Xboxweb.cz

Herní průmysl prožívá zajímavé období. Na jednu stranu se mu neskutečně daří, co se financí týče. Zisky rostou, prodeje her také a stejně tak se zvětšuje herní komunita. Na druhou stranu je stále častější, že v době vydání hry dostaneme nedodělaný produkt, na kterém vývojáři musejí minimálně další rok pracovat, abychom dostali očekávanou kvalitu. A k tomu je tady záplava nejrůznějších remaků. Už jsem si říkal, že tato mánie bude mít sestupnou tendenci, ale počet dalších oznámených předělávek tomu moc nenasvědčuje. Jako by se nám herní průmysl snažil naznačit jedno – všechno již bylo objeveno a ty nejlepší hry jsme hráli před dvaceti lety.

Recenze na remake remasteru XIII není vůbec snadná a pro lepší orientaci si uděláme drobnou rekapitulaci, o čem že se budeme vůbec bavit. Originální verze střílečky XIII vyšla v roce 2003 a přinesla lehce nadprůměrnou akci s agentem zvláštních složek, který trpěl amnézií. Kolem něj se točila všechna možná spiknutí, intriky a pokusy o ovládnutí světa. Co ji však odlišovalo od ostatních, bylo grafické zpracování se silnou komiksovou stylizací celé hry. Mimo klasického zvýraznění objektů nechyběly bubliny v podobě dialogů nebo klasické citoslovce vyjadřující nejrůznější zvuky.

Tento koncept se co nejlépe pokusil zpracovat remake, který vyšel v roce 2020 a aktuálně je označen jako verze pro konzole Xbox One. Tato verze se nám do redakce nedostala a po přečtení jiných recenzí nám to vlastně ani nebylo líto. Tohle byl totiž jeden z těch remasterů, který se nepovedl a klidně by se na něj mohlo zapomenout. Vydavatelský dům Microids však neměl něco takového v plánu, takže hru svěřil zase jinému týmu a ti ji vydali jako opravený remaster pro konzole Xbox Series. A právě tahle verze dorazila i k nám, takže jsem se ji pln odhodlání mohl chopit. Přeci jenom originál mám moc rád a na remaster jsem se přese všechno těšil.

Příběhové pozadí jsem již nakousl a víc asi není moc co k němu dodávat. V dnešní době to není nic, co by hráče nějakým zásadním způsobem ovlivnilo a ani to není nic tak zásadního, kvůli čemu byste chtěli tuhle hru hrát. Koho by nelákala hra pro jednoho hráče, může se vydat do vod multiplayeru, ale ani tato oblast není nijak převratná. Je to spíše takový moderní doplněk, protože dnešní hráči jsou na takové věci zvyklí. Já bych se však bez této části v pohodě obešel. Ostatně původní remake multiplayer ani nenabízel, ten dorazil jako součást updatu, aby byli hráči trochu spokojenější, protože byl původně slíben.

Začátek byl přitom slibný, protože ikonická scéna, kdy se náš hrdina probouzí na pláži s výhledem do výstřihu vnadné plavčice, byl zachován a oproti originálu je to pohled o něco hezčí. Bohužel to byl jediný okamžik, kdy jsem si něco takového řekl. Čím víc jsem hrál, tím méně mě grafická stylizace bavila. Oproti originálu mi přijde o dost méně komiksová a méně výrazná. Vývojáři navíc hodně šetří s citoslovci zabíjených, padajících nebo střílejících nepřátel, díky čemuž jsem měl o dost menší pocit, že hraju komiks. A když už se nějaké nakonec objevilo, bylo nakonec pořád dokola stejné. Zajímavým prvkem originálu byla okénka v detailu ukazující zabití nepřítele střelou / hodem do hlavy. Remake tohle celé pokazil, protože okénka jsou malá, málo detailní a ukazují se tak rychle, že si člověk tento triumfální počin nestihne vůbec užít. Kdyby tady nebyla, vyšlo by to nastejno. Nakonec jsem si musel zahrát původní hru, což mě utvrdilo v tom, že i po těch letech stále nabízí zajímavý kabátek, a hlavně zábavnější gunplay.

Ten je v remasteru prostě divný. Nepřišlo mi, že by to bylo rukama a ať jsem se snažil nastavovat kde co, prostě se mi nestřílelo dobře. Z nějakého důvodu mi celý systém přišel hodně nepřesný, a to i navzdory tomu, že oproti originálu můžeme používat mířidla u všech zbraní, než jenom u kuše a sniperky. A pak také děsně pomalý. Jako by hlavní hrdina ztratil na svojí lehkosti nebo to byl záměr celou hru z nějakého mě neznámého důvodu trochu zpomalit.

Asi aby nějakou chvíli vydržela, protože zdejší nepřátelé rozhodně nejsou vyrovnaní soupeři. Spíš právě naopak. Zemřít na střední obtížnost sice jde, ale dokázal jsem to pouze v případech, kde početní převaha byla opravdu veliká a John Rambo byl v daných situacích oproti mně opravdový břídil. Vojáci se nikde nekryjí a prostě do nás jdou, co jim náboje stačí. Pořád stejně špatný je stealth. Někdy vojáci neslyší, když vystřelíte vedle nich a jindy spustí poplach při střelbě přes dvě zdi nebo půl úrovně. Největší parodií jsou souboje s bossy, které jsou spíš k smíchu, než aby to byla nějaké výzva. Takže ani v tomhle směru k nějakému výraznému zlepšení nedošlo.

Co se druhému týmu podařilo nepatrně zlepšit, je celkový technický stav. Minimálně v tom smyslu, že už se postavy nepropadají texturami a většina úrovní se dá dohrát na první dobrou. Ale stále se najdou místa, kde se NPC dokáže zaseknout, takže se nespustí naskriptovaná scéna a na můj vkus jsem potkal až moc situací, kdy předměty bez ostychu procházely skrz sebe, a to i v scriptovaných situacích, kde by k tomu rozhodně docházet nemělo.

Vylepšená verze pro Xbox Series tak opravuje ty největší nedostatky, ale že by se jednalo o něco, díky čemuž bych hře napálil nějakou vysokou známku, to rozhodně ne. Chyby jsou tu stále, vizuální stránka se ani zdaleka neblíží originálu a když ve střílečce není zábavný gunplay, je veškerá snaha zbytečná. Nejlepší volbou zůstává hrát originál z roku 2003, ale to jde pouze na PC, protože hra není ve zpětné kompatibilitě. Remaster trochu zachraňuje fakt, že je na trhu již delší čas, takže jeho cena v obchodech se začíná dostávat do zajímavých rozmezí, kde už by možná za koupení stála. Ale i tak zvažujte moudře, abyste si třeba nepokazili dojem ze starého dobrého originálu.