Recenze: Voodoo Vince: Remastered

Autor: chaosteorycz Publikováno: 3.5.2017, 14:12

Publikováno: 3.5.2017, 14:12

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 713 článků

Obětmi remasteru bývají zpravidla tituly, které ať z pohledu hráčů nebo z pohledu účetních, mají co nabídnout také aktuální generaci konzolí, přičemž čím úspěšnější značka, tím větší šance. Pro ostatní je tu zpětná kompatibilita, probouzející na konzoli Xbox One k životu o generaci starší hry. No jo, jenže touhu připomenout se mají i značky, které třebaže kdysi byly exkluzivní, kvůli odlišnému kódování nemohou procesem zpětné kompatibility projít. Jednou takovou je 14 let starý Voodoo Vince přicházející v omlazené verzi nazvané jednoduše, Remastered.

Oživlá pomsta
Dílko studia Beep Games (tenkrát ještě Beep Industries) se hráčům představilo ještě na prvním Xboxu, přičemž tehdejší recenze nebyly vůbec špatné. Aby také ne, když v té době zažívaly trojrozměrné plošinovky zlatý věk a každý vydavatel chtěl mít svého koně na přecpané závodní dráze. Autor Clayton Kauzlaric se rozhodl, že zapomenutou schvácená herku napudruje do přijatelné podoby a s malým týmem loni oznámil remaster, který před několika dny vyšel. Odpověď na obligátní otázku, proč mu věnovat pozornost, je tentokrát velmi jednoduchá. Protože hraní si s panenkami není výsadou jen dívek.

VVR_LaunchScreenshot_03

Přivítejme Vincka, low-endového voodoo panáčka jak vystřiženého z katalogu chráněné dílny, jenž svůj život tráví sbíráním prachu na poličce, zatímco má v hlavě zapíchanou trojici jehlic. Patrně by dál čekal na údernou jednotku molů, kdyby se do obchodu Madam Charmaine, kde Vince bývá, nevlámala dvojice přihlouplých zlodějů, toužící po Zombie Dust. Magický prach je lehkou kořistí, Jeb a Fingers ovšem ve vývojové stupnici zastávají pozici ještě pod Mokrými bandity, a tak při loupeži dělají neskutečný humbuk, doprovázený usypáváním popela všude kolem. Řádění odnese i majitelka, kterou obratem ruky berou také a ujíždějí vstříc šéfovi jménem Kosmo the Inscrutable. Díky prachu nemrtvých ožívá i Vincek stávající se tak jedinou nadějí nejen Madam Charmaine, ale také celého světa.

Nestárnoucí klasika
Přistoupíte-li k hraní podobně jako já, tedy že do oznámení modernizované hry jste o magickém hadrákovi neměli ani ponětí, můžete být lehce zaskočeni. Většina provedených změn totiž padla na oltář navýšení rozlišení textur a těšilo nás. Zbytek sil autoři věnovali drobným grafickým vylepšením, která bez znalosti originálu beztak nepoznáte, přičemž zbytek zůstal nedotčený. Svá léta tak hra rozhodně nezapře, obzvláště skládají-li se základní pohyby hrdiny ze skoku, otáčení a mlácení, čímž nápadně připomíná nejmenovaného zrzavého savce fičícího na jablkách. Zbytek titulu má ale jasně definovanou tvář, kterou není možné si splést.

Od hlavní přednosti postavy, tedy že oplývá darem vytvořit vám žaludeční vředy prostým zabodnutím napínáčku, se odvíjí jak herní náplň, tak především prostředí. Mystika zaříkaných panenek přísluší Louisianě, jejíž značně stylizované části tvoří jednotlivé úrovně. Cesta od Francouzské čtvrti, po bažiny až ke karnevalu DePrave je poseta drobnými nepřáteli a bossy, kteří ne vždy musejí být zneškodněni. Tvůrci si připravili hned několik originálních úkolů, které spočívají naopak ve spolupráci s nimi. Například aby vás kostlivec pustil do muzea, je třeba si s ním pořádně jazzově zajamovat, což obnáší sehnat jablko pro koně, dostat se na věž, získat někde peníze, koupit nástroj atd. Jindy zase pomáháte nalézt vědkyni součástky, pak uplatníte opatrný postup a trochu trpělivosti. Z nepříliš velkých levelů je tak ždímáno maximum, vy si přitom posbíráte potřebné předměty a zároveň nemáte pocit blbečků dělajících donekonečna to samé. Pakliže jste v již absolvovaném kole něco zapomněli, můžete se do něj vrátit později kouzelným vlakem.

