RECENZE: Warhammer: Chaosbane

Autor: lindros88cze Publikováno: 7.6.2019, 8:06

Publikováno: 7.6.2019, 8:06

Sociální sítě

O autorovi

lindros88cze

lindros88cze

Je autorem 119 článků

Řada příznivců už určitě delší dobu touží po akční RPG z fantasy světa Warhammeru. Pokud patříte mezi ně, konečně jste se dočkali. Možná jste z upoutávek sami poznali, že tvůrci se hodně inspirovali klasikami tohoto izometrického žánru, a to samozřejmě včetně Diabla. Výsledek je ovšem všelijaký, jelikož základ je slušný a třeba poslouží k dalším hrám, ovšem schází pestrost a postupně se více a více vyskytuje repetetivnost, kterou pocítí především veteráni žánru.

Na počátku si tradičně můžete vybrat svou postavu. Jsou zde vysoký elf mág, trpasličí berserker, ranger a klasický voják. Ano, bohužel jsou jen čtyři, což je docela škoda. Nicméně každá z postav má rozsáhlé sady aktivní i pasivních dovedností, které se můžete naučit, takže se snad nebudete nudit ani s tímto chudším výběrem postav.

Hra samotná je rozdělena do několika kapitol, kdy každá nabízí přes deset misí, jež jsou zakončeny propracovanými bitkami s bossy. Mezi misemi je hráč uveden do jakési centrály, kde může prodat zbytečné vybavení a předměty, poslechnout si aktuální události v rámci příběhu, a pak pokračovat ve výpravě. Centrální lokace jsou sice pěkné, ale bohužel toho mnoho nenabízí a tak se zde moc nedržíte.

Mise se odehrávají v nádherných lokací, ovšem i zde je bohužel co vyčíst. Každý svět má specifické prostředí, ať už to jsou kanály, zasněžený les, hořící město a tak dále. Každé z těchto i dalších prostředí má určitý počet variací, které jsou různě pozměněny pro každou misi. Jakmile se tak vydáte už za několikátým úkolem v rámci stejné lokace, začnou se varianty opakovat, takže vás recyklace nepřátel a částí prostředí začne otravovat. Nemluvě o sběru vesměs totožných předmětů.

Pořád je ale zábava vpadnout mezi nepřátele a udělat mezi nimi čistku různými útoky. Jen nečekejte, že vás nové úrovně vizuálně ohromí. Navíc jsou úrovně temně ponuré, což ostatní ladí se značkou Warhammer, ale časem se vám celková ponurost omrzí a v kombinaci s recyklací designu úrovní a textur už je to trochu moc.

Každá postava má speciální schopnosti, ačkoliv si pravděpodobně zvolíte jednu oblíbenou a u té zůstane, jak tomu ostatně v těchto hrách bývá. I tady ovšem trochu nastává problém, protože musíte získané dovednostní body investovat takovým způsobem, až je to trochu omezující, což musíte trochu rozvést. Každá z postav má šest míst pro aktivní dovednosti a tři pro pasivní dovednosti. Dovednostní body samozřejmě získáváte za úrovně své postavy.

Vše začíná v pořádku, ale časem začnete cítit tlak. Po většinu hry budete pociťovat nedostatek dovednostních bodů a hned několik míst pro aktivní dovednosti vám tak zůstane prázdných, protože budete využívat i ty pasivní. Dovednostní body sice můžete přerozdělit, což chválíme, jelikož tak můžete vyzkoušet různé specializace, ale jakmile více a více vylepšíte své oblíbené dovednosti, začnou být natolik drahé, že budete muset některé z nich ignorovat.

V jiných hrách tohoto žánru si taktéž musíte zvolit, na které dovednosti se zaměřit, ale tady je těch možností, které byste chtěli vyzkoušet, možná až příliš a brzy zjistíte, že si je nemůžete dovolit, aniž byste využili jejich maximální potenciál.

