RECENZE: The Long Dark

Autor: p.a.c.o Publikováno: 16.8.2017, 9:15

Publikováno: 16.8.2017, 9:15

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1227 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Techniky přežití se mohou hodit vždy, takže když je nějaká možnost se něco z nich naučit, určitě se neobracejte zády, ale snažte si zapamatovat, co se jenom dá. Nevíme dne ani hodiny, kdy do naší planety narazí asteroid, rozšíří se nákaza měnící lidi na nemrtvá monstra, nebo se prostě jenom prostřednictvím bankovek rozšíří nějaký smrtelný virus. Že jsou vám výše zmíněná témata povědomá? To by tedy měla, jelikož jsou to nejpopulárnější konce civilizace tak, jak ji známe v podání herních společností.

Když už přežijete, následuje boj o přežití, a právě to je jeden z nejpopulárnějších žánrů současnosti, survival hry. V nich se dostaneme do situace, kdy jsme odkázáni jenom sami na sebe a na to, co nám nabízí okolní prostředí. Moc často se do těchto dobrodružství nepouštím, ale s The Long Dark jsem rád udělal výjimku. Možná se vám bude zdát, že už jste o hře slyšeli a zdá se vám to správně. Již v roce 2015 vstoupila hra do programu Game Preview na Xbox One a po dvou letech vývoje hlásí vývojáři konečně hotovo a přechází do standardního vývoje, počínaje verzí 1.0. Na dalších řádcích se vám pokusíme zprostředkovat pohled na mrazivé dobrodružství, jenž The Long Dark přináší – Winter is coming.

Zdá se mi to, jako by to bylo včera, kdy hra vstoupila do předběžného přístupu a já se v rámci trial verze poprvé vydal do malebně zasněžené kanadské krajiny. První pohled na spoustu herních mechanik, jež bylo třeba nejdříve pochopit, a k přežití pak dobře uchopit, dodal hře už v rozpracované verzi celou řadu nezapomenutelných okamžiků. V Game Preview jsme si mohli vychutnat pouze survival mód, v němž bylo prostě potřeba přežít a záleželo pouze na našich dovednostech, jak dlouho se nám to dařilo, než nás pohltila tma. Do plné verze dorazily další herní módy, kdy jejich vrcholem je příběh o pěti epizodách. K dispozici jsou zatím sice jenom první dvě, ale i ty dokáží ukázat potenciál, jež příběh má.

Coby pilot Jack Mackenzie jste hlavní postavou celého příběhu. Jednoho dne do naší kanceláře vstoupí bývalá manželka s tím, že nutně potřebuje doručit jednu zásilku, jinak prý budou umírat lidé. Venku nepanuje úplně přívětivé počasí k létání letadlem, ale nakonec do něj stejně usedáme, a jelikož nás čeká hra o přežití, další události jsou nasnadě. Letadlo se řítí k zemi a my s ním. Na palubě je i vaše ex-manželka, po níž po pádu nejsou ani stopy. Probouzíme se uprostřed krásně mrazivé přírody se střepem v ruce, a právě v tuto chvíli začíná naše bitva o přežití.

Na příběhové misi je fajn nejen příběh, ale také to, že slouží jako povedený tutoriál. Jednotlivé herní mechaniky a prvky přežití se nám postupně odhalují, takže si je pěkně osaháme a můžeme se naučit základy celé hry. Nenechte se však mýlit, že nám příběh něco odpustí. I v něm se dá hodně snadno zemřít a taky že umírat budeme. Zajímavé je i sledovat osud Jacka a jeho bývalé manželky, o které z počátku moc zpráv nemáte, a spíše se o vztahu hlavních hrdinů dozvídáme prostřednictvím vzpomínek. Sám jsem moc zvědav, jak se bude příběh dále vyvíjet, a těším se, až budou zpřístupněny další epizody. Již teď však příběh nabízí pořádnou borci zábavy, kdy obě epizody potřebují k dohrání přibližně 16 hodin. Příběh doplňují výzvy, kdy je potřeba po různě dlouhou dobu přežít v dané lokaci. Každá z nich má různou obtížnost a ty nejtěžší se z nás pokusí dostat to nejlepší.

To by se dalo říci i o Survival módu. V něm si naštěstí můžeme nastavit, jako moc se hrou necháme trápit. Na jedné straně si můžete užívat toulání a poznávání krajiny, kde přežití také hraje svou roli, ale hra nám pod nohy bude házet jenom minimum klacků. Na druhé straně pak stojí Stalker obtížnost pro všechny skutečné dobrodruhy, kteří dokáží rozdělat oheň za každých podmínek, králíky dokážou trefit kamenem na první dobrou a zima je pro ně vlastně další příjemné roční období. Záleží tak na chuti každého dobrodruha, jaký herní zážitek si z hraní Survival módu bude chtít odnést.

