RECENZE: Storm Boy

Autor: p.a.c.o Publikováno: 25.11.2018, 14:55

Publikováno: 25.11.2018, 14:55

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1771 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Silné příběhy nejsou doménou jenom knih či filmů, ale stále více se o ně pokoušejí, a dost často i úspěšně, herní vývojáři. Výsledky se různí stejně, jako herní žánry, protože by se dalo říct, že silný příběh jde naroubovat téměř na jakýkoli žánr. Můžeme střílet emzáky a přitom prožívat drama, užívat si malebného světa, který sužují vážné problémy nebo se prohánět po polích a vytvářet si příběhy vlastní.

Ne vždy chtějí vývojáři vymýšlet příběh vlastní, a tak často sáhnou po nějakém již hotovém trháku. A právě Storm Boy na tom není jinak, protože původní příběh vzešel z pera australského spisovatele Colina Thieleho již v roce 1964. Pojednává o příběhu chlapce, který žije na ostrově, kde se vcelku nic moc neděje. To se však změní nalezením pelikáního mláděte, s nímž se sblíží a stane se z něj domácí mazlíček. Odkrývání dojemného příběhu je hlavním předmětem celé hry, ovšem nečekejte něco propracovaného. Běžíte si takhle po světě zleva doprava (jinak to ani nejde) a v tom se na některém místě objeví textová část příběhu. Pokud ho přeběhnete, musíte se vrátit, protože je vidět jenom na tom jednom místě.

Bohužel konec je předvídatelný víc, než zprávy končící zvířátkem a já vám s klidným svědomím řeknu, že dobrý konec to není. Měl by to být smutný konec, leč ve mně hra žádné emoce nevyvolala. Není to tím, že bych byl robot a něco tak nízkého jako lidské emoce bych nechápal, ale tím, že za 15 minut herní doby se nějaký vtah či emoce vybodovat zkrátka nezvládnete. Celý děj je odvyprávěn rychlostí vlaku jedoucího kosmickou rychlostí a než se nadějeme, je tu konec. Dohromady jsem u hry strávil 30 minut, abych alespoň získal těch 1000G bodů.

Ani nevím, jestli se v souvislosti se Storm Boyem dá hovořit o hře. Na předem připravených místech si odemknete devět miniher, které jsou velice snadné a o nic v nich nejde. Nevím, koho bude bavit se bez nějakého cíle potápět, hrozně jednoduše hledat mušle (jestli se předem označené místo ke kopání do vůbec označit za hledání), krmit pelikány házením ryb nebo ho nechat aportovat míček. Nemůžete udělat chyby, zemřít, prohrát, nic. Proč bych sakra měl takové minihry vůbec chtít hrát? Pár z nich se špatně hraje dvojnásob, jelikož k nudnému konceptu je třeba připočíst ještě ne úplně povedené ovládání, což místy ústí v další frustraci, jako by ji předtím nebylo málo.

Grafická stránka neurazí, a to samé by se dalo říct i o hudebním doprovodu, který by však mohl být intenzivnější, zejména pak ve chvílích, kdy o něco jde. Po dohrání si můžete zopakovat jednotlivé minihry a to je vše, co hra nabízí. Poměr cena je výkon je více než žalostný (171Kč za 30 minut špatného hraní), takže jsem si říkal, co jako tohle má být? Pokud vývojáři měli udělat přívěsek k filmu, jež se chystá do kin příští rok, pohořeli a upřímně nevím, co si o jejich výkonu mám myslet. Nic slušného to ale rozhodně nebude.

2
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Storm Boy je tak špatnou hrou, že jsem musel sáhnout k nejnižšímu hodnocení, jaké jsem snad kdy dal. Snažil jsem se najít něco pozitivního, ale v nudných minihrách a ultra krátké herní době to ani nešlo. Tuhle záležitost rozhodně nekupujete, to už bude větší zábava házet peníze do kanálu.
07. 08. 2019 • CryLineT0

Recenze: Bear With Me: The Complete Collection

Adventury jsou něco jako starodávné božstvo. Jsou tu od nepaměti. Od dob, kdy přístroje byly schopny zaznamenávat víc než jen psaný text a data. A jednu éru dokonce s převahou udávaly herní směr. Nejde ale o žánr masový. V případě point and click kategorie se dá dokonce říct, že to nejlepší přinesla devadesátá léta. Hry jako Monkey Island, Broken Sword, Syberia nebo Grim Fandango.

