Recenze: Wenjia

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 23.9.2018, 12:48

Publikováno: 23.9.2018, 12:48

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 3285 článků

Za porostem hustým, že by se dal kácet, jsou zbytky dávných památek. Nežije v nich zlý obr, ba ani zakletá princezna. Jsou pomyslnou hranicí příbytku bílého tvora, jehož dobré srdce čeká chrabrá budoucnost. Lesnaté království je totiž posledním útočištěm, kde ještě nepáchá ničivé škody zlá síla. Už tušíte? Ale žádný Falko, tohle přeci není Nekonečný příběh. Také ne, Křemílek s Vochomůrkou mají jinou směrovačku. Že by tedy Ori? Řekněme, že to už je hodně blízko.

Jak se snaží připomenout úvod, hranice mezi inspirací, kopií a náhodou je hodně tenká. Pokud je na světě místo, kde tuto mezní čáru dokáží využívat do posledního mikrometru, nebo ji dokonce posouvat dle potřeb, je to Čína. Z jejího hlavního města pochází malé studio Dilemma, které na základě asijských lidových příběhů stvořilo vlastního Oriho. Jen tentokrát nemá podobu roztomilého tvorečka, ale obyčejné kočky s neobyčejnými schopnostmi. Místo záchrany magického stromu je tentokrát ve hře osud králičí komunity. Tu se rozhodlo zničit mrzuté lesní božstvo poté, co bylo lidmi zatlačeno do ústraní. A kočka, jako ochránce lesa, je poslední nadějí na záchranu králičích duší.

Z exkluzivní emotivní plošinovky si Wenjia bere zejména v oblasti grafiky. Při pohledu na některé screenshoty nebo určité úseky hry, je podobnost až zarážející. Přísahal bych, že dokonce i pár zvukových efektů a tónů v hudebním doprovodu pochází přímo z Oriho. Ručně malovaná stylizace vždy využívá jednotnou paletu barev bez výrazných kontrastů. Na jedné straně tak stojí modro-zelený les s občasnými nádechy fialového a růžového odstínu, na straně druhé šedo-zelené reálie, které s gradující atmosférou přecházejí do červených tónů. I když výsledek nevypadá tak „draze“, jako u evidentního předobrazu, kouká se na něj příjemně. Pokud tedy zrovna máte čas.

Při volbě herní náplně už vývojáři na inspiračním špacíru nebyli. Nebo možná ano, ale tentokrát jinde. Kočičí hrdina, pro kterého mimochodem během hry odemykáte nové skiny, je zarytý pacifista, šampión lidové republiky ve skoku do dálky a instruktor alternativního paraglidingu. Tím chci říct, že žánrově jde o ryzí dvourozměrnou plošinovku, kdy potřebujete především bystré smysly, rychlé prsty a trochu štěstí. Při zachraňování králíků je jediným nepřítelem prostředí, které se dělí do dvou realit. Mechaniky, jejichž principy využívaly už hry Hue, Season after Fall nebo Giana Sisters, poskytují v jednom světě bodovou teleportaci a v druhém rychlý posun vzhůru. Vždy ve vybraných úsecích, jak jinak.

Určitě chválím optimalizaci, protože přepínání je rychlé a především plynulé. Ovládání reaguje bez větších obtíží a autoři se, díky bohu, vyhnuli depresivní obtížnosti. Design úrovní nestaví na precizních úkonech v přesně dané desetině vteřiny a vyjma závěrečné jeskyně, nevyžaduje ani chirurgickou přesnost. Přesto Wenjia počítá s častým umíráním a postup ukládá téměř na každém pařezu. Obtížnější bývají jen speciální úrovně, které jsou podobně jako v Raymanovi, ukryté na krajích levelů nebo za listnatým paravánem. Jejich průchod doprovází čas, který se zapisuje do globálních žebříčků.

Cílem hry je posbírat co největší počet králičích duší a dostat se do bezpečí. Což je po hříchu málo. Jestli plošinovky neberete jen jako smyslové cvičení, budete velice rychle postrádat vývoj a lepší vedení příběhu. Kočka má veškeré dovednosti, budeme-li tak říkat skákání a otáčení realit, od prvních minut a další už nezíská. Mimo zmíněných skinů jiné odměny nepřicházejí a hráč rychle ztrácí touhu prozkoumávat zákoutí, kde by ještě mohly být levitující duše. Co se „zápletky“ týká, ta je aktuálně vyprávěna asi pěti malovanými cut-scénami a šlus. Z mého pohledu ještě navíc hodně nezajímavými.

Titul je možné bez problémů dohrát. Bohužel, herní průmysl to skutečně dotáhl tak daleko, že vás musím informovat i o takové banalitě. K mé smůle dostávám tento rok k ruce často tituly, které nejsou dokončeny, a přesto vyjdou za původní cenu. Chlupatá zachránkyně lesa měla dostat v den vydání patch se zbývajícími třiceti procenty obsahu. O co jde, nemám tušení. Hra dává v nynější formě smysl, úrovně na sebe navazují a chyby v hratelnosti nejsou. Předpokládám ale, že nepůjde o obsah, který by výrazně měnil herní náplň, neboť distributor redakci nežádal o odložení recenze. Pouze jí kladl na srdce, abyste byli informování, že aktualizace dorazí do dvou týdnů od vydání.

