RECENZE: Storm Boy

Autor: p.a.c.o Publikováno: 25.11.2018, 14:55

Publikováno: 25.11.2018, 14:55

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1687 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Silné příběhy nejsou doménou jenom knih či filmů, ale stále více se o ně pokoušejí, a dost často i úspěšně, herní vývojáři. Výsledky se různí stejně, jako herní žánry, protože by se dalo říct, že silný příběh jde naroubovat téměř na jakýkoli žánr. Můžeme střílet emzáky a přitom prožívat drama, užívat si malebného světa, který sužují vážné problémy nebo se prohánět po polích a vytvářet si příběhy vlastní.

Ne vždy chtějí vývojáři vymýšlet příběh vlastní, a tak často sáhnou po nějakém již hotovém trháku. A právě Storm Boy na tom není jinak, protože původní příběh vzešel z pera australského spisovatele Colina Thieleho již v roce 1964. Pojednává o příběhu chlapce, který žije na ostrově, kde se vcelku nic moc neděje. To se však změní nalezením pelikáního mláděte, s nímž se sblíží a stane se z něj domácí mazlíček. Odkrývání dojemného příběhu je hlavním předmětem celé hry, ovšem nečekejte něco propracovaného. Běžíte si takhle po světě zleva doprava (jinak to ani nejde) a v tom se na některém místě objeví textová část příběhu. Pokud ho přeběhnete, musíte se vrátit, protože je vidět jenom na tom jednom místě.

Bohužel konec je předvídatelný víc, než zprávy končící zvířátkem a já vám s klidným svědomím řeknu, že dobrý konec to není. Měl by to být smutný konec, leč ve mně hra žádné emoce nevyvolala. Není to tím, že bych byl robot a něco tak nízkého jako lidské emoce bych nechápal, ale tím, že za 15 minut herní doby se nějaký vtah či emoce vybodovat zkrátka nezvládnete. Celý děj je odvyprávěn rychlostí vlaku jedoucího kosmickou rychlostí a než se nadějeme, je tu konec. Dohromady jsem u hry strávil 30 minut, abych alespoň získal těch 1000G bodů.

Ani nevím, jestli se v souvislosti se Storm Boyem dá hovořit o hře. Na předem připravených místech si odemknete devět miniher, které jsou velice snadné a o nic v nich nejde. Nevím, koho bude bavit se bez nějakého cíle potápět, hrozně jednoduše hledat mušle (jestli se předem označené místo ke kopání do vůbec označit za hledání), krmit pelikány házením ryb nebo ho nechat aportovat míček. Nemůžete udělat chyby, zemřít, prohrát, nic. Proč bych sakra měl takové minihry vůbec chtít hrát? Pár z nich se špatně hraje dvojnásob, jelikož k nudnému konceptu je třeba připočíst ještě ne úplně povedené ovládání, což místy ústí v další frustraci, jako by ji předtím nebylo málo.

Grafická stránka neurazí, a to samé by se dalo říct i o hudebním doprovodu, který by však mohl být intenzivnější, zejména pak ve chvílích, kdy o něco jde. Po dohrání si můžete zopakovat jednotlivé minihry a to je vše, co hra nabízí. Poměr cena je výkon je více než žalostný (171Kč za 30 minut špatného hraní), takže jsem si říkal, co jako tohle má být? Pokud vývojáři měli udělat přívěsek k filmu, jež se chystá do kin příští rok, pohořeli a upřímně nevím, co si o jejich výkonu mám myslet. Nic slušného to ale rozhodně nebude.

2
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Storm Boy je tak špatnou hrou, že jsem musel sáhnout k nejnižšímu hodnocení, jaké jsem snad kdy dal. Snažil jsem se najít něco pozitivního, ale v nudných minihrách a ultra krátké herní době to ani nešlo. Tuhle záležitost rozhodně nekupujete, to už bude větší zábava házet peníze do kanálu.
22. 04. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: Road Redemption

Hráči rádi vzpomínají na staré dobré klasiky, které přinesly nějakou tu zajímavou herní mechaniku. Spousta z těchto her by byla velice zajímavých i pro dnešní hráče, protože moc nezestárly, nebo by jim stačilo jenom trochu, aby odpovídaly dnešním standardům. I proto je pro dnešní vývojáře lákavá představa toho, že vezmou starou hru a pokusí se na ní postavit svou herní budoucnost. Bohužel ne vždy to dobře dopadne.

