Recenze: Wenjia

Autor: chaosteorycz Publikováno: 23.9.2018, 12:48

Publikováno: 23.9.2018, 12:48

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1933 článků

Za porostem hustým, že by se dal kácet, jsou zbytky dávných památek. Nežije v nich zlý obr, ba ani zakletá princezna. Jsou pomyslnou hranicí příbytku bílého tvora, jehož dobré srdce čeká chrabrá budoucnost. Lesnaté království je totiž posledním útočištěm, kde ještě nepáchá ničivé škody zlá síla. Už tušíte? Ale žádný Falko, tohle přeci není Nekonečný příběh. Také ne, Křemílek s Vochomůrkou mají jinou směrovačku. Že by tedy Ori? Řekněme, že to už je hodně blízko.

Jak se snaží připomenout úvod, hranice mezi inspirací, kopií a náhodou je hodně tenká. Pokud je na světě místo, kde tuto mezní čáru dokáží využívat do posledního mikrometru, nebo ji dokonce posouvat dle potřeb, je to Čína. Z jejího hlavního města pochází malé studio Dilemma, které na základě asijských lidových příběhů stvořilo vlastního Oriho. Jen tentokrát nemá podobu roztomilého tvorečka, ale obyčejné kočky s neobyčejnými schopnostmi. Místo záchrany magického stromu je tentokrát ve hře osud králičí komunity. Tu se rozhodlo zničit mrzuté lesní božstvo poté, co bylo lidmi zatlačeno do ústraní. A kočka, jako ochránce lesa, je poslední nadějí na záchranu králičích duší.

Z exkluzivní emotivní plošinovky si Wenjia bere zejména v oblasti grafiky. Při pohledu na některé screenshoty nebo určité úseky hry, je podobnost až zarážející. Přísahal bych, že dokonce i pár zvukových efektů a tónů v hudebním doprovodu pochází přímo z Oriho. Ručně malovaná stylizace vždy využívá jednotnou paletu barev bez výrazných kontrastů. Na jedné straně tak stojí modro-zelený les s občasnými nádechy fialového a růžového odstínu, na straně druhé šedo-zelené reálie, které s gradující atmosférou přecházejí do červených tónů. I když výsledek nevypadá tak „draze“, jako u evidentního předobrazu, kouká se na něj příjemně. Pokud tedy zrovna máte čas.

Při volbě herní náplně už vývojáři na inspiračním špacíru nebyli. Nebo možná ano, ale tentokrát jinde. Kočičí hrdina, pro kterého mimochodem během hry odemykáte nové skiny, je zarytý pacifista, šampión lidové republiky ve skoku do dálky a instruktor alternativního paraglidingu. Tím chci říct, že žánrově jde o ryzí dvourozměrnou plošinovku, kdy potřebujete především bystré smysly, rychlé prsty a trochu štěstí. Při zachraňování králíků je jediným nepřítelem prostředí, které se dělí do dvou realit. Mechaniky, jejichž principy využívaly už hry Hue, Season after Fall nebo Giana Sisters, poskytují v jednom světě bodovou teleportaci a v druhém rychlý posun vzhůru. Vždy ve vybraných úsecích, jak jinak.

Určitě chválím optimalizaci, protože přepínání je rychlé a především plynulé. Ovládání reaguje bez větších obtíží a autoři se, díky bohu, vyhnuli depresivní obtížnosti. Design úrovní nestaví na precizních úkonech v přesně dané desetině vteřiny a vyjma závěrečné jeskyně, nevyžaduje ani chirurgickou přesnost. Přesto Wenjia počítá s častým umíráním a postup ukládá téměř na každém pařezu. Obtížnější bývají jen speciální úrovně, které jsou podobně jako v Raymanovi, ukryté na krajích levelů nebo za listnatým paravánem. Jejich průchod doprovází čas, který se zapisuje do globálních žebříčků.

