RECENZE: Wreckfest

Autor: p.a.c.o Publikováno: 23.8.2019, 17:01

Publikováno: 23.8.2019, 17:01

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 2051 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Nevím, jak vy, ale já mám moc rád příběhy spojené s herním vývojem. Někdy jsou to vtipné historky, jindy trochu smutnější, ale vždycky je to zajímavé čtení. Tím spíš, když daný příběh má šťastný konec, díky čemuž jsme všichni šťastni. A právě jeden takový příběh by se dal vyprávět ve spojitosti s naší dnešní recenzí. Ostatně proto je její úvod právě takový.

Vývojáři z Bugbear Entertainment se proslavili sérii FlatOut, která byla víc než jen obyčejným závoděním. Nabídla skvělou fyziku, výborný model poškození a bláznivé tratě. S tímto odkazem chtělo studio udělat hru pro dnešní dobu, a tak vznikl projekt Next Car Game, na nějž mohli hráči přispívat. Už od prvního technologického dema jsem věděl, že tohle je hra, kterou chci hrát. Příběh vývoje nebyl vůbec snadný a místy už to vypadalo, že se výsledku snad ani nedočkáme. Po několika zvratech a nákupu studia vydavatelským domem THQ Nordic jsme se však dočkali i na konzolích, kam Wreckfest právě dorazil. Nastartujeme proto motory a hurá vstříc dobrodružství.

Nabídka hlavního menu je relativně strohá, kdy její obsah je prezentován formou dlaždič, jež jsou na druhou stranu docela pěkně přehledné. Máme tu kariéru, správu našeho vozového parku, tuning a nezbytný multiplayer. Všechno bez nějakých příkras navíc dostalo funkční charakter, a kdo čeká nějakou propracovanou kariéru po vzoru F1 a dalších, mohl by být lehce zklamán. Závody jsou rozděleny podle kategorií jednotlivých aut, kdy ježděním získáváme body a při jejich určitém počtu se odemknou další závody nebo šampionáty.

Jednotlivé závody jsou rozděleny do několika módů, takže budeme „klasicky“ kroužit po tratích, ale také se vydáme do demoličních arén. Zde se pak závodí na různých oválech, tratích ve tvaru osmičky nebo velice kontaktních dalších variantách, kde není o karamboly nouze. Nechybí ani nejrůznější výzvy, jako závody na sekačce proti kombajnu nebo se trojkolkou známou z Mr. Beana proti hromadě autobusů. Tato zpestření jsou hrozně super, ale zároveň jde i o solidní výzvy, jež dokáže potrápit. Třešničkou na dortu je vlastní masakr v nefalšovaném demoličním derby, kde vítěz může být pouze jeden. Obsahová stránka tak na tom je velice dobře slibuje zábavu na desítky hodin, což podtrhuje fakt, že ve hře nenajdeme žádnou možnost přetáčení, tudíž jedinou možností k nápravě je restart závodu.

Co se vozového parku týče, nabízí spoustu amerických, evropských nebo japonských kousků, ale v dostatečném počtu, aby si vybral každý a hráči nebyli zbytečně zahlceni. To vše bez oficiální licence. V tomto případě je celá situace více než pochopitelná, protože zdejší destruktivní model aut by asi žádná automobilka nerozdýchala. Mimo klasických aut se svezeme na zmíněné sekačce, pojízdném a notně potuněném gauči nebo v kombajnu. A právě tyhle bizarnosti jasně ukazují, o čem v téhle hře půjde. Svým způsobem jsou náhradou za vystřelování panáku v původního FlatOutu a je fajn, že si tvůrci vymyslelo něco nového a jenom neberou z již dříve viděného.

Kdo hrál původní FlatOut, jistě si pamatuje na tratě městského, stavebního nebo přírodního typu. Na tomto základu staví své tratě také Wreckfest, jenom vynechal to město. Všechny tratě jsou parádně udělané, střídají se na nich nezpevněné povrchy s asfaltem, jsou různě dlouhé a jejich počet a variabilita je dostatečně velká na to, aby se, pokud možno, moc neopakovali. Nechybí na nich překážky z pneumatik nebo betonů, ale trochu mi chybí větší zapojení okolo stojící techniky do tratě (lžíce bagru strčená do cesty a podobně), což je ale spíše nostalgický povzdech než nějaký zásadní problém.

Po vzoru předchozí tvorby vývojářů není dění na trati nic pro pravé závodníky a slabé povahy. Kdo nechce soupeře pořádně nabrat před zatáčkou ránou do boku, moc daleko se zde nedostane. Jakmile vám čelo závodu ujede, s každým kolem se podstatně zmenšuje šance na vítězství a restart je zase o něco blíž. Proto je třeba všechny závody jet plech na plech a některé tratě tomu také přímo nahrávají. Velice doporučuji nechat nastavení poškození na normal, protože v realistickém módu se demoličním způsobem moc daleko dostat nejde. Ono taky jak daleko by se člověk dostal upadlým kolem nebo proraženým chladičem že?

