RECENZE: Vampire: The Masquerade Swansong

Autor: Michael Chrobok Publikováno: 21.5.2022, 13:00

Publikováno: 21.5.2022, 13:00

Sociální sítě

O autorovi

Michael Chrobok

Je autorem 4 článků

Jméno světa World of Darkness, ze kterého vychází celá řada papírových RPG a jiných děl, jistě mnohým hráčům na první dobrou nic neřekne. Jakmile ale zmíním hry jako Vampire: The Masquerade Redemtion či Bloodlines, jistě se srdce nejednoho hráče zatetelí blahem. Ostatně právě Bloodlines si získalo prakticky kultovní status, o který se komunita starala dlouho poté, co se studio Troika Games rozpadlo na prach. Bouřlivé reakce také vyvolalo oznámení pokračování s podtitulem Bloodlines 2, ovšem kvůli odkladu se hry jen tak nedočkáme.

Fanoušci si mohou zkrátit čekání u nového počinu francouzského studia Big Bad Wolf, jež má na svědomí novinku s upíří tématikou s názvem Vampire: The Masquerade Swansong. Ta do notné míry vychází z jejich prvotiny The Council, která se pyšnila zajímavými adventurními mechanikami, poměrně solidním příběhem a dobře napsanými dialogy. Po pádu Telltale Games vzniklo na trhu jisté vakuum, které by Big Bad Wolf jistě rádi zaplnili. Neukousli si ale příliš velké sousto?

Ihned po několika prvních minutách ve hře narazíte na první zeď: svět World of Darkness je velmi bohatý a propracovaný, tudíž je plný všemožných termínů a propletených kontextů. Pakliže jste hráli alespoň Bloodlines, máte oproti ostatním konkurenční výhodu – při vyslovení pojmů jako Venture, Final Death či Prince budete zkrátka vědět, oč tady běží a nebudete muset trávit cenný čas v herní encyklopedii. Nebo alespoň ne tolik času, neboť spousta termínů bude nových i pro ostřílené veterány herní série. Avšak pokud vstupujete do světa temnoty nepolíbení, budete muset hraní často přerušovat a zkoumat záznamy v herní encyklopedii opravdu do detailu. Samotná hra si totiž s detailním vysvětlováním příliš hlavu neláme, a jestli čtení dodatečných záznamů pro vás není to pravé ořechové, budete mít obtíže se ve hře vůbec zorientovat.

Jakmile ale hře obětujete trochu času a ponoříte se do světa Vampire: The Masquerade Swansong  naplno, budete ho hltat plnými doušky. Propracovanost světa bere dech a prakticky na každou otázku existuje odpověď. Vampire: The Masquerade Swansong  již od začátku netancuje okolo horké kaše a rovnou vás vrhne do děje – v upíří komunitě v Bostonu byl aktivován rudý kód, což znamená narušení maškarády a možnost potenciálního odhalení. Jednotliví političtí aktéři z podsvětí si prakticky okamžitě začnou jít po krku a obviňovat jeden druhého, přičemž je na vašich třech postavách, aby odhalily pravdu a skutečnou podstatu ohrožení.

Víc o příběhu prozrazovat nebudu, snad jen to, že je vcelku dobře napsaný, a byť mu místy dochází dech, udrží vás přikované až do konce. Stejně jsou na tom i dialogy, jež umí být chytré a vtipné, stejně jako povrchní a hloupé. Občas musí autoři sáhnout i po nesmyslech, jako když vám kolega ze speciální jednotky FBI trpělivě vysvětluje naprosté základy a následně z banálního důvodu poruší svůj rozkaz, který ještě před půl minutou důsledně hájil. Co je trochu škoda, je absence češtiny: hra je doslova prošpikována poměrně náročnou angličtinou, tudíž pokud v ní nejste opravdu kovaní, budete se často v dialozích ztrácet a hru si příliš neužijete.

Tři (či spíše tři a půl) různorodé postavy jsou kořením hry. Emem je ambiciózní toreadorka, která se nebojí jít do přímé konfrontace a chce v upírské komunitě dosáhnout na patřičnou úroveň respektu a zároveň se vymanit z vlivu své stvořitelky. Lelysha a její dcera Halsey jsou postiženy šílenou kletbou klanu Malkavian a léčeny v tajemném Institutu, avšak jejich vzájemná láska a snaha být normální jde ruku v ruce s jejich jasnovideckými schopnostmi, které chtějí mocní využít ve svůj prospěch. Třetí do party Galeb z klanu Venture, na jehož motivaci budete přicházet postupně, neboť za jeho fasádou spořádaného upíra se ukrývá nejedno tajemství. Bohužel na rozdíl od prvních dvou ženských protagonistek je Galeb suverénně nejslabším článkem, ostatně jako téměř všechny mužské postavy.

