Recenze: Transient: Extended Edition

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 12.12.2021, 8:22

Publikováno: 12.12.2021, 8:22

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 3185 článků

Mysl Howarda Phillipse Lovecrafta dala vzniknout nespočtu příběhů, vzbudila zájem o knižní vazby z kůže a přivedla na svět ambiciózní univerzum plné chapadel. A přestože zavedla známého spisovatele i do žánru sci-fi, o kyberpunk šlo asi ve stejné míře, jako o příručky na pěstování konopí. Ale kdo říká, že by to bádání o lidské malosti a hledání něčeho vyššího právě do subžánru vědecko-fantastické literatury nezapadlo. Minimálně Stormlink Studios si myslí, že ano.

A nemíří do Cthulhu mytologie poprvé, protože Lovecraft už byl adaptován ve hře Conarium, která skončila v propadlišti ambiciózní, leč průměrné produkce. Transient má volnější ruce, a tak může s motivy vesmírných bytostí nakládat jinak. Ačkoliv první minuty vypadají na tradiční kyberpunkový mix detektivky, psychologického hororu a adventury. Setkáváte se s hackerem Randolphem Carterem, jehož trvalým bydlištěm je futuristická kobka Providence. Turistický průvodce sice nazývá toto místo městem, ale to jen proto, že za jeho zdmi zůstal nehostinný svět po globální apokalypse. Jenže tomu věří jen loutky s klapkami na očích, jejichž jediným přáním je, aby mohly uprchnout do virtuální reality za „lepším světem“.

Tušíte správně. Podezíravost je mrcha a když jste navíc člen hackerského spolku, je na problémy zaděláno. A proto hlavního hrdinu poprvé potkáváte u výslechu, kde má kápnout božskou, na co vlastně jeho ilegální skupina ODIN přišla. V budoucnosti už neznají waterboarding a elektřina se používá pouze způsobem primárně zamýšleným, protože odpovědi na otázky se hledají přímo v hlavě dotazovaného. Anebo ne? Že by se vaše herní alter ego jen trochu přiškvařilo u virtuálních hrátek a teď mu hrkotá v hlavě? Třeba nejste sledováni a jen trpíte stihomamem. A vaši parťáci nejsou vůbec mrtví, jen odpočívají obličejem dolů.

Není těžké odhadnout, jakým směrem se příběh bude odvíjet. Jestliže máte načteno, nakoukáno a nahráno, během první kapitoly z pěti vymyslíte čtyřicet scénářů a jeden nesjpíš bude ten správný. Důležitější je, jaké výpravné a herní prvky si pro vás autoři připravili a zda překvapí něčím originálním nebo jen opíšou žánrová klišé. Víc prozrazovat nebudu, protože herní doba není z nejdelších. Navzdory dvěma zásekům, kdy si vzal důvtip neoznámené volno a já nemohl rozlousknout naprosto primitivní hádanku, nepřesáhla doba strávená s hrou čtyři hodiny. To nemusí být málo, pakliže jde o intenzivní atak na šedou kůru mozkovou. Jenže Transient je vlastně hrozný lidumil a nechce vás příliš trápit.

V době, kdy jsou psychologické horory audiovizuálním fetišem a přivádí k epilepsii i slepého, působí hra trochu zdrženlivě a obyčejně. Během hraní navštívíte mnoho světů a hned několik realit, jenže v jádru dostáváte jen dva typy prostředí. Fantaskní, kde Carter vypadá jak oživlá mumie a cestuje historií neznámých civilizací, a to normální plné neonů, pomatených lidí a beznaděje. Obě tváře hry jsou po designové stránce pěkné, třebaže dnešní grafika už má jiné standardy a menší rozpočet je rozhodně znát. Chybí však lepší zpracování vzpomínek druhých. Několikrát pátráte v záznamech členů ODINu, ale vždy to končí jen připojením do alternativní reality, která je stejná jako předtím. Asi mě moc rozmazlil Observer, ale tam bylo bloumání v mysli druhých mnohem intenzivnější a vizuálně propracovanější.

