RECENZE: Yonder: The Cloud Catcher Chronicles

Autor: p.a.c.o Publikováno: 22.2.2019, 19:15

Publikováno: 22.2.2019, 19:15

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1780 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Herní svět to nemá snadné a stále o své místo na slunci musí bojovat. Jde hlavně o morální dilemata jako nahota či násilí, s nimiž už se filmový a hudební průmysl vypořádal, ale u her tomu tak prozatím není. I po těch letech je nám pořád předhazováno, že hry jsou násilné, sexistické a kdo víc co ještě a že z hráčů vyrůstají agresivní asociální jedinci, což samozřejmě není pravda. Většina hráčů v mainstreamu si sice ráda odpočine u nějaké pěkné střílečky či RPG, ale rozhodně to není to jediné, co herní byznys nabízí.

Oproti násilí tu máme i úplně nenásilné a roztomilé hry. Kdo si vzpomněl na The Sims, není daleko od pravdy, ale stále to není to, co mám na mysli. Yonder: The Cloud Catcher Chronicles mě při prvním pohledu uhranul svou vizuální stránkou a z prvních videí to vypadalo na mix Stardew Valley se Zeldou, což by mohla být funkční kombinace. Ve výsledku je ovšem hra o něčem trochu jiném, nicméně svou roztomilou a přátelskou podstatu ukazuje na každém kroku po herním světě.

Začátek není moc idylický, protože rodiče nás poslali do světa, aby nás ochránili před blížícím se zlem. To se jim podařilo, ovšem v dospělosti nás to táhne do rodné hroudy, takže nasedáme na loď a hurá domů. Nečekaná bouře udělá z hladkého připlutí menší drama, jelikož loď končí jako hromada třísek a my se bez ničeho ocitáme na ostrově. Ten je na první pohled idylický, ale záhy se ukazuje, že je utlačován magickým Murkem, jež obsadil spoustu zdejších míst a obydlí a my se s ním budeme muset vypořádat. Jelikož však nedisponujeme magickou schopností, budeme muset osvobodit skřítky a s jejich pomocí Murk odstraňovat.

Jeden skřítek na začátku stačí, ale odstranění Murku není snadné, takže skřítků budeme muset najít víc. Dohromady jich je po světě schovaných 26 a jedním z našich cílů bude je všechny najít a osvobodit. Další možností, jak se ve zdejším otevřeném světě zabavit, je plněný úkolů pro místní obyvatele z nejrůznějších vesnic a měst. V neposlední řadě nesmím opomenout milovníky farmaření. Ti se jistě vydají k opuštěné farmě, aby ji pozvedli, zaplnili zvířaty a rostliny, přičemž pak z prodeje věcí něco vydělali. Hra nám tak dá možnosti, co dělat a bude jenom na nás, kam se vydáme, nebo co se nám bude chtít podniknout. Úkoly nemají žádný časový limit, nikdo vás nikam netlačí, takže volnost je maximální. Navíc celý svět Gemea je otevřený s mírnými omezeními k průzkumu od samého začátku.

První kroky by měly vést po drobných úkolech, za jejichž splnění dostaneme vybavení potřebné k přeměně stromů, kamenů nebo rud na suroviny. Kdo čeká nějaký propracovaný crafting nebo systém přežití bude zklamán. Všechno slouží jenom k prodeji, případně výrobě komponent pro obyvatele, farmu či je možné si ušít oblečení, a to případně prodat. Přírodních zdrojů je také dostatek a Yonder by mohl být třeba také ideální hrou pro ekology. Jedním z úkolů je projít celý ostrov a vysázet na něm stromy. Každý ostrov má vždy svůj počet stromů, který je nutno vysázet. Mimo rostlin potkáme i zvířata, ovšem nebudeme je lovit a stahovat z kůže. Můžeme si je dovést na naši farmu a mít je jako domácí mazlíčky. Ztracená koťátka zase „sbíráme“ po celém ostrově. Hlavní předností hry je fakt, že je nesmírně roztomiloučká, až se při jejím hraní probudilo mé ženské já.

