Xboxweb.cz

Ničení máme v krvi. Už mimino od té doby, co začne samo ovlivňovat svět kolem sebe, většinu věcí převrhne, roztrhne, okouše nebo nějakým dalším sofistikovaným způsobem poškodí. Nejjednodušší příklad za všechny je věž z kostek. Tu jak zmerčí, vrhne se na ni a ani sebevětší překážky mu v jejím zničení nedokážou zabránit. Jak rosteme, máme stále lepší nástroje na ničení hradů z písku, malých přehrad, sněhuláků a ti nejšťastnější z nás se živí jako demoliční experti, co posílají k zemi komíny, budovy nebo mosty. Amatérští demoliční experti pak zdobní nejeden youtubový kanál svým, ne vždy úplně vydařeným provedením.

A těchto našich demoličních choutek si všimli také herní vývojáři. Spousta enginů je postavena na skvělé práci s herní fyzikou, kdy se materiály krásně poškozují – ideálně vlivem výbušnin nebo zběsilou střelbou, ovšem většinou jsou to připravené případy a demolice není tím hlavním, co po nás vývojáři chtějí. Až titul Teardown, který má tu demolici přímo v názvu, přináší to pravé destrukční uspokojení.

Hra vyšla před nějakým časem na PC, kde mimochodem získává velice pěkná hodnocení. A třeba na Steamu od samotných hráčů je na tom ještě lépe. Po nějakém čase hra zamířila i k nám na konzole. Na první pohled to sice vypadá jako Minecraft, ale hned první kontakt s herním prostředím dává tušit, že tady se toho moc budovat nebude. Nemáme-li tedy na mysli růst naší „firmy“, který zajistíme plněním nejrůznějších šméček pro zisk nového vybavení a obohacení naše bankovního účtu.

Kampaň se totiž týká získávání věcí, které jsou v ideálním případě zabezpečeny nějakou, na první pohled pevnou překážkou, v sofistikovanějších případech je pak k dané věci připojeno nějaké elektronické zabezpečovací zařízení. Po úspěšné akci je dobré si pustit televizi v naší centrále a poslechnout si, co o naší akci říkají média. Občas je totiž chaos, který je možné rozpoutat, opravdu impozantní.

Máme tedy cíl ke splnění, ale zbytek už je pouze na nás. Na začátku si budeme muset vystačit s naším věrným kladivem a důvtipem, ovšem postupem času se nám do rukou dostanou hořáky, zbraně, nejrůznější výbušniny a další šikovné věcičky. Stejně tak se nám bude hodit technika rozprostřená po ne úplně malých úrovních. Sem patří nejrůznější auta nebo dodávky, ale také kamiony s návěsy či těžké stroje jako bagry, nakladače, jeřáby a opravdu velké lodě.

Úvodní levely jsou pouze na rozkoukání, ta pravá taktika začíná až s příchodem zmíněných alarmů. Po sebrání daného předmětu začne běžet odpočet jedné minuty (v nastavení je možnost čas přidat až na dvě minuty nebo si klidně udělat výzvu těžší a nějaký čas si ubrat – blázni) do příjezdu bezpečnostní agentury. Kdo začne až v tomhle bodě řešit, kam dál a co sbírat, může si rovnou dát restart, protože prohrál.

A právě v tomto přístupu je krása. Samotné splnění úkolů se tak nějak dostává až na druhou kolej, protože nejdůležitější je všechno krásně připravit pro hladký průchod. Čím pečlivěji k tomu hráč přistoupí, tím hladší pak finální sebrání všeho potřebného bude, a to je něco, co chcete. Často se ale může stát, že v průběhu příprav přístupových cest člověk na něco zapomene nebo něco přehlédne, což se může podařit vyřešit a splnění úkolu ještě zachránit. To se mi však většinou nepovedlo a musel jsem si pokus zopakovat. Na jednu stranu je krásné, když se pokus vydaří, ale musím přiznat, že hrát víc misí za sebou je postupně docela otrava, protože jde ve výsledku stále o to samé, akorát na trochu jiné mapě.

Ideální tak je změnit tempo a jít si odpočinout a vyblbnout se do sandboxu. V něm na nás čeká pouze zvolená úroveň a všechny dostupné nástroje bez jakýchkoliv omezení. Co v ní budeme dělat je pouze a jenom na nás. Dají se prozkoumávat všechna zákoutí, což se následně může hodit do kampaně. Alespoň u mě se ve většině případů časem všechno zvrtlo v neřízenou demolici a zkoušení toho, jak zdejší svět funguje a co všechno je v něm možné či nemožné.

Ač je destrukce skvělá a kousky zdiva nebo části aut se drolí jako dort, je tady jedna věc, která zas až tak povedená není a trochu kazí výsledný destrukční dojem. Fyzika jednotlivých budov není dotažená do konce a poslat něco úplně k zemi se často ukazuje jako nadlidský úkol. Faktem totiž je, že stačí jediný kousíček zdiva, schodů nebo komínu a dům nespadne. Gravitace ve hře sice funguje, ale dokud má nějaká budova, nebo jiný objekt byť aspoň minimální spojení se zemí, k zemi se zkrátka neporoučí. Pochválit ale musím oheň, který se v závislosti na materiálu umí šířit až nečekaně rychle, takže má hasicí přístroj plno práce, aby dokázal plameny zkrotit.

Grafická stylizace připomínající Minecraft ke hře sedí a vlastně i díky ní tak pěkně funguje destrukce. Jednotlivé kostičky tvořící objekty se totiž umí krásně drolit. Při zapnutí grafického režimu „pro krásu“ jsou moc hezké také odlesky nejrůznějších materiálů nebo zmíněný oheň. Bohužel to hrozně žere výkon, což je poznat na poklesu počtu snímků. Je proto ideální zvolit režim výkonu, kdy hra stále pěkně vypadá, ale zároveň se plynule hýbe.

Co se týče map, jejich množství je už v základu velice slušné a nabízejí nejrůznější scenérie od továren přes přístav až třeba po milionářskou vilu. Možnosti pak rozšiřují aktuálně dvě dostupná DLC nabízející nejen nová prostředí, ale také vlastní kampaně, specifické nástroje a další hodiny obsahu navíc. Díky za možnost prostřednictvím recenze vyzkoušet i tento obsah.

Teardown je splněným snem všech milovníků destrukce, ale není to jenom o tupém ničení. Ve většině případů jde destrukce ruku v ruce s dobrým plánováním a průzkumem úrovně. Jenom tak se dá v kampani stihnout posbírat vše důležité v hodně šibeničním času, když už se tedy časomíra rozběhne. Sandbox je skvělý na rychlé odreagování, i když dle mojí zkušenosti jsem blbostmi v něm dokázal strávit také dost času. Je radost zkoušet limity všech zdejších strojů a dopravních prostředků, stejně jako prostředí samotného. Škoda jen stále stejné náplně misí, a ne úplně dotažené fyziky budov. I tak se jedná o výbornou hru, kterou by byla škoda minout.