RECENZE: The Long Dark

Autor: p.a.c.o Publikováno: 16.8.2017, 9:15

Publikováno: 16.8.2017, 9:15

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1287 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Techniky přežití se mohou hodit vždy, takže když je nějaká možnost se něco z nich naučit, určitě se neobracejte zády, ale snažte si zapamatovat, co se jenom dá. Nevíme dne ani hodiny, kdy do naší planety narazí asteroid, rozšíří se nákaza měnící lidi na nemrtvá monstra, nebo se prostě jenom prostřednictvím bankovek rozšíří nějaký smrtelný virus. Že jsou vám výše zmíněná témata povědomá? To by tedy měla, jelikož jsou to nejpopulárnější konce civilizace tak, jak ji známe v podání herních společností.

Když už přežijete, následuje boj o přežití, a právě to je jeden z nejpopulárnějších žánrů současnosti, survival hry. V nich se dostaneme do situace, kdy jsme odkázáni jenom sami na sebe a na to, co nám nabízí okolní prostředí. Moc často se do těchto dobrodružství nepouštím, ale s The Long Dark jsem rád udělal výjimku. Možná se vám bude zdát, že už jste o hře slyšeli a zdá se vám to správně. Již v roce 2015 vstoupila hra do programu Game Preview na Xbox One a po dvou letech vývoje hlásí vývojáři konečně hotovo a přechází do standardního vývoje, počínaje verzí 1.0. Na dalších řádcích se vám pokusíme zprostředkovat pohled na mrazivé dobrodružství, jenž The Long Dark přináší – Winter is coming.

Zdá se mi to, jako by to bylo včera, kdy hra vstoupila do předběžného přístupu a já se v rámci trial verze poprvé vydal do malebně zasněžené kanadské krajiny. První pohled na spoustu herních mechanik, jež bylo třeba nejdříve pochopit, a k přežití pak dobře uchopit, dodal hře už v rozpracované verzi celou řadu nezapomenutelných okamžiků. V Game Preview jsme si mohli vychutnat pouze survival mód, v němž bylo prostě potřeba přežít a záleželo pouze na našich dovednostech, jak dlouho se nám to dařilo, než nás pohltila tma. Do plné verze dorazily další herní módy, kdy jejich vrcholem je příběh o pěti epizodách. K dispozici jsou zatím sice jenom první dvě, ale i ty dokáží ukázat potenciál, jež příběh má.

Coby pilot Jack Mackenzie jste hlavní postavou celého příběhu. Jednoho dne do naší kanceláře vstoupí bývalá manželka s tím, že nutně potřebuje doručit jednu zásilku, jinak prý budou umírat lidé. Venku nepanuje úplně přívětivé počasí k létání letadlem, ale nakonec do něj stejně usedáme, a jelikož nás čeká hra o přežití, další události jsou nasnadě. Letadlo se řítí k zemi a my s ním. Na palubě je i vaše ex-manželka, po níž po pádu nejsou ani stopy. Probouzíme se uprostřed krásně mrazivé přírody se střepem v ruce, a právě v tuto chvíli začíná naše bitva o přežití.

Na příběhové misi je fajn nejen příběh, ale také to, že slouží jako povedený tutoriál. Jednotlivé herní mechaniky a prvky přežití se nám postupně odhalují, takže si je pěkně osaháme a můžeme se naučit základy celé hry. Nenechte se však mýlit, že nám příběh něco odpustí. I v něm se dá hodně snadno zemřít a taky že umírat budeme. Zajímavé je i sledovat osud Jacka a jeho bývalé manželky, o které z počátku moc zpráv nemáte, a spíše se o vztahu hlavních hrdinů dozvídáme prostřednictvím vzpomínek. Sám jsem moc zvědav, jak se bude příběh dále vyvíjet, a těším se, až budou zpřístupněny další epizody. Již teď však příběh nabízí pořádnou borci zábavy, kdy obě epizody potřebují k dohrání přibližně 16 hodin. Příběh doplňují výzvy, kdy je potřeba po různě dlouhou dobu přežít v dané lokaci. Každá z nich má různou obtížnost a ty nejtěžší se z nás pokusí dostat to nejlepší.

To by se dalo říci i o Survival módu. V něm si naštěstí můžeme nastavit, jako moc se hrou necháme trápit. Na jedné straně si můžete užívat toulání a poznávání krajiny, kde přežití také hraje svou roli, ale hra nám pod nohy bude házet jenom minimum klacků. Na druhé straně pak stojí Stalker obtížnost pro všechny skutečné dobrodruhy, kteří dokáží rozdělat oheň za každých podmínek, králíky dokážou trefit kamenem na první dobrou a zima je pro ně vlastně další příjemné roční období. Záleží tak na chuti každého dobrodruha, jaký herní zážitek si z hraní Survival módu bude chtít odnést.

