Xboxweb.cz

Když se potkají kouzelník, rytíř a zlodějka, je zaděláno na pořádný mejdan. Magie teče proudem, odvaha poklonkuje nasbíraným úspěchům a jedna kapsa si nemůže být jista, zda zůstane na konci večera plná. Vlastně by z toho byl počátek fajn RPG záležitosti, kde může jeden z úkolů skončit mezidruhovým dobrodružstvím plným citů. Jenže tohle je Trine, což znamená, že hranice mezi dobrem a zlem nemá příliš pevné základy a že setkání hrdinů rozhodně neskončí u korbelu.

Malebná série je tu s námi už druhou dekádu a v jádru se příliš nezměnila. Bylo by tedy snadné text odbýt s tím, že jde opět o to samé a buď to milujete nebo vám míra inteligence nedovolí si naplno užít předloženou hratelnost. Bylo by to korektní a pravdivé. Nicméně i hráči jsou jen lidé, tudíž stárnou, zapomínají a možná jim přijde vhod vzpomínka na svět, kde mohli odhodit tíhu dospělosti a vrátit se do dob, kdy zavrtáni pod peřinou hltali předčítání rodičů nesoucích břímě vyprávění starých pohádek. Ano, máte pravdu a jsou tu úplní nováčci, pro něž bude dobrodružství s neohroženou partou premiérou. Co na první setkání potřebujete? Trychtýř, abyste si nalili do hlavy trochu fištrónu a beton na ukotvení nervů.

A Clockwork Conspiracy volně navazuje na předešlé díly a snaží se ústřední trojici zasadit do běžného života. V praxi to znamená, že Zoya pokračuje v nezákonné činnosti na poli nelegálního získávání předmětů, Pontius se snaží udržet hrdinský statut dobročinnou aktivitou pro běžný lid a Amadeus frustrovaně sjíždí nabídku knihkupectví hledajíc návod, jak navrátit nezvěstnou choť. A nejspíš by v produktivní činnosti pokračovali do skonání světa, kdyby se tato událost neblížila mílovými kroky. Království totiž padlo do nenechavých rukou, které s pomocí mechanické armády uzurpují všechny a všechno. A to hrdinové samozřejmě nemohou nechat jen tak.

První tři úrovně jsou v podstatě jen tutoriál, jehož existence by měla být dobrovolná. Nebavilo mě zas a znova opakovat základní úkony, jen abych uspokojil vyskakující nápovědy. Zoya ani popáté nevymanila luk za bič, tudíž zůstala všestranným účastníkem, jehož služeb by s chutí využil každý druhý lovec pokladů. Pupkatý rytíř v napěchované zbroji by se okamžitě uchytil ve stavební firmě jako součást demoliční party a mágovým mottem je „nemožné ihned, zázraky až se mi zvýší úroveň“. Dohromady tvoří univerzální nástroj švýcarského střihu, se kterým vyřešíte jakýkoliv problém a překonáte každou překážku. A že jich tentokrát je.

Až když se dá parta znovu dohromady, dýchne z Trine 5 ta pravá atmosféra, která vás pozvrací cukrkandlem a vyválí ve frustraci. Dobře, možná trochu přeháním, ale vizuálně patří dílo studia Frozenbyte mezi to nejpestřejší, co lze na televizoru pustit. Obrazová dema výrobců obrazovek, která vídáte v prodejnách elektra, jsou jen vybledlá zombie prahnoucí po lopatě, aby se mohla zakopat metr pod zem. Dokonce i Fortnite, hojně přirovnávaný k omalovánkám hyperaktivního dítěte, postává na rohu a špičkou nohy okopává pomočený patník. Designéři servírují jednu vizuální laskominu za druhou, míchají barvy jak evoluce šroubovice DNA a překvapují nápaditostí neznající meze. Když už si myslíte, že jste viděli všechny kombinace a že barevné schéma nemá další odstíny, vyvedou vás z omylu, jak si pastevecký pes vede stádo ovcí. Nechápu, že sleduji dobře známý rukopis, který ani popáté neztrácí kouzlo, neopakuje se a funguje. A to jsem levoboček Mrakomora zatahující žaluzie vždy, když se na nebi objeví duha.

Mistrný vizuál podporuje level design plný nástrah. Po zbytečném úvodu už není důvod hladit hráče po srsti, tudíž nastupuje kovový kartáč a pevná ruka. Obtížnost logických pasáží se skutečně zvýší skokově, ale netrvá dlouho a na laťku si zvyknete. V sólo režimu je důvtip na vaší straně, protože volně přepínáte mezi všemi postavami. Někdy se řešení nabízí na první dobrou, jindy ho vývojáři se zákeřnou škodolibostí ukryjí pod nános rádoby zbytečných kroků, jejichž schéma se rýsuje postupně. A v několika vzácných případech projdete sekci zcela mimo plán, protože využijete drobné chyby herních prvků. V kontrastu provokativní obtížnosti je nedotažený soubojový systém. Rád bych na jeho adresu řekl alespoň pozitivní větičku nebo láskyplné slovo, ale došla mi slovní zásoba. Je tam, protože musí, ale je toporný, vždy nepřehledný a zbytečný, neboť i při „boji“ by určitě šlo zapojit logiku.

Jestli ovšem chcete hratelnost posunout na vyšší úroveň, přizvěte si do party dalšího člověka. Titul má české titulky. Zvolejte dvakrát sláva, třikrát hurá a pak kohokoliv, kdo udrží ovladač a slušné chování na uzdě. Trine má moc okouzlit i ty, jejichž začlenění do hraní her se jeví jako úkol pro agenta Jejího Veličenstva. Buďte neodbytní, vydržte pár úderů tupým předmětem a „ne“ nepovažujte za odpověď. Odměnou vám bude královská zábava, která nechá vyplavat na povrch ukryté povahové vlastnosti všech zúčastněných. Možná se po dohrání objeví ve vašem životě místo pro někoho nového, ale rozhodně kooperace nebudete litovat. A lítost nemá prostor ani při nákupu hry samotné. Na rozdíl od jiných logických titulů, A Clockwork Conspiracy nikam nespěchá, nepřidává na frustraci ubíhající časomírou, ale okouzluje a příjemně vnadí do dalšího hraní. Dvě desítky úrovní utečou jako nic, a to, co se zpočátku jevilo jen jako další zbytečné ždímání vaší peněženky, zastoupilo úspěšně místo malého kultu, jehož návrat v jakýkoliv čas stojí za pozornost.