Recenze: TT Isle of Man

Autor: kristine4chaos Publikováno: 10.3.2018, 19:17

Publikováno: 10.3.2018, 19:17

Sociální sítě

O autorovi

kristine4chaos

kristine4chaos

Je autorem 0 článků

Závodní simulátory a teď myslím ty opravdové, u kterých se vy musíte podřídit hře, nikoliv ona vám, jsou potrava pro masochisty. Pouze oni dokáží ocenit tvrdé rány zklamání, když se snaží dostat krásce pod spodničku. Poslední místo v tabulce pro ně není důvodem, říci hře sbohem, ale motivací pozvednou hráčské já na další úroveň. A když těsně před cílem zmaří medaile omšelý patník, jen pronesou tichou modlitbičku směrem k zemi a restartují celý závod. Pro ně to není jen zábava, ale výzva.

A já skálopevně věřím, že pro vývojáře s vizitkami Kylotonn Racing Games bylo výzvou už jen rozhodnutí, že se zaměří na velice specifickou skupinku hráčů. Hned z kraje si totiž řekněme, že oficiální hra šampionátu International Isle of Man TT Race nechce přednostně potěšit hráče, ale fanoušky 110 let starých závodů. Ti vám na život domácího mazlíčka odpřísáhnou, že náročnější a nebezpečnější událost nenajdete. A nejspíš budou mít pravdu, protože na šedesátikilometrové trati už je přes 250 pomyslných křížků. Jen ročník 1970 si vzal hned šest lidských životů. Ostrav Man je železnou zkouškou závodníkovi psychiky, řidičských schopností a dovedností servisních techniků a nemá kousek soucitu.

Není divu, že se na vývoji podílel mnohonásobný šampion John McGuinness. Tentokrát tu není jen marketingovou tváří, která kryje záda nepoučitelnému týmu, ale aktivně přispíval skutečnému dojmu ze závodů. Už během úvodního seznámení s jízdním modelem a ovládáním o tom dostáváte jasný důkaz. Přes to všechno můj první závod připomínal vědeckou simulaci o dopadu Newtonových zákonů na tělo opouštějící sedadlo motorky. Tolik naražených zad, vykloubených ramen a fraktur po čelních nárazech… to by nezvládnul ani superhrdina, natož nebohý člověk z masa a kostí. Že by hra v továrním nastavením jela na simulaci?

Ba ne. Asistenti jsou v zapnuté poloze. Dokonce v té pokročilejší. Ačkoliv mám ráda, když, navzdory pomocným prvkům, model řízení smrdí určitou dávkou reálnosti, tady je to možná až moc. TT Isle of Man chce být stůj co stůj náročný, a to i v rámci arkádovitější části. Akcelerace musí přicházet postupně, pohyby s motorkou nesmějí být trhané a na brzdy se rozhodně nesahá v zatáčce. Obrubníky jsou zakázaná zóna, horizont místenkou na ARO a ostré změny směru dobrým důvodem, proč chvíli posedět na asfaltu. Pohyby jezdce na motocyklu jsou vždy stejně rychlé, takže se pěkně projevuje váha. Když se řízení konečně přizpůsobíte, lahodí jízda nejen vašim smyslům, ale také oku.

Mám ale i negativní dojmy a nejsou spojeny s tím, že jen příležitostně dojedu první. Při chycení nerovnosti v malé rychlosti jde motorka až příliš lehce do vzduchu. Její váha se snad v tu chvíli rovná pouťovému balonku. Spokojená nejsem ani s ostrými výjezdy ze zatáček. I když s určitostí vím, že jsem se plynu sotva dotknula, motorka mi doslova ustřelí pod zadkem. Ráda bych si nastavila citlivost ovládání, ale možnost chybí. Takto mám občas problém najít jízdní „limit“ a radši se držím trochu zpátky. Celkový dojem z jízdy je přesto fantastický. Jen málokteré závody dají dohromady tak vyváženou kombinaci napětí, adrenalinu a emocí.

V nabídce hry toho příliš není. Vedle dominantní kampaně se krčí obligátní rychlé režimy a hra více hráčů. Ta probíhá jak online, tak lokálně na jedné konzoli. V takovém případě nejedou všichni účastníci najednou, nýbrž postupně, což je i jeden z režimů kariéry. Na oficiální trati se startuje s rozestupy nebo hromadně, což platí v případě přidaných okruhů. Já se lépe cítila při první variantě, protože hromadné starty vedou často k pádům. Umělá inteligence není příliš vybíravá a s existencí hráče si vrásky nedělá. Buď tedy rychle staňte na čele závodu nebo si chvilku počkejte, až se skupinka rozdělí na menší kusy. Závody jsou dlouhé, takže s minimem pádů si první závodníky určitě chytíte.

