Recenze: Voodoo Vince: Remastered

Autor: chaosteorycz Publikováno: 3.5.2017, 14:12

Publikováno: 3.5.2017, 14:12

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1272 článků

Obětmi remasteru bývají zpravidla tituly, které ať z pohledu hráčů nebo z pohledu účetních, mají co nabídnout také aktuální generaci konzolí, přičemž čím úspěšnější značka, tím větší šance. Pro ostatní je tu zpětná kompatibilita, probouzející na konzoli Xbox One k životu o generaci starší hry. No jo, jenže touhu připomenout se mají i značky, které třebaže kdysi byly exkluzivní, kvůli odlišnému kódování nemohou procesem zpětné kompatibility projít. Jednou takovou je 14 let starý Voodoo Vince přicházející v omlazené verzi nazvané jednoduše, Remastered.

Oživlá pomsta
Dílko studia Beep Games (tenkrát ještě Beep Industries) se hráčům představilo ještě na prvním Xboxu, přičemž tehdejší recenze nebyly vůbec špatné. Aby také ne, když v té době zažívaly trojrozměrné plošinovky zlatý věk a každý vydavatel chtěl mít svého koně na přecpané závodní dráze. Autor Clayton Kauzlaric se rozhodl, že zapomenutou schvácená herku napudruje do přijatelné podoby a s malým týmem loni oznámil remaster, který před několika dny vyšel. Odpověď na obligátní otázku, proč mu věnovat pozornost, je tentokrát velmi jednoduchá. Protože hraní si s panenkami není výsadou jen dívek.

VVR_LaunchScreenshot_03

Přivítejme Vincka, low-endového voodoo panáčka jak vystřiženého z katalogu chráněné dílny, jenž svůj život tráví sbíráním prachu na poličce, zatímco má v hlavě zapíchanou trojici jehlic. Patrně by dál čekal na údernou jednotku molů, kdyby se do obchodu Madam Charmaine, kde Vince bývá, nevlámala dvojice přihlouplých zlodějů, toužící po Zombie Dust. Magický prach je lehkou kořistí, Jeb a Fingers ovšem ve vývojové stupnici zastávají pozici ještě pod Mokrými bandity, a tak při loupeži dělají neskutečný humbuk, doprovázený usypáváním popela všude kolem. Řádění odnese i majitelka, kterou obratem ruky berou také a ujíždějí vstříc šéfovi jménem Kosmo the Inscrutable. Díky prachu nemrtvých ožívá i Vincek stávající se tak jedinou nadějí nejen Madam Charmaine, ale také celého světa.

Nestárnoucí klasika
Přistoupíte-li k hraní podobně jako já, tedy že do oznámení modernizované hry jste o magickém hadrákovi neměli ani ponětí, můžete být lehce zaskočeni. Většina provedených změn totiž padla na oltář navýšení rozlišení textur a těšilo nás. Zbytek sil autoři věnovali drobným grafickým vylepšením, která bez znalosti originálu beztak nepoznáte, přičemž zbytek zůstal nedotčený. Svá léta tak hra rozhodně nezapře, obzvláště skládají-li se základní pohyby hrdiny ze skoku, otáčení a mlácení, čímž nápadně připomíná nejmenovaného zrzavého savce fičícího na jablkách. Zbytek titulu má ale jasně definovanou tvář, kterou není možné si splést.

Od hlavní přednosti postavy, tedy že oplývá darem vytvořit vám žaludeční vředy prostým zabodnutím napínáčku, se odvíjí jak herní náplň, tak především prostředí. Mystika zaříkaných panenek přísluší Louisianě, jejíž značně stylizované části tvoří jednotlivé úrovně. Cesta od Francouzské čtvrti, po bažiny až ke karnevalu DePrave je poseta drobnými nepřáteli a bossy, kteří ne vždy musejí být zneškodněni. Tvůrci si připravili hned několik originálních úkolů, které spočívají naopak ve spolupráci s nimi. Například aby vás kostlivec pustil do muzea, je třeba si s ním pořádně jazzově zajamovat, což obnáší sehnat jablko pro koně, dostat se na věž, získat někde peníze, koupit nástroj atd. Jindy zase pomáháte nalézt vědkyni součástky, pak uplatníte opatrný postup a trochu trpělivosti. Z nepříliš velkých levelů je tak ždímáno maximum, vy si přitom posbíráte potřebné předměty a zároveň nemáte pocit blbečků dělajících donekonečna to samé. Pakliže jste v již absolvovaném kole něco zapomněli, můžete se do něj vrátit později kouzelným vlakem.