»
21. 04. 2019 • chaosteorycz2

Recenze: World Enduro Rally

Občas strávíte s hrou desítky hodin a stále nacházíte překvapující momenty. Ještě lepší je, když si vývojáři pro sebe nechají nějaký ten taj a během propagace nepropálí veškeré trumfy. Poslední dobou se sice stává, že neočekávané momenty pramení z trestuhodného stavu hry, ale zrovna dnes se nechci bavit o Bethesdě. Vlastně ani nevím o čem se budu bavit, protože World Enduro Rally není tajemná diva ve večerních šatech. Je to laciná rajda,...

»
18. 04. 2019 • chaosteorycz0

Recenze: Conarium

Za okny bílé peklo, v hlavě prázdno a okolo pusto, že by se dalo za hranice vyvážet. To je úvod, ze kterého můžete připravit deset a jednu hru navíc. Psychologické drama o následcích nezřízeného pití. Lyrickou baladu na téma Moje samota, moje radost. Depresivní pohled do nitra nedobrovolných exulantů na Sibiř. Anebo hororový thriller s psychologickou zápletkou, tedy v případě, že se hraje podle H. P Lovecrafta.

»
17. 04. 2019 • p.a.c.o1

RECENZE: R.B.I Baseball 19

Herní sportovci mají žně, protože celá řada sportů, u nás i těch méně známých, je zpracována do herní podoby. Hokej a fotbal jsou takové klasiky, které nikoho nepřekvapí a stejně tak virtuální zpracování amerického fotbalu. Z amerických sportů tak do sbírky chybí jenom baseball, kdy na Xbox One jsou na výběr dokonce dvě hry s touto tématikou.

»
15. 04. 2019 • DandyCZE1

RECENZE: Stellaris: Console Edition

Svět strategií je na Xboxu poměrně malý, takže za světlé výjimky jsme jedině rádi. Není totiž vůbec snadné napasovat komplikovanější ovládání na několik hlavních ovládacích prvků na gamepadu a ještě hráče zaujmout. Proto má žánr strategií stále hlavní místo na PC, a troufnu si říct, že to je poslední typ her, které vyloženě PC potřebují. Samozřejmě lze namítnout, že povolení myši a klávesnici může situaci vyřešit, ale osobně si myslím,...

»
14. 04. 2019 • chaosteorycz3

Recenze: The Grand Tour Game

Výrobci aut se neustále snaží, aby své výrobky prodali i těm, kteří o ně absolutně nestojí. Svobodnému muži rodinné MPV, příležitostnému řidiči luxusní limuzínu a zarytému vyznavačovi benzínu elektrické chrastítko. Někdy si marketingové oddělení přivlastní důležitý skalp, jindy musí přiznat nechtěný debakl. A přitom vzbudit zájem o auta je tak jednoduché. Stačí se jmenovat Clarkson, Hammond a May.

»
14. 04. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: Gang Beasts

Šílená, bláznivá, bizarní, divná. I takové hry se dají najít v portfoliu nejrůznějších vývojářů. Co se jim nedá upřít, je nápad a snaha šokovat či nabídnout netradiční zážitek. To pak vznikne simulátor chleba, hrajete za kozu, valíte se světem coby kamenná koule, operujete v jedoucí sanitce nebo ovládáte roztodivné hrdiny. Někdy se úspěch dostaví, jindy ne, někdy vznikne hra dobrá pro párty, jindy si člověk vystačí sám.

»
10. 04. 2019 • chaosteorycz4

Recenze: Assassin’s Creed III Remastered

Tak schválně, ve kterém díle zabijácké série byly první námořní bitvy? Kdy se rozšířily možnosti parkouru? Který hrdina už nepotřeboval lékárničky pro uzdravení a proč byl důležitou součástí hraní lov a následný prodej kořisti? Všechny odpovědi jsou ukryty v historii, kterou značka Assassin’s Creed píše, a do značné míry překrucuje, už od roku 2007. Vy si teď minulost můžete zopakovat hned několikrát, a to na pozadí kolonialismu.

»