Jak jsem již zmínil, herní mechaniky jsou velice rozmanité. V základu jsou rozděleny na teplo, fyzičku (výdrž), jídlo a žízeň, což jsou i základní potřeby, které bude třeba uspokojit. Na to navazují další věci jako pití zkažené vody (rozuměj nepřevařené nebo jinak upravené vody vhodné k pití), jež může vyvolat infekci, nebo jedení tepelně neupraveného masa, což může končit stejně. Dál pak můžete spadnout ze srázu a zlomit si ruku či nohu, s čímž pak následně souvisí krvácení (může přivolat divokou zvěř) nebo infekce (může přivolat smrt). V rámci zachování tepla budeme zkoušet nejrůznější kombinace oblečení, můžeme ho vylepšovat, vrstvit, rozebírat, no prostě asi sami chápete, jak komplexní hra je a nejednou se mi při hraní stalo, že mě detailnost jednotlivých propojení a souvislostí až zaskočila.

Kanadská krajina je pěkná na pohled, ale všudy přítomná zima a studený vítr, který mráz ještě více podtrhuje, z ní nedělají snadné místo k přežití a o to také jde. Prostředí je neskutečně rozlehlé a mimo otevřených prostranství nabízí i strže, jeskyně a také stopy civilizace. Ty reprezentuje nejčastěji nějaké to zapomenuté auto, které může sloužit jako dočasné útočiště před větrem nebo divokou zvěří, a navíc v něm čas od času můžete najít něco hodně příjemného jako jídlo nebo super lyžařskou bundu. Rozhodně se vyplatí prozkoumávat každou píď světa, ovšem v případě, že na to budeme mít dostatek sil. To pak klidně můžete najít i srub nebo nějakou menší stavbu, v níž si alespoň na malou chviličku můžete připadat spokojení a v bezpečí.

Mimo věcí vyrobených lidskou rukou můžete narazit i na neméně důležité přírodní zdroje. Ty mohou mít formu bobulí proti bolesti, vždy vítaných větví a kusů dřeva nebo zvířat. První kategorie z nich se vás bude bát a slouží jako příjemný zdroj masa, pokud se vám ji tedy povede nějakým způsobem zabít nebo najít zabitou. Při setkání s druhou skupinou pak budete mít respekt, protože ne vždy musí proběhnout dobře a smrt bude rychlejší než vyslovení slova mráz. Mějte se proto na pozoru, naslouchejte přírodě, a hlavně se jí snažte využít co nejvíce ve svůj prospěch.

Pocit z přežívání je opravdu hodně intenzivní a kolikrát mi v teple domova přišlo, že necítím nos, jsem malátný a že by se možná hodil sud se dřevem do prostředka místnosti, aby mi nebyla taková zima. Žádné rozhodnutí není snadné a každé může hrát svou roli. Dám si raději něco k jídlu nebo ještě chvilku vydržím, abych sehnal dostatek dřeva, mohl rozdělat pořádný oheň a následně se nejen ohřál, ale také si uvařil vodu a upekl maso? Půjdu ještě kousek dál a zkusím najít lepší místo k táboření nebo zůstanu kde sem a budu doufat, že všechno vyjde? Možností je spousta, ale která cesta nás posune do dalšího dne, bude jenom na našem instinktu.

Grafická a zvuková stránka pak celkový dojem z hraní jenom podtrhují. Od grafiky nečekejte nějaké orgie, ale mě se hra do vkusu trefila a svou stylizovaností nabídne fajn podívanou. Technická stránka většinou funguje, i když se najde pár výjimek, kdy ne všechna ozubená kola přežití a herních mechanik zapadnou do sebe. Těchto okamžiků je však málo a když vás hra pohltí, rádi jí je odpustíte. I ovládání funguje přesně a jasně, jenom je možná trochu hloupé, že člověk čas od času musí nahlédnout do nastavení, co se jak dělá, jelikož s vysvětlováním si tvůrci nedali práci skoro žádnou.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Musím se přiznat, že survival žánr většinou přecházím bez povšimnutí. O to víc jsem rád, že jsem dal The Long Dark šanci a skrze závěje sněhu jsem si k němu našel cestu. Dle mého soudu je to jedna z nejpropracovanějších her žánru s příjemným příběhem (škoda jen, že zatím není celý k dispozici) a variabilní hratelností, která dokáže uspokojit široké spektrum zájemců o přežití. Kdo koupil v Game Preview, jistě si už mne ruce a pro zbytek nadešel ideální čas se ponořit do kanadské divočiny a zkusit, jak dlouho v ní dokáže virtuálně vydržet. V reálném životě bych si takové zážitky klidně odpustil a do přírody se budu vydávat jenom tak, aby mne ani nenapadlo ve hře nabité dovednosti zkoušet v praxi.
  • Jaroslav Kovář

    skvela atmosfera.jednou urcite koupim.