Přesto musím říct, že i kdyby v ní byly další úrovně, žalostně krátká herní doba se příliš neprotáhne. Průměrnému hráči Wenjia vydrží asi devadesát minut, zkušenému zhruba hodinu. Připustíme-li, že po updatu doba o třetinu stoupne, stále jsme maximálně na dvou hodinách. Jelikož multiplayer nemá důvod k existenci a opětovné hraní na tom není o moc lépe, přijde mi cena trochu na hraně. Čínští tvůrci nedali postavám „lidskost“, a tak hraní skutečně berete jen jako zajímavost na jedno otočení. Je vám jedno, kolik zachráníte ušáků, protože nejsou ani roztomilí, ani zajímaví. Pohledný vizuál, průměrná hrdinka a gradující obtížnost úrovní toho tak příliš nezmůžou. K dobru autorům připisuji podporu Xbox Play Anywhere, která je třetími stranami stále využívána spíše okrajově.

5
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Asijská sestřenka Oriho si libuje v podobném prostředí, ale sází čistě na plošinovkový parkour ze staré školy. Na útěku před záští a zlobou mytologické bytosti zachraňuje ušaté obyvatele lesa, kteří jsou roztomilí jako sáčková rýže. Jako prvotina začínajících tvůrců je Wenjia slušnou žánrovkou, kterou slupnete na posezení. Avšak chybí jí duše moderních her nebo spíše emoční přesah, bez kterého je titul jen seskupením překážkových drah.
26. 09. 2023 • HusekD0

RECENZE: Mortal Kombat 1

Značka Mortal Kombat je tu s námi už přes třicet let a za tuto dobu jsme se dočkali celkem 26 titulů, které vycházely na všechny důležité systémy. Samotný počátek najdeme u klasických arkádových automatů, kam Mortal Kombat dorazil v roce 1992. Rok poté došlo k převedení na domácí konzole a díky tomu se rozjela nesmrtelná série sahající až do dnešní doby. Mortal Kombat nebyl první velkou bojovkou a vývojáři z...

»
25. 09. 2023 • Lukáš Urban0

Recenze: Ad Infinitum

Až po návštěvě specializovaného odborníka zjistíte, že noční můry, ve kterých vás pronásleduje obří propiska a deformovaná písmena se snaží ukončit vaše bytí, je pouze výsledkem špatného vstupu na základní školu. Usazení vedle Tondy Vomáčky přineslo nekontrolovatelnou ztrátu učebních pomůcek, a to zejména písmenek, která končila všude možně, jen ne v pevných deskách z domova. Takže nikoliv, nejste blázni, jen jste toho parchanta měli majznout přezůvkou po tlamě a teď by se...

»
22. 09. 2023 • p.a.c.o0

RECENZE: The Crew Motorfest

Arkádové závodění má minimálně na platformě Xbox jasného krále, kterým je Forza Horizon. Její zatím poslední 5 díl už sice nebyl tak převratný, jako třeba ten druhý nebo třetí, ale i tak jsou to stále skvělé závody. Konkurence však nespí a nabízí hned dvě další série – Test Drive a The Crew. Zajímavé na tom je, že například Test Drive Unlimited 2 dělalo studio Eden Games, jehož tři původní zakladatelé...

»
16. 09. 2023 • HusekD0

RECENZE: Starfield

Letošní rok už přinesl hráčům spoustu zajímavých titulů, ale největší očekávání patřilo bezesporu novému RPG od společnosti Bethesda Game Studios, pod názvem Starfield. Od prvního představení na veletrhu E3 uběhlo dlouhých pět let a my se konečně můžeme ponořit do prozkoumávání tajuplného vesmíru. Bethesda patří v tomto žánru mezi má nejoblíbenější herní studia a doposud jsem nevynechal jediný jejich titul. Proto není velkým překvapením, že jsem Starfield bedlivě sledoval a...

»
14. 09. 2023 • Lukáš Urban0

Recenze: Trine 5: A Clockwork Conspiracy

Když se potkají kouzelník, rytíř a zlodějka, je zaděláno na pořádný mejdan. Magie teče proudem, odvaha poklonkuje nasbíraným úspěchům a jedna kapsa si nemůže být jista, zda zůstane na konci večera plná. Vlastně by z toho byl počátek fajn RPG záležitosti, kde může jeden z úkolů skončit mezidruhovým dobrodružstvím plným citů. Jenže tohle je Trine, což znamená, že hranice mezi dobrem a zlem nemá příliš pevné základy a že setkání hrdinů rozhodně...

»
14. 09. 2023 • p.a.c.o0

RECENZE: Moving Out 2

Kooperativní hry jsou super. Sednete si na gauč vedle sebe, otevřete si pivo, víno, limonádu, zkrátka co máte rádi a pustíte se do hraní. Výběr je v dnešní době opravdu velký, takže není problém spolupracovat nebo si vzájemně škodit. Co se herní náplně týče, můžeme hrát různé adventury – tímto zdravím skvělou vztahovou terapii It Takes Two – nebo postřehovky typu Ovecrcooked.

»
08. 09. 2023 • Michael Chrobok0

RECENZE: Stray Gods: The Roleplaying Musical

Hned na úvod se musím k něčemu přiznat: nesnáším muzikály. Ať už jde o divadelní klasiky či moderní pohádky od Disneyho, jakmile se začne zpívat, beru nohy na ramena. Přesto jsem měl během oznámení hry Stray Gods zvláštní pocit, který mě ke hře z nějakého důvodu táhnul, a já měl chuť si ji vyzkoušet. A musím říct, že mě prvotina od Summerfall Studios naprosto okouzlila a změnila můj pohled na...

»
04. 09. 2023 • p.a.c.o0

RECENZE: Under The Waves

Více jak 71% zemského povrchu pokrývá voda a většinu z toho tvoří moře nebo oceány. Zajímavé na tom je, že jich máme prozkoumáno jenom opravdu málo. Celá řada z nich je totiž tak hluboká, že máme problém se tam kvůli tlaku a dalším vlivům pořádně dostat. Díky tomu si můžeme jenom představovat, co všechno se ukrývá pod hladinou, a to je skvělý materiál na nejrůznější tvorbu, hry nevyjímaje.

»