Recenze: Zorro The Chronicles

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 27.6.2022, 7:42

Publikováno: 27.6.2022, 7:42

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 3185 článků

Slunce lehce objímá hory a pomalu se sune do jejich stínu, aby místo na obloze předalo hvězdám. Byla by to romantická chvíle podtrhnutá chumlem slámy valícím se prérií, kdyby se okolím nerozléhalo sténání nebohých vesničanů, kteří jsou opětovně utlačováni vojsky kapitána Montera. Nebo tentokrát spíše lidmi Monasteria. Na kžadý pád, oblažen vlastní dokonalostí je první a poslední instancí Kalifornie v době, kdy tím nejrychlejším poštovním spojením byl dostavník. Jenže tentokrát to neskončí zaplněním věznice, dnes ne. Od žhnoucího západu se žene Tornádo a na něm maskovaný muž, jehož černá silueta připomíná anděla posledního soudu. Ano, je to Zorro, takže spravedlnosti bude učiněno za dost.

Hrdina, kterého v roce 1919 vytvořil spisovatel Johnston McCulley, se vrací ve videoherní adaptaci, aby i dnešní generaci připomněl, že bezpáteřní právo potřebuje správného chiropraktika v každé době. Zorro se během století stal kultem snad ve všech sférách kultury. Od knih po filmy, kde si jeho postavu vyzkoušeli esa jako Anthony Hopkins, Antonio Banderas, Alain Delon nebo kocour v botách. Jenže nedávná novinka neopisuje velkofilm, nýbrž sedm let starý animovaný seriál. A tím je řečeno vlastně vše.

Nechci být nezdvořák, ale ti starší z vás, kteří už dostali legitimaci familiárně nazývanou „občanka“, se mohou odebrat k jinému čtivu. O strpení prosím snad jen rodiče malých ratolestí, kteří hledají nějakou novou hru na dlouhé letní dny pokažené deštěm. Přesněji řečeno. Zorro The Chronicles má námět a herní prvky assassínského typu a poměrně dobře si dokáži představit, jak by s ním naložili v Ubisoftu, u Crystal Dynamics nebo za zdmi Rocksteady. Je tu totiž rozsáhlé místo, které navzdory sušší povaze má dost rozmanité lokace. Hlavní hrdina by mohl z fleku na nedělní obědy k netopýru Waynovi, kde by se pánové přeli, zda je rychlejší divoký kuň nebo batmobil. Zarámovaný Ezio Auditore by se krásně vyjímal na zdi během šermířských tréninků. A hlavní padouch je dostatečně úlisný, abyste mu přáli pořádnou deku na rozpáleném slunci. Jenže pak by hra byla příliš dospělá.

Celá kampaň, která nemá kooperaci, což je s ohledem na cílení a výskyt dvou hrdinů asi největší přešlap, zabírá téměř dvě desítky úrovní. To není málo, ale ani moc, protože nemá-li dítko dychtivého ducha, prolétne jen hlavní úkoly a značně si zkrátí hrací dobu. Na poli několika hodin se sice mění důvody, proč pomáhat nebožákům, a přitom okouzlovat sličné dívky, ale princip postupu hrou je takřka stejný. Projít mapu, pobít hloučky jednotek, udělat požadovaný úkon a na připraveném koni prchnout. To za pomoci vylepšujícího se soubojového systému, jehož pohonnou hmotou jsou mince směnitelné za rozšíření hmatů, chvatů a prvků plížení. Je přitom úplně jedno, zda si před misí vyberete toho Zorra nebo tu Zorru. Modely i animace postav jsou téměř stejné a nezajímá to ani filmové předěly, jejichž původ bude ve zmíněném seriálu. Trochu smutné je, že navzdory horší kvalitě konverze videa je jejich grafika dvě třídy před herním enginem. Malým hráčům to však nemusí vadit a „méně náročnou“ grafiku vezmou jako plus. Možná.

