RECENZE: Yonder: The Cloud Catcher Chronicles

Autor: p.a.c.o Publikováno: 22.2.2019, 19:15

Publikováno: 22.2.2019, 19:15

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 3262 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Herní svět to nemá snadné a stále o své místo na slunci musí bojovat. Jde hlavně o morální dilemata jako nahota či násilí, s nimiž už se filmový a hudební průmysl vypořádal, ale u her tomu tak prozatím není. I po těch letech je nám pořád předhazováno, že hry jsou násilné, sexistické a kdo víc co ještě a že z hráčů vyrůstají agresivní asociální jedinci, což samozřejmě není pravda. Většina hráčů v mainstreamu si sice ráda odpočine u nějaké pěkné střílečky či RPG, ale rozhodně to není to jediné, co herní byznys nabízí.

Oproti násilí tu máme i úplně nenásilné a roztomilé hry. Kdo si vzpomněl na The Sims, není daleko od pravdy, ale stále to není to, co mám na mysli. Yonder: The Cloud Catcher Chronicles mě při prvním pohledu uhranul svou vizuální stránkou a z prvních videí to vypadalo na mix Stardew Valley se Zeldou, což by mohla být funkční kombinace. Ve výsledku je ovšem hra o něčem trochu jiném, nicméně svou roztomilou a přátelskou podstatu ukazuje na každém kroku po herním světě.

Začátek není moc idylický, protože rodiče nás poslali do světa, aby nás ochránili před blížícím se zlem. To se jim podařilo, ovšem v dospělosti nás to táhne do rodné hroudy, takže nasedáme na loď a hurá domů. Nečekaná bouře udělá z hladkého připlutí menší drama, jelikož loď končí jako hromada třísek a my se bez ničeho ocitáme na ostrově. Ten je na první pohled idylický, ale záhy se ukazuje, že je utlačován magickým Murkem, jež obsadil spoustu zdejších míst a obydlí a my se s ním budeme muset vypořádat. Jelikož však nedisponujeme magickou schopností, budeme muset osvobodit skřítky a s jejich pomocí Murk odstraňovat.

Jeden skřítek na začátku stačí, ale odstranění Murku není snadné, takže skřítků budeme muset najít víc. Dohromady jich je po světě schovaných 26 a jedním z našich cílů bude je všechny najít a osvobodit. Další možností, jak se ve zdejším otevřeném světě zabavit, je plněný úkolů pro místní obyvatele z nejrůznějších vesnic a měst. V neposlední řadě nesmím opomenout milovníky farmaření. Ti se jistě vydají k opuštěné farmě, aby ji pozvedli, zaplnili zvířaty a rostliny, přičemž pak z prodeje věcí něco vydělali. Hra nám tak dá možnosti, co dělat a bude jenom na nás, kam se vydáme, nebo co se nám bude chtít podniknout. Úkoly nemají žádný časový limit, nikdo vás nikam netlačí, takže volnost je maximální. Navíc celý svět Gemea je otevřený s mírnými omezeními k průzkumu od samého začátku.

První kroky by měly vést po drobných úkolech, za jejichž splnění dostaneme vybavení potřebné k přeměně stromů, kamenů nebo rud na suroviny. Kdo čeká nějaký propracovaný crafting nebo systém přežití bude zklamán. Všechno slouží jenom k prodeji, případně výrobě komponent pro obyvatele, farmu či je možné si ušít oblečení, a to případně prodat. Přírodních zdrojů je také dostatek a Yonder by mohl být třeba také ideální hrou pro ekology. Jedním z úkolů je projít celý ostrov a vysázet na něm stromy. Každý ostrov má vždy svůj počet stromů, který je nutno vysázet. Mimo rostlin potkáme i zvířata, ovšem nebudeme je lovit a stahovat z kůže. Můžeme si je dovést na naši farmu a mít je jako domácí mazlíčky. Ztracená koťátka zase „sbíráme“ po celém ostrově. Hlavní předností hry je fakt, že je nesmírně roztomiloučká, až se při jejím hraní probudilo mé ženské já.

Ťuťu, ňuňu zvířátka, malebná grafika a prostředí, to všechno je jako balzám na dnešní uspěchanou dobu. K tomu můžete svou postavu (ženského či mužského typu) obléci do nejrůznějších oblečků, přidat ji pásku na oko nebo dračí křídla a hurá do světa. RPG systém se nekoná, takže oblečení a doplňky mají pouze estetický charakter a musím podotknout, že můj chlapec se potýkal s nedostatkem dostupných hadříků, protože více jich bylo určeno pro ženy, což rozhodně není genderově správně. Nechci nikoho naštvat, ale hlavně zde je vidět, na jaké publikum vývojáři cílí především.

Jak jsme si řekli, možností je spousta. Bohužel jim chybí nějaké větší hloubka a rozmanitost. Ani farmaření není výjimkou, jelikož zde jenom nakupujeme objekty pro zvířátka a sázíme, co nás jenom napadne nebo se nám zrovna sázet chce. Asi nejvíce mě nakonec bavilo toulat se světem, hledat skřítky, odstraňovat Murk a prozkoumávat jeskyně. Kdo prahne po nějaké akci ani v tom ho Yonder nedokáže uspokojit. Hra je prostá jakéhokoli násilí čí přítomnosti smrti. Zvířata se na vaši stranu přidají za nějaký ten pamlsek, můžete se s nimi mazlit, což vám oplatí salvou srdíček a nakonec je zařadit do své farmy. Stejně tak naše postava neřeší zdraví, jelikož nemá hlad a nemůže přijít k úhoně. Zvířata nebo obyvatelé na ni neútočí a při skoku ze skály promptně otevírá deštník a ladně přistává na zemi.

