Recenze: The Chant

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 15.11.2022, 16:02

Publikováno: 15.11.2022, 16:02

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 3205 článků

Ve školním skládání herbářů nejspíš našli zalíbení jen dva typy lidí. Budoucí pěstitelé omamných látek a fanatičtí zahradníci, kterým při popěvku „rozvíjej se poupátko“ vstávalo víc než jen úsměv na rtech. Jenže nikdo nemohl tušit, že se jednou najde ostrov plný dnešních hipíků, jejichž denním plánem je opěvování přírody a dolování barevných kamínků. A do takového prostředí se dostává psychicky nevyrovnaná slečna trpící tragickou ztrátou sestry. Pomůže sekta nevyrovnané duši? Nebo se populace ostrova sníží na nulu?

Během pěti hodin se dozvíte pravdu. Také zjistíte, proč hra začíná v 70. letech, kde dojde během otevírání tajemného portálu k malé revoltě, během níž se přeruší rituál a rozpadne sounáležitost obskurního kolektivu. Nejdůležitějším mystériem je však entita pojmenovaná Gloom. Její detailní popis se nachází po celém táboře a nikdo vlastně netuší, zda jde o blábol dokumentovaný během halucinogenních seancí nebo o realitu, která se velice blízce seznamuje s květinovými dětmi dneška.

Nejistota halící první třetinu hry pomáhá do příběhu vtáhnout tajemno. Hrdinka je dostatečně labilní na to, aby mohla být nebohou obětí kultu. Nebo může být naopak maniakem, co si své trable hojí na utrpení druhých. Netrpělivé očekávání na legendu k příběhu či rozhodující twist dělá The Chant zajímavější, než ve skutečnosti je. Když se totiž objeví první boss, karty jsou hozeny na stůl a není pochyb o tom, kdo nebo co je oním zlem. Nicméně i tak lze přijmout hru jako skromného následovníka kultu jménem Resident Evil, s nímž má titul hodně společných prvků.

Předně kytičky. Byliny všeho druhu jsou používány pro zvýšení mentálního zdraví, pro výrobu „zbraní“ a v neposlední řadě k upgradu vlastností. Průzkum prostředí sice není nezbytně nutný, ale vřele se doporučuje, protože jen díky němu se vypořádáte s každou situací. Dále je tu inventář, kde se sdružují nejenom příběhové filmové pásky, ale také předměty nutné k postupu. Postupně si složíte několik typů klíčů, mechanické stroje nebo pořádnou štangli dynamitu. A nakonec i zbraně jsou paralelou k nekonečné sérii o zombíkách. Jen místo tenčících se zásob munice sledujete, jak se opotřebovává hořící klestí. Vše má své místo, důvod existence a rychlou dostupnost.

U zbraní, se kterými je spojený soubojový systém, chvíli zůstaňme. V boji se zlem jsou nápomocny také ingredience z kuchyně nebo lektvary z netradičních výtažků. Těch je množství menší než malé, a tak s nimi šetřete na zlé časy. Protivníkům extra neublíží, ale zpomalí je, čímž získáte čas k podniknutí útoku. Ten je… originální, ale trochu směšný. Máchání roštím připomíná milovníky masochismu, kterak se koženými pásky šlehají přes záda do úplného omdlení. Na pohled vtipná aktivita je jediným účinným bojem a spolu s úskokem klíčovým prvkem akční složky hry. A přestože se to nezdá, akce pomalu přibývá, až zaujme větší část hratelnosti. Budu upřímný, nikdy jsem si na potyčky pořádně nezvykl a zejména u bossů jsou skutečně směšné. I když účinné.

Trochu bokem, a zároveň ve spojení se vším, jsou krystaly. Jejich rozdílné barvy měly definovat odlišné nátury obyvatel ostrova. Jenže po přechodu do eliminačního režimu se z nich staly portály mezi dimenzemi a variace kouzel. Po naplnění energie můžete nepřítele zpomalit, ohlušit nebo prošpikovat ostny. Zejména proti přesile jde o dobrého parťáka, který může smrtku přetáhnout přes pracky. A když se rozhodnete, že souboje zvládáte i bez něho, tak se z krystalu díky meditaci rázem stane fajnová lékárnička na krk. A to se vyplatí.

Z textu se může zdát, že The Chant je bohatá hororová adventura, které chybí jen lepší příběh a trochu víc tajemna. Faktem je, že toho chybí mnohem víc. Minimálně variabilnější herní náplň, která se v každé části prostředí soustředí jen na jeden typ překážky. V dole to jsou fuze do jističů, které jsou vždy po ruce. Jindy se sbírá specifický typ květiny ležící u hlavní cesty a příště je zapotřebí eliminovat entitu pro přístup k předmětům. Kdyby se tyto prvky alespoň průběžně kombinovaly, pomohly by nejenom hratelnosti, ale také atmosféře, která je ředěná tak dlouho, až se pomalu vytratí.

Rozhodně bych nerad, kdyby titul z textu vyzněl jako špatný zástupce hororové adventury. Své kvality rozhodně má. Jako nízkonákladová produkce umí dokonce překvapit pěknou scénou nebo zdařilou animací obličeje ústřední hrdinky. Bohužel, herně postrádá lepší gradaci a pořádnou dramaturgii hraní. Pokud vezmu libovolných 30 minut, vsadím se, že vás zaujmou. Ale během soustavného hraní se až příliš často opakuje. Vrství stále ty stejné principy a v konečném důsledku místy i trochu nudí. V předplatném nebo slevách půjde o žhavého adepta na pořízení. Za plnou cenu… raději koukejte jinde.

