, který je zároveň mentorem studentů jeho školy. Ovšem plovoucí hudební ráj je stižen neštěstím, když někdo odcizí kouzelné hudební nástroje, které vytvářejí harmonii držící Aereu...

»
14. 07. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Black the Fall

S odstupem času je možné rok 2014 označit za start jedné dystopické herní éry. Na celé řadě projektů se pozvolna začínalo pracovat (We Happy Few), jiné se představily publiku na herních veletrzích, jako třeba Inside v rámci Xbox konference a další se snažily upoutat pozornost komunity prostřednictvím Kickstarteru. Sem patří dnes recenzovaný Black the Fall, který má se zmíněným Inside společného mnohem více, než jen rok představení a obecné téma. Jenže zatímco...

»