Jak jsem již zmínil, herní mechaniky jsou velice rozmanité. V základu jsou rozděleny na teplo, fyzičku (výdrž), jídlo a žízeň, což jsou i základní potřeby, které bude třeba uspokojit. Na to navazují další věci jako pití zkažené vody (rozuměj nepřevařené nebo jinak upravené vody vhodné k pití), jež může vyvolat infekci, nebo jedení tepelně neupraveného masa, což může končit stejně. Dál pak můžete spadnout ze srázu a zlomit si ruku či nohu, s čímž pak následně souvisí krvácení (může přivolat divokou zvěř) nebo infekce (může přivolat smrt). V rámci zachování tepla budeme zkoušet nejrůznější kombinace oblečení, můžeme ho vylepšovat, vrstvit, rozebírat, no prostě asi sami chápete, jak komplexní hra je a nejednou se mi při hraní stalo, že mě detailnost jednotlivých propojení a souvislostí až zaskočila.

Kanadská krajina je pěkná na pohled, ale všudy přítomná zima a studený vítr, který mráz ještě více podtrhuje, z ní nedělají snadné místo k přežití a o to také jde. Prostředí je neskutečně rozlehlé a mimo otevřených prostranství nabízí i strže, jeskyně a také stopy civilizace. Ty reprezentuje nejčastěji nějaké to zapomenuté auto, které může sloužit jako dočasné útočiště před větrem nebo divokou zvěří, a navíc v něm čas od času můžete najít něco hodně příjemného jako jídlo nebo super lyžařskou bundu. Rozhodně se vyplatí prozkoumávat každou píď světa, ovšem v případě, že na to budeme mít dostatek sil. To pak klidně můžete najít i srub nebo nějakou menší stavbu, v níž si alespoň na malou chviličku můžete připadat spokojení a v bezpečí.

Mimo věcí vyrobených lidskou rukou můžete narazit i na neméně důležité přírodní zdroje. Ty mohou mít formu bobulí proti bolesti, vždy vítaných větví a kusů dřeva nebo zvířat. První kategorie z nich se vás bude bát a slouží jako příjemný zdroj masa, pokud se vám ji tedy povede nějakým způsobem zabít nebo najít zabitou. Při setkání s druhou skupinou pak budete mít respekt, protože ne vždy musí proběhnout dobře a smrt bude rychlejší než vyslovení slova mráz. Mějte se proto na pozoru, naslouchejte přírodě, a hlavně se jí snažte využít co nejvíce ve svůj prospěch.

Pocit z přežívání je opravdu hodně intenzivní a kolikrát mi v teple domova přišlo, že necítím nos, jsem malátný a že by se možná hodil sud se dřevem do prostředka místnosti, aby mi nebyla taková zima. Žádné rozhodnutí není snadné a každé může hrát svou roli. Dám si raději něco k jídlu nebo ještě chvilku vydržím, abych sehnal dostatek dřeva, mohl rozdělat pořádný oheň a následně se nejen ohřál, ale také si uvařil vodu a upekl maso? Půjdu ještě kousek dál a zkusím najít lepší místo k táboření nebo zůstanu kde sem a budu doufat, že všechno vyjde? Možností je spousta, ale která cesta nás posune do dalšího dne, bude jenom na našem instinktu.

Grafická a zvuková stránka pak celkový dojem z hraní jenom podtrhují. Od grafiky nečekejte nějaké orgie, ale mě se hra do vkusu trefila a svou stylizovaností nabídne fajn podívanou. Technická stránka většinou funguje, i když se najde pár výjimek, kdy ne všechna ozubená kola přežití a herních mechanik zapadnou do sebe. Těchto okamžiků je však málo a když vás hra pohltí, rádi jí je odpustíte. I ovládání funguje přesně a jasně, jenom je možná trochu hloupé, že člověk čas od času musí nahlédnout do nastavení, co se jak dělá, jelikož s vysvětlováním si tvůrci nedali práci skoro žádnou.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Musím se přiznat, že survival žánr většinou přecházím bez povšimnutí. O to víc jsem rád, že jsem dal The Long Dark šanci a skrze závěje sněhu jsem si k němu našel cestu. Dle mého soudu je to jedna z nejpropracovanějších her žánru s příjemným příběhem (škoda jen, že zatím není celý k dispozici) a variabilní hratelností, která dokáže uspokojit široké spektrum zájemců o přežití. Kdo koupil v Game Preview, jistě si už mne ruce a pro zbytek nadešel ideální čas se ponořit do kanadské divočiny a zkusit, jak dlouho v ní dokáže virtuálně vydržet. V reálném životě bych si takové zážitky klidně odpustil a do přírody se budu vydávat jenom tak, aby mne ani nenapadlo ve hře nabité dovednosti zkoušet v praxi.
  • Jaroslav Kovář

    skvela atmosfera.jednou urcite koupim.