»
02. 08. 2019 • Lukáš Urban4

Recenze: DOOM 3

Nejsem sám, kdo v poslední době vývojářům vyčítá, že se chovají jako obsluha tanku na dětském hřišti. V záchvatu modernizace likvidují jedny primitivní mechaniky za druhými a pak se diví, kam se vytratila hravost a zábava. Na obranu toho, co je nám svaté, vzpomínáme na tituly, které kdysi dávno vystavěly základy jednotlivých žánrů. A abych v tom nostalgii nenechal samotnou, jsem ochotný sáhnout po značce, kterou vlastně moc nemusím.

»
29. 07. 2019 • p.a.c.o3

RECENZE: Wolfenstein: Youngblood

Vždycky jsem si myslel, že herní hrdinové mají hlavní výhodu v tom, že jsou téměř nesmrtelní (co po stránce fyzické, tak slávy) a také že se jim vyhýbá jedna zásadní lidská vlastnost a to stárnutí. Někteří hrdinové, v tomto případě dokonce hrdinka, v rámci série omládli, aby se nakonec dostali do nejlepších let. Jinde si však vývojáři usmysleli, že bude fajn, když ikonický hlavní hrdina dostane pár šedin a celkově opravdu notně zestárne.

»
25. 07. 2019 • p.a.c.o9

RECENZE: FIA European Truck Racing Championship

Závody jsou skvělou podívanou. Nemám teď na mysli ty virtuální, ale skutečné. Všichni jistě známe rally, Formuli 1 nebo okruhové závody cestovních vozů. Všechno to jsou velice rychlé a dynamické soutěže, kde není o napětí nouze a zdejší závodní speciály mají ladné křivky. Na závodní okruhy se však vydávají i kamióny, které se, co do výkonu, mohou s ostatními směle měřit. Závody kamionů mě vždycky fascinovaly už jenom z toho důvodu, jak...

»
23. 07. 2019 • Lukáš Urban0

Recenze: Redeemer – Enhanced Edition

Žil, byl Vasil, co armádu zkusil. Pech, zabíjet lidi tam musil. Takový způsob života se mu hnusil, a tak osud svůj spasil. Bolavou duši v chrámu božím hasil, když v tom kdosi klid mu zprasil. Pán chraň je, neb holé ruce a zbraň opět tasil. Bije, kope, mlátí ze všech sil. Však to je Vasil, bývalý člen utajených vojenských sil. Z informací, co nepřítel utrousil, až do podzemních laboratoří zabrousil. Zde se málem...

»
22. 07. 2019 • Lukáš Urban1

Recenze: Darksiders III: Keepers of the Void

Poté, co Fury porazila všechny smrtelné hříchy a odvrátila svět od pětisté padesáté druhé apokalypsy, mohla se vydat klidně na dovolenou. Využít své získané dovednosti a opékat si zbroj v jícnu sopky, v obklopení blesků chránit deštný prales nebo s ledově chladným výrazem opečovávat medvědy za polárním kruhem. Ale to válečnice nedělají. Raději berou nabídku od kostnatého individua a mění se na Laru Croft.

»
10. 07. 2019 • Lukáš Urban5

Recenze: Car Mechanic Simulator

Na úvod jedno velké poděkování. Vám vše, kteří jste děti nevzali do zoo, protože poslední peníze zůstaly v kostelní pokladničce. I těm, jejichž dovolená vedla do Mekky namísto letní destinace u Středozemního moře. Nezapomínám ani na artritické jedince, kteří přes úmornou bolest klečí pravidelně na koberci a chorý hřbet ohýbají na svatou stranu. No a vy, jejichž dobrota skončila v komůrce s otcem představeným, všechna čest vašim padlým ideálům. A dalším padlým věcem.

»
09. 07. 2019 • CryLineT0

Recenze: Bloodstained: Ritual of the Night

Když se pánům zachce moci, musí nastoupit dívka. I testosteron se musí udržovat v rozumné míře. Na západ od nás by taková hrdinka tasila pistole. Dle moderních norem střízlivě oblečená. Nevyzývavá, cudná, s křesťanským základem a diplomem z univerzity. Evropská měřítka by ji přisoudila exotický vzhled a těžké dětství. Ctící vlastní tradice zvládá bodné zbraně a hýří důvtipem.

»