Přitom bych čekal větší grafické rozšoupnutí, když jde o Extended Edition. Ta sice vylepšuje chod hry a přidává na drobných efektech, ve výsledku ale působí pořád lehce zastarale. V místech, kdy vás objímají velké místnosti nebo autoři vytáhnou z rukávu designově vypiplané scény plné technologických hraček a tajemných bytostí, rádi chvíli zpomalíte, abyste si řekli: „Jo, tohle je celkem pěkný“. Jenže takových zastávek je málo. Modely jsou většinou spíš průměrné a nasvícení obyčejné. Dokonce i v případě ústřední postavy, kterou je lepší nevidět. Vyobrazení obličeje připomíná nepovedený zákrok na turecké klinice plastické chirurgie, tudíž buďte rádi, že krom cutscén je Transient z vlastního pohledu. Alespoň dabing a soundtrack se od předešlého počinu autorů zlepšily.

A zlepšila se i práce s herní náplní. Od skenování a prohledávání prostředí, po všelijaké minihry, které zastupují zámky, hackování a další překážky ve vyprávění. Rozhodně se nedá říct, že bych se někde nudil a jen zbytečně chodil tam a zpět. Vývojáři nešetřili nápady a rozdílně pojali pohyb v systému počítačů, dešifrování kombinací, prolamování vzdálených míst nebo postup mimozemskými světy. Největším překvapením ale byly malé hry, jejichž dohrání je klíčem k získání informací. Je v tom trochu DOOM, trochu System Shock a trochu smutek, že tvůrčí tým o pár lidech má víc kreativity než kolosy se stovkami zaměstnanců. Často se musíte i vrátit zpět v nalezených dokumentech a použít například číselný kód nebo správně identifikovat objekty na mapě hvězdné oblohy.

Díky hratelnosti jsem zapomněl, že má hra spoustu kompromisů a polovičatých řešení. Je tedy otázka, zda jsem profesně unaven nebo je cesta kyberpunkovým Lovecraftem tak dynamická, že jsou nedostatky potlačeny a téměř zapomenuty. Příběh se místy snaží být chytřejší, než ve skutečnosti je a víc než složení poklony, je z námětu cítit snaha o posunutí díla jiným směrem. Nechci být až tak podezíravý, abych v něm viděl jen prvoplánový kalkul, který se po dokončení trochu nabízí. Studio Stormlink má do budoucna slušný potenciál, jehož spouštěčem jsou evidentně finance. Se štědrým vydavatelem a zkušenějším kreativním ředitelem, který by zajistil konstantní kvalitu všech aspektů hry, bychom tu časem mohli mít další Bloober Team či Frogwares.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Nesahejte mocným na chapadla, vezmou vás s nimi po tlamě. Psychologických adventur s detektivními a hororovými prvky, tedy herních mišmašů, zase tolik není. Transient sice ani zdaleka nevyužívá možnosti svého označení „Extended Edition“ a příběhově vlastně neví, co chce pořádně říct, ale herně funguje skvěle a neustále před vás posouvá nové výzvy. Minihry, hlavolamy a hry ve hře dělají z titulu zajímavého adepta na odpolední hraní, při němž si vyzkoušíte netradiční spojení dvou oblíbených témat a zároveň zavzpomínáte na časy, kdy podobné hry nebyly jen simulátory chození.
16. 08. 2022 • HusekD0

RECENZE: Way of the Hunter

Dnešní hráči mají k dispozici nepřeberné množství titulů a žánrů. Trh by se mohl zdát přeplněný, bez sebemenšího prostoru pro nové vývojáře. To ovšem neplatí pro všechny. V případě loveckých simulátorů jsme do této doby byli odkázáni pouze na theHunter: Call of the Wild, jenž si po několik let udržoval téměř bezkonkurenční prvenství. To se ale v následujících měsících může rychle změnit, protože se objevilo nové slovenské vývojářské studio pod...

