RECENZE: ilomilo

Autor: p.a.c.o Publikováno: 5.1.2011, 15:01

Publikováno: 5.1.2011, 15:01

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 3263 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Žili, byli dva kamarádi. Jeden se jmenoval ilo a druhý Milo. Jeden bez druhého neudělali ani krok. Osud jim nepřál a stále byli rozdělování v nejrůznějších úrovních. No, a jelikož se měli hodně rádi, rozhodli se udělat hru, kdy název je spojením jejich jmen. Nevím, jestli mohou virtuální postavičky udělat hru, vývojáři ze SouthEnd Interactive už hru udělat mohou a tak jí také udělali.

ilomilo je logická hříčka, kdy přesně podle popisu příběhu bude hráč muset přivést oba dva hrdiny k sobě. Cesta to z počátku bude opravdu jednoduchá, ovšem nenechte se zmýlit, už druhý svět Vám dá pořádně zabrat. Ono to, jak správně čekáte, nebude jen tak. V cestě bude stát spousta překážek a to nejen výškových, ale i směrových. Hlavní příběhová linka čítá čtyři kapitoly rozdělené na několik částí plus bonusové levely, takže o zábavu je na dlouho postaráno. Mimo hlavní příběh na nás čekají i další úkoly.

Teď bych se nerad dotknul nějaké slečny, ale jak jistě všichni dobře víme, dámská část populace nemá moc vyvinutý orientační smysl. Ano, chápete správně, ilomilo pro Vás, naše milé dámy, asi moc nebude. Hra totiž není o obyčejném procházení levelů. Tvůrci vsadily na prvek plně využívající 3D prostoru. Postavy proto v levelech překonávajíc logické úkoly založené na prostorové orientaci, je třeba nějak se otočit, postavit bednu tím správným směrem a celkově kroutit hlavou u televize jako blázen. V pozdějších fázích hry s levely zahýbají speciální bedny s otvíracím dnem, červi a kdo ví, jaká další havět.

Cílem je sice zajistit setkání hlavních hrdinů, ovšem není to úkol jediný. Po jednotlivých levelech jsou rozesety bodíky, obrázky, desky a hlavně Vaši mazlíčci, Safkas. Jsou to opravdová zlatíčka a každá úroveň čítá tři tyto mazlíčky. Jejich sběr je důležitý pro zpřístupnění bonusových levelů. Safkas jsou tří barev a přesně tolik bonus úrovní je v každé kapitole. Pokud se zaměříte na nalezení všech tří v každé úrovni, nemusíte už nic dalšího řešit.

Multiplayer samozřejmě nechybí ani u této hříčky, i když je omezen pouze a jen na hraní na jedné konzoli a to ještě střídavě. Jednou hraje jeden hráč, a když už neví co a jak, přepne na spoluhráče a tak pořád dokola, až se level vyřeší. Je to docela škoda, určitě se z MP části dalo získat více, přidat nějaké speciální módy a tak dále, ale co se dá dělat. Možnou motivací pro opakování jednotlivých kapitol může být i online statistka jednotlivých levelů, resp. jejich bodového ohodnocení (jaký kamarád získal kolik bodů, popř. můžete srovnat, jak si stojíte v porovnání s hráči z celého světa).

Grafika si zaslouží samostatný rozbor, protože hlavně ta a celkově vzato prezentace dělá hru tím, čím je. Někomu se může celý styl zdát až trochu infantilní, ale to byl jistě záměr. Grafika je velice stylová a originální a hlavně pestrá. To samé platí i pro prostředí, jež překypují detaily a určitě Vás nebudou nudit. Ostatně to samé platí i pro prezentaci příběhu. V tomto směru nejde tvůrcům upřít kreativitu, o které však vypovídá již samotný název hry. Výborný celkový dojem pak dokresluje parádní hudební doprovod.

9

Verdikt

No a jako vždy tu na závěr máme celkové hodnocení. Cena 800 MSP, super nápad na hru a navíc neuvěřitelně náročné na prostorovou orientaci. K tomu si připočtěte originální grafické zpracování, dlouhou herní dobu a máme tu super hru s poměrem cena/výkon, pokud se tedy u her dá tato vlastnost použít. Bavil jsem se moc a z hlavy se mi kouřilo až běda, k tomu všemu jsem se i smál, plakal, no prostě ve mne hra probudila i nějaké i emoce. Na dlouhé a nejen zimní večery jasná volba.
02. 05. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Tales of Kenzera: ZAU

Metroidvanie slaví úspěch od dob, kdy bylo možné rozpoznat herní postavu od pozadí. A to už nějakých pár dekád bude. Postupem času se i v tak malém a omezeném žánru plošinovek našly menší kategorie a větve, které se odlišovali náročností, herními prvky a využitím třetího rozměru. Tale of Kenzera: Zau nehodlá posouvat hranice toho, co už dávno znáte, ale umě využívá jejich linií, aby dala na vědomí, že i začínající studio...