Poškození aut je zde tou nejlepší věcí, jakou můžete v současných hrách vidět, a to jak po stránce vizuální, tak i toho, co se děje pod kapotou. Kritickou a největší zatěžkávací zkouškou pro naše auta bývá zpravidla první zatáčka, protože tam se mačká nejvíce plechů, lámou se kola, ale také se proráží chladiče, lámou se tlumiče, poškozuje se převodovka nebo odchází brzdy. Radím vám proto dobře, snažte se držet na vnitřní straně zatáčky, chcete-li se podívat i někam dál. Tím nejhorším, co se autu může stát je ztráta kola, ideálně na předku, aby zatáčení stálo za to. Nicméně všechno ostatní nemá nějaký zásadnější vliv na jízdní vlastnosti, takže auto dojíždějící se šlehajícími plameny z motoru je skoro běžný jev. Při těch správných karambolech pak na konci závodu ta hromada plechu vůbec nepřipomíná původní model auta, což je prostě bomba.

Jízdní model je velice podařený, ale nečekejte ultra realistický simulátor, protože to by pak nebyla žádná legrace. Ohodnotil bych ho jako podařený střed mezi arkádnou a simulátorem, protože je jasně cítit váha vozů a každý z nich se řídí trochu jinak. Do zatáčky se budou přetáčet nebo nedotáčet, ale dají se úplně v pohodě zvládnout, užít si s nimi kopici legrace a hlavně člověk vždycky ví, co od daného auta čekat.

A právě v tomto okamžiku vstupuje do hry další alchymie, které se říká tuning. Každé auto se dá vylepšit jak po stránce celkového výkonu, akcelerace nebo brzdného účinku, tak po stránce odolnosti vůči nárazům. Jak mnozí správě tuší, ideální je pořídit si alespoň dvě auta stejné kategorie, kdy na demoliční módy si uděláte odolnou bestii a na závodění zase rychlý blesk. Samozřejmě můžete to klidně i otočit, to už pak záleží na taktice každého závodníka. Všechno v jednom však mít nejde, protože pořádné rámy jsou těžké, což se následné promítne do celkového výkonu.

Závodění v kariéře proti umělé inteligenci je fajn, protože v rámci dané obtížnosti je přiměřeně agresivní a fajn výzvou. Za každou cenu se nedrží ideální stopy, závodí i mezi sebou, a pokud se jí dostaneme před nárazník, rozhodně se s námi mazlit nebude, stejně jako se to nečeká od nás.

Ta pravá řežba se však odehrává v multiplayeru. V něm se může utkat až šestnáct hráčů v různých herních módech a na různých tratích. V rámci testování pro recenze nám na pár hodin vývojáři servery zapnuly a všechno fungovalo na jedničku. Jak samotné připojování, tak závody se v mém případě odehrávali s minimální odezvou na evropské servery, tudíž už se moc těším na pořádné zápolení proti celému světu. Přeci jenom někteří novináři měli evidentně problém, když jim člověk více zajel do kapoty a někteří z toho zase dělali demoliční derby v libovolném módu a na každé trati.

Nadešel čas podívat se na věci, co by mohly být lepší. Začal bych vizuální stránkou, která je moc pěkná, ale dovedl bych si představit o něco detailnější modely aut a tratí. Také částic, které se uvolňují z aut, mi přišlo o něco méně, než je tomu v případě PC verze, ale to už bych byl velký hnidopich. Dále tu máme občasné výpadky textur při závodech (naštěstí to nebylo nikdy směrem, kam jsem jel) a předlouhé načítání závodů, kdy se na nahrávací obrazovku můžeme koukat klidně i přes minutu. Sluší se zmínit, že při vydání hra dostane Day One patch, v němž slibují vývojáři nahrávací časy zkrátit a opravit zmíněné a další bugy. Budu jim tedy věřit, že toto se jim podaří.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Wreckfest naplnil moje očekávání, protože závody, kde se o někoho opřete nebo ho cíleně sešrotujete s patřičným vizuálním efektem mi chyběly jako sůl. Tratí je dost, aut také, multiplayer velice zábavný, takže bych této hře rád předpověděl světlou budoucnost. Snad budou podobného názoru i ostatní hráči, protože by byla škoda tuto trochu drsnější závodní hru minout.
  • ZdBu74

    Jako milovník série FlatOutnemůžu tohle minout a tak se těším, až si pořádně zařádím 🙂 Díky za recenzi 🙂

  • FABIOOZO

    Jasna koupe, dalsi na seznamu mam GRID 😀

  • Zdeněk

    Tohle hru potrebuju v Gamepasu

  • Piro

    Koukal jsem, že v cizině to vyjde na 500. Asi do toho půjdu.

  • Martin Kvašsay

    Hoši, jde hrát multiplayer 2 real hráči + pár botů ?

    • p.a.c.o

      Čau, to ti aktuálně nejsem schopen říct, protože při psaní recenze šli servery jenom pár hodin práce po potřeby recenzí a moc testovat se toho nedalo. Ale až půjde, vyzkoušíme a dáme vědět 🙂

      • Martin Kvašsay

        Super, pokud půjde hned kupuji.