Herní mechaniky vychází do značné míry z The Council, a pokud jste tuto epizodickou mysteriózní sérii hráli, budete ve výhodě. Také tentokrát se hra soustředí rovnou měrou na dialogy a investigativní práci, přičemž obě složky zvládl Big Bad Wolf zkombinovat na výbornou. V rámci dialogů můžete využívat fyzické vlastnosti jako přesvědčování, zastrašování či psychologie, za které platíte jednou z herních měn, konkrétně vůlí. Co vám přijde vhod, jsou také společenské schopnosti hackování a páčení zámků, se kterými se dostanete do celé řady počítačů a zamknutých místností. Posledním stromem vlastností jsou mentální, které vám dodají potřebný kontext při vyšetřování a například namísto konstatování, že se na podlaze nachází krev, budete moci přesně určit účel, za jakým byla prolita. Vlastnosti doplňují upírské schopnosti, které jsou pro každou postavu unikátní a za které se platí zvyšující se krvežíznivostí.

Schopnosti lze využívat jak v dialozích, tak při prozkoumávání světa. Jakmile proniknete do tajů RPG systému Vampire: The Masquerade Swansong, nebude vám připadat až tolik složitý, nicméně nováček bude delší dobu ztracen, a pokud špatně zvolí kombinaci vlastností a schopností u postav, nemusí dosáhnout na průchod hrou, jaký by si představoval. Na druhou stranu to otevírá možnosti pro znovuhratelnost, neboť na konci každého segmentu vám hra přehledně ukáže všechny splněné a nesplněné úkoly, včetně minutých příležitostí.

V rámci dialogů přibyla možnost obětovat více vůle za účelem zvýšení šance na úspěch, přičemž postavy mohou využít žolíka v podobě zvýšení čísla na své straně a převrátit výsledek dialogové volby. Často se tak musíte rozhodovat, zda vám informace stojí za její zjištění a jestli máte vůbec šanci na její zjištění. Vůle se totiž neobnovuje a v rámci scény jí lze získat buďto z nalezených předmětů či výjimečně při dobře zvolených konverzacích. Nechybí ani konfrontace, kdy se snažíte jinou postavu o něčem přesvědčit či k něčemu donutit s pomocí vhodně zvolených dialogových možností, přičemž máte omezené množství špatných pokusů (nebo někdy vůbec žádné). Selhání v konfrontaci neznamená automaticky konec hry, ale může vám zkomplikovat cestu příběhem či vám nadobro uzavřít některá řešení. Zároveň u nich musím pochválit jistou variabilitu, která vám dává řadu možností nejen jak konverzaci vyřešit, i když nemáte správně investované bodíky, ale také možnost vtisknout postavám jiný než předem daný charakter. Jeden příklad za všechny – v poměrně rané fázi hry se Leysha dostane do sporu se svou dcerou. Ten lze buďto agresivně odbýt ve stylu “nemám na tohle čas ani náladu”, trpělivě najít řešení, který vyžaduje zapojení mozkových závitů hráče, využít přesvědčovací vlastnosti a obětovat body síly vůle nebo upírskou schopnost čtení mysli a zvýšit svou žízeň.

Objevování světa je poměrně zábavné, především díky celé řadě interaktivních prvků. Bohužel většina z nich slouží především pro hráče samotného, nikoli pro vyšetřující postavu a autoři tu a tam sáhli k recyklaci interaktivních prvků – například pohár s lidskou krví mohli ve scéně nechat jen jednou a ne jej do prostoru umístit několikrát, přičemž postava ho okomentuje pokaždé úplně stejně. Využívání upírských schopností je pro postup hrou velmi často naprosto nezbytné, ovšem stojí vás vaši příčetnost – pokud druhý ukazatel naplníte zcela, proměníte se ve vraždící bestii, což znamená konec hry. Žízeň je potřeba ukájet průběžně skrze krmení na nic netušících obětech, ovšem hezky v klidu úkrytu. Těch je ve všech úrovních několik a jakmile v ní nějakého nebožáka vysajete, už ji nelze znovu použít. Na vysávání si dejte pozor – i když je lákavé oběť vysát úplně do sucha, může vám to zkomplikovat postup hrou.

V rámci jednotlivých kapitol vám autoři nechávají poměrně velkou volnost a je tedy na vás, jak ke splnění úkolu přistoupíte. Nikde není vytesáno do kamene, že musíte každou sekvenci splnit přesně do puntíku na 100 procent, a pokud někde na něco zapomenete či něco pokazíte, tak to není konec světa. Ano, hra vám každý váš přešlap ve finále spočítá a často si budete říkat, že kdybyste v konkrétní části hry udělali něco jinak, byl by dopadl následující dialog o něco lépe. Ovšem to jen otevírá dveře znovuhratelnosti, která u Vampire: The Masquerade Swansong rozhodně dává smysl i s ohledem na RPG systém, který jednotlivým postavám otevírá či zavírá spoustu dveří, mnohdy i doslovně.

