Xboxweb

Jsou případy, kdy vydavatel a vývojáři aktivně propagují herní titul s tím, že se z něj zaručeně stane hra roku, přičemž často dochází ke zklamání. Naproti tomu ze skromných indie poměrů může vyrůst nečekaný hit i přes to, že se mnohdy malý tým autorů soustředí výhradně na hru. A právě tento případ je i Vampire Survivors, indie klenot jediného vývojáře Lucy Galanteho, který z prosluněné Itálie naservíroval nenápadný, avšak téměř dokonalý pokrm, který musí chutnat každému fanouškovi roguelike her. Ale popořadě.

Ihned po spuštění nejednoho hráče překvapí grafické zpracování ve stylu pixelart. Jistě, jednoduchá grafika je pro jediného vývojáře logickou volbou, která ušetří čas a zároveň zde nevzniknou obavy, že by postupem času hra vizuálně zastarala. To nic ovšem nemění na tom, že v dobách supervýkonných konzolí a vymazlených grafických orgií je Vampire Survivors zjevení, které už na první pohled může odradit nejednoho hráče. Jak se ale říká, nesuď knihu podle obalu, což v tomto případě platí minimálně trojnásobně.

I přes svou jednoduchost je totiž Vampire Survivors překvapivě rozmanitou hrou. Galante si s designem jednotlivých potvor vyhrál opravdu dostyta a dostatečně je od sebe odlišil, takže si je navzájem nespletete. K tomu je pro každou úroveň skladba krvežíznivých nepřátel jiná, takže o variabilitu rozhodně není nouze. Vizuální efekty jsou rovněž poměrně povedené a z většiny útoků budete mít doslova blažený pocit, obzvláště v případech, kdy jejich efektivitu dostanete na maximum.

Ani samotná hratelnost není bůhvíjak objevná a vlastně se dá označit za velmi primitivní. Ve Vampire Survivors rozhodně není potřeba zapamatovat si velké množství různých kombinací tlačítek, protože žádné nepotřebujete – vystačíte si pouze s jednou analogovou páčkou. Vaše postava totiž provádí všechny útoky samostatně, takže vaší jedinou starostí je držet se od všemožných potvor co nejdále. To by mohlo na první dobrou znít, že Vampire Survivors je monotónní nuda, jenže opak je pravdou. Vzhledem k nekonečným hordám nepřátel nebudete mít ani chvíli čas vydechnout, natož pak přemýšlet nad tím, že byste k neustálému útěku rádi mačkali ještě nějaká tlačítka.

Možný stereotyp v hratelnosti rozbíjí celá plejáda hratelných postav, které si postupně odemykáte nejen posupem hrou, ale také po zaplacení patřičné částky. Každá z nich má nějakou tu přednost, základní útok a celou řadu statistik, takže záleží pouze na vás, jaký herní styl preferujete. Ten se do značné míry odvíjí také dílem náhody, neboť při postupu na další úroveň dostanete na výběr z náhodných schopností, ať už aktivních či pasivních. Těch rovněž můžete vybrat pouze omezené množství, takže každý postup hrou bude o trochu jiný než ten předchozí. Časem si také odemknete trvalé speciální předměty, jako například grimoár, který vám napoví, které schopnosti je vhodné kombinovat pro dosažení co nejlepší synergie. Na ty ostatně během hraní přijdete i sami, byť takový česnek budete chtít mít ve své výbavě co nejdříve.

Samotné útoky a pasivní dovednosti lze v hlavní nabídce postupně vylepšovat, přičemž vylepšení platí pro všechny postavy. Útoky se sestávají z těch na blízko, střeleckých a plošných, pasivní dovednosti zvyšují zdraví, rychlost či způsobené poškození. Kombinací je opravdu nespočet, a jakmile objevíte váš oblíbený herní styl, velmi rychle pokoříte onu magickou hranici 30 minut, kdy si pro vás přijde samotná smrt.

Právě čas hraje ve Vampire Survivors ústřední roli. V každé úrovni máte pouze 30 minut na nalezení všech předmětů a objevení roztodivných tajemství mapy, přičemž po jeho uplynutí si pro vás přijde samotná smrt a hra končí. I když se zpočátku bude zdát, že přežít půl hodiny je prakticky nemožný úkol, postupné zlepšování přes časté umírání vám umožní každý průchod vydržet o něco málo déle. Pokud hře věnujete dostatek času, což vám díky její návykovosti ani nepřijde, budete půl hodiny dosahovat na pravidelné bázi. Ani tak to ovšem neznamená, že byste se nudili. Úrovní je dostatek, jejich znovuhratelnost je vcelku vysoká, odemčení všech postav a vymaxování schopností není záležitostí jediného večera a Galante už nyní do hry přidal první DLC, přičemž se určitě nejednalo o poslední přídavek.

Virtuální měna je tím nejdůležitějším, co si z každé jednotlivé herní seance odnesete, když nepočítám speciální předměty. Ačkoli se tady přímo nabízí možnost nechat hráče utratit ty skutečné, Galante se rozhodl neokrádat hráče o nic dalšího mimo jejich času. U Vampire Survivors by totiž mělo být velkým písmem uvedeno, že se jedná o velmi návykovou hru. Svou roli v tom jistě hraje i historie samotného Galanteho, který dříve pracoval v hazardním průmyslu. Ostatně když například otevíráte truhlici s pokladem, které vypadávají ze silnějších nepřátel, podmanivá hudba a vizuál vám okamžitě dodá silnou dávku dopaminu.

Na hudební a zvukový doprovod bych nerad zapomněl, neboť ten je výraznou součástí celého zážitku. Skladby na pozadí si sice otevřete až později během hraní, nicméně zvuky zbraní, nepřítel a otevírání truhlic jsou vycizelované prakticky k dokonalosti. Kdyby takto vypadaly všechny indie hry, stal by se z nich brzy mainstream.

Najít něco negativního na Vampire Survivors je záležitost spíše pro hnidopichy a jakékoli slabé místo, na které při hraní narazíte, je v podstatě okamžitě přehlušeno skvělým level designem, návykovou hratelností a propracovanými mechanikami, které vás uhranou na první dobrou. Snad jen právě ta návykovost a vizuální styl, který nemusí sednou každému, by mohl být pro některé hráče nedostatkem.

O hře roku 2022 můžeme vést sáhodlouhé debaty, avšak minimálně pro mou maličkost jí je Vampire Survivors. Luca Galante jako jediný vývojář dokázal namíchat poctivý koktejl plný zábavy, který i přes svou jednoduchost dokáže zabavit minimálně na desítky hodin. Právě fakt, že k tomu nepotřeboval armádu vývojářů a marketingových pracovníků, je potřeba ocenit, stejně tak jako Italovu skromnost – za hru si totiž řekne o pouhých 89 korun, přičemž zdarma si ji můžete zahrát nejen v Game Passu, ale také na chytrých telefonech.