
Recenze: Terraria pro Xbox One

Terraria měla původně být 2D odpovědí na fenomén Minecraft. Terraria se stala také fenoménem, leč ne takovým jako samotný Notchův nápad. Kdyby tak vývojáři nezapracovali na ještě lepší verzi pro next-gen konzole, museli by se za tento hřích zpovídat otci ve zpovědnici pomalu až do Vánoc.
Před půl rokem obdržela hra update s číslem 1.2, který do hry přinesl bouřku, podobu vlkodlaka můžete používat každou noc, truhly začaly měnit vzhled podle biomu, přibilo 8 friendly NPC, přes stovku nových nepřátel, čtyři bossové, tisíc úplně nových itemů a 15 mazlíčků, které lze najít v bednách anebo po mrtvých nepřátelích na zemi. Navíc jako bonus vývojáři přidali možnost přes jeden blok přejít bez nutnosti skákání. No a tohle všechno už ve verzi pro Xbox One najdete. Dřív nám stačila wikipedie, teď bychom potřebovali dvou set stránkový manuál s obrázky.
Přestože po zapnutí hry a následného vybudování dřevěného domečku jsme se roztekli jak sejra v troubě nad tím jak svět je obrovský, tak jsme se zároveň málem upekli z nemožnosti přiblížení obrazovky. Sice je to o zvyku, ale při prvních krůčcích jsme měli nutkání sednout na kolo a dojet do nejbližších hvězdářských potřeb pro teleskop. Postavička je neskutečně titěrná, sic jsme se dočkali kýženého „fůlhádé“ rozlišení, a proto jsme si velmi často potřebovali na chvíli z proleželého gauče sednout, abychom šetrně rezidenci zbudovali dle našich představ. Musíme ale dát za pravdu, že nás záda pomalu ale jistě zase zpátky táhly na gauč, a tak jsme po hodině zase bez keců leželi.
Jak je svět třikrát větší nežli dřív, tak je i stejně tak obsahem nabitý, což jsme zmínili, už na začátku této mini-recenze, což můžete si po svém můžete přebrat jako aktualizaci našeho původního názoru na Terrarii. Celková aktualizace Terrarie se však takřka nekonala. Maximální počet hráčů je i přes velkou obrazovku a rozlišení pořád jen 4, kdežto maximální počet hráčů na jednom serveru/mapě/světu byl navýšen na osm. Aspoň, že tak. Poslední věcí krom full HD je den navíc jasnější a tma temnější a ještě bychom mohli zmínit, že přibilo prá nových jeskyň, včetně nových pokladů.
Ačkoliv se ve studiu Re-Logic pilně pracuje na druhém dílu „nekonečné a lehce jiné“ Terrarie vývojáři úspěšně s prstem v nose zpracovali next-genovou verzi, která ve své podstatě ničím jiná, než jiné verze, není. Splnili očekávání, a tak to má být. Nemůžou však čekat vyšší hodnocení, a to, že next-gen verze vyšla rovnou s obsahem, který staré konzole dostaly už v dubnu, se nepočítá. A drobné úpravy v používání nářadí nebo navýšení množství pixelů na obrazovce, to zachránit nemůže, protože to kompenzuje omezené, vlastně vůbec žádné nastavení výhledu. Jako poslední novou vychytávkou je jen už pouze pro fajnšmekry určený Hardcore mód, kteří se nebojí výzvy permanentní smrti Re-Logic slíbil další update, jež by měl dorazit, coby kamenem dohodil (ale vidíme to na nějaký ten pátek), a tak by se měli snažit spolu s dalším obsahem dovalit i opravu místních neduh. Kdybychom byli ve škole bylo by to za dvě, pánové. Protože ale nejsme, je to za 7 a my jsme tak nenásilně nuceni udělit to samé hodnocení, jako už jsme jednou udělili.
Verdikt
Letošní rok je ve znamení re-maků, "definitivních" edic a doplnění svých her na nové platformách. Některá studia to pojali ve velkém, jako třeba GTA V a některá jen jako port, kde sem tam něco přidali, aby se neřeklo. Tak jako to dopadlo s Terrarii. Je jen třikrát větší a sem tam okořeněný drobnou nepodstatnou novinkou. Leda by vás ohromilo nedomyšlené navýšení kvanta pixelů na jeden centimetr čtvereční nebo maximální počet hrajících hráčů v jednom světě na celkových osm. Autoři splnili očekávání, ale že by ohromili, to se říct nedá, a to že nové verze přišly rovnou s půl rok starým updatem, náš názor nezmění.
RECENZE: LEGO Batman – Legacy of the Dark Knight
Temnější Gotham, modernější LEGO a Batman, který konečně dává smysl i dospělým hráčům.
RECENZE: Forza Horizon 6
Těžko uvěřit tomu, že už je to takřka 14 let od doby, kdy světlo světa spatřil první díl závodní arkády Forza Horizon. Za tu dobu ušla série notný kus cesty a bez nadsázky procestovala celý svět, nicméně mezi fanoušky se neustále objevoval jeden poměrně jasný požadavek – přiveďte sérii do Japonska! Vývojáři z Playground Games nyní přání vyslyšeli a šestou iteraci závodní série zasadili do líbivých kulis země vycházejícího slunce....
RECENZE: Mouse: P.I. For Hire
Soukromý detektiv v noir detektivce je nejvíc cool práce. Dáváte si drinky, občas si zakouříte, holky se na vás lepí, tedy pokud se zrovna nezapletly do nějaké nekalé činnost a při tom řešíte zapeklité případy, které se začnou propojovat a nabalovat jako hovniválovo kulička. K tomu máme cool černobílý svět, který je depresivní a krásný zároveň.
Recenze: Screamer
Není ten závodní žánr už trochu jednotvárný? Na jedné straně tu máme sterilní a nažehlené simulátory, kde musíte ladit tlak v pneumatikách s přesností na setiny baru, jen proto, abyste hned v první zatáčce skončili v kačírku. Na straně druhé se na nás valí nekonečné otevřené světy, ve kterých už dávno nevíte, jestli hrajete závodní hru, nebo jen gigantický simulátor odškrtávání barevných ikonek na mapě. Kampak asi zmizela ta syrová,...
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.
(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem
Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...
RECENZE: Ride 6
Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.

