19. 09. 2017 • chaosteorycz2

Recenze: Destiny 2

Autoři her si sami občas naběhnou na vidle tím, že dají svému projektu předurčující jméno. Pokud se něco jmenuje „Osud“, musí to být přeci obsahově bohaté, příběhově epické, prostorově výpravné a hratelně zábavné. Bungie se u Destiny nepodařilo prodat všechny aspekty na první dobrou, a tak to zkouší podruhé, přičemž se řídí prostým pravidlem, že v pokračování musí být všeho víc. A jak to vypadá, vydali se tím správným směrem....

»
02. 09. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Redout: Lightspeed Edition

Proč vlastně hrajeme závodní hry? Abychom se mohli prsit, že jsme se projeli ve sporťáku, který jinak chodíme oslintávat do drahých showroomů? To snad ne. Chceme si užít svou dávku adrenalinu, pocit z jízdy, z rychlosti hraničící s limity jak daného vozu, tak našimi v pozici řidiče. Alespoň zprostředkovaně máme chuť postavit život na hranu mezi nudně stráveným odpolednem a možností navštívit nemocniční zařízení s orgány v kómatu. Jenže závody aut už ztrácí potřebnou sílu a...

»
25. 08. 2017 • p.a.c.o0

RECENZE: F1 2017

Závodní hry buď milujete, anebo patříte do skupiny, která odsuzuje to nesmyslné kroužení do kola a vůbec nechápe, co na tom koho může bavit. Ani v případě, že máte závodní hry rádi, nemusí vám sedět každá. Někdo má radši dvě kola než čtyři, jiní jsou rádi pokrytí blátem a ježdění na kola je neoslovuje a další skupina pak nedá dopustit na jízdu po okruzích, kde v souboji s časem pilují průjezd každou zatáčkou,...

»
20. 08. 2017 • chaosteorycz3

Recenze: Observer

Stejně jako ostatní žánry, tak i horory se neustále vyvíjejí. Před osmdesáti lety stačilo na hlavu zakytovat hrnec, přidělat papírové šrouby a lidé se báli odejít z biografu, aby po cestě domů nepotkali Frankensteinovo monstrum. Přes maskované vrahy, poltergeisty, mýtické nestvůry, ďábly a jiná zla jsme se dostali až do dnešní fáze, kdy je módní nabalit na děsivou notu dalších 5 žánrů a přidat pořádnou dávku šílenství. Několikrát do roka nás...

»
16. 08. 2017 • wellkeybig0

RECENZE: Blackhole: Complete Edition

Co je České, to je hezké České videohry slaví úspěchy po celém světě. Tituly jako Mafia, Dex, Machinarium, nebo právě Blackhole hrají miliony hráčů. Bohužel není pravidlem, že každá česká hra si najde cestu do zahraničí a především k úspěchu. Blackhole: Complete Edition je, ale jedna z těch, co to dokázala a byla přijata velmi kladně po celém světě.

»
15. 08. 2017 • chaosteorycz1

Recenze: Agents of Mayhem

V pozici hráče jsem nikdy neholdoval hrám, které si předem nemůžu zaškatulkovat a u nichž se na základě propagace jen těžko určuje, co z nich vlastně vyleze. Ovšem jako recenzent si takové zajíce v pytli nadmíru užívám, protože se mi dostává vzácného privilegia, kdy se stávám prostředníkem mezi autory a potencionálními hráči. Třebaže si nedělám iluze, že by v době YouTube někdo kupoval novinku jen na základě jednoho názoru, často značně zaujaté osoby, alespoň...

»
06. 08. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Mr. Shifty

Tak schválně, kdo z vás, zatímco dává ostatním hráčům na frak ve všech těch Battlefieldech, Call of Duty a Gearsech, přemýšlí nad historií akčních her? No samozřejmě, že nikdo, protože na bloumání v paměti bude dost času, až dosáhneme staří sovětské ponorky, občas je ale návrat do časů dvourozměrné grafiky, jednoduché hratelnosti a pohledu shora vítaným zpestřením, a to zejména teď v létě, kdy se dav AAA her rozestoupí a my vidíme...

»
02. 08. 2017 • chaosteorycz4

Recenze: Super Cloudbuilt

Recenzentka: Kristine4Chaos Dnes už se můžeme maximálně dohadovat, jestli za rozšíření parkouru do her vděčíme perskému princi, svůdné Faith nebo neohroženému assassínovi Altairovi. Jednoduše tu je a pro mnohé tvůrce videoher se stal stěžejním prvkem jejich projektu, a to jak v klasické „umělecké“ formě, tak té futuristické, při níž si postava pomáhá exo-skeletem, jetpackem nebo obojím najednou. Do této kategorie patří i malá nezávislá hra Super Cloudbuilt, která ačkoli není příliš originální,...

»