Co na mě působilo trochu archaickým dojmem, byl ukládací systém. Hra se před každou větší akcí sama uloží, přičemž vy jako hráč nad tím nemáte kontrolu. Když jsem se chtěl vrátit jen o chvíli nazpět, hra mi nedala možnost, pouze načíst poslední uloženou hru. Na položku restart si dejte pozor – mylně jsem se domníval, že resetuje pouze část hry, avšak jedná se o kompletní restart, přičemž prakticky okamžitě přijdete také o uloženou pozici, takže na to pozor.

Zastavit se musím u technické stránky hry. Ta je na můj vkus trochu odfláknutá a mírně řečeno „nedopečená“. Doskakující textury, špatné úhly kamery, NPC procházející skrze záběr, chatrné animace rukou i nohou, slabá mimika, uncanny valley, mizerná fyzika vlasů a vlajících částí šatů, špatně nasvícené scény či mnohdy kompletně vypadávající textury – to je jen drobný výčet problémů, kterými Vampire: The Masquerade Swansong  trpí, přičemž nepomohl ani day one patch, který autoři promptně vypustili mezi uživatele po vydání hry. Nechápejte mě špatně, nic z toho není žádnou radikální překážkou pro hraní Vampire: The Masquerade Swansong  a autoři jistě všechny mouchy v následujících měsících vychytají skrze aktualizace, avšak v současném stavu je slabší technická stránka hry něčím, čeho si všimnete na první dobrou a co vám na zážitku z hraní rozhodně nepřidá.

Čím si autoři reputaci nenapraví, je horší grafická stránka a především velmi slabá mimika a gestika. Vzhledem k tomu, že většinu hry sledujete buďto pohyb nebo přímo obličeje postav, jedná se o velké zklamání. Zatímco v The Council šlo spoustu odpustit či přímo svézt na specifickou stylizaci, u Vampire: The Masquerade Swansong  se studio Big Bad Wolf bohužel nevsadilo na natolik výraznou stylizaci. Pohyby rukou jsou velmi často nepřirozené a postavy s nimi máchají jak na horské dráze, chůze často vypadá, jako kdyby za sebou postavy měly těžkou noc, a mimika je mnohdy zcela nepřítomna, jindy zase příliš expresivní. Nemluvě o špatném lip syncu či známému efektu uncanny valley, kterými jednotlivé postavy trpí.

Toporné animace jsou jednou z příčin, proč si příliš nevychutnáte estetiku jednotlivých postav. Ačkoli jsem příznivcem volby autorů a sázky na unikátní ztvárnění každé z důležitých postav, ne každému musí být po chuti. Emem a její zlatem pokrytá kůže, Leysha se svou dilatací zornic a napůl vyholenou hlavou či April Bosley trpící vitiligem vás na první pohled rozhodně zaujmou. Disproporční Hilda či celá řada doslova nudně vypadajících mužských postav mě bohužel zamrzela. Spousta postav vzhledem připomíná modely z on-line obchodů s módou, což se podle mě příliš neslučuje s nenápadností, kterou upíři vyznávají. Ostatně jak nenápadná může být albínka v rudých šatech s velkým výstřihem?

I přes všechny své nedostatky je Vampire: The Masquerade Swansong  skvělým přírůstkem do světa World of Darkness, který vás chytne a jen tak nepustí. Mystika světa v kombinaci s precizně vytvořenými lokacemi a herními mechanikami, které si studio Big Bad Wolf osahalo už ve své prvotině, dělá z Vampire: The Masquerade Swansong  povedenou adventuru, jejíž hraní vás bude bavit o to více, pokud jste fanoušky tohoto světa. Chatrnou technickou stránku lze s přihlédnutím k menšímu rozpočtu pochopit, avšak tvůrci her by si měli ukusovat jen taková sousta, na která stačí. V tomto případě si Francouzi naložili o trochu více, než unesou, což se negativně promítlo také do mého hodnocení. Přitom by stačilo, kdyby tu a tam trochu ubrali ze svých ambicí a volnosti, kterou hráči dávají, a namísto toho zapracovali na mimice a animacích.