»
02. 05. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: TopSpin 2K25

Tenisové hry jsou součástí herního světa již pěknou řádku let. V dřívějších dobách to měly docela snadné – dali jste panáčky na kurty, mezi nimi létalo něco jako míček a oni do něj pinkali. Grafika byla jednoduchá, fyzika taky nebyla nijak komplikovaná a hrálo se. Postupem času nároky vzrostly, ale i tak se s nimi dokázali vývojáři velice pěkně popsovat a my si mohli užívat kvalitního zpracování tohoto sportu.

»
30. 04. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: Ready, Steady, Ship!

Kooperativní hraní je skvělá věc, takže jsem velice rád, že na něj vývojáři myslí a zásobují nás poměrně velkým množstvím zábavných titulů. Díky nim můžeme prostřednictvím obrazovky vyzkoušet třeba vztahovou rodinou terapii v It Takes nebo utíkat z vězení v A Way Out. Jsou tady ale také přímočařejší činnosti, jako třeba Moving Out se stěhováním nábytku, Overcooked prověří koordinaci v kuchyni a Tools Up při rekonstrukci.

»
15. 04. 2024 • HusekD0

RECENZE: Dragon’s Dogma II

Ani se mi tomu nechce při psaní recenze věřit. První díl Dragon’s Dogma dorazil do našich obchodů před dlouhými dvanácti lety. Tehdy si okamžitě dokázal získat srdce spousty hráčů a ke dnešnímu dni se prodalo téměř osm miliónů kopií. Jednalo se o velmi specifické RPG, za kterým stálo asijské studio Capcom. Svým zpracováním a jedinečným přístupem si získal i západní publikum, čímž se odlišoval od své konkurence. Rok od svého...

»
13. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Outcast: A New Beginning

„Bože, ty devadesátky.“ Neříkají si jen milovníci starých časů, ale také herní tvůrci, kteří se stále častěji vrací do dob, kdy byly hry ambicióznější, hrdinové hrdinštější a komunita uzavřenější. Je pravdou, že oblast primitivní akční zábavy vykazovala tehdy kulminaci. Náš svět zachraňoval kde kdo, a tak se často cestovalo daleko za oběžnou dráhu, kde čekala vyspělejší mimozemská civilizace na Jardu od bagru, aby ji zachránil s důvtipem barbara a odhodláním tažné...

»
02. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Valiant Hearts: Coming Home

Nechce se tomu věřit, ale už je to deset let, co jsme se vydali do první světové války, abychom z pohledu čtyř různých osob poznali příběhy, o nichž se v historických zápiskách nemluví. Adventura, sázející na silný příběh a hratelnost větvenou různými styly dle hrdiny, zaznamenala úspěch a přebal vojáka se záchranářským psem se objevil na všech dostupných platformách tehdejší generace. A vlastně bylo otázkou času, kdy se k titulu někdo vrátí. A...

»
25. 03. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: The Outlast Trials

Když si uděláte jména na dusných hororech pro jednoho, kde si hráče vodíte jak psa po výstavním molu, třebaže on sám má mizivý pocit volného pohybu, je vykročení do multiplayeru poněkud ošidné. Zejména do žánru, kde si Dead by Daylight udělala těžké opevnění, které pravidelně zpevňuje rozšířeními se slavnými hororovými maniaky. A že napodobit podobný úspěch, třebaže máte v řiti zaražená lejstra od známé licence, není zrovna lehké, připomínají Resident Evil:...

»
25. 03. 2024 • SeedarCZ0

Recenze: Tram Simulator: Urban Transit

Se simulátory se nám roztrhl pytel a přistála nám tu k zhodnocení další z nich, tentokrát jsme se podívali do víru velkoměsta na železnici. Vývojářské studio Stillalive Studios je známé především simulátorem Bus Simulator, se tentokrát vydalo na podobnou cestu. Prostě jsme jen autobus vystřídali za tramvaj. Očekávání tedy byla vcelku vysoká, studio už má s produkcí v tomto žánru poměrně značné zkušenosti a tak jsem se s chutí do testování...

»