Nedílnou součástí akčních RPG shora je samozřejmě i loot, tedy předměty, ať už obyčejné, vzácné, zlaté, velmi vzácné atd. Prostě nespočet kategorií. Při normální obtížnosti jsme narazili na obyčejné, vzácnější i velmi vzácné zlaté předměty. Dalo by se předpokládat, že parádní loot bude skryt za vyšší obtížností, ale v tomto případě tomu tak není. Nicméně časem získáte možnost vylepšovat předměty, aby byly silnější, ačkoliv si kolikrát budete fragmenty šetřit, protože za nějakou dobu najdete celkově lepší zbraň nebo zbroj, ale zase si je moc nesyslete.

Po dohrání hry se nabízí několik možností, jak se zabavit. Mimo to, že tvůrci plánují bezplatný i zpoplatněný dodatečný obsah, můžete například začít od začátku s novou postavou, ovšem ponecháte si získané odměny, tedy peníze, loot i fragmenty pro vylepšování. Můžete také vyrazit na expedice, což jsou takové menší mise s dalšími variacemi prostředí, které už jste nesčetněkrát navštívili. Režim Boss Rush vám pak umožní rovnou se vrhnout do bojů s bossy, což doporučujeme, jelikož tak rychle můžete získat lepší vybavení a taktéž si vyzkoušet různé schopnosti a jejich kombinace. A nakonec režim Relic Hunt, jež vás vyšle do speciálního dungeonu. Samozřejmě za účelem získání lepšího vybavení.

Máte pravdu, že zatím jsme hru spíše kritizovali, takže je konečně čas ji také pochválit, protože je určitě za co. Ačkoliv jsme Warhammer Chaosbane vyčetli řadu věcí, u jejího hraní jsme se bavili a o to přece jde. Souboje jsou plynulé a zábavné, animace vypadají skvěle a hra pro více hráčů (multiplayer) funguje jak má. Určitě vás potěší režim kooperace až pro čtyři hráče, a to jak lokální tak online. Dovednostní stromy jsou propracované, souboje s bossy komplexní a vyzývané a příběh vás zbytečně nebude zdržovat od rubání nepřátel.

Hra je zkrátka zábavná a nesmíme zapomínat, že teprve vyšla a v dnešní době je běžné, že se spousta věcí ještě doladí. Jen si vezměte, v jakém stavu bylo při vydání Diablo 3, a myslíme si, že tvůrci mají pevný základ, na kterém mohou stavět. Fanouškům akčních RPG tak hru můžeme doporučit, ale i ostatní hráči by měli svá očekávání držet na uzdě a trochu se s hrou sžít.

6
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Warhammer Chaosbane je slušným začátkem nové akční RPG, ale opravdu klademe důraz na slovo začátek. Systém dovedností je omezující, pořádné předměty se vyskytují méně a prostředí a nepřátelé se hodně opakují. Přesto je hra zábavná. Určitě by jí prospělo více času v troubě, ale doufejme, že to tvůrci zkusí za pár let znovu a mezitím se hra určitě ještě zlepší.
06. 07. 2020 • p.a.c.o10

RECENZE: F1 2020

Formulové závody jsou součástí herního světa už pěknou řádku let. Dokonce jedna z prvních her, kterou si tenkrát ještě na PC pamatuji, jsou legendární formule Grand Prix Circuit od Accoolade z roku 1987. Na jejich vývoji se dokonce podílel jistý Don Mattrick, což je ten pán, který nějaký čas vedl Xboxovou divizi a také oznamoval konzoli Xbox One. Další formulovou hrou, která se mi vryla do paměti byla série od EA, i...

»
02. 07. 2020 • Lukáš Urban2

Recenze: Hunting Simulator 2

Sebereflexe je dobrá vlastnost a řekněme si, že nám hráčům občas chybí. Od aut chceme reálnější jízdní model, ale zároveň dobrou ovladatelnost jedním prstem. Po akcích vyžadujeme bravurní balistiku, abychom se vzápětí rozčilovali, že je ta střelba až moc reálná. A po simulátorech žádáme zhmotnění skutečných prvků, avšak za hodinu kňouráme nudou. Víme tedy co vlastně chceme? Nejspíš ne. Aspoň v tom tentokrát nejsme sami, protože studio Neopica bloudí na...