»
12. 08. 2022 • HusekD0

RECENZE: Endling: Extinction is Forever

Naše planeta je jedinečné místo, plné krásných míst, rostlin, nerostů a živočichů. Lidé byli a do jisté míry pořád jsou velmi sebestřední a proto se k těmto darům nechovali s patřičnou úctou a opatrností. Naštěstí jsme s postupem času prozřeli a začali dělat spoustu věcí jinak. Ochraňujeme ohrožená zvířata, obnovujeme zdejší lesy, čistíme okolní prostředí od našich odpadků atd. Představte si nyní ale realitu, ve které by byli lidé neustále...

»
09. 08. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: Two Point Campus

Klasické tycoony jsou součástí herních žánrů již pěknou řádku let a byť už nejsou tak rozšířené, jako tomu bylo dříve, stále sem tam vyjde nějaký nový kousek. Před čtyřmi lety jsme se dočkali znovuzrození legendy tohoto žánru z nemocničního prostředí, kde nejsou tak úplně běžní pacienti. Two Point Game tehdy nabídli svou verzi Theme Hospital prezentovanou hrou Two Point Hospital. Při jejím hraní jsem se rozpomněl na staré dobré časy a...

»
26. 07. 2022 • Lukáš Urban0

Recenze: Outriders Worldslayer

Při hraní her si velice často vzpomenu na první Mizery a hlášku „Everybody wants to by like Mike“. U Outriders a jim podobným především ve spojitosti s live service konceptem, kdy je komunita udržována u hry pomocí pravidelných událostí, nových aktualizací a dodatečného obsahu. A zde by se přeneseně dalo říct, že každý by chtěl být jako Destiny nebo The Division, ale jen vyvoleným se to podaří. A dnes už bezpečně...

»
19. 07. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: As Dusk Falls

Jestli něco adventurním nadšencům na Xboxu schází, pak jsou to hry od Davida Cage a jeho studia Quantic Dream. Ačkoli si jeho oceňovaná adventura Fahrenheit našla cestu na první Xbox, na ostatní tituly jako Heavy Rain či Detroit: Become Human si mohou majitelé konzole z Redmondu nechat zajít chuť. Částečnou náplastí jsou hry od studií Supermassive Games (série Dark Pictures Anthology) a Don’t Nod (Life is Strange), avšak kreativní vizi...

»
13. 07. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: A Memoir Blue

Hry nemusí být jen o kosení celého zástupu nepřátel, snahy o dosažení co nejlepšího času na závodním okruhu nebo stvoření nepřemožitelného reka, který spasí celý jeden virtuální svět. Především indie vývojáři se nebojí s relativně mladým médiem experimentovat a přinášet neobvyklé zážitky, jež vás i po závěrečných titulcích nenechají v dobrém slova smyslu vydechnout.

»
11. 07. 2022 • Lukáš Urban0

RECENZE: Fobia – St. Dinfna Hotel

Jsou různí lidé a různé fóbie. Někdo se bojí, že uvízne ve výtahu, jiného chytá panika při pohledu na osminohá neštěstí s pavučinou u zádi a další nejde spát, aniž by nerozsvítil i v kumbálu. Ve své podstatě, každý se něčeho bojí. Každý má skrytou achillovu patu a každý je občas vystaven nepříjemnému vnějšímu vlivu, po němž se o něj pokouší studený pot. Já se s přibývajícími zářezy na herní pažbě začínám bát,...

»
11. 07. 2022 • Michael Chrobok0

Trochu jiná RECENZE: Dreamfall Chapters

Při brouzdání po archivu Xboxwebu mě poměrně překvapilo, že v něm chybí recenze na Dreamfall Chapters. Třetí hra adventurní série navazuje na ikonické hry The Longest Journey a Dreamfall: The Longest Journey, které jsou zcela po právu zapsány zlatým písmem do herní historie. Recenzovat přibližně pět let starý počin (záleží, zda počítáte vydání první epizody, nebo „final cut“ verze) od norského studia Red Threat Games a jejího ředitele Ragnara Tørnquista...

»