RECENZE: Yonder: The Cloud Catcher Chronicles

Autor: p.a.c.o Publikováno: 22.2.2019, 19:15

Publikováno: 22.2.2019, 19:15

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1707 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Herní svět to nemá snadné a stále o své místo na slunci musí bojovat. Jde hlavně o morální dilemata jako nahota či násilí, s nimiž už se filmový a hudební průmysl vypořádal, ale u her tomu tak prozatím není. I po těch letech je nám pořád předhazováno, že hry jsou násilné, sexistické a kdo víc co ještě a že z hráčů vyrůstají agresivní asociální jedinci, což samozřejmě není pravda. Většina hráčů v mainstreamu si sice ráda odpočine u nějaké pěkné střílečky či RPG, ale rozhodně to není to jediné, co herní byznys nabízí.

Oproti násilí tu máme i úplně nenásilné a roztomilé hry. Kdo si vzpomněl na The Sims, není daleko od pravdy, ale stále to není to, co mám na mysli. Yonder: The Cloud Catcher Chronicles mě při prvním pohledu uhranul svou vizuální stránkou a z prvních videí to vypadalo na mix Stardew Valley se Zeldou, což by mohla být funkční kombinace. Ve výsledku je ovšem hra o něčem trochu jiném, nicméně svou roztomilou a přátelskou podstatu ukazuje na každém kroku po herním světě.

Začátek není moc idylický, protože rodiče nás poslali do světa, aby nás ochránili před blížícím se zlem. To se jim podařilo, ovšem v dospělosti nás to táhne do rodné hroudy, takže nasedáme na loď a hurá domů. Nečekaná bouře udělá z hladkého připlutí menší drama, jelikož loď končí jako hromada třísek a my se bez ničeho ocitáme na ostrově. Ten je na první pohled idylický, ale záhy se ukazuje, že je utlačován magickým Murkem, jež obsadil spoustu zdejších míst a obydlí a my se s ním budeme muset vypořádat. Jelikož však nedisponujeme magickou schopností, budeme muset osvobodit skřítky a s jejich pomocí Murk odstraňovat.

Jeden skřítek na začátku stačí, ale odstranění Murku není snadné, takže skřítků budeme muset najít víc. Dohromady jich je po světě schovaných 26 a jedním z našich cílů bude je všechny najít a osvobodit. Další možností, jak se ve zdejším otevřeném světě zabavit, je plněný úkolů pro místní obyvatele z nejrůznějších vesnic a měst. V neposlední řadě nesmím opomenout milovníky farmaření. Ti se jistě vydají k opuštěné farmě, aby ji pozvedli, zaplnili zvířaty a rostliny, přičemž pak z prodeje věcí něco vydělali. Hra nám tak dá možnosti, co dělat a bude jenom na nás, kam se vydáme, nebo co se nám bude chtít podniknout. Úkoly nemají žádný časový limit, nikdo vás nikam netlačí, takže volnost je maximální. Navíc celý svět Gemea je otevřený s mírnými omezeními k průzkumu od samého začátku.

První kroky by měly vést po drobných úkolech, za jejichž splnění dostaneme vybavení potřebné k přeměně stromů, kamenů nebo rud na suroviny. Kdo čeká nějaký propracovaný crafting nebo systém přežití bude zklamán. Všechno slouží jenom k prodeji, případně výrobě komponent pro obyvatele, farmu či je možné si ušít oblečení, a to případně prodat. Přírodních zdrojů je také dostatek a Yonder by mohl být třeba také ideální hrou pro ekology. Jedním z úkolů je projít celý ostrov a vysázet na něm stromy. Každý ostrov má vždy svůj počet stromů, který je nutno vysázet. Mimo rostlin potkáme i zvířata, ovšem nebudeme je lovit a stahovat z kůže. Můžeme si je dovést na naši farmu a mít je jako domácí mazlíčky. Ztracená koťátka zase „sbíráme“ po celém ostrově. Hlavní předností hry je fakt, že je nesmírně roztomiloučká, až se při jejím hraní probudilo mé ženské já.

Ťuťu, ňuňu zvířátka, malebná grafika a prostředí, to všechno je jako balzám na dnešní uspěchanou dobu. K tomu můžete svou postavu (ženského či mužského typu) obléci do nejrůznějších oblečků, přidat ji pásku na oko nebo dračí křídla a hurá do světa. RPG systém se nekoná, takže oblečení a doplňky mají pouze estetický charakter a musím podotknout, že můj chlapec se potýkal s nedostatkem dostupných hadříků, protože více jich bylo určeno pro ženy, což rozhodně není genderově správně. Nechci nikoho naštvat, ale hlavně zde je vidět, na jaké publikum vývojáři cílí především.

Jak jsme si řekli, možností je spousta. Bohužel jim chybí nějaké větší hloubka a rozmanitost. Ani farmaření není výjimkou, jelikož zde jenom nakupujeme objekty pro zvířátka a sázíme, co nás jenom napadne nebo se nám zrovna sázet chce. Asi nejvíce mě nakonec bavilo toulat se světem, hledat skřítky, odstraňovat Murk a prozkoumávat jeskyně. Kdo prahne po nějaké akci ani v tom ho Yonder nedokáže uspokojit. Hra je prostá jakéhokoli násilí čí přítomnosti smrti. Zvířata se na vaši stranu přidají za nějaký ten pamlsek, můžete se s nimi mazlit, což vám oplatí salvou srdíček a nakonec je zařadit do své farmy. Stejně tak naše postava neřeší zdraví, jelikož nemá hlad a nemůže přijít k úhoně. Zvířata nebo obyvatelé na ni neútočí a při skoku ze skály promptně otevírá deštník a ladně přistává na zemi.

