RECENZE: Storm Boy

Autor: p.a.c.o Publikováno: 25.11.2018, 14:55

Publikováno: 25.11.2018, 14:55

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1640 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Silné příběhy nejsou doménou jenom knih či filmů, ale stále více se o ně pokoušejí, a dost často i úspěšně, herní vývojáři. Výsledky se různí stejně, jako herní žánry, protože by se dalo říct, že silný příběh jde naroubovat téměř na jakýkoli žánr. Můžeme střílet emzáky a přitom prožívat drama, užívat si malebného světa, který sužují vážné problémy nebo se prohánět po polích a vytvářet si příběhy vlastní.

Ne vždy chtějí vývojáři vymýšlet příběh vlastní, a tak často sáhnou po nějakém již hotovém trháku. A právě Storm Boy na tom není jinak, protože původní příběh vzešel z pera australského spisovatele Colina Thieleho již v roce 1964. Pojednává o příběhu chlapce, který žije na ostrově, kde se vcelku nic moc neděje. To se však změní nalezením pelikáního mláděte, s nímž se sblíží a stane se z něj domácí mazlíček. Odkrývání dojemného příběhu je hlavním předmětem celé hry, ovšem nečekejte něco propracovaného. Běžíte si takhle po světě zleva doprava (jinak to ani nejde) a v tom se na některém místě objeví textová část příběhu. Pokud ho přeběhnete, musíte se vrátit, protože je vidět jenom na tom jednom místě.

Bohužel konec je předvídatelný víc, než zprávy končící zvířátkem a já vám s klidným svědomím řeknu, že dobrý konec to není. Měl by to být smutný konec, leč ve mně hra žádné emoce nevyvolala. Není to tím, že bych byl robot a něco tak nízkého jako lidské emoce bych nechápal, ale tím, že za 15 minut herní doby se nějaký vtah či emoce vybodovat zkrátka nezvládnete. Celý děj je odvyprávěn rychlostí vlaku jedoucího kosmickou rychlostí a než se nadějeme, je tu konec. Dohromady jsem u hry strávil 30 minut, abych alespoň získal těch 1000G bodů.

Ani nevím, jestli se v souvislosti se Storm Boyem dá hovořit o hře. Na předem připravených místech si odemknete devět miniher, které jsou velice snadné a o nic v nich nejde. Nevím, koho bude bavit se bez nějakého cíle potápět, hrozně jednoduše hledat mušle (jestli se předem označené místo ke kopání do vůbec označit za hledání), krmit pelikány házením ryb nebo ho nechat aportovat míček. Nemůžete udělat chyby, zemřít, prohrát, nic. Proč bych sakra měl takové minihry vůbec chtít hrát? Pár z nich se špatně hraje dvojnásob, jelikož k nudnému konceptu je třeba připočíst ještě ne úplně povedené ovládání, což místy ústí v další frustraci, jako by ji předtím nebylo málo.

Grafická stránka neurazí, a to samé by se dalo říct i o hudebním doprovodu, který by však mohl být intenzivnější, zejména pak ve chvílích, kdy o něco jde. Po dohrání si můžete zopakovat jednotlivé minihry a to je vše, co hra nabízí. Poměr cena je výkon je více než žalostný (171Kč za 30 minut špatného hraní), takže jsem si říkal, co jako tohle má být? Pokud vývojáři měli udělat přívěsek k filmu, jež se chystá do kin příští rok, pohořeli a upřímně nevím, co si o jejich výkonu mám myslet. Nic slušného to ale rozhodně nebude.

2
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Storm Boy je tak špatnou hrou, že jsem musel sáhnout k nejnižšímu hodnocení, jaké jsem snad kdy dal. Snažil jsem se najít něco pozitivního, ale v nudných minihrách a ultra krátké herní době to ani nešlo. Tuhle záležitost rozhodně nekupujete, to už bude větší zábava házet peníze do kanálu.
17. 02. 2019 • lindros88cze0

RECENZE: Jump Force

Je tady další bojovka, která vytváří směs postav z různých světů anime. Tentokrát se jedná o týmovku Jump Force, které určitě ani zdaleka nebude posledním z tohoto žánru, ale přeci by byla škoda jej minout. Od ostatních her svého typu se odlišuje především svým vizuálním stylem, kdy se snaží anime postavy zpodobnit realističtěji, což může působit trochu směšně, ale ve výsledku dokáže zaujmout, i když určitě ne každého.

