Recenze: Soulcalibur VI

Autor: chaosteorycz Publikováno: 21.10.2018, 12:49

Publikováno: 21.10.2018, 12:49

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 2228 článků

Obyčejný hráč s velkou hubou. Věrný člen redakce, jehož revír začíná a končím psaním.

Kolem roku 1587 se prošedivělý kmet potloukal blízkým východem a školil na potkání tamní bojovníky. Vybaven ostrým mečem a magickou silou, dával starousedlíkům na vědomí, že nemají patent na umění nabroušeného ostří. Nikdo netuší, jestli zde hledal Yennefer, Triss nebo Ciri. Všichni ale vědí, že se pyšní jménem Geralt z Rivie.

Možná není nejchytřejší začínat postavou, která je pouze na hostování a se sérií nemá tudíž nic společného. Přijde mi to ale lepší, než vás hned v prvním odstavci zasypat fakty. Nový díl naostřené bojovky přichází po šesti letech. Přestože názvem jasně pokračuje v zaběhnuté sérii, dějově se vrací na samý počátek. A to až do roku 1996, kdy se značka jmenovala ještě Soul Edge. Na otázku, proč tak autoři učinili, zkusím odpovědět níže. Vy se mezitím připravte na starý příběh v novém hávu, který je vyprávěn hned dvěma režimy. Ústředním pojítkem je legendární meč Soul Edge, který je tak trochu náchylný na zneužití. Prahnou po něm jak vyhlášení válečníci, tak temné síly.

Soul Chronicle, tak se jmenuje první příběhový režim, který se meči věnuje nejvíce. Obsahuje hlavní dějovou linku, kde se vám do rukou dostane hned několik postav a pak sedmnáct kratičkých příběhů, které se vážou ke každému bojovníkovi. Když poprvé vidíte pergamen s letopočty, kde se přesně datují jednotlivé kampaně a postavy, dostavuje se extáze z vidiny desítek nahraných hodin. Skutečnost je bohužel trochu skromnější. Main Story proběhnete za čtyřicet minut a zbývající osazenstvo nevydrží déle než jedno deštivé odpoledne. A to v případě, že se vrhnete i na méně oblíbené mistry bojových stylů. Optikou dnešních her je Kronika duše vlastně obsáhlým tutoriálem.

Tomuto chudému dojmu bohužel pochlebuje absence cut-scén a relativně nízká obtížnost. Ještě dnes si pamatuji, jak jsem na minulých generacích herních mašin baštil každý filmeček, který mi prostřednictvím hrdinů skládal obraz o tom či onom bojovém univerzu. Nynější díl se vydává cestou skic, obrázků a dialogů. Možná autorům na sklonku vývoje nezbyl čas na renderovaní videí. Možná se jen chtěli atmosférou přiblížit počátku série, který teď zvěčňují dnešním hráčům. Ať už platí varianta jedna, dvě nebo se filmy nakonec ztratily při nedělním úklidu, výsledek je zklamáním. Cut-scény často chybí i v případech, kdy probíhá šarvátka těsně před soubojem. Je smutné, a zároveň i trochu vtipné, poslouchat střety ostří, když na obrazovce sledujete statický obrázek a titulky vyjadřující citoslovce.

Ospravedlnitelné je to v případě druhé kampaně, kam zasahuje vámi vytvořená postava. Libra of Soul mění pergamen s hrdiny za mapu. Jak po ní cestujete, dozvídáte se více o světě, kde dějiny píší kordy, meče, kosy, tyče či nunčaky. S některými postavami prohodíte jen pár slov, jiné se stanou vašimi společníky na nebezpečné pouti. Jak soupeři odpadávají, lineární cestování se otevírá vedlejším úkolům a určité formě volného pohybu. Tento režim je pro sólisty mnohem lepší, protože má celou řadu voleb. Od editoru postav, na němž se vývojáři poměrně vyřádili, až po cestování, obchodování a nakupování. Při klíčových momentech dojde i na důležitá rozhodnutí, která postavu přiklání buď na stranu dobra nebo zla.

Co mi jinak výtečný dojem z Libra of Soul trochu kazí, je absence jedinečného bojového stylu. Máte personalizovaného hrdinu, ale bez zbraně jiného válečníka je to pouze žebrák, čekající v přístavu na almužnu. Lehce se tak stane, že se světem probíjíte jako sukuba a protivníky porcujete výzbrojí slavného zaklínače. Nevím, jestli by měl chudák Geralt radost. Na druhou stranu, díky odměnám a obchodům nesetrváte u jednoho nádobíčka příliš dlouho. Zbraně se dají vyměnit před každým soubojem, a to za doprovodu jednoduchých statistik a výčtu speciálních bonusů. Hra tak přímo vybízí k tomu, abyste si vytvořili početnou zbrojnici.