Co jsem tak vypozoroval, hra je vhodná zejména pro děti, které se naučí využívat přírodní zdroje, jejich obnovování a lásce ke zvířatům nebo pro ženy, které mají rády to samé plus se mohou vyřádit v šatníku své postavy. Kdo nemá rád časové limity na plněný úkolů a dlouhé dialogy, bude v Gemee jako doma. Příjemnou atmosféru doplňuje uklidňující hudba a malebná grafika. Není to žádný top technický počin, ale její až pohádkové ztvárnění musí oslovit i ty s kamenným srdcem.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Nechci vypadat jako nějaký krutovládce, ale nelze přehlédnout fakt, že i přes množství aktivit a možnost farmaření hra postrádá nějakou větší hloubku. Příběh je pro okrasu a je pak jenom otázkou, jak dlouho se dokáže u hraní zabavit. Náročnější hráče Yonder: The Cloud Catcher Chronicles neosloví, ale pro ty méně náročné by se mohlo jednat o trefu do černého.
02. 05. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Tales of Kenzera: ZAU

Metroidvanie slaví úspěch od dob, kdy bylo možné rozpoznat herní postavu od pozadí. A to už nějakých pár dekád bude. Postupem času se i v tak malém a omezeném žánru plošinovek našly menší kategorie a větve, které se odlišovali náročností, herními prvky a využitím třetího rozměru. Tale of Kenzera: Zau nehodlá posouvat hranice toho, co už dávno znáte, ale umě využívá jejich linií, aby dala na vědomí, že i začínající studio...

»
02. 05. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: TopSpin 2K25

Tenisové hry jsou součástí herního světa již pěknou řádku let. V dřívějších dobách to měly docela snadné – dali jste panáčky na kurty, mezi nimi létalo něco jako míček a oni do něj pinkali. Grafika byla jednoduchá, fyzika taky nebyla nijak komplikovaná a hrálo se. Postupem času nároky vzrostly, ale i tak se s nimi dokázali vývojáři velice pěkně popsovat a my si mohli užívat kvalitního zpracování tohoto sportu.

»
30. 04. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: Ready, Steady, Ship!

Kooperativní hraní je skvělá věc, takže jsem velice rád, že na něj vývojáři myslí a zásobují nás poměrně velkým množstvím zábavných titulů. Díky nim můžeme prostřednictvím obrazovky vyzkoušet třeba vztahovou rodinou terapii v It Takes nebo utíkat z vězení v A Way Out. Jsou tady ale také přímočařejší činnosti, jako třeba Moving Out se stěhováním nábytku, Overcooked prověří koordinaci v kuchyni a Tools Up při rekonstrukci.

»
15. 04. 2024 • HusekD0

RECENZE: Dragon’s Dogma II

Ani se mi tomu nechce při psaní recenze věřit. První díl Dragon’s Dogma dorazil do našich obchodů před dlouhými dvanácti lety. Tehdy si okamžitě dokázal získat srdce spousty hráčů a ke dnešnímu dni se prodalo téměř osm miliónů kopií. Jednalo se o velmi specifické RPG, za kterým stálo asijské studio Capcom. Svým zpracováním a jedinečným přístupem si získal i západní publikum, čímž se odlišoval od své konkurence. Rok od svého...

»
13. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Outcast: A New Beginning

„Bože, ty devadesátky.“ Neříkají si jen milovníci starých časů, ale také herní tvůrci, kteří se stále častěji vrací do dob, kdy byly hry ambicióznější, hrdinové hrdinštější a komunita uzavřenější. Je pravdou, že oblast primitivní akční zábavy vykazovala tehdy kulminaci. Náš svět zachraňoval kde kdo, a tak se často cestovalo daleko za oběžnou dráhu, kde čekala vyspělejší mimozemská civilizace na Jardu od bagru, aby ji zachránil s důvtipem barbara a odhodláním tažné...

»
02. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Valiant Hearts: Coming Home

Nechce se tomu věřit, ale už je to deset let, co jsme se vydali do první světové války, abychom z pohledu čtyř různých osob poznali příběhy, o nichž se v historických zápiskách nemluví. Adventura, sázející na silný příběh a hratelnost větvenou různými styly dle hrdiny, zaznamenala úspěch a přebal vojáka se záchranářským psem se objevil na všech dostupných platformách tehdejší generace. A vlastně bylo otázkou času, kdy se k titulu někdo vrátí. A...

»
25. 03. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: The Outlast Trials

Když si uděláte jména na dusných hororech pro jednoho, kde si hráče vodíte jak psa po výstavním molu, třebaže on sám má mizivý pocit volného pohybu, je vykročení do multiplayeru poněkud ošidné. Zejména do žánru, kde si Dead by Daylight udělala těžké opevnění, které pravidelně zpevňuje rozšířeními se slavnými hororovými maniaky. A že napodobit podobný úspěch, třebaže máte v řiti zaražená lejstra od známé licence, není zrovna lehké, připomínají Resident Evil:...

»
25. 03. 2024 • SeedarCZ0

Recenze: Tram Simulator: Urban Transit

Se simulátory se nám roztrhl pytel a přistála nám tu k zhodnocení další z nich, tentokrát jsme se podívali do víru velkoměsta na železnici. Vývojářské studio Stillalive Studios je známé především simulátorem Bus Simulator, se tentokrát vydalo na podobnou cestu. Prostě jsme jen autobus vystřídali za tramvaj. Očekávání tedy byla vcelku vysoká, studio už má s produkcí v tomto žánru poměrně značné zkušenosti a tak jsem se s chutí do testování...

»