24. 11. 2017 • kristine4chaos0

Recenze: LEGO Marvel Super Heroes 2

Fanoušci komiksových vesmírů jsou často jak kočky se psy, protože všichni tvrdí, že právě ten jejich je nejlepší. Největší rivalita samozřejmě panuje mezi společnostmi Marvel a DC. Superhrdinové svadí nepřímý boj na pultech tiskovin, v televizi, na stříbrném plátně, ve videohrách a také v našich domovech. U nás není výjimka. Když se mi podaří přítele přemluvit k třetímu Thorovi, automaticky musím počítat s povinnou projekcí Ligy spravedlnosti. On sní po nocích o tom, jak se...

»
22. 11. 2017 • lindros88cze4

RECENZE: L.A. Noire pro Xbox One

Detektivní thriller L.A. Noire od dnes již zaniklého australského studia Team Bondi, se vrací, aby se podíval na moderní konzole. Rockstar Games připravily remaster této povedené hry a my se teď mrkneme, jestli dokáže obstát i dnes.

»
20. 11. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Star Wars Battlefront II

V žádné předaleké galaxii, kde wookieeové dávají dobrou noc, ale v nám důvěrně známém vesmíru vznikla kdysi série Battlefront. S blyštivou značkou Star Wars a ještě opulentnějším logem LucasArts, dostali fanoušci rodinných fantasy pohádek poctivou dávku akce, která jim do gamepadů přinesla ty největší hrdiny z obou stran Síly. Jenže galaxie se mění, hrdinů přibývá, souboje mezi Impériem a rebely kývají miskami vah a Battlefront se vrací jak Darth Maulův světelný meč. Electronic Arts...

»
19. 11. 2017 • p.a.c.o3

RECENZE: Need for Speed Payback

Dlouholeté herní série mají často velké zástupy fanoušky, kteří se těší na každý další díl a většinou dokážou nějakou tu nedokonalost prominout. Jsou ale série, které každým dalším dílem o fanoušky přichází, a to i navzdory svému opravdu zvučnému jménu. Velkou snahu v odhánění příznivců projevují Electronic Arts společně s Ghost Games se svou dvorní značkou Need for Speed, jejíž poslední díl se vřelého přijetí opravdu nedočkal. Nejspíš i proto si vývojáři...

»
14. 11. 2017 • p.a.c.o10

RECENZE: Rush: A Disney-Pixar Adventure

Herní svět nejsou jenom potoky krve nebo dojemné rozsáhlé příběhy, které projdete za několik desítek hodin. Mezi hráči jsou totiž i ti menší, jež potřebují jiný přístup, a jelikož neudrží tak dlouho pozornost, i jejich herní dobrodružství musí mít tu správnou délku. Hry pro děti prostě mají svá specifika a dospělí hráči jim na chuť úplně přijít nemusí, což ostatně není ani cílem. Horší to mají dospělí recenzenti, kteří se...

»
13. 11. 2017 • chaosteorycz5

Recenze: Zoo Tycoon: Ultimate Animal Collection

Zdá se mi, jako by to bylo včera, co jsem zde na webu, ještě v pozici pouhého čtenáře, četl recenzi na Zoo Tycoon. Onehdy se kradla na mysl otázka, proč vůbec Microsoft vydává verzi pro končící generaci konzolí, když stavění zoo působí dojmem skvělého launch titulu pro tu novou. Bylo by tedy lepší nechat ji výhradně pro Xbox One. I když hodnocení zase takové terno nebylo, měl jsem v plánu si časem...

»
10. 11. 2017 • chaosteorycz9

Recenze: Sonic Forces

Doktor Eggman už to zase zkouší. Opět se chce stát pánem světa, tedy těch zbytků, které nestačí jeho parta lotrů zničit. Aby mu to Sonic tentokrát nepřekazil, má Eggman trumf poháněný magickým krystalem, tajemnou postavu pojmenovanou Infinite. Ta dokáže manipulovat s časem, dimenzemi a Sonica hned v prvních minutách deklasuje. Slavný modrý hrdina tak končí na doktorově „Hvězdě smrti“, kde na něm Robotnik hodlá dělat pokusy, aby našel zdroj jeho síly a dokončil...

»
09. 11. 2017 • lindros88cze8

RECENZE: Super Lucky’s Tale

V průběhu let jsme se dočkali nespočtu plošinovek, které dali vzniknout kultovním postavám, ať už to byli Banjo-Kazooie, Mario či Crash Bandicoot. Letošní rok je na ně sice docela bohatý, přeci jen vyšly hry jako Yooka-Laylee či remaster Voodoo Vince, ale je pravda, že Microsoft podobně roztomilého maskota vždy postrádal. A navzdory různým kvalitám, které exkluzivita Super Lucky’s Tale nabízí, ani lišák Lucky jím nebude…

»