»
23. 06. 2020 • CryLineT9

Recenze: SpongeBob SquarePants: Battle for Bikini Bottom – Rehydrated

Je to žluté, nosí to kalhoty a chová to mňoukajícího hlemýždě. Nic? Kamarádí se to s natvrdlou mořskou hvězdicí a pracuje pro Evžena Krabse u Křupavého kraba. Stále nic? Kde jste žili posledních dvacet let, že neznáte SpongeBoba? Mořskou houbu v kalhotách, která si spokojeně žije v Zátiší Bikin. Ale chápu. Každý se nezamiloval do hlubokých očí usměvavého hrdiny. Také humor nemusel trefit ten pravý cíl. V případě remasteru Battle for Bikini Bottom by to...

»
21. 06. 2020 • Lukáš Urban0

Recenze: The Elder Scrolls Online: Greymoor

To je pořád řečí, jak neexistují upíři a vlkodlaci. A přitom je potkáváte takřka dnes a denně, aniž byste si to uvědomili. S větší intenzitou ty prvé, kteří pijí dobrým lidem krev brčkem, ale zato dlouhodobě a usilovně. Pravda, neříkáme jim upíři. Dostávají pojmenování, jejichž tíhu ani digitální řádky nesnesou. Navíc neplatí, že by se objevovali jen s příchodem noci. S vlkodlaky je to složitější, ale snad minimálně pánové někdy měli tu...

»
14. 06. 2020 • CryLineT0

Recenze: Beyond Blue

Moderní podoba herního průmyslu činí z her univerzální kulturní médium. Úchvatné práce grafických enginů dokážou z vašeho obýváku vytvořit galerii umění. Prostorový zvuk nasimuluje početný orchestr hned vedle vás. A talent pánů spisovatelů přetvoří jedničky s nulami do výpravného románu. To ale není všechno. Tituly jsou rády také intelektuální, relaxační a výukové. Lehce se stanou exkurzí do antického muzea nebo dokumentem o podmořském životě.

»
12. 06. 2020 • tonyskate0

RECENZE: Desperados III

Za vyhynulý žánr byly často považovány tradiční adventury, ovšem ve skutečnosti to jsou taktické hry v reálném čase s důrazem na tichý přístup. Že nevíte o čem je řeč? Snad vám napoví slůvko Commandos. Série, jejíž první díl vyšel před více než 20 lety, nabídla nevídané pojetí, které si zamilovaly milióny hráčů. Podobných her poté vzniklo poměrně málo a vlastně byl tento žánr u ledu dobrou dekádu, dokud jej v roce 2016 neoživilo...

»
10. 06. 2020 • Lukáš Urban3

Recenze: Mafia III: Definitive Edition

Hodnotit zpětně titul není tak jednoduché. Obzvláště, pokud je všeobecně na pranýři už od dob, kdy se objevily první informace a videa. Od vydání se utvořil všeobecný názor, který můžu buď potvrdit nebo se vydat na válečnou stezku za popřením. Bohužel mi chybí moment překvapení, který má suplovat dodatečný obsah. K němu se dostali asi jen ti, kterým základ nevadil a hru si užili. Z toho vyplývá, že jsem na každý pád...

»
07. 06. 2020 • Lukáš Urban0

Recenze: Mortal Kombat 11: Aftermath Kollection

Jsou tituly, které se při vydání nevyplatí kupovat. Ne proto, že jsou v horším stavu než české památky, ale proto, že je čeká ještě velký kus obsahu. Přitom nutně nemusí jít o poloprázdné projekty, u nichž jsou pozdější dodatky součást obchodní strategie. Svou specifickou úlohu zde mají právě bojovky. Ať už Tekken, Soulcalibur nebo Mortal Kombat, vždy vyjdou v dostatečném základu, aby později přiložily pod kotel. Poslední jmenovaný se teď po roce...

»