»
16. 02. 2019 • chaosteorycz5

Recenze: Crackdown 3

„Tak se podívej chlapče. Už máš dost let, aby si pochopil, že jsi nechtěný. Dnes tu s tebou mluvím jen díky brzké zavírací době obchodů a faktu, že moje jediná ochrana byl tehdy deštník. Šanci zbavit se tě okamžitě jsme propásli, a tak došlo na komplikovanější řešení. Do Nigérie si nedoputoval, protože jsem část peněz na poštovné propil U Fleků. A řvoucí balík byl beztak podezřelý. Snaha o prodej v internetové aukci...

»
14. 02. 2019 • p.a.c.o4

RECENZE: Far Cry: New Dawn

Pokračování zaběhnutých sérií to zejména v poslední době nemají vůbec snadné. Zde se totiž, mimo jiné, projevují sympatie či antipatie k jednotlivým značkám nebo vývojářským domům, a to radikálněji než kdy dříve. Onou otázkou a problémem je, jak moc danou hru inovovat, aby si ještě zachovala svou identitu, ale zároveň mohla hráči nabídnout něco nového. Série Asssassin’s Creed je dobrým příkladem toho, jak to může dopadnout a pomalu se toto ožehavé...

»
13. 02. 2019 • chaosteorycz15

Recenze: Metro Exodus

Rusko. Řekněte bez opovržení jméno východní velmoci ve špatný čas, ve špatné společnosti a máte zaděláno na pěkný problém. V lepším případě se setkáte s ostrým slovníkem. V tom horším vás čeká hloubková lustrace, kdy se kolektiv odhodlá k osobní prohlídce, hledajíc odposlechy, rudou knížku, podepsanou fotografii Vladimíra Vladimiroviče a zbytky smrtící látky. Ale proč ta hysterie? Země rozprostírající se na asijském kontinentu dala světu i dobré věci. Tak třeba architekturu, vodku, jednoduché věci...

»
12. 02. 2019 • CryLineT0

Recenze: DreamWorks Dragons Dawn of New Riders

Rodiče to nemají lehké. Při výběru vhodné hry často bývají omráčeni krásným přebalem a lehce tak přehlédnou věkové doporučení, které je alespoň drobným návodem ke správnému věku. Ukázkovým případem byla nedávná RPG Kingdom Hearts III, která by se vnutila i nemluvněti. U dračího příběhu podobný přešlap nehrozí, protože jde o přímočarou jednohubku pro malé.

»
06. 02. 2019 • CryLineT10

Recenze: Kingdom Hearts III

Odvaha, odhodlání, láska, přátelství, spravedlnost. To jsou motivy, se kterými manipuluje každé dobrodružství, každá báchorka pro děti a každý hrdinský epos. Jako malí jsme tyto vlastnosti brali za své, stejně jako postavy, jež je ztělesňovaly. Vařečky byly našimi světelnými meči, násady od košťat symbolizovaly mušketýrské kordy a poklice od zavařovacího hrnce posloužila coby štít Kapitána Amerika. Víte co? Ono ale stačí mnohem méně. Třeba obyčejný klíč.

»
05. 02. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: Genesis Alpha One

Vesmír je nekonečný a stejně tak i možnosti v něm. Kolikrát nás jeho zákonitosti až překvapí a ne jinak je tomu i v herním vesmíru. Snad poprvé se mi stalo, že hra, o kterou jsem stál, byla nakonec něco úplně jiného, než jsem původně očekával. Z počátku jsem byl trochu zklamaný, ale nakonec jsem hře přišel na chuť a byl jsem rád, že jsem se o ní zajímal.

»
29. 01. 2019 • chaosteorycz1

Recenze: Resident Evil 2

Hra roku už na jeho počátku? Jsem si vědom drzosti mé otázky, která v některých z vás vzbudí nechápavý výraz. Čeká nás rok plný nových značek a velkolepých pokračování, tak jak si dovoluji vytahovat recyklát dvacetileté hry, který se veze na pseudo-vlně remasterů a remaků. Povím vám zatím jediné, Resident Evil 2 se neveze, on tu vlnu vede. Jestli jste někdy pochybovali, zda dnešní hráči potřebují pohlavek z minulosti, aby prozřeli ze všednosti...

»