RECENZE: Yonder: The Cloud Catcher Chronicles

Autor: p.a.c.o Publikováno: 22.2.2019, 19:15

Publikováno: 22.2.2019, 19:15

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1663 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Herní svět to nemá snadné a stále o své místo na slunci musí bojovat. Jde hlavně o morální dilemata jako nahota či násilí, s nimiž už se filmový a hudební průmysl vypořádal, ale u her tomu tak prozatím není. I po těch letech je nám pořád předhazováno, že hry jsou násilné, sexistické a kdo víc co ještě a že z hráčů vyrůstají agresivní asociální jedinci, což samozřejmě není pravda. Většina hráčů v mainstreamu si sice ráda odpočine u nějaké pěkné střílečky či RPG, ale rozhodně to není to jediné, co herní byznys nabízí.

Oproti násilí tu máme i úplně nenásilné a roztomilé hry. Kdo si vzpomněl na The Sims, není daleko od pravdy, ale stále to není to, co mám na mysli. Yonder: The Cloud Catcher Chronicles mě při prvním pohledu uhranul svou vizuální stránkou a z prvních videí to vypadalo na mix Stardew Valley se Zeldou, což by mohla být funkční kombinace. Ve výsledku je ovšem hra o něčem trochu jiném, nicméně svou roztomilou a přátelskou podstatu ukazuje na každém kroku po herním světě.

Začátek není moc idylický, protože rodiče nás poslali do světa, aby nás ochránili před blížícím se zlem. To se jim podařilo, ovšem v dospělosti nás to táhne do rodné hroudy, takže nasedáme na loď a hurá domů. Nečekaná bouře udělá z hladkého připlutí menší drama, jelikož loď končí jako hromada třísek a my se bez ničeho ocitáme na ostrově. Ten je na první pohled idylický, ale záhy se ukazuje, že je utlačován magickým Murkem, jež obsadil spoustu zdejších míst a obydlí a my se s ním budeme muset vypořádat. Jelikož však nedisponujeme magickou schopností, budeme muset osvobodit skřítky a s jejich pomocí Murk odstraňovat.

Jeden skřítek na začátku stačí, ale odstranění Murku není snadné, takže skřítků budeme muset najít víc. Dohromady jich je po světě schovaných 26 a jedním z našich cílů bude je všechny najít a osvobodit. Další možností, jak se ve zdejším otevřeném světě zabavit, je plněný úkolů pro místní obyvatele z nejrůznějších vesnic a měst. V neposlední řadě nesmím opomenout milovníky farmaření. Ti se jistě vydají k opuštěné farmě, aby ji pozvedli, zaplnili zvířaty a rostliny, přičemž pak z prodeje věcí něco vydělali. Hra nám tak dá možnosti, co dělat a bude jenom na nás, kam se vydáme, nebo co se nám bude chtít podniknout. Úkoly nemají žádný časový limit, nikdo vás nikam netlačí, takže volnost je maximální. Navíc celý svět Gemea je otevřený s mírnými omezeními k průzkumu od samého začátku.

První kroky by měly vést po drobných úkolech, za jejichž splnění dostaneme vybavení potřebné k přeměně stromů, kamenů nebo rud na suroviny. Kdo čeká nějaký propracovaný crafting nebo systém přežití bude zklamán. Všechno slouží jenom k prodeji, případně výrobě komponent pro obyvatele, farmu či je možné si ušít oblečení, a to případně prodat. Přírodních zdrojů je také dostatek a Yonder by mohl být třeba také ideální hrou pro ekology. Jedním z úkolů je projít celý ostrov a vysázet na něm stromy. Každý ostrov má vždy svůj počet stromů, který je nutno vysázet. Mimo rostlin potkáme i zvířata, ovšem nebudeme je lovit a stahovat z kůže. Můžeme si je dovést na naši farmu a mít je jako domácí mazlíčky. Ztracená koťátka zase „sbíráme“ po celém ostrově. Hlavní předností hry je fakt, že je nesmírně roztomiloučká, až se při jejím hraní probudilo mé ženské já.

Ťuťu, ňuňu zvířátka, malebná grafika a prostředí, to všechno je jako balzám na dnešní uspěchanou dobu. K tomu můžete svou postavu (ženského či mužského typu) obléci do nejrůznějších oblečků, přidat ji pásku na oko nebo dračí křídla a hurá do světa. RPG systém se nekoná, takže oblečení a doplňky mají pouze estetický charakter a musím podotknout, že můj chlapec se potýkal s nedostatkem dostupných hadříků, protože více jich bylo určeno pro ženy, což rozhodně není genderově správně. Nechci nikoho naštvat, ale hlavně zde je vidět, na jaké publikum vývojáři cílí především.

Jak jsme si řekli, možností je spousta. Bohužel jim chybí nějaké větší hloubka a rozmanitost. Ani farmaření není výjimkou, jelikož zde jenom nakupujeme objekty pro zvířátka a sázíme, co nás jenom napadne nebo se nám zrovna sázet chce. Asi nejvíce mě nakonec bavilo toulat se světem, hledat skřítky, odstraňovat Murk a prozkoumávat jeskyně. Kdo prahne po nějaké akci ani v tom ho Yonder nedokáže uspokojit. Hra je prostá jakéhokoli násilí čí přítomnosti smrti. Zvířata se na vaši stranu přidají za nějaký ten pamlsek, můžete se s nimi mazlit, což vám oplatí salvou srdíček a nakonec je zařadit do své farmy. Stejně tak naše postava neřeší zdraví, jelikož nemá hlad a nemůže přijít k úhoně. Zvířata nebo obyvatelé na ni neútočí a při skoku ze skály promptně otevírá deštník a ladně přistává na zemi.