Co jsem tak vypozoroval, hra je vhodná zejména pro děti, které se naučí využívat přírodní zdroje, jejich obnovování a lásce ke zvířatům nebo pro ženy, které mají rády to samé plus se mohou vyřádit v šatníku své postavy. Kdo nemá rád časové limity na plněný úkolů a dlouhé dialogy, bude v Gemee jako doma. Příjemnou atmosféru doplňuje uklidňující hudba a malebná grafika. Není to žádný top technický počin, ale její až pohádkové ztvárnění musí oslovit i ty s kamenným srdcem.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Nechci vypadat jako nějaký krutovládce, ale nelze přehlédnout fakt, že i přes množství aktivit a možnost farmaření hra postrádá nějakou větší hloubku. Příběh je pro okrasu a je pak jenom otázkou, jak dlouho se dokáže u hraní zabavit. Náročnější hráče Yonder: The Cloud Catcher Chronicles neosloví, ale pro ty méně náročné by se mohlo jednat o trefu do černého.
  • VencaF

    krasne se na to ve streamu koukalo 🙂

26. 05. 2019 • CryLineT0

Recenze: Team Sonic Racing

„Nové závody s ježíkem? Sem s nimi!“ Podobnou reakci provázelo zjištění, že král dlouhých sprintů opět usedl za volant. Přemýšleli jste vůbec nad tím, proč Sonic potřebuje auto, když by v teoretické rovině byl první po svých? Já také ne, protože jsem vděčná za další infantilní postavičky, které se v neméně infantilních autíčkách snaží získat zlatavý pohár. Zřídka kdy totiž narazíte na lepší rodinou hru, než jsou arkádové závody s dětskou grafikou a otevřenou přístupností.

»
24. 05. 2019 • chaosteorycz3

Recenze: Layers of Fear 2

Je každý umělec blázen? Je každý blázen umělec? A je snad umění forma šílenství? Před třemi léty si podobné otázky položil polský kreativní celek, načež vznikla skromná analýza pomateného, nebo neskutečně nadaného, malíře jménem Layers of Fear. Zjištění, že tahy štětce občas vede lidská tragédie, nechalo pootevřené dveře do světa, kde jedinci hodni obdivu představují oběti vlastní výjimečnosti. Hvězda stříbrného plátna míří na scénu, ale dočká se bouřlivých ovací?

»
23. 05. 2019 • lindros88cze0

RECENZE: Sniper Elite V2 Remastered

Říkáte si zase další remaster? Už tomu tak je a možná nám jen pánové ze studia Rebellion chtějí zkrátit čekání na pátý Sniper Elite. Každopádně tento měsíc už je tomu sedm let, co do obchodů dorazil Sniper Elite V2 a my se teď mrkneme na zoubek jeho remasteru pro Xbox One.

»
18. 05. 2019 • chaosteorycz1

Recenze: Rage 2

Dlouhé desítky let si autoři filmů, her a knih dávali práci, aby svět po globální katastrofě působil tak depresivně, že si z něho i fanoušek doom metalu má chuť podřezat žíly. Pak ale někdo přišel se studií, jak se asi bude chovat tlupa orangutanů ve skladu barev a laků. Samozřejmě udělá barevný nepořádek, který by šikovný hokynář prodal jako umělecké dílo nadčasového umělce. Nač ale dělat z neorganizovaného bince něco víc než...

»
15. 05. 2019 • lindros88cze6

Recenze: World of Warships: Legends (Game Preview)

Po úspěšném uvedení hry World of Tanks na konzole se Wargaming snaží přenést i svůj další titul: World of Warships (WOWs). Jak už název i obrázek napovídají, tak se budeme plavit v bojových lodích z období kolem 2. světové války. Hra vyšla na PC v roce 2015 a někteří si možná myslí, že jde o pouhý port hry. Dle WG a i mých dojmů se jedná o upravenou hru, která je ovšem...

»
14. 05. 2019 • tonyskate10

RECENZE: A Plague Tale: Innocence

Když byl v lednu 2017 oznámen nový projekt The Plague studia Asobo, který zaštítil francouzský vydavatel Focus Home, asi nikdo nečekal, že se z něj vyklube natolik slibná záležitost, jakou se A Plague Tale: Innocence nakonec stala. Hráči se těšili na poutavý příběh zasazený do zajímavého období, a když byla navíc potvrzena čeština, očekávání ještě více vzrostla. Budou však naplněna? Ačkoliv embargo na recenze padlo až s vydáním hry, což kolikrát nebývá dobré...

»
11. 05. 2019 • chaosteorycz0

Recenze: Feudal Alloy

Přemýšleli jste někdy nad tím, nad čím pak asi dumá ta němá tvář, kterou si chováte v akvárku? Myslíte, že ji zajímá nová laciná truhla umístěná v rohu? Přemýšlí snad nad tím, že opět meškáte s vyčištěním? Nebo snad s ní o velkolepém dobrodružství v alternativním středověku? Jestli nežije v hlavě pracovitého robota, nejspíš ji zajímá jen včasné krmení.

»
08. 05. 2019 • p.a.c.o1

RECENZE: Old Man’s Journey

Společně s rozmachem nezávislých herních studií nebo i samotných vývojářů, jsme se konečně dočkali toho, nač celá léta předtím spousta hráčů nadávala. Velká studia hrála na jistotu, sypala na nás jedno pokračování za druhým, a tak nějak se vytratili hry s větší uměleckou hodnotou nebo zajímavými nápady. A právě tohle je oblast, v níž se nezávislá scéna velice vyžívá a vznikají zde někdy až divné hry (tak moc umělecké, že to nikdo nechápe,...

»