Hra je dostupná jak pro minulou, tak pro aktuální generaci konzolí, stejně jako pro PC. Cena 1 249 korun dává tušit, že půjde spíše o skromnější dílo, jehož ambicí není konkurovat plnohodnotným AAA titulům. Na poli adventur se nicméně jedná o lehce nadprůměrné dílo, které za tyto peníze rozhodně stojí. A pokud si nejste jistí, pořád si můžete počkat na nějakou tu slevu nebo na případné zařazení do Game Passu.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Vampire: The Masquerade Swansong staví na pevných základech adventury The Council od francouzského studia Big Bad Wolf. Důraz na skvělé herní mechaniky, vycizelované dialogy, neobvyklou stylizaci a vtahující příběh je hlavní devízou hry. Avšak technická stránka je podprůměrná, což může nejednoho hráče odradit či přímo znechutit.
29. 02. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: Expedition: A MudRunner Game

Témata spojená s ježděním v nejrůznějších dopravních prostředcích jsou hráči velice oblíbená. Dá se říct, že se svézt, proletět nebo plout můžeme na ledasčem a stejně tak i tratě nebo prostředí, kde se proháníme, jsou velice různorodé. Dokonce můžeme vyrazit i do těžkých terénů ve strojích, které ekologům radost určitě nedělají. Přesně tohle dokázal skvěle zpracovat první MudRunner, který nás posadil do hromady bláta a nechal nás tahat klády dřeva sem a tam,...

»
21. 02. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: Skull and Bones

Piráti jsou nedílnou součástí námořní historie a je jedno, zda ti nejznámější z nich doopravdy existovali nebo jsou příběhy o nich jenom dobře vymyšlené povídačky. I tak je na tom něco zajímavého, a nejeden hráč by si chtěl tento život, alespoň virtuálně, vyzkoušet. Jak nám ukázalo Sea of Thieves, je toto téma dost dobře herně zpracovatelné a dostatečně zábavné na stovky hodin. Ač se to nezdá, tak Sea of Thieves jsou...

»
15. 02. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Banishers: Ghosts of New Eden

Romantika má mnoho podob. Na přídi potápějící se lodi, při úplňku mezi upírem a lykantropem nebo se smrtkou místo Valentýna. Antea a Red jsou ukázkový pár, kterému to klape jak v soukromí, tak v práci, A to navzdory faktu, že mají náročné zaměstnání. Toho času v kolonii New Eden, kde se jako smrtící epidemie rozpíná Noční můra dělající z nebohých osadníků duchy. Bohužel při osudovém střetu se jedním z nich stává i Antea, čímž pro...

»
15. 02. 2024 • DandyCZE0

Recenze Truck & Logistics Simulator

Člověk by řekl, že v poslední době máme podobných her docela hodně. Většina se snaží něčím zaujmout a ukázat specifickou část dopravy. Na PC je to snažení vydavatelů velmi obtížné, jelikož tam mají ETS, které sice nabízí „pouze“ přepravu, ale i tak vládne danému segmentu. Na konzolích je situace jiná a tak vždy s velkým zájmem sleduji další pokusy studií přinést kvalitní dopravní simulátor. Dnes se podíváme na Truck & Logistics Simulator...

»
14. 02. 2024 • lindros88cze0

RECENZE: Tomb Raider I-III Remastered

Je až neuvěřitelné, že za dva roky Lara Croft oslaví teprve své třicátiny. Série Tomb Raider si odbyla premiéru v roce 1996 a od té doby jsme viděli nespočet různých dobrodružství zasazených do celého světa napříč různými platformami i filmy. Ovšem teprve teď jsme se na Xboxu vůbec poprvé dočkali původní trilogie.

»
12. 02. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Baldur’s Gate 3

Hodnotit hru s dvouměsíčním odstupem nebývá zvyklostí. Každý se snaží přinést svoje dojmy co nejdříve, aby si pohladil ego a přesvědčil hráče o své jediné správné pravdě. Osobně si myslím, že všechno má svůj čas. Navíc zkušenosti posledních let mě naučily, že jsou určité typy projektů, jimž je třeba se věnovat trochu déle. Ať už z důvodu technické kvality nebo herní nabídky. V případě Baldur’s Gate 3 bychom mohli mluvit o obou aspektech,...

»
06. 02. 2024 • lindros88cze0

RECENZE: Suicide Squad: Kill The Justice League

Studio Rocksteady se do paměti nespočtu hráčů zapsalo výtečnou trilogií Batman Arkham, která mezi jednu z nejlepších her podle superhrdiny. Všichni tak napjatě očekávali, co dalšího tento talentovaný tým chystá. Představení Suicide Squad: Kill The Justice League navzdory napojení na oblíbenou sérii nevzbudilo příliš pozitivní ohlasy a nepomohlo ani postupné ukazování záběrů z hraní, kdy pomyslným hřebíčkem do rakve bylo potvrzení, že hra bude stavět na online kooperaci a především bude tzv....

»
29. 01. 2024 • SeedarCZ0

Recenze: War Hospital

Počátkem ledna vydalo vcelku neznámé studio Brave Lamb, pro které jde o první vydanou hru, titul War Hospital. Pro menší studia mohou být začátky strastiplné a bývá to znát i na jejich tvorbě. Jak si War Hospital vedl?

»