Ťuťu, ňuňu zvířátka, malebná grafika a prostředí, to všechno je jako balzám na dnešní uspěchanou dobu. K tomu můžete svou postavu (ženského či mužského typu) obléci do nejrůznějších oblečků, přidat ji pásku na oko nebo dračí křídla a hurá do světa. RPG systém se nekoná, takže oblečení a doplňky mají pouze estetický charakter a musím podotknout, že můj chlapec se potýkal s nedostatkem dostupných hadříků, protože více jich bylo určeno pro ženy, což rozhodně není genderově správně. Nechci nikoho naštvat, ale hlavně zde je vidět, na jaké publikum vývojáři cílí především.

Jak jsme si řekli, možností je spousta. Bohužel jim chybí nějaké větší hloubka a rozmanitost. Ani farmaření není výjimkou, jelikož zde jenom nakupujeme objekty pro zvířátka a sázíme, co nás jenom napadne nebo se nám zrovna sázet chce. Asi nejvíce mě nakonec bavilo toulat se světem, hledat skřítky, odstraňovat Murk a prozkoumávat jeskyně. Kdo prahne po nějaké akci ani v tom ho Yonder nedokáže uspokojit. Hra je prostá jakéhokoli násilí čí přítomnosti smrti. Zvířata se na vaši stranu přidají za nějaký ten pamlsek, můžete se s nimi mazlit, což vám oplatí salvou srdíček a nakonec je zařadit do své farmy. Stejně tak naše postava neřeší zdraví, jelikož nemá hlad a nemůže přijít k úhoně. Zvířata nebo obyvatelé na ni neútočí a při skoku ze skály promptně otevírá deštník a ladně přistává na zemi.

Co jsem tak vypozoroval, hra je vhodná zejména pro děti, které se naučí využívat přírodní zdroje, jejich obnovování a lásce ke zvířatům nebo pro ženy, které mají rády to samé plus se mohou vyřádit v šatníku své postavy. Kdo nemá rád časové limity na plněný úkolů a dlouhé dialogy, bude v Gemee jako doma. Příjemnou atmosféru doplňuje uklidňující hudba a malebná grafika. Není to žádný top technický počin, ale její až pohádkové ztvárnění musí oslovit i ty s kamenným srdcem.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Nechci vypadat jako nějaký krutovládce, ale nelze přehlédnout fakt, že i přes množství aktivit a možnost farmaření hra postrádá nějakou větší hloubku. Příběh je pro okrasu a je pak jenom otázkou, jak dlouho se dokáže u hraní zabavit. Náročnější hráče Yonder: The Cloud Catcher Chronicles neosloví, ale pro ty méně náročné by se mohlo jednat o trefu do černého.
  • VencaF

    krasne se na to ve streamu koukalo 🙂

22. 08. 2019 • DandyCZE3

RECENZE: Age of Wonders: Planetfall

Další kvalitní strategie si přišla vybojovat svoje místo na konzoli Xbox. Paradoxu se na Xboxu asi hodně líbí, takže po poslední strategii Stellaris přináší do světa Xboxu i svoji žhavou novinku Age of Wonders: Planetfall, což je tahová strategie, která vám nabídne kompletní záběr na vše, co od kvalitní tahové strategie čekáte. Nejvíce lze hru přiblížit k podobným hrám, jako je série XCOM nebo Mutant Year Zero: Road to Eden. Nyní...

»
07. 08. 2019 • CryLineT0

Recenze: Bear With Me: The Complete Collection

Adventury jsou něco jako starodávné božstvo. Jsou tu od nepaměti. Od dob, kdy přístroje byly schopny zaznamenávat víc než jen psaný text a data. A jednu éru dokonce s převahou udávaly herní směr. Nejde ale o žánr masový. V případě point and click kategorie se dá dokonce říct, že to nejlepší přinesla devadesátá léta. Hry jako Monkey Island, Broken Sword, Syberia nebo Grim Fandango.