Co jsem tak vypozoroval, hra je vhodná zejména pro děti, které se naučí využívat přírodní zdroje, jejich obnovování a lásce ke zvířatům nebo pro ženy, které mají rády to samé plus se mohou vyřádit v šatníku své postavy. Kdo nemá rád časové limity na plněný úkolů a dlouhé dialogy, bude v Gemee jako doma. Příjemnou atmosféru doplňuje uklidňující hudba a malebná grafika. Není to žádný top technický počin, ale její až pohádkové ztvárnění musí oslovit i ty s kamenným srdcem.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Nechci vypadat jako nějaký krutovládce, ale nelze přehlédnout fakt, že i přes množství aktivit a možnost farmaření hra postrádá nějakou větší hloubku. Příběh je pro okrasu a je pak jenom otázkou, jak dlouho se dokáže u hraní zabavit. Náročnější hráče Yonder: The Cloud Catcher Chronicles neosloví, ale pro ty méně náročné by se mohlo jednat o trefu do černého.
  • VencaF

    krasne se na to ve streamu koukalo 🙂

19. 03. 2019 • CryLineT2

Recenze: One Piece: World Seeker

Piráti nemusí mít vždy odstrašující jména a vzhled zanedbaného uživatele sociálních služeb. Jsou kultury, kde pohled na korzára připomíná návrat do dětství. Cestu zpět do let, kdy jsme s chlapci ze sousedství blbnuli v polích rostlého obilí. Na hlavě slaměný klobouk, v koutku stéblo a na sobě otrhané oblečení s krátkým střihem. To je vizuální vizitka kapitána Luffyho, hrdého vůdce Slamáků a hlavního hrdiny mangy One Piece.

»
16. 03. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: LEGO Movie 2 Videogame

Skládání kostiček je nejen velice uklidňující, ale také zábavný způsob, jak v sobě probudit tvořivého ducha. Stavět můžeme buď podle nějakého plánku, nebo ještě lépe, podle vlastní chuti a představivosti. Kreativní jedinci si navíc v dnešní době mohou vybrat, zda se chtějí „zapotit“ při fyzickém skládání kostiček, nebo všechny své vize a fantazie otisknout do virtuálního světa. Fyzické stavění dokáže velice dobře zprostředkovat legendární stavebnice LEGO, jež má přesah i do virtuálního...

»
09. 03. 2019 • chaosteorycz8

Recenze: Devil May Cry 5

Není úplně jasné, jak se tyto dvě osobnosti potkaly. Natož, co je spojilo do jedné dějové linie, ve které jsou démoni lovným artiklem, lidé obyčejnými návnadami a svět obrovskou oborou. Možná si za to Alighieri může sám, neměl se ve své Komedii tak bratříčkovat s peklem. A ještě do toho tahat ženskou, co by buzolu světem zatracenců. A pátý římský císař? Ten by si ubytování ve vroucím kotli zasloužil krutostí, před...

»
05. 03. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: DiRT Rally 2.0

Automobilismus je nedílnou součástí naší společnosti a spousta lidí si bez auta nedokáže svůj život ani představit. Je přitom jedno, jestli je to strejda s baretem ve Fábii, nebo týpek za volantem silného BMW. Potkat některého z nich na silnici je denní výzvou a zkouškou našich nervů. Na jednoho se nadává, druhého by člověk vyzval k závodu nebo opuštění volantu. Ať máte na silnici výbušnější povahu nebo řídíte v klidu, jedno je jisté....

»
02. 03. 2019 • lindros88cze4

RECENZE: Trials Rising

Série Trials, kterou lze kvalifikovat jako fyzikální plošinovku s motorkami, se po pětileté pauze vrací, aby nám naservírovala další návykovou jízdu, ale i frustrující zážitky, na které jste už asi zvyklí. Ačkoliv je Trials Rising již šestou hrou této značky, je nejspíše i tou nejvhodnější pro nováčky, o čemž si ale ještě napíšeme.

»
27. 02. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: Degrees of Separation

Není snad většího protikladu, než tepla a zimy. Sluníčko, příjemné počasí, sezení na zahrádce. Všechny tyhle aktivity si umíme dost dobře představit a spousta z nás se na ně těší. I zima má rozhodně něco do sebe. Nemyslím teď plískanice, hnusný šedý sníh ve městě a teploty kolem nuly. V té správné zimě je všude krásná sněhová pokrývka, teploty pod nulou, ale sluníčko mají společné, byť je pravda, že v zimním období si...

»
17. 02. 2019 • lindros88cze0

RECENZE: Jump Force

Je tady další bojovka, která vytváří směs postav z různých světů anime. Tentokrát se jedná o týmovku Jump Force, které určitě ani zdaleka nebude posledním z tohoto žánru, ale přeci by byla škoda jej minout. Od ostatních her svého typu se odlišuje především svým vizuálním stylem, kdy se snaží anime postavy zpodobnit realističtěji, což může působit trochu směšně, ale ve výsledku dokáže zaujmout, i když určitě ne každého.

»
16. 02. 2019 • chaosteorycz6

Recenze: Crackdown 3

„Tak se podívej chlapče. Už máš dost let, aby si pochopil, že jsi nechtěný. Dnes tu s tebou mluvím jen díky brzké zavírací době obchodů a faktu, že moje jediná ochrana byl tehdy deštník. Šanci zbavit se tě okamžitě jsme propásli, a tak došlo na komplikovanější řešení. Do Nigérie si nedoputoval, protože jsem část peněz na poštovné propil U Fleků. A řvoucí balík byl beztak podezřelý. Snaha o prodej v internetové aukci...

»