Kariéra má dvě kategorie motocyklů a přirozeně ta lepší je i dražší. Cesta k ní vede přes standardní závody a sponzorské události, kde úspěch znamená nejen finanční injekci, ale také slevu na modely dané společnosti. Tvůrci nepochopitelně zapracovali i jakýsi systém fanoušků, který mi tu přijde naprosto zbytečný a nevyužitý. Totéž bych pak řekla i o správě týmu. K vlastnímu jezdci, jehož nelze nijak upravovat, náleží zázemí s přehledně vedenými financemi. Zde správa začíná a končí. Ovlivnit ji mohou jen výkony na trati, nic víc. Návrhář uživatelského rozhraní si asi řekl, že ho má nějaké chudé a tímhle chtěl patrně zaplnit díry. Problém mám i s nevýrazným a trochu zmatečným kalendářem (seznam událostí). Když pominu strašný zvuk doprovázející potvrzení akce, chybí mu lepší informovanost a grafické odlišení od zbytku nabídky.

U studia Kylotonn kluci z redakce pravidelně chválí audiovizuální zpracování. Mně nezbyde patrně nic jiného než se k nim přidat. S podporou 4K na nejsilnějším Xboxu, je grafika v tomto středním proudu opravdu moc pěkná. Detailně přenesená kopie skutečné tratě uchvacuje úseky, které střídají letní atmosféru s podzimní. Jsou pestré a co je nejdůležitější, působí reálný dojmem. Ať už se ručička rychloměru plouží na hranici povolené rychlosti nebo létá k limitu motorky, vždy se cítíte jak pták letící krajinou. Decentní práce světla, s dobře provedenou optimalizací, nepouští ke slovu nedostatky, které by kazily pocit z rychlosti. Jen dvakrát či třikrát konzole špatně načetla textury, díky čemu dostala motorka růžová řídítka nebo výfuk. Příkladná je i práce zvuku umocňující extrémnost šampionátu Isle of Man TT.

Někoho možná bude zajímat přímé srovnání s hrami od Milestone, který, asi jako jediný, má ještě v repertoáru jednu stopu. Pro, alespoň částečné, porovnání jsem vyzkoušela Monster Energy Supercross a rozdíl je znát hned po prvních minutách. Po stránce sebeprezentace, atmosféry a jízdního modelu je TT Isle of Man někde jinde. Na druhou stranu se mi ale líbily možnosti úpravy jezdce s motorkou. Je to asi detail, ale i pohyby závodníkova těla působí v motocrossu o něco přirozeněji. Toť ale vše.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

I příležitostný hráč motocyklů musí hře nechat, že se nesnaží zavděčit všem a náročný silniční závod přináší jako výzvu. TT Isle of Man dělá z arkádových berliček pouhé přihlížející, avšak nikdy nezajde tak daleko, jako například Project CARS v žánru aut. Pořád vám dává prostor jízdní model dostat bezbolestně do rukou. Největší jeho předností jsou ale atmosféra a pocit z rychlosti, kterými často neoplývají ani jinak špičkové závodní hry. Při delším hraní se ale dostavil pocit, že všechno kolem je tak nějak zbytečné a bez smyslu. Celé rádoby vedení týmu je jen univerzální školní omáčkou, s jejíž pomocí musí tvůrci zkomplikovat cestu k lepším strojům.
  • Garry Garry

    Naprosto souhlasím.Pro mě zatím nejlepší virtuální svezení na motorce.Opravdu se jim to povedlo.

    • Bruno Žiguli

      zdar, uvazuju o tom, da se to hrat nebo je to vicemene sim jak project cars 2? mam ride 2 a to mi prijde takovy divny. :/

15. 04. 2018 • p.a.c.o3

RECENZE: Dead Ahead: Zombie Warfare

Na zombíky ve hrách jsme si již zvykli a to, co vypadalo jako chvilkový trend, se přetavilo v regulérní herní postavy. No postavy, prostě zombíci jsou ve hrách stále přítomní, ať se to mnohým líbí nebo ne. Většinou je likvidujeme v nekonečných zástupech na tisíce způsobů a svou troškou do tohoto mlýna přispívají i vývojáři z Mobirate, kteří na velkou platformu přinášejí malou hru.

