
Recenze: Shape Up!
Čas od času přijdou chvíle, kdy hráč, povaleč, má pocit, že jeho tělu se nedostává dostatečné péče a měl by si jít nakrájet okurku, k čemuž si večer dát 20 kliků, dřepů a leh-sedů, a pokud to nevyjde, tak alespoň od každého deset, popřípadě to odložit na druhý den. Takový hráč si tento den, hledá 365 dní v roce, a jestli ne aktivně, tak alespoň jednou denně mu podobná myšlenka hlavou proběhne. Jenže hráče téměř vždy zasáhne dilema, jestli udělat ještě jeden level ve své oblíbené hře, nebo si jít teda opravdu zacvičit. Většinou je volba jasná, a protože například poražení bosse v takovém Dark Souls není žádná deseti minutová, medová záležitost, protáhne se plánovaný level o tři hodiny, kdy nástěnné kukačky ukazují něco málo přes 23:00, a to se přece už necvičí, to je čas jít spát, protože proč? Protože ráno brzo vstáváme! Takže cvičení necháme na zítřek… ono se přece nic nestane!

Ubisoft se asi dlouho drbal na hlavě, než dokázal skloubit zábavu a fitness do, takové podoby, která bude bavit každého. Předchůdce Shape Up je podobně znějící Your Shape, ze kterého vlastně recenzovaná hra vychází. Problém Your Shape byl, že nepřinesl dostatek zábavy, aby udržel i jiné osazenstvo než fanoušky Kinectu a technologicky zapálené sportovce. Ubisoft, tak spojil opravdovou hru, kde zapojujete i závitečky mozkové, alespoň minimálně vaší pozornost, pamatováka a reflexy, to spojil s fitness a zabalil do zrovna frčícího, retrografického hávu (chcete-li pixelartového), k čemuž ještě navíc jako třešničku na dort přibalili kulantně ujetý nádech humoru a umíchali něco, co zvedne i největšího lenocha z gauče – Shape Up!
Musíme přiznat, že to nebyla vysoká čísla na váze, ale právě pixelartovitá grafika, co nás tak dlouho drželi zpocené u obrazovek. Je to opravdu pastva pro oči, navíc je to všechno tak roztomile ujeté, že nám dalo zavzpomínat na Guacamelee, možná nám jen chyběla ta mexikánská či peruánská hudba. Zároveň je nám Ubi dost líto, letos se mu vážně moc nedaří v ohledu optimalizace a technického zpracování, nejdřív Watch Dogs, pak beta The Crew, Unity a teď i Shape Up. Původně jsme měli v plánu vydat recenzi až po týdnu, kdy otestujeme týdenní workouty, kde třikrát týdně zmáknete šestinásobnou rutinu, proti vámi zvolenému protivníkovi, dle vybraného cvičení. Jenže, to by taky museli fungovat. Třikrát jsme zkoušeli čtyřtýdenní cardio workout spustit a vždy nám u druhého cvičení spadla hra, takže čekáme na update, který to dá do kupy. A to ani nemluvíme o problémem s Kinectem, na jaký si hra neustále stěžuje, je tedy dobré, mít prostor před televizí dopředu i do stran, pokud ho nemáte, na hraní se spoluhráčem zapomeňte.

Byli jsme tedy odkázáni na svůj vlastní výběr, z několika desítek cvičení a workoutů (čti posilování), jež jsou stejnojmenně rozdělené do dvou skupin. Jednotlivá cvičení jsou 4-10 minutové, u kterých si navolíte vašeho protivníka v podobě opravdových, Ubisoftem najatých trenérů, mimochodem, jeden z nich vás provází v stylovém tutoriálu v prvopočátcích hry. Žena, muž nebo třeba váš obraz, pokud provedete nějaký vtipný taneček, co by zastupoval vašeho protivníka. Během hry provádíte podle předem určených pravidel, cviky, sportovní aktivity či posilování a snažíte v počtu se porazit protivníka, ať už toho od autorů nebo vašeho reálného kamaráda v módu pro dva. Podle toho s jakou přesností, pohyby provádíte, se vám body násobí, mimo jiné to taky ovlivňuje konečný počet spálených kalorií. Během každé hry se vyskytují minihry, který vám dopřejí odpočinek v náročném a měnícím se cvičení. Líbilo se nám oproti Your Shape, že se cviky vždy neopakovali, ale po třech až čtyřech opakování celého například pěti minutového (něco jako) skoku přes švihadlo začali pohyby měnit. A o tom, že se cviky v dané rutině průběžně mění a mění obtížnost ani mluvit nemusíme, vývojáři si do své dílny pozvali opravdu zkušené fitness trenéry.