Magické sebepoškozování
Dalším bonusem je, že schraňování věcí není otravné. Malé figurky, rozšiřující zdraví při sto kusech, bývají pěkně při cestě, srdce zaručující checkpoint v případě zabití mívají místo u roklí a kuličky doplňující veškeré ukazatele padají ze zneškodněných protivníků. Větší zručnost tak vyžadují pouze elementy spojené s voodoo silou, jakými jsou karty a sochy představující nová kouzla. K absolvování hry je nezbytně nepotřebujete, protože i s jednou magickou silou se dá žít, proč se ale okrádat o možnost ničit protivníky stylově a s humorem.

VVR_LaunchScreenshot_06

V momentě kdy kolem Vincka začne svítí aura, máte jasný signál, že obklíčení hnusnými potvorami vyřešíte během několika vteřin. Za doprovodu animace čeká panáčka poprava jak z animované grotesky, za kterou by se nestyděl ani Tom s Jerrym. Ubodání je málo? Fajn polejme ho kyselinou. Že je to slabé? Zlikvidujme ho tedy trezorem či demoliční koulí. Málo cool? Tak tady je motorová pila. Ve vytyčeném rádiusu pak stejný osud potká všechno živé, přičemž čím více aktivních kouzel máte, tím lépe. V určitých momentech je přečíslení skřetů tak velké, že se bez voodoo útoků ani neobejdete nebo jen s velkými obtížemi, a to, když vám kradou světlo ukazující cestu mrtvým. Asi netřeba dodávat, že díky této schopnost si jednookého hrdinu naprosto zamilujete, třebaže není chlupatý, roztomilý a slušné mravy jsou mu cizí jako osada sběračů kovu.

Jedna ku jedné
K pohodové atmosféře pomáhá jazzově laděný soundtrack, a nakonec i ta obstarožní grafická stránka, která má výhodu, že se může svést na retro vlně. S ohledem na střídmější hrací dobu přijde vhod menší počet dějových postav a variabilní hratelnost tasící stále něco nového. Různorodé úkoly už jsem zmínil a teď k nim přidám ještě používání všemožných prostředků. Když už to vypadá, že se celou úrovní zase proskáčete jak péro na gumě, přihlásí se ke slovu letadélko, ponorka, loď nebo myš. Ne, nemyslím tu od počítače. Putování za prachem nemrtvých díky tomu neskutečně rychle odsýpá a než se stačíte ba jen okamžik nudit, je konec. Uhánějící čas na hodinkách připomínají jen achievementy, které nabíhají jak přílety na letištní tabuli.

VVR_LaunchScreenshot_07

Hře vlastně není co vytknout, protože je zábavná, povzbuzující k neustálému postupu a bez větších obtíží spojených s převodem na dnešní generaci. Pokud přeci jen směřovat kritiku, tak směrem ke kameře. Že by se jí nechtělo následovat Vincka se mi nestalo, a to navzdory úzkým trubkám, které musí často prolézat, problém jsem spíš měl s tím, jak je posazená. Na dnešní poměry docela vysoko, což je sice výhodné při skocích, kdy se přesune ještě více nad hrdinu, ale nepraktické při prohledávání prostředí. Nápomocná je možnost přesunutí do pohledu z první osoby, v němž se pohodlně rozhlédnete po okolí. Na ovládání levou páčkou je sice třeba si zvyknout, nicméně žíly to netrhá. Pakliže jste fanoušky funkce Xbox Play Anywhere, Voodoo Vince: Remastered vám udělá radost dvakrát, protože ji podporuje se vším komfortem.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Vytažení exkluzivní plošinovky ze zapomnění hráčů mě přesvědčilo o dvou věcech. Předně, že žánrové mechanismy počátku 21. století nestárnou a v pozměněných formách fungují dodnes. S tím souvisí fakt, že se Voodoo Vince: Remastered díky tomu může postavit vedle letošních her a ještě vyniknout. Nebude to grafickou stránku, ale jednoduchým vtipným příběhem, těžícím jak z voodoo tématiky, tak z předností louisianského prostředí. Na ubližování malému panáčkovi pak budete s úsměvem vzpomínat ještě dlouho po dohrání, protože kolektivní likvidace nepřátel nebyla dlouho tak efektní. Navzdory výtečné hratelnosti si ovšem plný počet titul nezaslouží, a to zejména kvůli chybějící přidané hodnotě oproti originálu.
  • David Jurič

    Děkuji za recenzi, časem se k této hře taky dostanu. Trošku jsem se bál toho jak hra bude vypadat, původní hru jsem nehrál, ale jak píše autor recenze tak se na to dá zvyknout a hru si užít, takže se těším. 😀

    • Chaosteory CZ

      Hra vypadá naprosto stejně jako v traileru,takže kvůli grafice jí určitě nekoupíte 🙂
      Možná i ta cena přes 400 Kč se bude někomu zdát moc, ale v jádru je to stará dobrá plošinovka se zajímavými úkoly a lehce přístupnou hratelností. To kdyby chtěl Vincka někdo pro děti.