Magické sebepoškozování
Dalším bonusem je, že schraňování věcí není otravné. Malé figurky, rozšiřující zdraví při sto kusech, bývají pěkně při cestě, srdce zaručující checkpoint v případě zabití mívají místo u roklí a kuličky doplňující veškeré ukazatele padají ze zneškodněných protivníků. Větší zručnost tak vyžadují pouze elementy spojené s voodoo silou, jakými jsou karty a sochy představující nová kouzla. K absolvování hry je nezbytně nepotřebujete, protože i s jednou magickou silou se dá žít, proč se ale okrádat o možnost ničit protivníky stylově a s humorem.

VVR_LaunchScreenshot_06

V momentě kdy kolem Vincka začne svítí aura, máte jasný signál, že obklíčení hnusnými potvorami vyřešíte během několika vteřin. Za doprovodu animace čeká panáčka poprava jak z animované grotesky, za kterou by se nestyděl ani Tom s Jerrym. Ubodání je málo? Fajn polejme ho kyselinou. Že je to slabé? Zlikvidujme ho tedy trezorem či demoliční koulí. Málo cool? Tak tady je motorová pila. Ve vytyčeném rádiusu pak stejný osud potká všechno živé, přičemž čím více aktivních kouzel máte, tím lépe. V určitých momentech je přečíslení skřetů tak velké, že se bez voodoo útoků ani neobejdete nebo jen s velkými obtížemi, a to, když vám kradou světlo ukazující cestu mrtvým. Asi netřeba dodávat, že díky této schopnost si jednookého hrdinu naprosto zamilujete, třebaže není chlupatý, roztomilý a slušné mravy jsou mu cizí jako osada sběračů kovu.

Jedna ku jedné
K pohodové atmosféře pomáhá jazzově laděný soundtrack, a nakonec i ta obstarožní grafická stránka, která má výhodu, že se může svést na retro vlně. S ohledem na střídmější hrací dobu přijde vhod menší počet dějových postav a variabilní hratelnost tasící stále něco nového. Různorodé úkoly už jsem zmínil a teď k nim přidám ještě používání všemožných prostředků. Když už to vypadá, že se celou úrovní zase proskáčete jak péro na gumě, přihlásí se ke slovu letadélko, ponorka, loď nebo myš. Ne, nemyslím tu od počítače. Putování za prachem nemrtvých díky tomu neskutečně rychle odsýpá a než se stačíte ba jen okamžik nudit, je konec. Uhánějící čas na hodinkách připomínají jen achievementy, které nabíhají jak přílety na letištní tabuli.

VVR_LaunchScreenshot_07

Hře vlastně není co vytknout, protože je zábavná, povzbuzující k neustálému postupu a bez větších obtíží spojených s převodem na dnešní generaci. Pokud přeci jen směřovat kritiku, tak směrem ke kameře. Že by se jí nechtělo následovat Vincka se mi nestalo, a to navzdory úzkým trubkám, které musí často prolézat, problém jsem spíš měl s tím, jak je posazená. Na dnešní poměry docela vysoko, což je sice výhodné při skocích, kdy se přesune ještě více nad hrdinu, ale nepraktické při prohledávání prostředí. Nápomocná je možnost přesunutí do pohledu z první osoby, v němž se pohodlně rozhlédnete po okolí. Na ovládání levou páčkou je sice třeba si zvyknout, nicméně žíly to netrhá. Pakliže jste fanoušky funkce Xbox Play Anywhere, Voodoo Vince: Remastered vám udělá radost dvakrát, protože ji podporuje se vším komfortem.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Vytažení exkluzivní plošinovky ze zapomnění hráčů mě přesvědčilo o dvou věcech. Předně, že žánrové mechanismy počátku 21. století nestárnou a v pozměněných formách fungují dodnes. S tím souvisí fakt, že se Voodoo Vince: Remastered díky tomu může postavit vedle letošních her a ještě vyniknout. Nebude to grafickou stránku, ale jednoduchým vtipným příběhem, těžícím jak z voodoo tématiky, tak z předností louisianského prostředí. Na ubližování malému panáčkovi pak budete s úsměvem vzpomínat ještě dlouho po dohrání, protože kolektivní likvidace nepřátel nebyla dlouho tak efektní. Navzdory výtečné hratelnosti si ovšem plný počet titul nezaslouží, a to zejména kvůli chybějící přidané hodnotě oproti originálu.
  • David Jurič

    Děkuji za recenzi, časem se k této hře taky dostanu. Trošku jsem se bál toho jak hra bude vypadat, původní hru jsem nehrál, ale jak píše autor recenze tak se na to dá zvyknout a hru si užít, takže se těším. 😀

    • Chaosteory CZ

      Hra vypadá naprosto stejně jako v traileru,takže kvůli grafice jí určitě nekoupíte 🙂
      Možná i ta cena přes 400 Kč se bude někomu zdát moc, ale v jádru je to stará dobrá plošinovka se zajímavými úkoly a lehce přístupnou hratelností. To kdyby chtěl Vincka někdo pro děti.