Samotné hraní probíhá tímto způsobem. Za pomocí biče se dostanete na vyvýšené místo. Tato místa jsou omezena dle přání autorů, takže často narazíte na fakt, že se Zorro bičem prostě nechytne, protože proto. Na onom trůnu výšin dalekohledem omrknete okolí, označkujete vojáky a vyrazíte na cestu. Všechny ataky jsou nesmrtící, ať už jde o omráčení ze zálohy nebo následky přímého boje. S čímž jsem měl drobný problém, protože rozeznat „částečně omráčeného“ a „již hotového“ nepřítele chce cvik. Během plnění hlavního úkolu se nabízejí i vedlejší aktivity za mince. Vylepování plakátů si žádá průzkum prostředí, a tak jsou snazší questy lokální, vázané na boj. Například když dva soupeře kopne kůň, máte pár zlatek nebo když nepřítel skončí ve fontáně a podobně.

Toto nenásilné vedení boje je pěkné a umožňuje poznat jednotlivé prvky boje v klidu a postupně. Problémem je bohužel umělá inteligence, která je jednou z nejhorších za poslední léta. AI má své koridory a za ně nejde. Můžete zkoušet vábení kameny, útěk během šarvátky… nic nefunguje. Protivníci mají své jisté a než by se nechali tahat o dům dál, raději se vrátí zpět. Na některých místech je tak velice těžké splnit bonusový úkol, protože na něj jednoduše v oblasti nejsou lidi. Hloupost umělé inteligence lze samozřejmě využít při průchodu, protože na hluk z okolí nikdo nereaguje a všímavost také nepatří mezi cnosti strážců pořádku.

Nevím, zda i dnešní sedmileté děti, které jsou spodní hranicí hry, mají rády estrádní čísla. Pokud však ano, je soubojový systém pro ně. Kombinace dvou tlačítek, z nichž jedno je na paralyzování soka bičem, bohatě stačí na nenáročný systém akce, které vévodí včasné blokování útoků a exekuce. Ty jsou pojaté jiným úhlem kamery, lepšími animacemi a groteskní akcí připomínající jak éru němého filmu, tak pozdější historické snímky s komediálním jádrem. Technicky je to hrozně jednoduché a laciné, ale vizuálně efektní a dostatečně zábavné. Za jak dlouho se to okouká záleží na hranici každého jednotlivce. Já osobně se bavil víceméně až do konce, protože díky odemknutým dovednostem se boje alespoň trochu obměňuje po celou dobu.

Jak jste z textu asi pochopili, na optiku dospělého a léty zahlceného hráče jsem rezignoval. Bez zastydlé puberty nemáte šanci hře přijít na chuť, protože je neskutečně obyčejná, místy uspěchaná a herními prvky mrhá na úkor primitivnosti. Jako chvilkové zabavení dítěte ovšem může fungovat překvapivě dobře. Díky next-gen funkci Quick Resume je prcek okamžitě ve hře, aby si dal další level na 20 minut. Když chytne slinu, zůstane, když ne, pověsí masku na skobu a vrátí se později. Opravdu nechápu absenci kooperace. Nebo tedy chápu, protože ve dvou by titul musel být mnohem propracovanější, ale koncepčně to nedává smysl a vývojáři škodí sami sobě. Dětem totiž bude úplně jedno, za koho hrají, když rozdíl je pouze v rozložení poměru zdraví/síla.

5
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Zorro by rozhodně zasloužil pořádnou hru, ale adaptace animovaného seriálu to fakt nebude. Dospělým nemá absolutně co nabídnout, leda krom ukázky, jak se v dnešní době dá nedotáhnout zajímavý a léty vyzkoušený koncept. Nicméně děti se u osvobozování Kalifornie mohou dobře bavit, protože být maskovaným hrdinou je snadné a v pravé okamžiky i dostatečně vtipné a hravé. Absence českých titulků ničemu nevadí, protože děj je stejně mixovaná primitivní pohádka boje dobra se zlem. Děti si k hodnocení dva body přidají, dospělí naopak uberou.
16. 08. 2022 • HusekD0

RECENZE: Way of the Hunter

Dnešní hráči mají k dispozici nepřeberné množství titulů a žánrů. Trh by se mohl zdát přeplněný, bez sebemenšího prostoru pro nové vývojáře. To ovšem neplatí pro všechny. V případě loveckých simulátorů jsme do této doby byli odkázáni pouze na theHunter: Call of the Wild, jenž si po několik let udržoval téměř bezkonkurenční prvenství. To se ale v následujících měsících může rychle změnit, protože se objevilo nové slovenské vývojářské studio pod...