  • Ondrej Colon

    Skoda ze na tej grafike nezapracovali viacej. Ziskali by viac novych hracov. Aspon ako novy Crash Bandicoot. Takto ziskaju len tych nostalgikov co to uz hrali 😎

20. 05. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Injustice 2

To je pořád řečí, jak se konflikty mají řešit s chladnou hlavou, debatou a za každých okolností diplomaticky. Dokážete si ovšem představit Batmana, jak svolává Radu Superhrdinů, aby uvalil Jokerovi embargo na šminky nebo jak Poison Ivy přivázaná řetězy ke stromu ječí po těžařích dřeva? Samozřejmě že ne, protože jsme v komiksovém světě, kde dobře mířená rána znamená více než sto slov, nadlidské schopnosti vydají za celou armádní jednotku a charaktery se...

»
19. 05. 2017 • wellkeybig1

RECENZE: Shadow Warrior 2

V zemi vycházejícího slunce projíždí na plný plyn Nissan Datsun 240Z černé barvy, který odráží měsíční svit svou naleštěnou kapotou. Temným lesem se kromě burácejícího silného motoru ve vysokých otáčkách, rozléhá píseň od Stana Bushe – The Touch. Nepopisuji nic jiného, než první moment hry Shadow Warrior, která utočila na nostalgii, překvapovala skvělou hratelností a krvavou podívanou na Xbox One v roce ‎2014 a po třech letech přichází znovu‎. Při...

»
16. 05. 2017 • wellkeybig1

RECENZE: The Surge

Být fanouškem Hardcore RPG je v dnešní době těžké, po dohrání Dark Souls a Lords of Fallen na jedno dlouhé zívnutí, toho moc nezbývá. Všechny RPG jsou moc uzavřené a jednoduché. Pokud pociťujete tyto příznaky, zbystřete u nového titulu The Surge. Jestli nejste fanoušek hardcore žánru, připravte se na vypadávání vlasů, třes rukou, vztek a později pláč z důvodu rozdrceného ega. Po dlouhé době dorazil na Xbox One titul, který...

»
13. 05. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Narcosis

Když se ke mně před nedávnem dostal film 47 Meters Down, došlo mi, že subžánr podvodních survival her je poměrně štíhlý. Děj vyprávějící o dvou sestrách, jejichž adrenalinový zážitek se žraloky se změní v boj o přežití na dně oceánu, k němuž nemají předpoklady a ani vybavení, vynikal dusnou atmosférou, kterou bych obratem přivítal v obdobném herním titulu. Jenže Abzu je žánrově mimo, Subnautica málo hororová, BioShock už archivní a Soma nám zůstala...

»
09. 05. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Prey

Trvalo to dlouhých 11 let, mnoho sil, spoustu zahozené práce a urputný přerod z pokračování do zcela nového pojetí, které se dnes tak hrdě nazývá reboot. Prey je zpět a zase jsou ve hře mimozemské entity bažící po obyvatelích matičky Zemi, proti nimž stojí sama samotinká poslední naděje lidstva. Tím ovšem veškerá podobnost s originálem končí, neboť nové pojetí chce mít originální otisk myšlenek svých autorů, a to takřka za...

»
09. 05. 2017 • p.a.c.o1

RECENZE: Human Fall Flat

Lidské tělo je hodně zajímavé a spousta lidí s ním dokáže dělat celou řadu podivností nebo zajímavostí. Položili jste si ale někdy otázku, jak dopadne člověk, který spadne z velké výšky? Kromě toho, že asi ne moc dobře, tak většinou je z něho placka. Neříkám, že to je nějak jasně podložený vědecký fakt, ale minimálně ve hře Human Fall Flat to platí. A že se zde bude padat hodně asi netřeba dodávat.

»
06. 05. 2017 • lindros88cze0

RECENZE: Syberia 3

Asi už se budeme opakovat, ale klasické point-and-click adventury už nejsou takový hit, jako v 90. letech, ale přesto stále ne a ne umřít, a to je jen a jen dobře. Na konci dubna vyšla Syberia 3, která možná trochu zbytečně oživila už poměrně starou adventurní sérii, jež své době slavila velký úspěch a zapsala se do srdce nejednoho adventuristy. Jak se toto zmrtvýchvstání, jež podle nás nebylo nutné, povedlo? To...

»
30. 04. 2017 • chaosteorycz2

Recenze: Outlast 2

V roce 2013 tehdy téměř neznámé studio Red Barrels přineslo zajímavý projekt Outlast. V něm se zaměřilo na fiktivní psychiatrickou léčebnu Mount Massive a její nehumánní experimenty na tamních pacientech. Dramatická sociální sonda do uzavřeného prostředí duševně nemocných chudáků se ovšem minula účinkem. Díky špatně zvolené postavě provádějící příběhy, kterou byl investigativní novinář bažící po slávě na úkor neštěstí druhých, byl titul mylně považován za horor. Z kariéristického pisálka Milese...

»