Recenze: Voodoo Vince: Remastered

Autor: chaosteorycz Publikováno: 3.5.2017, 14:12

Publikováno: 3.5.2017, 14:12

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1145 článků

Obětmi remasteru bývají zpravidla tituly, které ať z pohledu hráčů nebo z pohledu účetních, mají co nabídnout také aktuální generaci konzolí, přičemž čím úspěšnější značka, tím větší šance. Pro ostatní je tu zpětná kompatibilita, probouzející na konzoli Xbox One k životu o generaci starší hry. No jo, jenže touhu připomenout se mají i značky, které třebaže kdysi byly exkluzivní, kvůli odlišnému kódování nemohou procesem zpětné kompatibility projít. Jednou takovou je 14 let starý Voodoo Vince přicházející v omlazené verzi nazvané jednoduše, Remastered.

Oživlá pomsta
Dílko studia Beep Games (tenkrát ještě Beep Industries) se hráčům představilo ještě na prvním Xboxu, přičemž tehdejší recenze nebyly vůbec špatné. Aby také ne, když v té době zažívaly trojrozměrné plošinovky zlatý věk a každý vydavatel chtěl mít svého koně na přecpané závodní dráze. Autor Clayton Kauzlaric se rozhodl, že zapomenutou schvácená herku napudruje do přijatelné podoby a s malým týmem loni oznámil remaster, který před několika dny vyšel. Odpověď na obligátní otázku, proč mu věnovat pozornost, je tentokrát velmi jednoduchá. Protože hraní si s panenkami není výsadou jen dívek.

VVR_LaunchScreenshot_03

Přivítejme Vincka, low-endového voodoo panáčka jak vystřiženého z katalogu chráněné dílny, jenž svůj život tráví sbíráním prachu na poličce, zatímco má v hlavě zapíchanou trojici jehlic. Patrně by dál čekal na údernou jednotku molů, kdyby se do obchodu Madam Charmaine, kde Vince bývá, nevlámala dvojice přihlouplých zlodějů, toužící po Zombie Dust. Magický prach je lehkou kořistí, Jeb a Fingers ovšem ve vývojové stupnici zastávají pozici ještě pod Mokrými bandity, a tak při loupeži dělají neskutečný humbuk, doprovázený usypáváním popela všude kolem. Řádění odnese i majitelka, kterou obratem ruky berou také a ujíždějí vstříc šéfovi jménem Kosmo the Inscrutable. Díky prachu nemrtvých ožívá i Vincek stávající se tak jedinou nadějí nejen Madam Charmaine, ale také celého světa.

Nestárnoucí klasika
Přistoupíte-li k hraní podobně jako já, tedy že do oznámení modernizované hry jste o magickém hadrákovi neměli ani ponětí, můžete být lehce zaskočeni. Většina provedených změn totiž padla na oltář navýšení rozlišení textur a těšilo nás. Zbytek sil autoři věnovali drobným grafickým vylepšením, která bez znalosti originálu beztak nepoznáte, přičemž zbytek zůstal nedotčený. Svá léta tak hra rozhodně nezapře, obzvláště skládají-li se základní pohyby hrdiny ze skoku, otáčení a mlácení, čímž nápadně připomíná nejmenovaného zrzavého savce fičícího na jablkách. Zbytek titulu má ale jasně definovanou tvář, kterou není možné si splést.

Od hlavní přednosti postavy, tedy že oplývá darem vytvořit vám žaludeční vředy prostým zabodnutím napínáčku, se odvíjí jak herní náplň, tak především prostředí. Mystika zaříkaných panenek přísluší Louisianě, jejíž značně stylizované části tvoří jednotlivé úrovně. Cesta od Francouzské čtvrti, po bažiny až ke karnevalu DePrave je poseta drobnými nepřáteli a bossy, kteří ne vždy musejí být zneškodněni. Tvůrci si připravili hned několik originálních úkolů, které spočívají naopak ve spolupráci s nimi. Například aby vás kostlivec pustil do muzea, je třeba si s ním pořádně jazzově zajamovat, což obnáší sehnat jablko pro koně, dostat se na věž, získat někde peníze, koupit nástroj atd. Jindy zase pomáháte nalézt vědkyni součástky, pak uplatníte opatrný postup a trochu trpělivosti. Z nepříliš velkých levelů je tak ždímáno maximum, vy si přitom posbíráte potřebné předměty a zároveň nemáte pocit blbečků dělajících donekonečna to samé. Pakliže jste v již absolvovaném kole něco zapomněli, můžete se do něj vrátit později kouzelným vlakem.