»
02. 08. 2019 • Lukáš Urban4

Recenze: DOOM 3

Nejsem sám, kdo v poslední době vývojářům vyčítá, že se chovají jako obsluha tanku na dětském hřišti. V záchvatu modernizace likvidují jedny primitivní mechaniky za druhými a pak se diví, kam se vytratila hravost a zábava. Na obranu toho, co je nám svaté, vzpomínáme na tituly, které kdysi dávno vystavěly základy jednotlivých žánrů. A abych v tom nostalgii nenechal samotnou, jsem ochotný sáhnout po značce, kterou vlastně moc nemusím.

»
29. 07. 2019 • p.a.c.o3

RECENZE: Wolfenstein: Youngblood

Vždycky jsem si myslel, že herní hrdinové mají hlavní výhodu v tom, že jsou téměř nesmrtelní (co po stránce fyzické, tak slávy) a také že se jim vyhýbá jedna zásadní lidská vlastnost a to stárnutí. Někteří hrdinové, v tomto případě dokonce hrdinka, v rámci série omládli, aby se nakonec dostali do nejlepších let. Jinde si však vývojáři usmysleli, že bude fajn, když ikonický hlavní hrdina dostane pár šedin a celkově opravdu notně zestárne.

»
25. 07. 2019 • p.a.c.o9

RECENZE: FIA European Truck Racing Championship

Závody jsou skvělou podívanou. Nemám teď na mysli ty virtuální, ale skutečné. Všichni jistě známe rally, Formuli 1 nebo okruhové závody cestovních vozů. Všechno to jsou velice rychlé a dynamické soutěže, kde není o napětí nouze a zdejší závodní speciály mají ladné křivky. Na závodní okruhy se však vydávají i kamióny, které se, co do výkonu, mohou s ostatními směle měřit. Závody kamionů mě vždycky fascinovaly už jenom z toho důvodu, jak...

»
23. 07. 2019 • Lukáš Urban0

Recenze: Redeemer – Enhanced Edition

Žil, byl Vasil, co armádu zkusil. Pech, zabíjet lidi tam musil. Takový způsob života se mu hnusil, a tak osud svůj spasil. Bolavou duši v chrámu božím hasil, když v tom kdosi klid mu zprasil. Pán chraň je, neb holé ruce a zbraň opět tasil. Bije, kope, mlátí ze všech sil. Však to je Vasil, bývalý člen utajených vojenských sil. Z informací, co nepřítel utrousil, až do podzemních laboratoří zabrousil. Zde se málem...

»
22. 07. 2019 • Lukáš Urban1

Recenze: Darksiders III: Keepers of the Void

Poté, co Fury porazila všechny smrtelné hříchy a odvrátila svět od pětisté padesáté druhé apokalypsy, mohla se vydat klidně na dovolenou. Využít své získané dovednosti a opékat si zbroj v jícnu sopky, v obklopení blesků chránit deštný prales nebo s ledově chladným výrazem opečovávat medvědy za polárním kruhem. Ale to válečnice nedělají. Raději berou nabídku od kostnatého individua a mění se na Laru Croft.

»
10. 07. 2019 • Lukáš Urban5

Recenze: Car Mechanic Simulator

Na úvod jedno velké poděkování. Vám vše, kteří jste děti nevzali do zoo, protože poslední peníze zůstaly v kostelní pokladničce. I těm, jejichž dovolená vedla do Mekky namísto letní destinace u Středozemního moře. Nezapomínám ani na artritické jedince, kteří přes úmornou bolest klečí pravidelně na koberci a chorý hřbet ohýbají na svatou stranu. No a vy, jejichž dobrota skončila v komůrce s otcem představeným, všechna čest vašim padlým ideálům. A dalším padlým věcem.

»