Recenze: Wenjia

Autor: chaosteorycz Publikováno: 23.9.2018, 12:48

Publikováno: 23.9.2018, 12:48

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1846 článků

Za porostem hustým, že by se dal kácet, jsou zbytky dávných památek. Nežije v nich zlý obr, ba ani zakletá princezna. Jsou pomyslnou hranicí příbytku bílého tvora, jehož dobré srdce čeká chrabrá budoucnost. Lesnaté království je totiž posledním útočištěm, kde ještě nepáchá ničivé škody zlá síla. Už tušíte? Ale žádný Falko, tohle přeci není Nekonečný příběh. Také ne, Křemílek s Vochomůrkou mají jinou směrovačku. Že by tedy Ori? Řekněme, že to už je hodně blízko.

Jak se snaží připomenout úvod, hranice mezi inspirací, kopií a náhodou je hodně tenká. Pokud je na světě místo, kde tuto mezní čáru dokáží využívat do posledního mikrometru, nebo ji dokonce posouvat dle potřeb, je to Čína. Z jejího hlavního města pochází malé studio Dilemma, které na základě asijských lidových příběhů stvořilo vlastního Oriho. Jen tentokrát nemá podobu roztomilého tvorečka, ale obyčejné kočky s neobyčejnými schopnostmi. Místo záchrany magického stromu je tentokrát ve hře osud králičí komunity. Tu se rozhodlo zničit mrzuté lesní božstvo poté, co bylo lidmi zatlačeno do ústraní. A kočka, jako ochránce lesa, je poslední nadějí na záchranu králičích duší.

Z exkluzivní emotivní plošinovky si Wenjia bere zejména v oblasti grafiky. Při pohledu na některé screenshoty nebo určité úseky hry, je podobnost až zarážející. Přísahal bych, že dokonce i pár zvukových efektů a tónů v hudebním doprovodu pochází přímo z Oriho. Ručně malovaná stylizace vždy využívá jednotnou paletu barev bez výrazných kontrastů. Na jedné straně tak stojí modro-zelený les s občasnými nádechy fialového a růžového odstínu, na straně druhé šedo-zelené reálie, které s gradující atmosférou přecházejí do červených tónů. I když výsledek nevypadá tak „draze“, jako u evidentního předobrazu, kouká se na něj příjemně. Pokud tedy zrovna máte čas.

Při volbě herní náplně už vývojáři na inspiračním špacíru nebyli. Nebo možná ano, ale tentokrát jinde. Kočičí hrdina, pro kterého mimochodem během hry odemykáte nové skiny, je zarytý pacifista, šampión lidové republiky ve skoku do dálky a instruktor alternativního paraglidingu. Tím chci říct, že žánrově jde o ryzí dvourozměrnou plošinovku, kdy potřebujete především bystré smysly, rychlé prsty a trochu štěstí. Při zachraňování králíků je jediným nepřítelem prostředí, které se dělí do dvou realit. Mechaniky, jejichž principy využívaly už hry Hue, Season after Fall nebo Giana Sisters, poskytují v jednom světě bodovou teleportaci a v druhém rychlý posun vzhůru. Vždy ve vybraných úsecích, jak jinak.

Určitě chválím optimalizaci, protože přepínání je rychlé a především plynulé. Ovládání reaguje bez větších obtíží a autoři se, díky bohu, vyhnuli depresivní obtížnosti. Design úrovní nestaví na precizních úkonech v přesně dané desetině vteřiny a vyjma závěrečné jeskyně, nevyžaduje ani chirurgickou přesnost. Přesto Wenjia počítá s častým umíráním a postup ukládá téměř na každém pařezu. Obtížnější bývají jen speciální úrovně, které jsou podobně jako v Raymanovi, ukryté na krajích levelů nebo za listnatým paravánem. Jejich průchod doprovází čas, který se zapisuje do globálních žebříčků.

Cílem hry je posbírat co největší počet králičích duší a dostat se do bezpečí. Což je po hříchu málo. Jestli plošinovky neberete jen jako smyslové cvičení, budete velice rychle postrádat vývoj a lepší vedení příběhu. Kočka má veškeré dovednosti, budeme-li tak říkat skákání a otáčení realit, od prvních minut a další už nezíská. Mimo zmíněných skinů jiné odměny nepřicházejí a hráč rychle ztrácí touhu prozkoumávat zákoutí, kde by ještě mohly být levitující duše. Co se „zápletky“ týká, ta je aktuálně vyprávěna asi pěti malovanými cut-scénami a šlus. Z mého pohledu ještě navíc hodně nezajímavými.

Titul je možné bez problémů dohrát. Bohužel, herní průmysl to skutečně dotáhl tak daleko, že vás musím informovat i o takové banalitě. K mé smůle dostávám tento rok k ruce často tituly, které nejsou dokončeny, a přesto vyjdou za původní cenu. Chlupatá zachránkyně lesa měla dostat v den vydání patch se zbývajícími třiceti procenty obsahu. O co jde, nemám tušení. Hra dává v nynější formě smysl, úrovně na sebe navazují a chyby v hratelnosti nejsou. Předpokládám ale, že nepůjde o obsah, který by výrazně měnil herní náplň, neboť distributor redakci nežádal o odložení recenze. Pouze jí kladl na srdce, abyste byli informování, že aktualizace dorazí do dvou týdnů od vydání.