Po každých několika propocených minutách vám hra spočítá úspěchy a kalorie, které následně započítá do něčeho podobajícímu se panelu zkušeností v RPG hrách. Týdenní rutiny mají pak už svůj vlastní systém, který včetně všech statistik najdete i na webu, kam vás hra občas zavede a mimojiné vám dokonce i poradí appku do vašeho smartphonu, jež bude počítat spálený tuk při případném joggingu. Možnost multiplayeru po internetu už je pak jen třešničkou na dortu už v tak komplexní a skvěle promyšlené hře se spoustou adekvátního nastavení osobních údajů pro vaše potřeby. My tak můžeme Shape Up! Jako první Fitness hru nazvat hrou. Je hravá, barevná a hlavně zábavná, což skvěle dosazuje do vzorce, kde prim hraje sport a zdraví. Retrografika byla tou nejlepší volbou a vzhledem k tomu, jak k vám hra přistupuje, jen tak jí do poličky „někdy si zase zahraju“ neodstavíte. Oblíbí si ji jak hráči tak i nehráči, jak zkušení sportovci, tak nepohyblivá dřeva. I přestože chápeme sportovce, kteří si radši půjdou zasportovat ven, musíme jim tento počin za litr doporučit alespoň na zimu a deštná období a to nejen, když máte někoho, proti komu chcete lámat melouny přes koleno (posilování nohou a rukou), ale i pro vás jako samotné, třeba takové dřepy se dělají většinou doma. A kde jinde se místo dřepů vystřelíte na měsíc? Hmm?
Verdikt
První opravdová fitness "hra", s povedeným technickým zpracováním, které shazuje nedostatečná péče vývojářů v beta testování. Shape Up! kombinuje veškeré potřebné možností nastavení pro udržování vaší postavy a obrovskou hromadu potřebných cviků k jejímu vylepšení, a to všechno v hravém stylu, kdy třeba například lámáním melounů přes koleno, trénujete velkou část vašeho svalstva. I přes dočasné chyby se díky multiplayeru a předem určených týdenních plánů jedná o nejlepší sportovní hru, kterou na trhu můžete sehnat, a to exkluzivně pro Xbox One.
RECENZE: LEGO Batman – Legacy of the Dark Knight
Temnější Gotham, modernější LEGO a Batman, který konečně dává smysl i dospělým hráčům.
RECENZE: Forza Horizon 6
Těžko uvěřit tomu, že už je to takřka 14 let od doby, kdy světlo světa spatřil první díl závodní arkády Forza Horizon. Za tu dobu ušla série notný kus cesty a bez nadsázky procestovala celý svět, nicméně mezi fanoušky se neustále objevoval jeden poměrně jasný požadavek – přiveďte sérii do Japonska! Vývojáři z Playground Games nyní přání vyslyšeli a šestou iteraci závodní série zasadili do líbivých kulis země vycházejícího slunce....
RECENZE: Mouse: P.I. For Hire
Soukromý detektiv v noir detektivce je nejvíc cool práce. Dáváte si drinky, občas si zakouříte, holky se na vás lepí, tedy pokud se zrovna nezapletly do nějaké nekalé činnost a při tom řešíte zapeklité případy, které se začnou propojovat a nabalovat jako hovniválovo kulička. K tomu máme cool černobílý svět, který je depresivní a krásný zároveň.
Recenze: Screamer
Není ten závodní žánr už trochu jednotvárný? Na jedné straně tu máme sterilní a nažehlené simulátory, kde musíte ladit tlak v pneumatikách s přesností na setiny baru, jen proto, abyste hned v první zatáčce skončili v kačírku. Na straně druhé se na nás valí nekonečné otevřené světy, ve kterých už dávno nevíte, jestli hrajete závodní hru, nebo jen gigantický simulátor odškrtávání barevných ikonek na mapě. Kampak asi zmizela ta syrová,...
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.
(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem
Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...
RECENZE: Ride 6
Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.


