Cílem hry je posbírat co největší počet králičích duší a dostat se do bezpečí. Což je po hříchu málo. Jestli plošinovky neberete jen jako smyslové cvičení, budete velice rychle postrádat vývoj a lepší vedení příběhu. Kočka má veškeré dovednosti, budeme-li tak říkat skákání a otáčení realit, od prvních minut a další už nezíská. Mimo zmíněných skinů jiné odměny nepřicházejí a hráč rychle ztrácí touhu prozkoumávat zákoutí, kde by ještě mohly být levitující duše. Co se „zápletky“ týká, ta je aktuálně vyprávěna asi pěti malovanými cut-scénami a šlus. Z mého pohledu ještě navíc hodně nezajímavými.

Titul je možné bez problémů dohrát. Bohužel, herní průmysl to skutečně dotáhl tak daleko, že vás musím informovat i o takové banalitě. K mé smůle dostávám tento rok k ruce často tituly, které nejsou dokončeny, a přesto vyjdou za původní cenu. Chlupatá zachránkyně lesa měla dostat v den vydání patch se zbývajícími třiceti procenty obsahu. O co jde, nemám tušení. Hra dává v nynější formě smysl, úrovně na sebe navazují a chyby v hratelnosti nejsou. Předpokládám ale, že nepůjde o obsah, který by výrazně měnil herní náplň, neboť distributor redakci nežádal o odložení recenze. Pouze jí kladl na srdce, abyste byli informování, že aktualizace dorazí do dvou týdnů od vydání.

Přesto musím říct, že i kdyby v ní byly další úrovně, žalostně krátká herní doba se příliš neprotáhne. Průměrnému hráči Wenjia vydrží asi devadesát minut, zkušenému zhruba hodinu. Připustíme-li, že po updatu doba o třetinu stoupne, stále jsme maximálně na dvou hodinách. Jelikož multiplayer nemá důvod k existenci a opětovné hraní na tom není o moc lépe, přijde mi cena trochu na hraně. Čínští tvůrci nedali postavám „lidskost“, a tak hraní skutečně berete jen jako zajímavost na jedno otočení. Je vám jedno, kolik zachráníte ušáků, protože nejsou ani roztomilí, ani zajímaví. Pohledný vizuál, průměrná hrdinka a gradující obtížnost úrovní toho tak příliš nezmůžou. K dobru autorům připisuji podporu Xbox Play Anywhere, která je třetími stranami stále využívána spíše okrajově.

5
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Asijská sestřenka Oriho si libuje v podobném prostředí, ale sází čistě na plošinovkový parkour ze staré školy. Na útěku před záští a zlobou mytologické bytosti zachraňuje ušaté obyvatele lesa, kteří jsou roztomilí jako sáčková rýže. Jako prvotina začínajících tvůrců je Wenjia slušnou žánrovkou, kterou slupnete na posezení. Avšak chybí jí duše moderních her nebo spíše emoční přesah, bez kterého je titul jen seskupením překážkových drah.
  • klidas

    ti cinania vsetko okopiruju 🙂

14. 02. 2019 • p.a.c.o4

RECENZE: Far Cry: New Dawn

Pokračování zaběhnutých sérií to zejména v poslední době nemají vůbec snadné. Zde se totiž, mimo jiné, projevují sympatie či antipatie k jednotlivým značkám nebo vývojářským domům, a to radikálněji než kdy dříve. Onou otázkou a problémem je, jak moc danou hru inovovat, aby si ještě zachovala svou identitu, ale zároveň mohla hráči nabídnout něco nového. Série Asssassin’s Creed je dobrým příkladem toho, jak to může dopadnout a pomalu se toto ožehavé...