6
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Vnitřní trauma se dá rozhřešit buď u odborníka nebo v náručí okultistů, které dohnala nepěkná minulost. The Chant je béčko jako řemen, jehož kouzlo tkví především v první třetině, kdy je hráč v nejistotě a tápe společně s hlavní představitelkou. Jakmile se příběh zbaví opony, zbývá průměrná hratelnost, kterou sráží opakované úkony a naopak povyšuje systém mentálního zdraví. Autoři ze studia Brass Token věděli, co chtějí vytvořit, ale už nevěděli jak se k tomu úspěšně dostat.
23. 11. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: Goat Simulator 3

Poslání her je jasnější než výbuch atomovky. Mají přinášet výborné technické zpracování, vážné příběhy, kdy místy jedno nebo obě oči nezůstanou suché a propracovanou hratelnost, která je výzvou nejen pro naše ruce, ale také hlavu. Anebo taky ne. Pokud vývojáři popustí uzdu fantazii, vymyslí něco bláznivého, bizardního či ujetého, a ještě pro jistotu k tomu přilepí přídavek simulátor.

»
22. 11. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: Gungrave G.O.R.E

Jakmile se objevila příležitost k recenzi hry Gungrave G.O.R.E, nemohl jsem si ji nechat ujít. Ostatně první hra tohoto jména mi před lety dala přezdívku, přičemž od té doby se dočkala pouze jednoho pokračování, taktéž na PS2 (VR verzi, která dopadla velmi špatně jak u hráčů, tak u kritiků, raději ani zmiňovat nebudu). Co vedlo autory nyní, v roce 2022, probudit hlavního hrdinu Gravea z mrtvých a má jeho cesta...

»
21. 11. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: Evil West

Když jsem poprvé slyšel o další hře z produkce Focus Entertainment, příliš nadšení to ve mně nevyvolalo. Francouzský distributor je znám celou řadou titulů, které velmi snadno zapadnou do šedého průměru a poté po nich neštěkne ani pes. Poté jsem si ale vzpomněl na skvělou dvojici her A Plague Tale, což ve mně opět vzbudilo naději. Odsoudit hru na základě předsudků by ostatně byla veliká chyba a v případě Evil...

»
21. 11. 2022 • Lukáš Urban0

Recenze: Soulstice

Různorodost. To je ten pravý výraz, který nám pomůže pojmenovat to, co na hrách máme tak strašně rádi. Vezměte si například téma sourozenců stojících proti nebezpečí. Může z toho vzniknout báječná adventura pro dva, kde bratři putují společně lesem a řeší logické překážky. Dále lze vytvořit středověký příběh opřený o éru morové epidemie, kde se ke slovu dostává dávné prokletí. A v neposlední řadě je možné vystavět fantaskní příběh o zániku světa,...

»
18. 11. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: WRC Generations

Hry s oficiální licencí nám nabízejí přesně to, co od nich čekáme. Známé značky, sponzory, stáje, tratě, jezdce nebo hráče a stadiony. Na druhou stranu není snadné takovou hru připravovat v pokud možno nějakém intervalu ideálním jak pro vývojáře, tak pro hráče. A další věcí je fakt, že každá licence jednou končí, a i když se vývojářům při nakládání s ní daří, může dojít k ukončení spolupráce. Letos tímto způsobem rozloučíme hned se dvěma...

»
14. 11. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: Pentiment

Dobrých adventur je jako šafránu. Zatímco distributoři a herní studia hledají stále nové způsoby, jak monetizovat své tituly i po vydání a jak přesvědčit hráče, že potřebují nový skin na svou zbraň, tradiční herní žánry bohužel trpí. To ovšem neznamená, že by upadly v zapomnění. Skvělým příkladem je nejnovější počin studia Obsidian Entertainment, a především Joshe Sawyera (Icewind Dale, Neverwinter Nights 2, Fallout: New Vegas, Pillars of Eternity) s názvem...

»
04. 11. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: Call of Duty: Modern Warfare II

Za sebe musím říct, že v žánru čistokrevných stříleček posledních pár let opravdu strádám. Ty časy, kdy jich do roka vyšlo několik a člověk si mohl vychutnat nespoutanou jízdu s vůni střelného prachu po kolena v krvi nepřátel, jsou ty tam. Zůstalo pouze pár přeživších, a ještě méně z nich vychází každý rok. Poslední stálící je v tomto směru Call of Duty, které rok co rok přináší nový díl. Výhodou téhle série je fakt, že...

»
27. 10. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: PGA Tour 2K23

Ač se to nemusí zdát, recenzovat golfovou hru není taková pohoda, jakou se tento sport prezentuje. Hráči jsou sice od přírody zvyklí, že musí překonávat překážky, ale jak se nějakou mechaniku naučí a dostatečně si ji osvojí, nic je na vítězné cestě už většinou nezastaví. A pak je tady golf, kdy žádný odpal není stejný a koncentrace musí být po celou dobu na nejvyšší úrovni. Každé zaváhání pak golfový bůh...

»