RECENZE: Storm Boy

Autor: p.a.c.o Publikováno: 25.11.2018, 14:55

Publikováno: 25.11.2018, 14:55

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1593 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Silné příběhy nejsou doménou jenom knih či filmů, ale stále více se o ně pokoušejí, a dost často i úspěšně, herní vývojáři. Výsledky se různí stejně, jako herní žánry, protože by se dalo říct, že silný příběh jde naroubovat téměř na jakýkoli žánr. Můžeme střílet emzáky a přitom prožívat drama, užívat si malebného světa, který sužují vážné problémy nebo se prohánět po polích a vytvářet si příběhy vlastní.

Ne vždy chtějí vývojáři vymýšlet příběh vlastní, a tak často sáhnou po nějakém již hotovém trháku. A právě Storm Boy na tom není jinak, protože původní příběh vzešel z pera australského spisovatele Colina Thieleho již v roce 1964. Pojednává o příběhu chlapce, který žije na ostrově, kde se vcelku nic moc neděje. To se však změní nalezením pelikáního mláděte, s nímž se sblíží a stane se z něj domácí mazlíček. Odkrývání dojemného příběhu je hlavním předmětem celé hry, ovšem nečekejte něco propracovaného. Běžíte si takhle po světě zleva doprava (jinak to ani nejde) a v tom se na některém místě objeví textová část příběhu. Pokud ho přeběhnete, musíte se vrátit, protože je vidět jenom na tom jednom místě.

Bohužel konec je předvídatelný víc, než zprávy končící zvířátkem a já vám s klidným svědomím řeknu, že dobrý konec to není. Měl by to být smutný konec, leč ve mně hra žádné emoce nevyvolala. Není to tím, že bych byl robot a něco tak nízkého jako lidské emoce bych nechápal, ale tím, že za 15 minut herní doby se nějaký vtah či emoce vybodovat zkrátka nezvládnete. Celý děj je odvyprávěn rychlostí vlaku jedoucího kosmickou rychlostí a než se nadějeme, je tu konec. Dohromady jsem u hry strávil 30 minut, abych alespoň získal těch 1000G bodů.

Ani nevím, jestli se v souvislosti se Storm Boyem dá hovořit o hře. Na předem připravených místech si odemknete devět miniher, které jsou velice snadné a o nic v nich nejde. Nevím, koho bude bavit se bez nějakého cíle potápět, hrozně jednoduše hledat mušle (jestli se předem označené místo ke kopání do vůbec označit za hledání), krmit pelikány házením ryb nebo ho nechat aportovat míček. Nemůžete udělat chyby, zemřít, prohrát, nic. Proč bych sakra měl takové minihry vůbec chtít hrát? Pár z nich se špatně hraje dvojnásob, jelikož k nudnému konceptu je třeba připočíst ještě ne úplně povedené ovládání, což místy ústí v další frustraci, jako by ji předtím nebylo málo.

Grafická stránka neurazí, a to samé by se dalo říct i o hudebním doprovodu, který by však mohl být intenzivnější, zejména pak ve chvílích, kdy o něco jde. Po dohrání si můžete zopakovat jednotlivé minihry a to je vše, co hra nabízí. Poměr cena je výkon je více než žalostný (171Kč za 30 minut špatného hraní), takže jsem si říkal, co jako tohle má být? Pokud vývojáři měli udělat přívěsek k filmu, jež se chystá do kin příští rok, pohořeli a upřímně nevím, co si o jejich výkonu mám myslet. Nic slušného to ale rozhodně nebude.

2
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Storm Boy je tak špatnou hrou, že jsem musel sáhnout k nejnižšímu hodnocení, jaké jsem snad kdy dal. Snažil jsem se najít něco pozitivního, ale v nudných minihrách a ultra krátké herní době to ani nešlo. Tuhle záležitost rozhodně nekupujete, to už bude větší zábava házet peníze do kanálu.
12. 12. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Just Cause 4

Otevřené světy nabízejí nespočet možností, jak nám přinést různorodá dobrodružství a nejspíš i proto jsou v dnešní době tak populární. I já se do těchto světů rád vydávám, ale je tu jeden z nich, který se svou nekonečnou akcí tak trochu vymyká všem ostatním. Série Just Cause na to jde cestou výbuchů, bláznivostí a světem, v němž se můžeme vydat, kam nás jenom napadne a vyzkoušet, co všechno v něm je možné, byť je...