Souboje jsem si z minulých dílů pamatoval jako obtížnější. Vždy jsem měl problémy s navazujícími kombinacemi, kdy ne, a ne trefit diagonální směry páčky. Šestý díl je v tomto směru velice dobře odladěný a soubojový systém je takovým nablýskaným ostřím jinak trochu zašlé katany. Základní výpady a ovládání padnou do ruky i úplnému začátečníkovi. Pokročilí si pak užijí dech beroucí přehlídku, při které obrazovka hraje všemi barvami a sokové létají po aréně jak čmelák loukou. Přestože se Soulcalibur od ostatních bojovek liší výhradním používáním zbraní, a tím i svébytnější atmosférou, autoři se ho pokusili oživit moderními prvky.

Systém Reversal Edge souboje obohacuje o silové poměřování, při kterém hraje velkou roli náhoda a rychlost. Během boje se doplňuje zelený ukazatel duše. Ve chvíli, kdy je plný alespoň na první stupeň, můžete dlouze stisknout RB a vyzvat protivníka na „férovku“. Čas se zpomalí a vy máte okamžik na stisk jednoho z akčních tlačítek. Protivník udělá totéž a hra pozvolna přejde k výsledku. Buď se trefíte na remízu a oba bojovníci pokračují bez újmy, nebo dojde k úbytku zdraví. Systém je velmi podobný tomu, který používá Injustice 2, jen o něco jednoduší. S ukazatelem duše pracuje ještě výpad Critical Edge, jenž protivníkovi uštědří automatizovanou efektní kombinaci úderů. Obojí do hry skvěle zapadá, což dokazuje i hojné používání v online části hry.

Běžné a hodnocené multiplayerové zápasy jsou tím jediným, co hra vedle režimů Arcade a Versus nabízí. Třebaže bojové hry vždy stavěly zejména na těchto částech, dnes už je to trochu málo. Ve spodní části menu se ještě nachází položka Museum. Správně tušíte, že do ní vývojáři umístili kompletní data a materiály od nynějšího dílu. Doufal jsem, že při vstupu na mě skutečně bude čekat muzeum plné trojrozměrných modelů (volil bych podobu soch), expozice věnované zbraním a koutek, kde se z gramofonu budou linout úryvky soundtracku. Ukázalo se, že mé nároky jsou příliš vysoké. Opět jsme pouze v rovině obyčejných textů a několika skic.

Možná je ta určitá míra skromnosti skutečně záměr. Jako pocta starým časům, kdy nám, hráčům zhýčkaným moderními technologiemi, stačila dobrá hratelnost a skromný počet polygonů. Občas jsem měl pocit, že této myšlence jde naproti i grafika. Postavy, zbraně a efekty doprovázející souboje jsou pěkné. Ačkoliv hra nejspíš nepodporuje 4K či HDR, primárně na souboje je hezký pohled. Ten podporuje frekvence 60 fps. Vše ostatní je, mírně řečeno, podivné. Arény působí jak ploché textury s několika objekty a pozadí je permanentně rozmazané. Navíc dost nepřirozeně. Při klidnějším dění v aréně si pak všimnete, že hra postrádá mnoho stínů.

Ke hře náleží ještě Season Pass, který vám zajistí přístup k dalším třem postavám a dvěma balíčkům s doplňky k vlastnímu hrdinovi. Za necelou polovinu ceny základní hry to není kdovíjaké terno a už vůbec ne důvod, aby hra sbírala body navíc. Ty už jsou pro mě v základní hře, v podobě zaklínače.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Nový přírůstek do bojové série Soulcalibur trochu zaspal. V oblasti hratelnosti je mu to ke cti, protože si udržel hravou duši, která ho odlišovala od ostatních. Ve všem ostatním působí buď jako remake prvních dílů, nebo jako odbyté, a možná i trochu zbytečné, pokračování. Naštěstí pro titul, o hratelnost jde u bojovky na prvním místě, a tak je člověk ochotný ledacos odpustit.
  • klidas

    Bůh odpouští, já ne! 🙂

  • VencaF

    jako asi jeden z mala tyhle bojovky primo nesnasim, furt ty samy postavy, naprosto nerealne pohyby. Jednina co hraju je Injustic protoze miluju komixy jinak je to pro me odpad

10. 07. 2019 • chaosteorycz5

Recenze: Car Mechanic Simulator

Na úvod jedno velké poděkování. Vám vše, kteří jste děti nevzali do zoo, protože poslední peníze zůstaly v kostelní pokladničce. I těm, jejichž dovolená vedla do Mekky namísto letní destinace u Středozemního moře. Nezapomínám ani na artritické jedince, kteří přes úmornou bolest klečí pravidelně na koberci a chorý hřbet ohýbají na svatou stranu. No a vy, jejichž dobrota skončila v komůrce s otcem představeným, všechna čest vašim padlým ideálům. A dalším padlým věcem.