»
13. 04. 2018 • chaosteorycz5

Recenze: Hellblade: Senua’s Sacrifice

Pamatujete Ryse: Son of Rome? Samozřejmě, že ano, však to byla jedna z prvních exkluzivních her pro Xbox One. Hráče po celém světě zasadila do křesel nebývalou grafikou, brutálními souboji a příběhem vpraveným do vlastní verze antického Říma. Naneštěstí je z těch pohodlných sedadel zase rychle zvedla, když už po pár minutách bylo jasné, že vyprávění a nekonečné mačkání nalajnovaných tlačítek doplní občasná chůze nebo přelezení překážky. Proč vůbec začínám recenzi úplně...

»
10. 04. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Extinction

Když se řekne Iron Galaxy, jsou v obraze pravděpodobně jen hráči bojovky Killer Instinct. Studio se dvěma pobočkami a desetiletou historií, vlastních her příliš nemá. Není to ale proto, že by se flákalo, ale z důvodu, že se podílí na portech a působí jako technický poradce velkým vývojářům. Díky tomu mají jeho zaměstnanci ruce v prvním Destiny, v Arkham sérii Batmana nebo v titulu 7 Days to Die. Teď mají američtí tvůrci šanci vstoupit do...

»
05. 04. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Enigmatis 3: The Shadow of Karkhala

Odpočinkovou hratelnost pro všechny zájemce nabízejí hry s hledáním objektů, kde mistry svého řemesla jsou polští Artifex Mundi. Jejich portfolio čítá širokou paletu her, z něhož by si měl vybrat rozhodně každý. Záleží jenom na tom, na jaký příběh budete mít zrovna chuť. Jejich hry jsou sice fajn zejména na mobilních zařízeních, ale jak ukazuje Enigmatis 3: The Shadow of Karkhala, dají se dost dobře hrát i na velké obrazovce ve spojení...

»
04. 04. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Injustice 2 – Legendary Edition

Pokračování Injustice: Gods Among Us nebylo ani zdaleka jedinou bojovou hrou loňského roku. I když nepřímo, muselo svést boj se sedmým Tekkenem a také s Marvelem, který se postavil opět po letech Capcomu. Přesto vyšlo z bojů nejlépe, a to nejen v mém osobním hodnocení, ale taktéž v recenzích napříč celým světem. Teď se hrdinové z DC Comics vrátili v Legendární edici, do které nabalili veškerý dodatečný obsah a přidali pár bonusů navíc. Pokud si...

»
01. 04. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: MX vs ATV: All Out

Leckteří vývojáři by mohli vyprávět, jak obtížné je udržovat svěží sérii, která vychází s určitou pravidelností. Rainbow Studios to mají pravda trochu jednodušší, protože u MX vs ATV je nesvazují licence oficiálních podniků, takže nemusí na pranýř povinně každý rok. To ovšem nutně neznamená, že tam stejně neskončí. Po sedmé vstupují do stejné řeky a ze všech průzračně čirých vod smáčí unavené tělo na opačném konci, v Ganze. Tamhle do ní močí...

»
31. 03. 2018 • p.a.c.o9

RECENZE: A Way Out

Téma útěku z vězení inspirovalo nejeden film, seriál nebo knižní předlohu. Autoři se vyžívají v tom, aby nabídli nějaký neotřelý způsob, jak se z vězení dostat. Pozadu nezůstává ani herní scéna, kdy můžeme vězení stavět nebo se z něj zkoušet dostat. Většinou to však byli strategie a chyběla nějaká akčnější hra. Jiný přístup se rozhodli zvolit tvůrci A Way Out, kteří nám svým trailerem na E3 skoro vyrazili dech.

»
26. 03. 2018 • p.a.c.o15

RECENZE: Far Cry 5

Není nad to, když si hráč může nabrat zbraně všech možných druhů a v otevřeném světě se vydat bojovat proti zlu. Ten pocit, že jste hrdina a zachránce v jedné osobě je k nezaplacení, ovšem ještě lepší je, když jste hrdina s lidskou tváří, kterého k záchraně ostatních motivuje nějaká osobní pohnutka, nejlépe záchrana někoho blízkého. Série Far Cry na tomto modelu postavila svůj byznys, což se hráčům u čtvrtého pokračování už moc nelíbilo.

»