Magické sebepoškozování
Dalším bonusem je, že schraňování věcí není otravné. Malé figurky, rozšiřující zdraví při sto kusech, bývají pěkně při cestě, srdce zaručující checkpoint v případě zabití mívají místo u roklí a kuličky doplňující veškeré ukazatele padají ze zneškodněných protivníků. Větší zručnost tak vyžadují pouze elementy spojené s voodoo silou, jakými jsou karty a sochy představující nová kouzla. K absolvování hry je nezbytně nepotřebujete, protože i s jednou magickou silou se dá žít, proč se ale okrádat o možnost ničit protivníky stylově a s humorem.

VVR_LaunchScreenshot_06

V momentě kdy kolem Vincka začne svítí aura, máte jasný signál, že obklíčení hnusnými potvorami vyřešíte během několika vteřin. Za doprovodu animace čeká panáčka poprava jak z animované grotesky, za kterou by se nestyděl ani Tom s Jerrym. Ubodání je málo? Fajn polejme ho kyselinou. Že je to slabé? Zlikvidujme ho tedy trezorem či demoliční koulí. Málo cool? Tak tady je motorová pila. Ve vytyčeném rádiusu pak stejný osud potká všechno živé, přičemž čím více aktivních kouzel máte, tím lépe. V určitých momentech je přečíslení skřetů tak velké, že se bez voodoo útoků ani neobejdete nebo jen s velkými obtížemi, a to, když vám kradou světlo ukazující cestu mrtvým. Asi netřeba dodávat, že díky této schopnost si jednookého hrdinu naprosto zamilujete, třebaže není chlupatý, roztomilý a slušné mravy jsou mu cizí jako osada sběračů kovu.

Jedna ku jedné
K pohodové atmosféře pomáhá jazzově laděný soundtrack, a nakonec i ta obstarožní grafická stránka, která má výhodu, že se může svést na retro vlně. S ohledem na střídmější hrací dobu přijde vhod menší počet dějových postav a variabilní hratelnost tasící stále něco nového. Různorodé úkoly už jsem zmínil a teď k nim přidám ještě používání všemožných prostředků. Když už to vypadá, že se celou úrovní zase proskáčete jak péro na gumě, přihlásí se ke slovu letadélko, ponorka, loď nebo myš. Ne, nemyslím tu od počítače. Putování za prachem nemrtvých díky tomu neskutečně rychle odsýpá a než se stačíte ba jen okamžik nudit, je konec. Uhánějící čas na hodinkách připomínají jen achievementy, které nabíhají jak přílety na letištní tabuli.

VVR_LaunchScreenshot_07

Hře vlastně není co vytknout, protože je zábavná, povzbuzující k neustálému postupu a bez větších obtíží spojených s převodem na dnešní generaci. Pokud přeci jen směřovat kritiku, tak směrem ke kameře. Že by se jí nechtělo následovat Vincka se mi nestalo, a to navzdory úzkým trubkám, které musí často prolézat, problém jsem spíš měl s tím, jak je posazená. Na dnešní poměry docela vysoko, což je sice výhodné při skocích, kdy se přesune ještě více nad hrdinu, ale nepraktické při prohledávání prostředí. Nápomocná je možnost přesunutí do pohledu z první osoby, v němž se pohodlně rozhlédnete po okolí. Na ovládání levou páčkou je sice třeba si zvyknout, nicméně žíly to netrhá. Pakliže jste fanoušky funkce Xbox Play Anywhere, Voodoo Vince: Remastered vám udělá radost dvakrát, protože ji podporuje se vším komfortem.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Vytažení exkluzivní plošinovky ze zapomnění hráčů mě přesvědčilo o dvou věcech. Předně, že žánrové mechanismy počátku 21. století nestárnou a v pozměněných formách fungují dodnes. S tím souvisí fakt, že se Voodoo Vince: Remastered díky tomu může postavit vedle letošních her a ještě vyniknout. Nebude to grafickou stránku, ale jednoduchým vtipným příběhem, těžícím jak z voodoo tématiky, tak z předností louisianského prostředí. Na ubližování malému panáčkovi pak budete s úsměvem vzpomínat ještě dlouho po dohrání, protože kolektivní likvidace nepřátel nebyla dlouho tak efektní. Navzdory výtečné hratelnosti si ovšem plný počet titul nezaslouží, a to zejména kvůli chybějící přidané hodnotě oproti originálu.
  • David Jurič

    Děkuji za recenzi, časem se k této hře taky dostanu. Trošku jsem se bál toho jak hra bude vypadat, původní hru jsem nehrál, ale jak píše autor recenze tak se na to dá zvyknout a hru si užít, takže se těším. 😀

    • Chaosteory CZ

      Hra vypadá naprosto stejně jako v traileru,takže kvůli grafice jí určitě nekoupíte 🙂
      Možná i ta cena přes 400 Kč se bude někomu zdát moc, ale v jádru je to stará dobrá plošinovka se zajímavými úkoly a lehce přístupnou hratelností. To kdyby chtěl Vincka někdo pro děti.