»
09. 07. 2019 • CryLineT0

Recenze: Bloodstained: Ritual of the Night

Když se pánům zachce moci, musí nastoupit dívka. I testosteron se musí udržovat v rozumné míře. Na západ od nás by taková hrdinka tasila pistole. Dle moderních norem střízlivě oblečená. Nevyzývavá, cudná, s křesťanským základem a diplomem z univerzity. Evropská měřítka by ji přisoudila exotický vzhled a těžké dětství. Ctící vlastní tradice zvládá bodné zbraně a hýří důvtipem.

»
05. 07. 2019 • CryLineT1

Recenze: Sea of Solitude

Electronic Arts jsou dlouhodobě v hráčské nemilosti. Možná zcela po právu, možná ze setrvačnosti. Dnes to nebude o lesku a bídě jedné slavné společnosti. Palčivé téma se týká velkých značek a mezi ně nezávislá tvorba nepatří. Právě projekty z dílny EA Originals ukazují přívětivější tvář korporace. Jde o obličej uplakaný, ale hřejivý. Mnohem víc než stadion fotbalových fanoušků. Než otevřený svět s létajícími strážci. A než doutnající bojiště světové války.

»
29. 06. 2019 • p.a.c.o4

RECENZE: Kingdom Come: Deliverance – A Woman’s Lot

Recenze od naší čtenářky a hráčky Naifa86, děkujeme 😉 Školní rok máme pomalu za sebou a když dítko donese domů vysvědčení, je to takové malé ohlédnutí se za tím, jak mu to šlo. Možná si říkáte, co to má s hraním společného, ale jistá analogie tu je. Vyšlo totiž třetí a zároveň poslední DLC do hry KCD s podtitulem A Woman’s Lot (Ženský úděl), ve kterém se ohlédneme na samý začátek příběhu.

»
29. 06. 2019 • lindros88cze1

RECENZE: Monster Jam: Steel Titans

S příchodem léta poslala řada vydavatelů do světa hry, které řeší špatné počasí nebo nenadálý výpadek osobního programu. Jde o jednoduché tituly, jejichž náplň nevyžaduje mnoho času. Když od nich odejdete, nic vám nikam neuteče. A když se pak vrátíte, jste v sedle, v tomto případě v sedačce, během pár vteřin.

»
28. 06. 2019 • chaosteorycz17

Recenze: The Sinking City

Pokud hledáte výhodnou nabídku last minute zájezdu, massachusettská agentura Nikdy s námi nejezděte, jinak se nikdy nevrátíte, má výtečnou nabídku do města Oakmont. Poměr slunných dní proti deštivým se neuvádí, neboť azurovou oblohu obyvatelé viděli naposledy v roce 1919. Je to tam trochu deštivé, pravda. Ale díky tomu se lokální záplavy drží na horní hranici, čímž umožňují přístup k moři takřka odkudkoliv. K jídlu se podávají dary moře, servírované z vody přímo na talíř. Volný...

»
27. 06. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: F1 2019

Rychlost, přesnost a výdrž. To nejsou jenom znaky charakterizující správného sportovce, ale také vlastnosti, bez nichž se neobejde ani kvalitní závodní speciál. Je přitom jedno, zda je to auto pro WRC, motorka nebo formule. Bez nich se daleko nedostaneme a k vítězství je tím pádem hodně daleko. Virtuální závodníci opět usedli do svých křesel a chopili se volantů, ovšem až nyní se mohou vydat po stopách Artona Senny, Nicky Lady nebo...

»
26. 06. 2019 • lindros88cze2

RECENZE: Crash Team Racing Nitro-Fueled

Crash Bandicoot a jeho přátelé i nepřátelé opět hlásají návrat. Remake arkádových závodů Crash Team Racing k příležitosti 20lettému výročí už konečně dorazil a podobně jako loňská trilogii je poctivou předělávkou. Přesto si ponechává původní příběh, postavy a rozvržení tratí a přidává k tomu i obsah z Crash Nitro Kart a Crash Tag Team Racing, a to vše zabalené ve slušivém kabátku je pak skvělou vzpomínkou pro hráče originálu, zatímco ti noví si...

»