Přesto musím říct, že i kdyby v ní byly další úrovně, žalostně krátká herní doba se příliš neprotáhne. Průměrnému hráči Wenjia vydrží asi devadesát minut, zkušenému zhruba hodinu. Připustíme-li, že po updatu doba o třetinu stoupne, stále jsme maximálně na dvou hodinách. Jelikož multiplayer nemá důvod k existenci a opětovné hraní na tom není o moc lépe, přijde mi cena trochu na hraně. Čínští tvůrci nedali postavám „lidskost“, a tak hraní skutečně berete jen jako zajímavost na jedno otočení. Je vám jedno, kolik zachráníte ušáků, protože nejsou ani roztomilí, ani zajímaví. Pohledný vizuál, průměrná hrdinka a gradující obtížnost úrovní toho tak příliš nezmůžou. K dobru autorům připisuji podporu Xbox Play Anywhere, která je třetími stranami stále využívána spíše okrajově.

5
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Asijská sestřenka Oriho si libuje v podobném prostředí, ale sází čistě na plošinovkový parkour ze staré školy. Na útěku před záští a zlobou mytologické bytosti zachraňuje ušaté obyvatele lesa, kteří jsou roztomilí jako sáčková rýže. Jako prvotina začínajících tvůrců je Wenjia slušnou žánrovkou, kterou slupnete na posezení. Avšak chybí jí duše moderních her nebo spíše emoční přesah, bez kterého je titul jen seskupením překážkových drah.
  • klidas

    ti cinania vsetko okopiruju 🙂

14. 12. 2018 • lindros88cze0

RECENZE: The Council

Od doby, kdy studio Telltale Games přišlo s vydáním příběhových her po epizodách, jsme se dočkali mnoho her, které se této konkrétní receptury držely. Nicméně jak už dnes víme, je třeba určitá opatrnost a zbytečně to s projekty nepřehánět, abyste neskončily právě jako pionýři z Telltale, ačkoliv tam za to mohlo neschopné vedení. Každopádně dnes se podíváme na zoubek mysteriózní epizodické adventuře The Council, která se konečně dočkala závěrečné epizody a my si...

»
12. 12. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Just Cause 4

Otevřené světy nabízejí nespočet možností, jak nám přinést různorodá dobrodružství a nejspíš i proto jsou v dnešní době tak populární. I já se do těchto světů rád vydávám, ale je tu jeden z nich, který se svou nekonečnou akcí tak trochu vymyká všem ostatním. Série Just Cause na to jde cestou výbuchů, bláznivostí a světem, v němž se můžeme vydat, kam nás jenom napadne a vyzkoušet, co všechno v něm je možné, byť je...

»
08. 12. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Jagged Alliance: Rage!

Vytahovat na světlo staré značky je stejně moderní, jako nosit brýle a kšandy po dědovi a hrát si na hipstera. Dle hesla: „Když to nejde zremasterovat, udělej další díl“, dostáváme opětovně série, jejichž existence byla už dávno součástí minulosti. A zcela právem, protože v posledních podobách dokázaly sami sebe dostat do slepé uličky.

»
04. 12. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: RIDE 3

Vývojáři z italského studia Milestone mají mezi hráči již nějaké to jméno, protože stojí za celou řadou známých značek. Jejich kvalita je sice velice rozporuplná, ale když řeknu, že se jedná o lehce nadprůměrné tituly, nejspíš to přesně vystihne jejich status. Ne každé studio je schopné chrlit hry stejným tempem, jako to dělají právě Milestone a ještě u nich zajistit nějakou kvalitu. Vždyť jenom letos jsme od nich již dostali tři...

»
30. 11. 2018 • p.a.c.o3

RECENZE: Battlefield V

První a druhá světová válka jsou oblíbená témata pro herní zpracování, na která se dá pohlížet z několika úhlů. Nejpočetnější zpracování mají na svědomí střílečky, kam se tyto ozbrojené konflikty našich dějin hodí asi nejvíce. Jeden čas byla děsně „cool“, až hráči začali být přejedeni touto tématikou a vývojáři naštěstí posunuli válku do moderní doby. Já sám si nejsem jist, zda jsem již zapomněl na všechny druhoválečné hry, abych byl nadšený...

»
29. 11. 2018 • chaosteorycz4

Recenze: Darksiders III

Je jedno, jak moc se snažíte změnit osud. Pokud se tak má stát, stane se. Bláboly kartářky uzené v mlžném oparu levného kuřiva neberte na lehkou váhu, protože něco málo na nich bude. Nevěříte? Co Sarah Connorová a oddalování soudného dne? Nebo Glum, jehož osud byl navěky spojen s prstenem? A co nastolení rovnováhy na bojišti, kterému andělé a démoni říkají Země? Téma jak vystřižené pro Roberta Langdona nebo Constantina, mají v tomto...

»
26. 11. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Achtung! Cthulhu Tactics

Kdykoliv se Němci zapletou s okultismem, smrdí to sírou nebo pořádně nevrlými démony. Že byl Hitler přinejmenším fascinován magií a vším, co by mohlo z onoho či jiného světa pomoci jeho armádě k vyhraní války, je známým faktem. Však spousta her, filmů a komiksů s tímto motivem pracuje. Jenže co kdyby Lovecraft nebyl jen skvělý fantasta, ale také spisovatel popisující skutečný kult a reálná monstra? Pak by válečné fronty možná páchly rybinou.

»
25. 11. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Storm Boy

Silné příběhy nejsou doménou jenom knih či filmů, ale stále více se o ně pokoušejí, a dost často i úspěšně, herní vývojáři. Výsledky se různí stejně, jako herní žánry, protože by se dalo říct, že silný příběh jde naroubovat téměř na jakýkoli žánr. Můžeme střílet emzáky a přitom prožívat drama, užívat si malebného světa, který sužují vážné problémy nebo se prohánět po polích a vytvářet si příběhy vlastní.

»