  • Ondrej Colon

    Skoda ze na tej grafike nezapracovali viacej. Ziskali by viac novych hracov. Aspon ako novy Crash Bandicoot. Takto ziskaju len tych nostalgikov co to uz hrali 😎

12. 12. 2017 • chaosteorycz3

Recenze: Hello Neighbor

„Ahoj sousede“, volám na pána žijícího naproti nám, když si jdu pro míč na okraj chodníku. Buran jeden. Ani neodpoví a čučí jak spadlý kaštan. Možná až moc dlouho sleduje mou pomalou chůzi směrem od jeho domu. Dokonce si mou pozici ještě zkontroluje pohledem z poza okna poté, co se uchýlil domů. Nevím proč, ale mám takový nepříjemný pocit. Proč mě tak dlouho pozoroval? Proč má na rukách zahradnické rukavice, když...

»
06. 12. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Soma

Také nemáte rádi zpoždění? Teď nemyslím takové to několikaminutové, kdy nic nestíháte kvůli líné dopravě nebo vlastnímu podcenění časové rezervy. Bavím se o více jak dvou letech, během kterých zapomenete i na působivější věci, než je vydání sci-fi hororu z dílny Frictional Games. Ti nedočkavější, včetně mě, Somu odehráli mezitím jinde a ostatní žánroví maniaci našli za tu dobu kvalitní náhrady. Proč tedy vůbec věnovat čas, a především peníze hře, která...

»
01. 12. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Bush Hockey League

Když je nemůžeš porazit, tak je zmlať anebo zmrzač. Tak přesně tímhle heslem se v druhé půli minulého století řídil leckterý hokejový tým, a to i na vrcholové úrovni. Ostatně ještě já pamatuji národní výběry Ruska či Kanady, které převahu soupeře kompenzovali přehnaným zájmem o jeho kolena, ruce a repasi obličeje. Používání hokejky jinak, než je v pravidlech a přetváření ledové plochy do zápasnického ringu se tak v 90. letech stalo cílem hned...

»
27. 11. 2017 • p.a.c.o3

RECENZE: Road Rage

Každý z nás určitě zná ten pocit, kdy se na něco těší a nemůže se dočkat dne, kdy si konečně svou vysněnou záležitost bude moct vyzkoušet nebo prožít. Přesně tyhle pocity jsem měl ve spojení s hrou Road Rage, která se odkazovala a snažila se ve mně vyvolat vzpomínky na legendární záležitost jménem Road Rush. Dokonce jsem v Road Rage vyzkoušel v rámci předběžného přístupu na PC, kdy pln optimismu jsem doufal, že předběžný...

»
26. 11. 2017 • p.a.c.o1

RECENZE: Farming Simulator 17 Platinum Expansion

Zemědělci mají svá pole jistě již sklizená a připravená na zimu, která se nezadržitelně blíží. Kdo by rád něco sklízel, může se vydat na pole virtuální, kde se neustále něco děje. Jednou z her, jež dokázala na farmářskou tématiku nalákat zástupy hráčů, je bezesporu Farming Simulator, jehož poslední ročník s číslovkou 17 se povedl na výbornou. A aby toho obsahu nebylo málo, dostává hra Platinovou edici, jejíž součástí je celá řada novinek.

»
24. 11. 2017 • kristine4chaos0

Recenze: LEGO Marvel Super Heroes 2

Fanoušci komiksových vesmírů jsou často jak kočky se psy, protože všichni tvrdí, že právě ten jejich je nejlepší. Největší rivalita samozřejmě panuje mezi společnostmi Marvel a DC. Superhrdinové svadí nepřímý boj na pultech tiskovin, v televizi, na stříbrném plátně, ve videohrách a také v našich domovech. U nás není výjimka. Když se mi podaří přítele přemluvit k třetímu Thorovi, automaticky musím počítat s povinnou projekcí Ligy spravedlnosti. On sní po nocích o tom, jak se...

»
22. 11. 2017 • lindros88cze4

RECENZE: L.A. Noire pro Xbox One

Detektivní thriller L.A. Noire od dnes již zaniklého australského studia Team Bondi, se vrací, aby se podíval na moderní konzole. Rockstar Games připravily remaster této povedené hry a my se teď mrkneme, jestli dokáže obstát i dnes.

»
20. 11. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Star Wars Battlefront II

V žádné předaleké galaxii, kde wookieeové dávají dobrou noc, ale v nám důvěrně známém vesmíru vznikla kdysi série Battlefront. S blyštivou značkou Star Wars a ještě opulentnějším logem LucasArts, dostali fanoušci rodinných fantasy pohádek poctivou dávku akce, která jim do gamepadů přinesla ty největší hrdiny z obou stran Síly. Jenže galaxie se mění, hrdinů přibývá, souboje mezi Impériem a rebely kývají miskami vah a Battlefront se vrací jak Darth Maulův světelný meč. Electronic Arts...

»