»
08. 12. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Jagged Alliance: Rage!

Vytahovat na světlo staré značky je stejně moderní, jako nosit brýle a kšandy po dědovi a hrát si na hipstera. Dle hesla: „Když to nejde zremasterovat, udělej další díl“, dostáváme opětovně série, jejichž existence byla už dávno součástí minulosti. A zcela právem, protože v posledních podobách dokázaly sami sebe dostat do slepé uličky.

»
04. 12. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: RIDE 3

Vývojáři z italského studia Milestone mají mezi hráči již nějaké to jméno, protože stojí za celou řadou známých značek. Jejich kvalita je sice velice rozporuplná, ale když řeknu, že se jedná o lehce nadprůměrné tituly, nejspíš to přesně vystihne jejich status. Ne každé studio je schopné chrlit hry stejným tempem, jako to dělají právě Milestone a ještě u nich zajistit nějakou kvalitu. Vždyť jenom letos jsme od nich již dostali tři...

»
30. 11. 2018 • p.a.c.o3

RECENZE: Battlefield V

První a druhá světová válka jsou oblíbená témata pro herní zpracování, na která se dá pohlížet z několika úhlů. Nejpočetnější zpracování mají na svědomí střílečky, kam se tyto ozbrojené konflikty našich dějin hodí asi nejvíce. Jeden čas byla děsně „cool“, až hráči začali být přejedeni touto tématikou a vývojáři naštěstí posunuli válku do moderní doby. Já sám si nejsem jist, zda jsem již zapomněl na všechny druhoválečné hry, abych byl nadšený...

»
29. 11. 2018 • chaosteorycz4

Recenze: Darksiders III

Je jedno, jak moc se snažíte změnit osud. Pokud se tak má stát, stane se. Bláboly kartářky uzené v mlžném oparu levného kuřiva neberte na lehkou váhu, protože něco málo na nich bude. Nevěříte? Co Sarah Connorová a oddalování soudného dne? Nebo Glum, jehož osud byl navěky spojen s prstenem? A co nastolení rovnováhy na bojišti, kterému andělé a démoni říkají Země? Téma jak vystřižené pro Roberta Langdona nebo Constantina, mají v tomto...

»
26. 11. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Achtung! Cthulhu Tactics

Kdykoliv se Němci zapletou s okultismem, smrdí to sírou nebo pořádně nevrlými démony. Že byl Hitler přinejmenším fascinován magií a vším, co by mohlo z onoho či jiného světa pomoci jeho armádě k vyhraní války, je známým faktem. Však spousta her, filmů a komiksů s tímto motivem pracuje. Jenže co kdyby Lovecraft nebyl jen skvělý fantasta, ale také spisovatel popisující skutečný kult a reálná monstra? Pak by válečné fronty možná páchly rybinou.

»
23. 11. 2018 • chaosteorycz7

Recenze: Fallout 76

O tom, jak udělat ze spokojených hráčů smečku štvavých vlků, by některé herní společnosti mohly napsat seminární práci, natočit dokument a vydat pětisvazkovou publikaci. Snaha o rozšíření hráčské základny bohužel vede i k činům, které v konečném důsledku neocení nikdo. Hráči počínaje a propocenými účetními konče. O limitech lidské trpělivosti se v minulosti přesvědčily firmy jako Microsoft, Electronic Arts či Sega. A teď to vypadá, že se u neviditelných mantinelů složí Bethesda.

»
21. 11. 2018 • p.a.c.o8

RECENZE: Farming Simulator 19

Herní svět nabízí nespočet zážitků, díky nimž se můžeme vydat, kam se nám zrovna zachce. Je libo stát se akčním hrdinou a zachraňovat svět? Tady máš zbraň a hurá na to. Chceš prozkoumávat daleké vesmíry? Tvoje loď již čeká. Klidně můžeme sáhnout po nějaké činnosti bližší reálnému světu, protože i portfolio simulátorů je dostatečně široké. A jednou z oblíbených kratochvílí je hraní si na úspěšného farmáře, k čemuž jistě velice dobře poslouží...

»