        • Misaczek

          Pravidelně sleduju jeden kanál, kde hrajou dva kamarádi a jezděj proti botům. Sice to je PC verze, ale na xboxu to určitě půjde taky 🙂

          • Martin Kvašsay

            Super, díky moc za info.

  • klidas

    som podobneho nazoru ako autor recenzie 🙂

  • Marta

    Ja typičo to je drahé

27. 09. 2020 • Lukáš Urban1

Recenze: Port Royale 4

Některé hry vycházejí v obměněných variantách co rok a jiné na sebe nechávají čekat. Jsou totiž značně specifické, s žánrově omezenými možnostmi a velice úzkým profilem hráčů. A tak vyjdou klidně jednou za generaci, jako budovatelská strategie z dob kolonizace. A přestože si i po osmi letech zachovala svou tvář, je dostatečně ojedinělá, aby vás mohla zajímat.

»
11. 09. 2020 • CryLineT4

Recenze: WRC 9

Většinou se klepeme, abychom se o nové hře dozvěděli co nejvíc. Zajímají nás nové herní prvky, změny oproti předešlým letům a vyhlídky do budoucna. A rozhodně není milé, když nás cokoliv o tyto radosti připraví. V případě závodní značky WRC nás o ně připravila jasná budoucnost, kterou pevně drží britští Codemasters. Ti vydají rallye šampionát pod svým štítem už v roce 2023, a tak je celkem logické, že nynější vývojáři nebudou dělat...

»
10. 09. 2020 • p.a.c.o0

RECENZE: Marvel’s Avengers

S velkou mocí přichází také velká zodpovědnost. Třeba když máte doma službu na mytí nádobí, vyprdnete se na to a pak celá rodina musí jít do restaurace na večeři, protože není z čeho jíst. Nebo když jste řidičem autobusu a na svoji linku vyrazíte se zpožděním, protože jste zrovna museli na onu místnost, nebo jste prostě jenom chtěli dohrát další level ve své oblíbené hře. Tím pádem lidé jezdící na...

»
08. 09. 2020 • Lukáš Urban0

Recenze: Windbound

Byly časy, kdy si dámy v nesnázích sedly na patník a čekaly, až se objeví hrdina s důvtipem, ostrými lokty a pořádnou kuráží. Jenže MacGyverům už doba příliš nepřeje, a tak se dívky musí spolehnout hlavně na sebe, což samozřejmě pro ně není žádný problém. Ochotně berou do rukou zbraň a těžké nástroje, aby se s nepřízní osudu vypořádaly pěkně po svém. A vůbec jim nevadí, že budou mít mokro za spodničkou a...

»
01. 09. 2020 • p.a.c.o1

RECENZE: PGA Tour 2K21

Přijíždím se svým BMW ke klubu. V tom přiběhne pikolík, ochotně bere klíče od mého vozu, aby ho zaparkoval, a jeho kolega rozkládá deštník, aby můj oblek od Armaniho nenamokl. Golfové hole mám v kufru, ale než dojdu na hřiště, budou tam na mě čekat. Někdo se o to jako vždy postará. Cestou zdravím pana doktora. Asi si odskočil na pár jamek před další operací. A je tady i pan senátor, s tím...

»
18. 08. 2020 • Lukáš Urban3

Recenze: Mortal Shell

Ve hrách, všude jako jinde, platí obecná paušalizace. Proto líbí-li se vám série Dark Souls, automaticky se předpokládá, že máte nahráno Sekiro, Code Vein, Necropolis, The Surge či Lords of Fallen. No, pravda je trochu složitější. Z těžko stravitelné RPG větvičky se stala macatá větev, která navzdory totožným prvkům nabízí rozdílné herní zážitky a obtížnosti. A zatím, co svět velkých titulů čeká na Elder Ring, malý tým veteránů servíruje Mortal Shell.

»
10. 08. 2020 • Lukáš Urban0

Recenze: Skully

Na letní sezóně jsem měl vždycky rád ono pomyslné „herní sucho“. Období, kdy velká vydavatelství vyspávají kocovinu z veletrhů a zbrojí na podzim. Tudíž se dostalo pozornosti malým hrám, jejichž vývojáři nemají ambice na vysoké prodeje, ale často mívají dobrý nápad. Například vytvořit plošinovku v nepříliš lákavém prostředí, zato se zajímavou kombinací prvků a logických překážek. 

»
01. 08. 2020 • p.a.c.o4

RECENZE: Creaks

Hry jsou umění. Někdy o něco větší, někdy o něco menší, ale na každém kousku se dá něco najít. Je přitom jedno, zda se na vývoji podílí multikulturní tým o několika stovek zaměstnanců z celého světa, nebo nějaké menší studio třeba od nás. Je ale pravda, že některé hry jsou umělecké o něco víc a třeba i ve vícero směrech, než tomu bývá u jiných. Jedním ze studií, které si na prezentaci...

»