  • Ondrej Colon

    Skoda ze na tej grafike nezapracovali viacej. Ziskali by viac novych hracov. Aspon ako novy Crash Bandicoot. Takto ziskaju len tych nostalgikov co to uz hrali 😎

18. 02. 2018 • chaosteorycz6

Recenze: Monster Energy Supercross – The Official Videogame

Itálie nám dala mnohé. Kvalitní fotbal, slunné pláže, okouzlující architekturu, diskotékovou hudbu, rychlá auta, sicilskou mafii, dobrou kuchyni a studio Milestone. Legendy z Milana, tak bych mohl autory nazvat s klidným svědomím, protože za více než 20 let vytvořili skoro padesátku her. Pamatují systém SNES stejně, jako první Xbox a jejich rukami prošli licence na podniky WRC, MotoGP, V8 Supercars nebo MXGP. Přes to všechno je Milestone synonymem průměrnosti, který sype hry...

»
05. 02. 2018 • DandyCZE2

Recenze Railway Empire

Začátky mého hraní dorazily na Xbox! Ano, strategie a budovatelské hry mě provázely od počátků mého hraní. Oblíbil jsem si všemožné tycoony, v nichž jsem stavěl, co šlo. Aktuálně hraji primárně na Xboxu a tam těchto her není opravdu moc. Najdou se zástupci globálnějších her jako třeba Tropico nebo Civilization, ale klasické vláčky? Ty rozhodně ne.

»
04. 02. 2018 • chaosteorycz18

Recenze: Monster Hunter World

V moderním světě většina civilizace neloví pro potravu, což je dobře. Jako první bych skončil s pusou od hlíny a hrstí cvrčků, místo šťavnatého kusu zadní flákoty. A to v tom lepším případě. Mimo cílených odstřelů a mysliveckých honů, se tak z lovů staly záležitosti zbohatlíků, kteří si v poklidné vzdálenosti a bezpečí odstřelují to, co momentálně touží pověsit nad krb. Co jim ale to drahé vybavení sebrat, dát jim do ruky sekeru, luk a...

»
22. 01. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: The Vanishing of Ethan Carter

Tvrdí se, že ty nejúžasnější příběhy píše sám život. Pokud to vezmu za bernou minci, pak je mladý Ethan Carter hotovou živoucí novelou na pokračování. Se svou početnou rodinou žije v malé vesničce v Red Creek Valley. Kouzlu překrásné krajiny se vyrovnají snad jen tajemství, kterých má lokalita více než matka představená za dveřmi své cely. To je také důvod, proč Ethan kontaktuje muže, jehož jméno je nevyřčeno po téměř celý čas....

»
19. 01. 2018 • kristine4chaos0

Recenze: InnerSpace

Jsou hry, hry a pak hry. Že nechápete? Nevadí, ráda vysvětlím. U valné většiny produkce jednoduše vypnete, protože hra po vás chce jen základní operace. A k těm vás ještě povodí za ručičku. Pak jsou tu hry logické, tvořené hádankami, vyžadující zapnout mozek na vyšší obrátky. Ty jsou občas spojené s až uměleckým grafickým zpracováním, čímž se volně dostávám k hrám relaxačním. Bývají budovatelské, explorativní, dávají vám větší volnost v...

»
16. 01. 2018 • p.a.c.o6

RECENZE: Flying Tigers: Shadows over China

Létání fascinuje lidi od nepaměti a do oblak by chtěla létat celá řada z nich. V dnešní době jsou letadla stejně běžnou součástí našich životů, jako dříve auto nebo koňský povoz. Bohužel virtuální piloti mají podmínky ztížené, protože na konzole her s letadlovou tématikou zrovna moc nenajdete. O to více mi udělali radost Flying Tigers: Shadows over China, kteří nám takové klasické arkádové létání nabízejí.

»
09. 01. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Steep – Road to the Olympics

Krásné zimní období plné sněhu a aktivit na lyžích nebo snowboardu bude mít letos pěkné sportovní vyvrcholení, o které se postarají zimní olympijské hry v Jižní Koreji. Svátek sportu to rozhodně bude, i když mnozí k tomu jistě mají svá ale. Na olympijské licenci se pokusí něco „trhnout“ i vývojářský dům Ubisoftu, který do své hry Steep přináší rozšíření Road to the Olympic.

»
28. 12. 2017 • chaosteorycz1

Recenze: Resident Evil VII Gold Edition

Chybí měsíc a uběhl by přesně rok, co jsem se rozloučil s Ethanem, jeho ženou Miou, rodinou Bakerových, Eveline a sedmým příspěvkem do hlavní větve série Resident Evil. Přestože jsem byl se hrou spokojený, po dohrání už jsem se k ní nikdy nevrátil. Tak nějak nebyl důvod. Dodatečné obsahy vyšly jen dva, navíc vždy v předstihu na konkurenční platformu, a jediný zajímavý DLC měl přijít až s Not a Hero. Ten tvůrci ovšem pozdrželi...

»