»
12. 08. 2022 • HusekD0

RECENZE: Endling: Extinction is Forever

Naše planeta je jedinečné místo, plné krásných míst, rostlin, nerostů a živočichů. Lidé byli a do jisté míry pořád jsou velmi sebestřední a proto se k těmto darům nechovali s patřičnou úctou a opatrností. Naštěstí jsme s postupem času prozřeli a začali dělat spoustu věcí jinak. Ochraňujeme ohrožená zvířata, obnovujeme zdejší lesy, čistíme okolní prostředí od našich odpadků atd. Představte si nyní ale realitu, ve které by byli lidé neustále...

»
09. 08. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: Two Point Campus

Klasické tycoony jsou součástí herních žánrů již pěknou řádku let a byť už nejsou tak rozšířené, jako tomu bylo dříve, stále sem tam vyjde nějaký nový kousek. Před čtyřmi lety jsme se dočkali znovuzrození legendy tohoto žánru z nemocničního prostředí, kde nejsou tak úplně běžní pacienti. Two Point Game tehdy nabídli svou verzi Theme Hospital prezentovanou hrou Two Point Hospital. Při jejím hraní jsem se rozpomněl na staré dobré časy a...

»
26. 07. 2022 • Lukáš Urban0

Recenze: Outriders Worldslayer

Při hraní her si velice často vzpomenu na první Mizery a hlášku „Everybody wants to by like Mike“. U Outriders a jim podobným především ve spojitosti s live service konceptem, kdy je komunita udržována u hry pomocí pravidelných událostí, nových aktualizací a dodatečného obsahu. A zde by se přeneseně dalo říct, že každý by chtěl být jako Destiny nebo The Division, ale jen vyvoleným se to podaří. A dnes už bezpečně...

»
19. 07. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: As Dusk Falls

Jestli něco adventurním nadšencům na Xboxu schází, pak jsou to hry od Davida Cage a jeho studia Quantic Dream. Ačkoli si jeho oceňovaná adventura Fahrenheit našla cestu na první Xbox, na ostatní tituly jako Heavy Rain či Detroit: Become Human si mohou majitelé konzole z Redmondu nechat zajít chuť. Částečnou náplastí jsou hry od studií Supermassive Games (série Dark Pictures Anthology) a Don’t Nod (Life is Strange), avšak kreativní vizi...

»
13. 07. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: A Memoir Blue

Hry nemusí být jen o kosení celého zástupu nepřátel, snahy o dosažení co nejlepšího času na závodním okruhu nebo stvoření nepřemožitelného reka, který spasí celý jeden virtuální svět. Především indie vývojáři se nebojí s relativně mladým médiem experimentovat a přinášet neobvyklé zážitky, jež vás i po závěrečných titulcích nenechají v dobrém slova smyslu vydechnout.

»
11. 07. 2022 • Lukáš Urban0

RECENZE: Fobia – St. Dinfna Hotel

Jsou různí lidé a různé fóbie. Někdo se bojí, že uvízne ve výtahu, jiného chytá panika při pohledu na osminohá neštěstí s pavučinou u zádi a další nejde spát, aniž by nerozsvítil i v kumbálu. Ve své podstatě, každý se něčeho bojí. Každý má skrytou achillovu patu a každý je občas vystaven nepříjemnému vnějšímu vlivu, po němž se o něj pokouší studený pot. Já se s přibývajícími zářezy na herní pažbě začínám bát,...

»
11. 07. 2022 • Michael Chrobok0

Trochu jiná RECENZE: Dreamfall Chapters

Při brouzdání po archivu Xboxwebu mě poměrně překvapilo, že v něm chybí recenze na Dreamfall Chapters. Třetí hra adventurní série navazuje na ikonické hry The Longest Journey a Dreamfall: The Longest Journey, které jsou zcela po právu zapsány zlatým písmem do herní historie. Recenzovat přibližně pět let starý počin (záleží, zda počítáte vydání první epizody, nebo „final cut“ verze) od norského studia Red Threat Games a jejího ředitele Ragnara Tørnquista...

»