»
13. 02. 2019 • chaosteorycz13

Recenze: Metro Exodus

Rusko. Řekněte bez opovržení jméno východní velmoci ve špatný čas, ve špatné společnosti a máte zaděláno na pěkný problém. V lepším případě se setkáte s ostrým slovníkem. V tom horším vás čeká hloubková lustrace, kdy se kolektiv odhodlá k osobní prohlídce, hledajíc odposlechy, rudou knížku, podepsanou fotografii Vladimíra Vladimiroviče a zbytky smrtící látky. Ale proč ta hysterie? Země rozprostírající se na asijském kontinentu dala světu i dobré věci. Tak třeba architekturu, vodku, jednoduché věci...

»
12. 02. 2019 • CryLineT0

Recenze: DreamWorks Dragons Dawn of New Riders

Rodiče to nemají lehké. Při výběru vhodné hry často bývají omráčeni krásným přebalem a lehce tak přehlédnou věkové doporučení, které je alespoň drobným návodem ke správnému věku. Ukázkovým případem byla nedávná RPG Kingdom Hearts III, která by se vnutila i nemluvněti. U dračího příběhu podobný přešlap nehrozí, protože jde o přímočarou jednohubku pro malé.

»
06. 02. 2019 • CryLineT10

Recenze: Kingdom Hearts III

Odvaha, odhodlání, láska, přátelství, spravedlnost. To jsou motivy, se kterými manipuluje každé dobrodružství, každá báchorka pro děti a každý hrdinský epos. Jako malí jsme tyto vlastnosti brali za své, stejně jako postavy, jež je ztělesňovaly. Vařečky byly našimi světelnými meči, násady od košťat symbolizovaly mušketýrské kordy a poklice od zavařovacího hrnce posloužila coby štít Kapitána Amerika. Víte co? Ono ale stačí mnohem méně. Třeba obyčejný klíč.

»
05. 02. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: Genesis Alpha One

Vesmír je nekonečný a stejně tak i možnosti v něm. Kolikrát nás jeho zákonitosti až překvapí a ne jinak je tomu i v herním vesmíru. Snad poprvé se mi stalo, že hra, o kterou jsem stál, byla nakonec něco úplně jiného, než jsem původně očekával. Z počátku jsem byl trochu zklamaný, ale nakonec jsem hře přišel na chuť a byl jsem rád, že jsem se o ní zajímal.

»
29. 01. 2019 • chaosteorycz1

Recenze: Resident Evil 2

Hra roku už na jeho počátku? Jsem si vědom drzosti mé otázky, která v některých z vás vzbudí nechápavý výraz. Čeká nás rok plný nových značek a velkolepých pokračování, tak jak si dovoluji vytahovat recyklát dvacetileté hry, který se veze na pseudo-vlně remasterů a remaků. Povím vám zatím jediné, Resident Evil 2 se neveze, on tu vlnu vede. Jestli jste někdy pochybovali, zda dnešní hráči potřebují pohlavek z minulosti, aby prozřeli ze všednosti...

»
18. 01. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: Ace Combat 7: Skies Unknown

Nejdříve chtěl člověk umět létat jako pták, aby se mohl vydat do oblak. Přes balóny a první letadla jsme se dostali až k dnešním moderním strojům, jejichž bojové a letové vlastnosti jsou úžasné. O to smutnější je fakt, že her s leteckou tématikou je jako šafránu. Přitom hlad po tomto žánru rozhodně je, takže každá další oznámená hra je očekávána nemalou enklávou virtuálních pilotů, kteří jenom čekají, až budou moct usednout do...

»
14. 12. 2018 • lindros88cze0

RECENZE: The Council

Od doby, kdy studio Telltale Games přišlo s vydáním příběhových her po epizodách, jsme se dočkali mnoho her, které se této konkrétní receptury držely. Nicméně jak už dnes víme, je třeba určitá opatrnost a zbytečně to s projekty nepřehánět, abyste neskončily právě jako pionýři z Telltale, ačkoliv tam za to mohlo neschopné vedení. Každopádně dnes se podíváme na zoubek mysteriózní epizodické adventuře The Council, která se konečně dočkala závěrečné epizody a my si...

»